Rostlinolékařský portál

Mg-deficientní chloróza pšenice , krupobitní poškození pšenice, mrazové vytahování pšenice, vlhkostní porůstání klasů pšenice, vymrznutí pšenice

feosferiová skvrnitost pšenice, hnědá rzivost pšenice, mazlavá snětivost pšenice, padlí obilovin, prašná snětivost pšenice, pyrenoforová skvrnitost pšenice, růžovění klasů obilnin, septoriová skvrnitost pšenice, sněžná plísňovitost obilnin, stéblolam pšenice (a další choroby bází stébel - lemovaná stébelná skvrnitost pšenice, sněžná plísňovitost obilnin, obecná krčková a kořenová hniloba pšenice), zakrslá snětivost obilnin, černá rzivost trav, černání kořenů a báze stébel obilnin, žlutá rzivost pšenice

bejlomorka sedlová, bodruška obilná, bzunka ječná, hraboš polní, hrbáč osenní, kohoutek modrý, kohoutek černý, květilka obilná, kyjatka osenní, kyjatka travní, křísek polní, mšice střemchová, obaleč obilní, plodomorka plevová, plodomorka pšeničná, třásnokřídlí, zelenuška žlutopásá

Dlouhodobým a opakovaným používáním herbicidů docházelo ke změnám plevelových společenstev. Ze zemědělských ploch byly - a stále jsou - významně potlačovány citlivé druhy plevelů, naopak se zvýšila početnost druhů tolerantnějším k herbicidům. Jednotlivé plevelné druhy se postupně přizpůsobovaly měnícím se přírodním podmínkám, později technologiím pěstování. Některé rostliny nebyly schopné postupně se přizpůsobovat obdělávání půdy a z polí vymizely (kolenec rolní). Některé plevele zase byly tak svázané s technologií pěstování, že po změně technologie nebyly schopné se v nových podmínkách reprodukovat (koukol polní). Pěstování kulturních rostlin v monokulturách je z pohledu ekologické rovnováhy nepřirozeným jevem. Snahou vytvořit co nejvhodnější podmínky pro kulturní rostliny jsou ovlivňována původní rostlinná společenstva. V minulosti byla plevelová společenstva co do druhového spektra velmi bohatá. Na polích v jednotlivých kulturních rostlinách bylo zastoupeno mnoho desítek plevelných druhů, které konkurovaly kulturním rostlinám i samy sobě navzájem. Byla tak zajištěna druhová rozmanitost a poměrná stabilita plevelových společenstev. Vývoj druhového složení plevelových společenstev byl a stále bude ovlivňován celou řadou faktorů. S rozvojem intenzivního zemědělství, který začal v minulém století a stále pokračuje, bylo v zemědělství aplikováno mnoho nových poznatků. Významně byla plevelová společenstva ovlivněna zavedením nových osevních sledů, rozvojem mechanizace, která ovlivnila kvalitu agrotechniky, rozvojem využití minimalizačních technologií zpracování půdy, rostoucí intenzitou využívání statkových a minerálních hnojiv, nejvíce však používáním herbicidů v posledních padesáti letech. Další reakcí je pak vznik rezistence vůči herbicidům - například rezistentní populace chundelky vůči sulfonylmočovinám a dalším herbicidům ze skupiny ALS inhibitorů (v ČR jsou již desítky pozemků se silnou rezistencí). 
Plevele jednoleté - jedná se o plevelné druhy s výhradně generativním způsobem rozmnožování (prostřednictvím semen nebo plodů) v rámci jedné vegetační sezony. 
Efemérní plevele - druhy jednoletých plevelů vzcházející na podzim nebo v průběhu zimy a dozrávající v následujícím roce. Poměrně brzy na jaře velmi rychle obnovují růst, velmi rychle dosahují fáze kvetení a k tvorbě semen většinou dochází už koncem jara nebo počátkem léta. Jedná se většinou o drobnější druhy, které kulturní plodině výrazněji nekonkurují. Nejvýznamnějšími zástupci jsou: rozrazil břečťanolistý, huseníček rolní, osívka jarní, plevel okoličnatý, penízek prorostlý apod.
