Rostlinolékařský portál

Tykvovité se v osevním postupu doporučuje zařadit po víceleté přestávce.

V osevním sledu se nejčastěji řadí po obilninách. Vhodnými předplodinami jsou rovněž jeteloviny, luskoviny a luskovinoobilné směsky. Melouny se nedoporučuje pěstovat po sobě ani po jiných druzích z čeledi tykvovitých Cucurbitaceae.

Nejvhodnější půdy jsou typu černozemě nebo hnědozemě, bohaté na humus. Stanoviště by mělo být se záhřevnými půdami a s dostatečnou závlahou. Nevhodné jsou zamokřené nebo písčité a lehké půdy. Předpokladem dostatečného nakvétání a násady plodů jsou slunné polohy. 
Zařazují se do kukuřičné výrobní oblasti, nesnáší větrné polohy, kde dochází k mechanickému poškození listů.

Založení porostu může probíhat z přímého výsevu i z předpěstované sadby. 
Požadavky melounů na teplo jsou výrazné. Pro klíčení vyžadují teplotu 20–25 °C, i když mohou vzcházet i při 15 °C. Pro růst porostu založeného z přímého výsevu je limitní minimální teplota půdy 10 °C, což obvykle nastává v závěru dubna až počátkem května. Přímo se vysévá ve druhé dekádě května (v závislosti na oblasti lze vysévat i začátkem května). Hloubka výsevu je 30–50 mm. Vysévá se pneumatickým secím strojem. Výsev lze dočasně zakrýt netkanou textilií. Mráz rostliny ničí. 
V současné době převládá způsob pěstování z předpěstované sadby. Při pěstování ze sazenic se osivo vysévá začátkem dubna přímo do sadbovačů, s buňkami o velikosti 50 × 50 mm. Teplotní režim v době vzcházení je 22 °C, po vzejití se teplota sníží na 17–19 °C. Před výsadbou je účelné postupné otužování rostlin. V této fázi lze sadbu ošetřit postřikem 0,5% roztoku K₂SO₄, který podporuje odolnost rostlin k nižším teplotám. Pěstební spon je 0,5-0,75 × 1,5–2,0 m. 
Výsadba na mulčovaný pozemek přináší řadu pozitiv, vyšší teplotu půdy, menší riziko výskytu houbových chorob, urychlení růstu a tím zvýšení výnosu. Podporu růstu lze zajistit i nakrýváním fólií nebo pěstováním pod nízkými tunely. Zvýšení odolnosti lze také docílit roubováním sadby na podnože – lagenárie, tykve fíkolisté tykve muškátové a dalších. K tomuto účelu jsou k dispozici i mechanizovaná roubovací zařízení. Sazenice mají mít při výsadbě vyvinuté děložní lístky, případně maximálně dva, pravé listy. Starší sazenice jsou na přesazování citlivé.

Ošetřování spočívá v časné povrchové kultivaci (rostliny brzy značnou část půdního povrchu zakryjí), která také snižuje ztrátu vody z půdního profilu a v závlaze. Po zapojení porostu není další kultivace třeba. Ke zvýšení podílu samičích květů se provádí zakracování hlavního stonku za čtvrtým až šestým listem. Boční výhony nesou vyšší podíl samičích květů. 
Sklizeň 
Určení optimálního termínu sklizňové zralosti je u vodního melounu komplikované. Náznaky určující zralost plodů jsou spíše pomocné. Jejich projev může nastávat i vlivem dalších faktorů (choroby, sucho). Zralé plody by měly vydávat dutý zvuk při poklepu. Na stopce plodu jsou zasychající úponky a zálistky. Vlastní stopka tvoří kličku. Pokožka na líčku přiléhajícím k zemi je světlá (žlutá). Sklizeň by měla probíhat v ranních hodinách, dokud mají plody nižší teplotu. Sklizňový interval je zhruba jeden týden. Období sklizně nastává v našich podmínkách od závěru července do září. Z jednoho hektaru lze sklidit 30 t. Skladování není obvyklé, ale před transportem by měly být plody uchovávány při teplotě 10 °C a vzdušné vlhkosti 80–90 %.

