Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

háďátko kolumbijské
Meloidogyne chitwoodi

třída: Secernentea řád: háďátka (Tylenchida) čeleď: Meloidogynidae

EPPO kód: MELGCH

Základní charakteristika
Hostitelské spektrum
Háďátko kolumbijské je polyfágní druh napadající široké spektrum jedno a dvouděložných rostlin. Velmi dobrými hostitelskými rostlinami jsou např. lilek brambor (Solanum tuberosum), lilek rajče (Solanum lycopersicum), tolice vojtěška (Medicago sativa) a mrkev obecná (Daucus carota). Středně dobrými hostiteli jsou např. řepa cukrovka (Beta vulgaris group Altissima), ječmen setý (Hordeum vulgare), kukuřice setá (Zea mays), oves setý (Avena sativa), pšenice setá (Triticum aestivum) a různé druhy z čeledi lipnicovité (Poaceae). Horšími až špatnými hostitelskými rostlinami jsou např. zástupci čeledí brukvovité (Brassicaceae), tykvovité (Cucurbitaceae), bobovité (Fabaceae), hluchavkovité (Lamiaceae), liliovité (Liliaceae), miříkovité (Apiaceae) a révovité (Vitaceae). H. kolumbijské nenapadá papriku setou (Capsicum annuum), tabák virginský (Nicotiana tabacum) a tabák selský (Nicotiana rustica).
Situace v ČR
Status výskytu v ČR
Nevyskytuje se, což je potvrzeno úředním průzkumem.
Výsledky detekčních průzkumů
Detekční průzkum výskytu tohoto škodlivého organismu se v ČR prováděl v letech 2007–2014, opětovně se provádí od roku 2019 a to s finančním příspěvkem EU.
Popis
Dospělí samci a larvy druhého vývojového stadia jsou červovitého tvaru, pohybliví, podobní běžně se vyskytujícím půdním háďátkům. Samice mají délku 430–740 µm, šířku 344–518 µm, kulovitě-hruškovitý tvar, jsou perleťově bílé a žijí přisedle. Samci mají tělo dlouhé 887–1268 µm, široké 22–37 µm a lehce se zužující na obou koncích. Ocas je dlouhý 4,7–9,0 µm a zaoblený. Kutikulární kroužky jsou zřetelné a jsou výraznější u každého konce. 
Vajíčka mají délku 79–92 µm a šířku 40–46 µm.
Larvy druhého vývojového stadia mají délku 336–417 µm, šířku 12,5–15,5 µm, ocas dlouhý 39–47 µm, sotva se zužující a průsvitný (hyalinní). 
Možnost záměny
Háďátko kolumbijské je velmi podobné háďátku M. fallax. Larvy a samce lze zaměnit i za ostatní druhy půdních háďátek.
Příznaky poškození/napadení
Míra vyvinutí symptomů u rostlin napadených háďátkem kolumbijským závisí na druhu hostitelské rostliny, popř. odrůdě a stupni rezistence nebo tolerance vůči patogenu, populační hustotě háďátka, typu a druhu půdy a půdních podmínkách (teplotě, vlhkosti apod.). Na nadzemních částech rostlin se projev napadení shoduje s projevy působenými ostatními druhy rodu Meloidogyne. Z důvodu poklesu turgoru vzhledem k nedostatečnému přísunu vody a živin rostlina chřadne a vadne. 
Hlavními symptomy jsou hálky, které se vytvářejí na podzemních částech rostlin a povětšinou jsou velmi podobné hálkám ostatních druhů hálkotvorných háďátek. Hálky vzniklé na hlízách bramboru nebo kořenu mrkve se však mezi sebou liší dle druhu háďátka. Symptomy vyvolané háďátkem kolumbijským na hlízách bramboru jsou často povrchovou vizuální kontrolou pod prahem zjistitelnosti a časté jsou i případy napadených hlíz a kořenů bramboru bez hálek. Ačkoli je háďátko aktivní již při teplotách pod 10 °C, nevytváří hálky na hlízách, pokud teplota půdy nepřesáhne 20 °C. Vzniklé hálky na povrchu hlíz se podobají malým vyvýšeným zduřeninám. Rozložení hálek na hlíze může být velmi nerovnoměrné, od nahloučení velkého počtu v jedné části hlízy, až po výskyt pouze několika malých hálek v okolí oček.  
Pletivo pod pokožkou v okolí přisedlé samice je zahnědlé, nekrotické. Napadená hlíza zbavená slupky je hnědě pihovatá. Největší podíl háďátek (96 %) se nachází v povrchové části hlízy do hloubky 5,25 mm. Asi polovina z nich se nachází v hloubce mezi 1,75–3,50 mm. Kořeny bramboru bývají také napadány, avšak hálky se vytvářejí velmi malé nebo žádné a detekce přítomnosti hlístic může být v polních podmínkách značně problematická. Vývin hálek je velmi variabilní např. i u obilnin. Lépe vytvořené a viditelné jsou na kořenech pšenice a ovsa než na ječmeni nebo kukuřici. Na rajčatech háďátko kolumbijské tvoří hálky jen u některých odrůd.