Časné jarní plevele - plevele časně setých jařin, řada těchto plevelů vzchází i později v průběhu vegetace. Klíčí při teplotách od 1 °C. Mezi nejvýznamnější druhy jarních plevelů patří oves hluchý, hořčice polní, ředkev ohnice, konopice polní, opletka obecná, truskavec ptačí, drchnička rolní apod. 
Pozdní jarní plevele - jedná se o teplomilnější druhy plevelů, které začínají vzcházet až při teplotách půdy kolem 10 °C, obvykle vzcházejí i v průběhu vegetace. Jedná se o plevele, které se uplatňují zejména v širokořádkových plodinách, v porostech obilnin je jejich škodlivost omezená. Hlavními zástupci jsou merlíky bílý a zvrhlý, laskavce zelenoklasý a srstnatý, rdesno blešník, ježatka kuří noha, béry sivý a přeslenitý, bažanka roční a další. 
Ozimé plevele - tato skupina je druhově nejpočetnější. Patří sem jak typické ozimy, které vzcházejí převážně v podzimním období, tak druhy, které vzcházejí v průběhu celého vegetačního období a dokáží přečkat zimu ve formě listových růžic. Z velmi široké skupiny plevelů jsou z hlediska ochranných opatření významné zejména konkurenčně silné plevele svízel přítula, mák vlčí, heřmánkovec nevonný, chundelka metlice, úhorník mnohodílný, chrpa modrá. Drobnějšími druhy spodního patra jsou violka rolní, rozrazil perský, ptačinec žabinec, hluchavka nachová. 
Plevele dvouleté a víceleté, rozmnožující se převážně generativně - nejedná se o typické plevele jednoletých kultur. Plevele této skupiny zaplevelují především trvalé kultury a víceleté porosty, často trvalé travní porosty. Mezi tyto druhy patří mrkev obecná, škarda dvouletá, pampeliška, širokolisté šťovíky, pelyněk černobýl apod. 
Plevele vytrvalé, rozmnožující se převážně vegetativně - plevele se schopností intenzivního vegetativního šíření pomocí nadzemních nebo podzemních orgánů, výjimečně mohou být na orné půdě odkázány pouze na vegetativní rozmnožování (rdesno obojživelné). Obvykle mají schopnost vegetativního i generativního šíření. Tuto skupinu plevelů pak podle hloubky prokořenění dělíme na: 
plevele mělčeji kořenící (mochna husí a plazivá, pryskyřník plazivý, popenec břečťanolistý, pýr plazivý, čistec bahenní a další) a 
plevele hlouběji kořenící (přeslička rolní, pcháč oset, svlačec rolní, mléč rolní a další).

Plevele významně ovlivňují výnosy obilnin. Jejich škodlivost se projevuje nejen snížením výnosu, ale také zvýšenými náklady na sklizeň, čištění a sušení. Ochrana proti plevelům však dosahuje ekonomické efektivnosti teprve od určité úrovně zaplevelení. Tato úroveň je označována jako práh škodlivosti a je pro obilniny charakterizována u vybraných plevelů následujícími počty na 1 m²: 

• svízel přítula 0,1–0,5 rostlin/m²,
• ostatní dvouděložné plevele 10–30 rostlin/m²,
• trávovité plevele 10–20 rostlin/m². 
• vytrvalé plevele pcháč oset a pýr plazivý svým konkurenčním působením i několikanásobně převyšují jednoleté plevele a práh škodlivosti se pohybuje v rozsahu 0,1–0,2 rostlin/m².

V jarních obilninách patří k nejvýznamnějším konkurentům oves hluchý, opletka obecná, konopice polní, merlík bílý a zvrhlý a pcháč oset. Významným konkurentem se mohou stát i ozimé plevele, jako heřmánkovec nevonný či svízel, pokud se jedná o rostliny vzešlé v průběhu podzimu či zimy a tyto nebyly zničeny jarní přípravou půdy.

