Rostlinolékařský portál
otakárek fenyklový
Papilio machaon
třída: hmyz (Insecta) řád: motýli (Lepidoptera) čeleď: otakárkovití (Papilionidae)
Vědecká synonyma: Papilio machaon britannicus
EPPO kód: PAPIMA
Metodika IOR – otakárek fenyklový
Hostitelské spektrum
Živnou rostlinou housenek jsou listy pěstovaných druhů rostlin z čeledi miříkovitých (Apiaceae), např. mrkev obecná (Daucus carota), petržel zahradní (Petroselinum crispum), fenykl obecný (Foeniculum vulgare), kopr vonný (Anethum graveolens) a planě rostoucí rostliny jako např. bedrník obecný (Pimpinella saxifraga), děhel lesní (Angelica sylvestris), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) aj.
Motýli se živí nektarem rostlin a neškodí.
Popis
Motýli dosahuje v rozpětí křídel velikost 70–90 mm, délka předního křídla je většinou 35(40)–50 mm. Dospělci mají poměrně štíhlé tělo a malou hlavou. Dlouhé chloupky na předních nohách slouží jako čisticí kartáčky. Zadní křídlo, na okraji mělce vykrajovaně, vybíhá do nápadné ostruhy. Motýl má na křídlech výraznou žlutočernou kresbu a na zadním páru šest modrých skvrn a dvě malá červená oka. Tykadla jsou na konci mírně kyjovitě rozšířená. Motýli první generace jsou nápadně světlí, zatímco letní generace má barvu křídel sytě žlutou a žlutě poprášené černé kresby na křídlech. Vzácně se mohou vyskytnout i černí jedinci s modrými skvrnami na zadních křídlech.
Vajíčka jsou drobná, zpočátku krémově bílá, později ztmavnou a jsou žlutá, hnědá a před vylíhnutím černá, kulovitého tvaru.
Housenka postupně mění barvu. Nejprve je černá s červenými hrbolky a velkou bílou skvrnou na hřbetě, později je zelená, s příčnými černými pruhy a šesti oranžovými tečkami na černých pruzích. Při ohrožení zaujímá obranný postoj a vystrkuje za hlavou ukrytou žlázu (osmaterium), která a vylučuje páchnoucí výměšek a odhání predátory. Dospělá housenka měří v dospělosti až 10 cm.
Kukla je světle zelená, před vylíhnutím se žlutými příčnými pruhy, připevněná hlavou dolů.
Možnost záměny druhu
Dospělce otakárka lze částečně zaměnit pouze s dospělci otakárka ovocného (Iphiclides podalirius), který se liší na kresbou na křídlech, méně sytě žlutou nebo krémovou barvou a delšími ostruhami.
Příznaky poškození
Požerky na listech, skeletování, výjimečně holožíry živných rostlin.
Životní cyklus
Otakárek fenyklový má dvě generace ročně, v teplých oblastech až tři generace, které na sebe navazují. Motýli létají od dubna až do října. Po oplození a nakladení vajíček samičky brzy hynou. Samice kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny, nejčastěji do okolíků. Housenky první generace se vyskytují v květnu až červnu, druhé generace v srpnu a v září. Dospělá housenka se zakuklí. Kuklí se připevněné ke stonkům živných rostlin. Doba vývoje kukly je závislá na teplotě. Za teplého počasí trvá vývoj kukly jeden až dva týdny. Motýli druhé generace přezimují ve stadiu kukly. Dospělci nepřijímají potravu, pouze sají nektar či rosu. Častěji se vyskytují na zasolených místech nebo exkrementech zvířat, kde získávají minerální a dusíkaté látky. Za teplého počasí vyhledává vyvýšená místa. Je výborný letec.
Hospodářský význam
Běžný, hojný druh, vyskytuje se téměř v celé Evropě, v Asii od Turecka až po Japonsko, i v Severní Americe, od nížin až do hor, na loukách, lesních světlinách i zahradách.
Housenky se živí především miříkovitými plevely, výjimečně listy miříkovité zeleniny.
Užitečný jako opylovač rostlin.
Chráněný druh v kategorii zvláště chráněný.
Přímé metody monitoringu
Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu rostlin ke zjištění prvních příznaků poškození škůdci (poškozených listů).
Vizuální monitoring výskytu housenek na rostlinách.
Provádění ochranných opatření
Nechemické metody ochrany rostlin
Mechanická a fyzikální ochrana
Průběžné odstraňování housenek sběrem nebo setřásáním na podložku - plachtu, fólii a následné přemístění mimo pozemek - chráněný druh!
Povolené přípravky na ochranu rostlin