Možnost záměny poškození/napadení
Příznaky přítomnosti háďátka kolumbijského jsou zaměnitelné za příznaky deficitu ve výživě či špatného vodního režimu.
Životní cyklus
Bionomie, biologie a mechanismus vzniku symptomů jsou u všech zástupců rodu Meloidogyne velmi podobné. Jako u většiny hlístic je i u háďátka kolumbijského délka vývoje závislá na teplotě prostředí. Embryonální vývoj trvá 82–84 dnů při 10 °C a 21 dnů při 20 °C. Bylo zjištěno, že se tento druh dokáže adaptovat na nižší teploty než u nás rozšířený druh háďátko severní M. hapla. Zimu přečkává ve stadiu vajíček nebo larev, které jsou schopny přežít delší období mrazů. Vývoj h. kolumbijského začíná při půdní teplotě nad 5 °C a jeho teplotní optimum je 20–25 °C. Larvy druhého vývojového stadia se při jarním oteplení půdy líhnou z vajíček, opouštějí rosolovitý vaječný vak a vyhledávají hostitele. Larvy budoucích samiček ztrácejí postupně svůj červovitý vzhled a jejich tělo postupně zduřuje, až zaujme kulovitě-hruškovitý tvar. V populacích se samci sice vyskytují, ale obecně se udává, že h. kolumbijské se podobně jako většina druhů rodu Meloidogyne běžně rozmnožuje partenogeneticky, tedy bez přítomnosti samců. V oblasti severozápadního Pacifiku dosahuje počet generací 3–5 do roka. Podle některých autorů by mohlo toto háďátko produkovat na jihu Finska 2 generace, ve Velké Británii 3 generace a v zemích dále na jih v regionu EPPO až 4 generace ročně. Háďátko je schopné žít v poměrně značných hloubkách (larvy druhého vývojového stadia byly zjištěny v hloubce až 1,5 m), což značně ztěžuje nejen průzkum, ale také snižuje účinnost ochranných opatření. 
Jedinečný je způsob ochrany vajíček v rosolovitém vaku, do kterého jsou postupně přikládána samicí další a další vajíčka, V něm jsou vajíčka chráněna proti vyschnutí, proti zevnímu narušení jsou chráněna díky odolným vaječným obalům. V rosolovitém vaku vzniká směs vývojových stadií vajíček, a to vajíček s embryem vyvíjejícím se v larvu prvního stadia (J1) a vajíček s larvou prvního stadia ihned se svlékající do infekční larvy (J2). Ta opouští vak, jakmile to okolní podmínky dovolí, a vyhledává hostitelskou rostlinu. Vajíčka s vyvíjejícím se embryem do J1 jsou mnohem odolnější vůči měnícím se podmínkám prostředí než vajíčka s vyvinutou J1–J2 larvou. Druhým faktorem napomáhajícím přežít nehostinné podmínky (absence hostitelské rostliny, sucho, přemokření spojené s nedostatkem kyslíku v půdě apod.) je zpožděné dozrávání larev. Na rozdíl od druhu M. fallax se počet vajíček kladených samicí do vaječného vaku snižuje se stářím hostitelské rostliny nebo s koncem vegetačního období rostliny a zvyšuje se počet J2 larev ve stavu zpožděného vývoje, které se bez přítomnosti kořenového výměšku rostliny nelíhnou (zimu přečkávají jako J2 ve vajíčku). Tímto se tento druh liší ve strategii přežití od M. fallax, u které J2 nemají většinově vyvinutý systém zpožděného dozrávání a líhnou se masově i ke konci vegetačního období rostlin a zimu musí přečkávat jako volné J2 v půdě. 
Situaci komplikuje i existence dvou ras háďátka, lišících se okruhem hostitelských rostlin. Rasa 2 se na rozdíl od rasy 1 vyvíjí na vojtěšce, ale ne na karotce. Odborníci předpokládají vznik nových ras, pokud bude háďátko vystaveno selekčnímu tlaku, vyvolanému používáním rezistentních druhů a odrůd.
Způsoby šíření
Háďátko kolumbijské má jako přisedlé endoparazitické háďátko velmi omezené možnosti vlastního aktivního šíření. Šířit se aktivně mohou pouze infekční larvy druhého stadia a samci. Podobně jako bylo zjištěno i u mnohých jiných druhů hlístic, jedná se celkově jen o desítky centimetrů. 