Většina herbicidů používaných v obilninách na jaře vyžaduje pro dosažení potřebné účinnosti určité minimální teploty. Nižší požadavky na teplotu mají sulfonylmočoviny (minimální potřebná teplota bývá okolo 5 °C. Naopak při vyšších teplotách (nad 20 °C) může u některých sulfonylmočovin docházet ke snížení účinnosti. Listové graminicidy a růstové herbicidy vyžadují pro dosažení dostatečné účinnosti vyšší teploty (minimální potřebná teplota bývá okolo 10 °C), přičemž jsou obvykle tolerantnější k vyšším teplotám (nad 25 °C). Požadavky na minimální teplotu se však liší i mezi jednotlivými účinnými látkami a při výběru herbicidu, resp. termínu jeho aplikace je třeba tyto požadavky respektovat, což může být problém u některých kombinovaných přípravků. Obecně platí, že ošetření je vhodné provést až několik (3–5) dní po dosažení minimální potřebné teploty konkrétního herbicidu. Následné ochlazení obvykle nezpůsobí selhání účinnosti ALS inhibitorů, pouze dojde k jejímu zpomalení. Výrazné výkyvy v teplotách (střídání krátkých, ale extrémně chladných period s vysokými teplotami) však mohou negativně ovlivňovat účinnost růstových nebo kombinovaných herbicidů. Přes výše uvedené teplotní požadavky, je však třeba jarní ošetření provést co nejdříve a to zejména, pokud nebyly plevele na podzim herbicidem vůbec zasaženy. S rostoucí růstovou fází plevelů totiž účinnost herbicidů na většinu plevelů klesá, často rychleji, než se zvyšuje jejich účinnost v důsledku stoupající teploty. Vyčkávat s ošetřením je vhodné pouze v případě výskytů vytrvalých dvouděložných plevelů (především pcháče rolního) nebo pokud byl plevel na podzim herbicidem zasažen a na jaře došlo k jeho regeneraci (časté u svízele přítuly). Kromě teploty, mají na účinnost na jaře aplikovaných herbicidů, významný vliv také vláhové podmínky během jara. V důsledku klimatické změny převažují v posledních letech spíše suché a velmi teplé dubny, přesto bývají velmi častá krátkodobá velmi silná ochlazení. Plevele tvoří v těchto nepříznivých podmínkách silnější ochranné bariéry na povrchu listů a jejich metabolizmus se zpomaluje. Účinnost jakéhokoliv herbicidního zásahu pak bývá výrazně snížena, zejména pokud nebyl použit vhodný adjuvant, což platí především pro WG formulace herbicidů a herbicidy aplikované v nízkých dávkách (do 0,5 l/ha). Naopak za vlhka nebo při nízkých teplotách mohou olejové adjuvanty snižovat selektivitu některých herbicidů, zejména těch s graminicidním účinkem. Kromě vláhových podmínek v době aplikace (nejčastěji konec března a první polovina dubna), mohou významně ovlivnit celkovou účinnost jarního herbicidního ošetření také srážky v průběhu května. Nedostatek srážek v kombinaci s vysokými teplotami v tomto období sice negativně ovlivní výnosové parametry plodiny, ale z pohledu regulačního efektu na plevele působí pozitivně. Kritické období z hlediska finální účinnosti listových herbicidů totiž nastává cca 3 týdny po aplikaci, a to zejména u plevelů, které jsou vůči herbicidům odolnější. Jako příklad lze uvést sveřep jalový nebo mák vlčí. V případě květnových přísušků (např. rok 2018), bývají tyto plevele velmi dobře potlačeny, a to i méně účinnými herbicidy. Plevele mohou být v takových situacích herbicidem pouze retardovány, nicméně konkurenčně zvýhodněná obilnina je zastíní (sníží se intenzita fotosyntézy) a nedostatečná tvorba kořenového systému v kombinaci s nedostatkem vody v půdě způsobí jejich rychlé odumírání. Naopak intenzivní srážky v průběhu května (například loňský rok) mohou vést k regeneraci poškozených plevelů, které zejména v řidších porostech pokračují v růstu následně se reprodukují.

