Rostlinolékařský portál

Hrách. 

Od konce května rostliny v hnízdech zaostávají v růstu, jsou šedozelené, se svinujícími se listy, vadnou, žloutnou a během krátké doby zasychají. Cévní svazky jsou v bazální části červenožluté. 
Vadnutí hrachu může být viditelné také až koncem června, vadnou nejprve bazální listy, později i výše postavené. Báze stonku a hlavní kořen jsou tmavě hnědé až černé, převážně s odumřelými postranními kořeny. Cévní svazky jsou v bazální části stonku červenohnědě zbarveny. Rostliny žloutnou a odumírají. 

Houby přežívají několik let saprofyticky v půdě nebo jsou přenášeny osivem. Klíčící spory napadají kořeny rostlin a děložní lístky. Na odumřelých pletivech na bázi stonku se tvoří ložiska spor. Při sklizni infikují spory zdravá semena.
V mírně vlhkých, teplých podmínkách může při částém pěstování hrachu k zvyšování zamoření půdy. Volně žijící kořenová háďátka poškozují kořeny a zvyšují nebezpečí napadení.

Choroby stonků a vadnutí patří k nejvýznamnějším chorobám hrachu. Škody mohou být místně až tak vysoké, že další pěstování hrachu nemá smysl. 

• ​Pěstování odrůd s vyšší hladinou rezistence.
• Dodržování osevního postupu.
• Dosažení optimálního poměru živin v půdě a neutrálního pH půdy.
• Zlepšování půdní struktury výsevem meziplodin.
• Vysévání zdravého a mořeného osiva.

Mořením osiva lze zabránit napadení patogeny přenosnými osivem. Patogeny nacházející se v půdě však potlačuje nedostatečně.