Cílem zpracování půdy je připravit optimální podmínky pro růst a vývoj rostlin a tím i pro dosažení vysokého výnosu v odpovídající kvalitě. Přípravou půdy rozumíme v prvé řadě mechanické zpracování půdy, kterým se zasahuje do fyzikálního stavu (hospodaření s vodou, vzdušného režimu půdy), do biologického stavu (podmínky pro život půdních mikroorganizmů) i do chemického stavu (uvolňování živin z jílovito-humusového komplexu do půdního roztoku).

U vodního melounu rozlišujeme odrůdy diploidní, triploidní a tetraploidní. Mohou být volně opylované i hybridní, s různou morfologií i úrovní odolnosti proti nejzávažnějším chorobám. Rozlišuje se typ Crimson Sweet se světle až tmavozelenými mramorovanými plody, spíše pozdnější, nebo typ Sugar Baby, často reprezentovaný ranějšími odrůdami, s různými rýhami na pokožce. Triploidní odrůdy netvoří semena, což je vítané z hlediska spotřebitele. Odrůdy mohou mít v botanické zralosti bílou, růžovou, červenou i žlutou dužninu. 
Povoleny jsou odrůdy: ´Dakota´, ´Granate´, ´Mavado´, ´Minimax´, ´Nevada´, ´Orangeglo´, ´Primagold´, ´Primaorange´, ´SS Orange´ , ´ Virginia´.

Důležitým opatřením je používání certifikovaného osiva.

Doporučuje se pravidelně provádět agrochemický rozbor reprezentativního vzorku půdy na obsah živin (N, P, K, Ca, Mg) a stanovit hodnotu pH. 
Harmonická výživa přispívá k optimálnímu vývoji rostlin a jejich přirozené schopnosti odolávat infekčnímu tlaku patogenů. Veškeré hnojení je vhodné provádět na základě aktuálního obsahu živin v půdě. 
Hnojení melounu vodního vychází ze stejných principů jako v případě melounu cukrového. Odlišný je pouze vyšší odběrový normativ u N, P, K, Ca, Mg v případě melounu vodního oproti melounu cukrovému. 
Uvádí se odběr živin jedné tuny produkce vodního a cukrového melounu: 

	N	P	K	Ca	Mg	S
Vodní meloun	3,66 kg	0,5 kg	5,53 kg	2,4 kg	0,99 kg	0,33 kg
Cukrový meloun	3,16 kg	0,4 kg	4,0 kg	2,0 kg	0,50 kg	0,33 kg

Meloun vyžaduje hnojení organickými hnojivy a proto se pěstuje v 1. trati (je možno aplikovat 40–50 t chlévského hnoje na 1 ha), přičemž se svými půdně-ekologickými nároky i systémem výživy a hnojení blíží ostatním plodovým zeleninám. Vyzrálý chlévský hnůj se aplikuje na podzim a zapraví se hlubokou orbou. Celkovou dávku N se doporučuje optimálně rozdělit do 3 dávek: 

1. dávku N aplikovat společně s P a K hnojivy při jarní předseťové přípravě půdy (močovina, DAM-390 síran amonný). 
2. dávku aplikovat společně s mikroelementy pomocí kapkové závlahy (v porostech z přímého výsevu v období, kdy se na rostlinách objeví základy květenství) nebo rozhozem na povrch půdy s následným zapracováním (dusičnan amonný). 
3. dávku N ve fázi počátku maximálního růstu plodů (ledek vápenatý). 

Z hlediska nároků na půdní reakci vyžaduje pH 6,6–7,5.

Vysoké nároky na závlahu mají melouny především ve fázi nakvétání a nasazování plodů. Nedostatek vláhy vede k opadávání květů, květních poupat i zpomalení vývoje rostlin. 
Vysoká intenzita závlahy naopak není příliš vhodná v době vyzrávání plodů, protože může snižovat jejich kvalitu.