Při aplikaci herbicidů mějme na paměti, že několikanásobné tank-mixy typu herbicid + morfegulátor + fungicid + listové hnojivo + stimulátor + smáčedlo jsou často kontraproduktivní. Je nutné si uvědomit, že mnohonásobné tankmixy nevedou k pozitivnímu výsledku, protože jednotlivé komponenty mohou ovlivňovat protichůdné biochemické reakce a zvyšuje se i pravděpodobnost vzniku více č méně viditelné fytotoxicity. Mějme vždy na paměti, že vyvolání stresových podmínek (včetně fytotoxicity) zintenzivňuje tvorbu bílkovin v rostlině a tím může přispět k vyššímu obsahu N-látek v zrnu.

Mrvka myší ocásek - byla donedávna naprosto bezvýznamný a ohrožený druh. Na mnoha lokalitách se však rychle stala problematickým plevelem, který je schopný vytvářet husté porosty především v okrajových částech pozemků. Úzké svinuté listy umožnují mrvce dobře se přizpůsobit suchým podmínkám, ale zajištují jí také vysokou odolnost vůči herbicidům. Podobně jako lipnice roční je odolná vůči většině inhibitorů ACCasy a ve vyšších růstových fázích také vůči ALS inhibitorům. Na jaře lze proti mrvce použít jen omezené množství herbicidů. Jedná se prakticky pouze o ALS inhibitory, z nichž nejvyšší účinnost vykazuje herbicid Incelo (mesosulfuron + thiencarbazone). Částečnou (aditivní) účinnost lze očekávat také od herbicidů obsahující pyroxsulam a iodosulfuron. Ošetření všemi výše uvedenými herbicidy je však třeba provést co nejdříve po obnovení vegetace a s vhodným adjuvantem, což je důležité zejména za sucha, kdy jsou listy více svinuté.  Lipnice roční - Intenzita zaplevelení lipnicí roční v posledních letech výrazně stoupá, přičemž na některých lokalitách dnes tento druh dominuje nad chundelkou, se kterou je v raných růstových fázích často zaměňován. Hlavním důvodem šíření tohoto plevele je jeho odolnost vůči herbicidům, a to jak půdním, tak listovým, ale také schopnost uplatnit se téměř ve všech plodinách, na strništi i po podmítce. V ozimých obilninách lze na jaře proti lipnici roční použít pouze některé sulfonylmočoviny, především mesosulfuron a iodosulfuron (Incelo, Husar). Listové graminicidy (fenoxaprop ani pinoxaden) lipnici obvykle nepotlačí dostatečně. Psárka polní - Přestože je psárka polní velmi silně rozšířena na západ od našich hranic, v ČR se zatím vyskytuje jen lokálně, především v jižních a středních Čechách. Také regulace této trávy působí pěstitelům velké problémy, zejména kvůli tomu, že u ní dochází velmi snadno k vývoji populací se sníženou citlivostí k herbicidům či úplné rezistenci. Populace psárky polní v západní Evropě jsou více než z 90 % rezistentní vůči alespoň jednomu herbicidu. Herbicidní zásah proti psárce je vhodné provést na podzim, ideálně velmi brzy po jejím vzejití, kdy je k herbicidům nejcitlivější. S ohledem na vysokou konkurenční schopnost psárky již v podzimním období a možnost opoždění zásahu na jaře v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek (např. podmáčení pozemku) se ponechání regulace psárky až na jarní období nedoporučuje. Pokud je však z nejrůznějších důvodů nutné opravovat herbicidní zásah proti psárce na jaře, je třeba jej provést co nejdříve (do konce odnožování psárky). V opačném případě účinnost většiny herbicidů prudce klesá a na konci sloupkování psárky již nelze od žádného herbicidu očekávat dostatečnou účinnost. Z herbicidů inhibující ALS lze proti psárce použít mesosulfuron (Incelo), iodosulfuron (Husar) či pyroxulam (Corello, Ataman atd.). Většina populací je