Hlavním způsobem šíření je pasivní přenos kontaminovanou půdou nebo závlahovou vodou a rostlinným materiálem. Svou roli může hrát i přenos vajíček a J2 larev spolu s drobnými půdními částicemi při větrné erozi. Infekční larvy (J2) mohou přežívat více než rok bez přítomnosti hostitelské rostliny a díky širokému spektru hostitelských rostlin mohou dokončovat vývojový cyklus nepovšimnuté na různých druzích plevelů a čekat na lepšího hostitele.
Hospodářský význam
Háďátko kolumbijské je škůdcem s potenciálem celosvětového rozšíření a zamoření oblastí pěstování významných zemědělských komodit, zvláště bramboru. Jen v severozápadních pacifických státech USA byly v roce 1994 vypočítány předpokládané roční ztráty průměrně na 40 milionů dolarů, pokud by nebyla aplikována ochranná opatření, jakými je použití účinných nematocidů. Informace o hospodářském dopadu v evropských zemích nejsou k dispozici. Dopady na jiné plodiny nejsou tak výrazné, ani dobře zdokumentované, ale u obilnin (pšenice, ječmene, ovsa a kukuřice) bylo prokázáno výrazné snížení výnosů. 
V oblasti mírného pásma je háďátko kolumbijské považováno za daleko nebezpečnější a agresivnější než M. hapla. Jeho práh hospodářské škodlivosti jsou pouze 2 jedinci/500 cm3 půdy, zatímco u druhu M. hapla je to 100 jedinců/500 cm3
H. kolumbijské snižuje tržní hodnotu brambor v důsledku vnitřní nekrózy a vnější tvorby hálek na hlízách. Jsou-li např. hlízy pěstovány ke zpracování na hranolky, mohou být zahnědlá místa (v oblasti sání háďátek ve vodivých pletivech) důvodem k jejich odmítání zákazníky. Také výnosy hlíz jsou nižší.
Zeměpisné rozšíření
První záznam o tomto druhu pochází z roku 1974 z Aberdeenu, Idaho, USA, kde bylo háďátko nalezeno na bramboru, a následně bylo zjištěno na velké části hlavních bramborářských pěstebních oblastí v severozápadním Pacifiku. Ve stejném roce bylo ve státě Oregon v USA zjištěno na pšenici a kukuřici. V Evropě byl tento druh poprvé zjištěn v roce 1992 v Nizozemsku. V současné je výskyt háďátka kolumbijského znám kromě USA i z Mexika, Jihoafrické republiky, Mosambiku a Argentiny. V Evropě byl výskyt háďátka doposud oficiálně potvrzen v Belgii, Francii, Nizozemsku, Německu, Portugalsku, Švédsku a Turecku.
Fytosanitární regulace
Háďátko kolumbijské se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt je na území EU znám. 
Sadbové brambory přemísťované v EU musí buď pocházet z oblastí, kde není znám výskyt háďátka, nebo pocházejí-li z oblastí, kde je znám výskyt háďátka, musí pocházet z místa produkce, které bylo shledáno prostým výskytu háďátka na základě každoročního průzkumu hostitelských porostů vizuální prohlídkou hostitelských rostlin ve vhodných termínech a vizuální prohlídkou na povrchu i na řezu hlíz po sklizni z porostů brambor pěstovaných v místě produkce, nebo hlízy musí být po sklizni namátkově vzorkovány a zkontrolovány na přítomnost příznaků po použití vhodné metody, která tyto příznaky vyvolává, nebo musí být laboratorně testovány, a kromě toho rovněž vizuálně prohlédnuty na povrchu i na řezu ve vhodných termínech pro zjištění výskytu háďátka a při každém uzavírání obalů nebo kontejnerů před přemístěním a musí být shledány prostými příznaků výskytu háďátka. 
Háďátko kolumbijské je zařazeno v Seznamu A2 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se vyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.
Provádění ochranných opatření
Při zjištění výskytu háďátka kolumbijského na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření k eradikaci ohnisek výskytu.
Preventivní opatření
Kromě preventivních opatření vyplývajících z legislativních předpisů uvedených v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE je třeba zakládat porosty hostitelských plodin z úředně uznané sadby, používat rezistentní odrůdy (pokud jsou k dispozici; rezistentní odrůdy brambor dosud nejsou k dispozici), do osevního postupu zařazovat nehostitelské plodiny, dbát na zamezení přenosu háďátka kontaminovanou půdou (očista, popř. i dezinfekce strojů a nářadí) nebo závlahovou vodou nebo částmi rostlin.
Chemická ochrana rostlin
Chemická ochrana se z důvodů omezené účinnosti, negativního vlivu na životní prostředí a finanční náročnosti používá jen výjimečně.
Odkazy a použité zdroje
Informační leták: Hálkotvorná háďátka