Rostlinolékařský portál

Parazitují především u štítenek, puklic, červců, mšic a molic, vzácně ve vajíčkách jiného hmyzu a v larvách a kuklách bejlomorek a lapkovitých. Hyperparazitoidi jiných chalcidek – častý způsob vývoje samců.

Zdravá, heterogenní krajina s dostatkem mikrostanovišť zajišťující dospělcům potravu (nektar a pyl), úkryt a alternativní hostitele pro vývoj larev. Vhledem ke krátké doletové vzdálenosti od zdrojů potravy k hostitelům je třeba podporovat výskyt kvetoucích rostlin v blízkém okolí porostů nebo přímo na pozemku výsevem nektarodárných biopásů. 
Upřednostnit selektivní pesticidy v době výskytu dospělců, kteří jsou nejcitlivějším vývojovým stádiem k insekticidům (při pohybu na rostlinách přijdou do styku s postřikem). Rizikové období je i krátce před líhnutím dospělců, kteří mohou pozřít účinnou látku při vykusování výletového otvoru z těla hostitele.

Malé druhy (0,6–1,4 mm), slabě sklerotizované, nekovově černo-žlutě zbarvené, tykadla krátká s 5–8 články, zadeček široce přisedlý, chodidla 5 článková, vzácně 4 článková. Ostruha středních noh často prodloužena. Kladélko většinou krátké, na konci zadečku cerky. 
V ČR 49 druhů, v Evropě 193.

Podobné na další chalcidky (Chalcidoidea), od kterých se odliší podle kombinace znaků uvedených v popisu.

Parazitovaní hostitelé často tmavnou, dospělci mšicovníků se prokousávají ven otvorem, který má odlišnou velikost a tvar, než otvor, kterým se líhnou dospělci hostitele.

Biologie a ekologie je dobře prozkoumána u hospodářsky významných druhů. V našich podmínkách mají jednu až několik generací ročně, ve vytápěných sklenících a zimních zahradách se množí po celý rok. Samice vyhledává čichem hostitele, do kterého naklade kladélkem vajíčko. Dospělci se mohou živit vytékající hemolymfou z otvoru po kladélku. Larva se vyvíjí uvnitř těla hostitele, který často tmavne a podle změny zbarvení je možné zjistit míru parazitace (např. parazitace molic mšicovníkem Encarsia formosa). U některých druhů jsou samci vzácní a množí se partenogeneticky. U této čeledi je častý hyperparazitický způsob vývoje samců (samci se vyvíjejí i v samicích stejného druhu) i jejich odlišný způsob vývoje (ektoparazitoidi). Některé druhy jsou teplomilné, po tuhých zimách dochází k redukci mšicovníků a následně k nárůstu škůdců.

Čeleď zahrnuje značné množství významných parazitoidů škůdců. Některé druhy byly záměrně introdukovány z jiných kontinentů k regulaci invazních škůdců, další se používají jako bioagens ve sklenících. (Eretmocereus sp., mšicovník Aphelinus abdominalis, mšicovník Encarsia formosa).
Úspěšná introdukce se zdařila u mšicovníka vlnatkového (Aphelinus mali), který dokáže účinně redukovat početnost vlnatky krvavé (Eriosoma lanigerum). Proti štítence zhoubné (Quadraspidiotus perniciosus) byli vysazeni pukličník štítenkový (Encarsia perniciosi) a pukličník žlutý (Aphytis proclia).

K. Holý, VÚRV