však vůči některému nebo vícero těmto herbicidům rezistentní. Výší účinnost vykazují listové graminicidy ze skupiny inhibitorů ACCasy (Axial, Puma, atd.) nebo směsný přípravek Avoxa. Svízel přítula - Opravné zásahy proti tomuto plevelu bývají poměrně časté, i když intenzita zaplevelení nebývá příliš vysoká. Je totiž třeba počítat s jeho vysokou konkurenční schopností a tedy relativně nízkým prahem škodlivosti (1 rostlina na 5–10 m2). Nedostatečná účinnost podzimního herbicidního ošetření bývá častá především na těžších a sušších půdách (kukuřičná a řepařská výrobní oblast), kde svízel vzchází etapovitě a ošetření se pak špatně časuje. Příliš brzké podzimní ošetření nemusí reziduálně pokrýt rostliny vzcházející během zimy (v nižších polohách celkem běžně), naopak příliš pozdní ošetření již nemusí vykázat dostatečnou účinnost na odrostlejší rostliny, které často regenerují a tvoří adventivní výhony. Pro časnou jarní aplikaci jsou vhodné přípravky obsahující florasulam (Saracen, Fragma, atd.), či amidosulfuron (Grodyl), či jeho kombinace s iodosulfuronem (Sekator), které působí již při relativně nízkých teplotách (platí především pro florasulam), ale s rostoucí růstovou fází svízele jejich účinnost klesá, zejména za sucha. To neplatí pro herbicid Zypar, kde na svízel působí obě v něm obsažené účinné látky. Pokud je třeba zasáhnout proti svízeli ve vyšších růstových fázích nebo ve velmi suchých podmínkách, je vhodnější fluroxypyr (Starane, Tomahawk, atd.), případně jeho kombinace s halauxifenem (Pixxaro), či florasulamem (Tomigan XL). Tyto přípravky jsou vhodné zejména při kalamitním zaplevelení, v řídkých porostech nebo na přerostlý svízel (přechod do generativní fáze). Chundelka metlice - Pokud bylo podzimní ošetření zaměřeno cíleně na chundelku metlici a půdní herbicidy byly použity včas (do fáze 3 listů), obvykle není třeba takové ošetření opakovat. K selhání účinnost dochází pouze v případě, že je podzimní ošetření provedeno na odnožující chundelku a za sucha. Na jaře je možné použít již pouze herbicidy s dvěma mechanizmy účinku. Nejčastěji se používají ALS inhibitory iodosulfuron (prodáván pouze v kombinaci s účinnou látkou thiencarbazone - Husar Star), mesosulfuron (v současné době není v ČR nabízen žádný herbicid s touto látkou), sulfosulfuron (Monitor), či pyroxsulam (Corello). V případě podezření na rezistenci (selhání účinnosti v minulých letech), je vhodné použít k regulaci chundelky herbicid s jiným mechanizmem účinku. Inhibitory ACCasy fenoxaprop (Puma, Foxtrot, atd.), či pinoxaden (Axial) vykazují dobrou účinnost až do počátku sloupkování chundelky. Přestože populace chundelky rezistentní vůči těmto herbicidům jsou v ČR poměrně vzácné, je třeba i tyto herbicidy používat uvážlivě. Z pohledu antirezistentní strategie může být účelné využití nového herbicidu Avoxa, který využívá synergického působení dvou účinných látek s odlišným mechanizmem účinku (pyroxsulam a pinoxaden). V pozdě setých porostech (letos bude takových případů asi vícero), kde chundelka ještě nezačala odnožovat, případně na počátku jejího odnožování, mohou být brzy z jara účinné také herbicidy obsahující chlorotoluron (Lentipur, Tolurex, Rally, atd.). Odrostlejší chundelka (plně odnožená, či sloupkující) však již nebývá těmito herbicidy dostatečně potlačena. Citlivé dvouděložné plevele - Jedná se především o skupinu brukvovitých plevelů, ptačinec, mák vlčí a heřmánkovité druhy. Obecně velmi dobrou účinností proti většině těchto druhů se vyznačují přípravky na bázi sulfonylmočovin a triazolpyrimidinů. Rozhodující část plevelů této skupiny je významně omezována působením růstových látek, jako je např. MCPA, 2,4 D, dicamba apod. Odolné dvouděložné plevele - Do této skupiny řadíme především violky, rozrazily, částečně také hluchavky. Tato skupina se v posledních letech rozšiřuje o některé druhy, které se v porostech obilnin rozšiřují, jako jsou zemědým, kakost maličký apod. Spolehlivých účinků je ve většině případů proti těmto druhům dosahováno pouze v časných růstových fázích. Ke spolehlivým variantám patří preemergentní a především časně postemergentní aplikace přípravků na bázi pendimethalinu nebo diflufenicanu. Velmi dobré účinnosti je obvykle dosahováno použitím kontaktních herbicidů (např. carfentrazone ethyl) v časných růstových fázích (do 2–4 listů). V pokročilejších růstových fázích se proti některým odolným druhům dobře uplatňují růstové látky typu MCPP, DP apod. v kombinacích s kontaktními herbicidy. Sulfonylmočoviny obecně vykazují nižší účinnost proti těmto druhům, avšak i zde se vyskytují výjimky, přičemž velmi dobrých výsledků je dosahováno s přípravky na bázi iodosulfuronu nebo metsulfuronu.  Pcháč rolní - se vyznačuje velkou konkurenční schopností, kterou dokáže uplatnit ve všech plodinách. Podzimní herbicidní ošetření bývá neefektivní, protože listové růžice pcháče vzešlé během podzimu jsou zničeny zimními mrazy a translokace účinných listových herbicidů bývá na podzim nedostatečná, především s ohledem na nízké teploty. Na pozemcích s vyšší intenzitou zaplevelení tímto plevelem je proto třeba počítat s jarním herbicidním zásahem, který může být buď cílený (použije se vysoce účinný, ale úzkospektrální herbicid), nebo může pokrýt širší plevelné spektrum plevelů (obvykle při úplné absenci podzimního ošetření proti ostatním plevelům). Herbicidní regulace pcháče v obilninách je poměrně efektivní, čehož je vhodné využít k regulaci tohoto plevelu v rámci celého osevního sledu. Velmi účinné jsou především růstové herbicidy clopyralid (např. Lontrel), 2,4-D (Esteron, Mustang, atd.), dicamba (Arrat), aminopyralid (Kantor Plus, Mustang Forte) a MCPA (Agritox). Taktéž je významně poškozován sulfonylmočovinou tribenuron (Express, Trimmer, atd), nejlépe v kombinaci s metsulfuronem (Biplay) a iodosulfuron, nejlépe v kombinaci thiencarbazonem (Husar Star) a řadou směsných přípravků (Husar Active, Huricane, Arrat). Aplikaci je však nutné správně načasovat. Ideální je, pokud se ošetření provede v době, kdy většina lodyh intenzivně roste: výška 10 až 25 cm. Při časnější aplikaci sice drobné růžice pcháče rychleji odumírají, ale následně dochází k silné regeneraci, přičemž z kořenových výběžků vyrůstají nové růžice. Výsledkem bývá silné zaplevelení v příštích letech. Naopak pozdní aplikace na přerostlý pcháč sice významně potlačí systém podzemních výběžků (platí především pro růstové herbicidy), ale dlouhé konkurenční působení pcháče v porostu se zpravidla projeví výraznějším snížením výnosu. Oves hluchý - Vysoké škodlivosti i rozšíření dosahuje oves hluchý především v jarních obilninách. V ochraně proti ovsu se v těchto případech využívají účinné látky fenoxaprop-ethyl, tralkoxydim a pinoxaden. V ozimých obilninách je výskyt obvykle nižší a nižší je také konkurenční schopnost ovsa. V takovém případě může být dobrých výsledků dosaženo i s použitím plných dávek přípravků na bázi iodosulfuronu nebo mesosulfuron-methylu. Pýr plazivý - Hloubkového účinku na vegetativní rozmnožovací orgány pýru je možné dosáhnout pouze aplikacemi neselektivních herbicidů (glyfosát, sulfosát) v meziporostním období nebo jejich předsklizňovými aplikacemi. Předsklizňové aplikace se provádějí 10–14 dní před očekávaným termínem sklizně, přičemž zrno by mělo mít vlhkost pod 30 %. Omezení konkurenčního působení pýru ještě v dané sezoně je pak možné u ozimé pšenice s použitím speciálních přípravků.Sveřep jalový - Daleko častěji je třeba opravovat proti jinému trávovitému plevelu, a to sveřepu jalovému. Podzimní ošetření půdními „chundelkovými“ herbicidy totiž nebývá příliš účinné, zejména pokud je provedeno pozdě a za sucha. Ani cílená aplikace ALS inhibitorů není na podzim příliš účinná, zejména pokud je ošetření provedeno později, kdy již nebývají dostatečně vysoké teploty. Pro jarní ošetření ozimé pšenice proti sveřepu jalovému jsou vhodné především herbicidy obsahující pyroxsulam (Corello, Ataman) a propoxycarbazone (Attribut). Uspokojivou účinnost vyzrazuje také sulfosulfuron (Monitor) a mesosulfuron. Všechny výše uvedené herbicidy je však třeba použít s vhodným adjuvantem. Nejlepších výsledky jsme zaznamenaly u adjuvantu Mero v dávce 1,0 l/ha a Šaman v dávce 0,4 l/ha. Naopak smáčedla (testovány Trend a Silwet) účinnost herbicidů na sveřep jalový nezvyšovala, naopak v některých letech byla při jejich použití zjištěna nižší účinnost než při ošetření samotným herbicidem. Velmi negativně ovlivňuje účinnost herbicidů na sveřepy kapalné hnojivo DAM, které proto není vhodné používat jako nosič při aplikaci herbicidů proti sveřepům. Jestliže je ošetření provedeno včas (obvykle přelom března a dubna) a je použit vhodný adjuvant, jsou sveřepy obvykle silně poškozeny, nicméně některé rostliny mohou regenerovat, zejména v hůře zapojených a časně setých porostech. V těchto případech je nutné ještě jedno ošetření, které výrazně zvýší celkovou účinnost (obvykle přes 90 %) a výrazně omezí reprodukci sveřepu, a tím sníží intenzitu zaplevelení v příštích letech. Nejvyšší účinnost proti sveřepům jsme zaznamenali u herbicidu Avoxa (pinoxaden + pyroxsulam), který využívá již zmiňovaného synergického působení obou obsažených účinných látek, které zvyšuje efektivitu herbicidního zásahu a současně snižuje riziko vývoje rezistence. Zároveň jako jediný herbicid určený proti sveřepům nemusí být kombinován s adjuvantem. Zemědým lékařský - Zemědým lékařský se vyznačuje relativně vysokou tolerancí k velkému množství herbicidů používaných v obilninách i v řepce, což způsobilo jeho výrazné rozšíření v posledních letech. Přestože podzimní ošetření pšenice běžně používanými širokospektrálními herbicidy bývá účinné, pokud je ošetření provedeno příliš brzy (před vzejitím zemědýmu), mohou po aplikaci vzejít nové rostliny, které je třeba na jaře potlačit. Velmi vysokou účinnost na zemědým vykazují herbicidy obsahující halauxifen (Pixxaro a Zypar), které dokáží zemědým potlačit i během prodlužovacího růstu (obr. 5). Za vhodných povětrnostních podmínek vykazují dobrou účinnost také některé další kombinované přípravky, především Sekator Plus (amidosulfuron + iodosulfuron + 2,4-D).

Pro jarní herbicidní ošetření ozimých obilnin je k dispozici sice relativně velké množství herbicidů, z hlediska mechanizmu účinků je však lez zařadit pouze do několika skupin. Nejčastěji se používají ALS inhibitory (B dle HRAC), které jsou často kombinovány s růstovými herbicidy (O dle HRAC). Proti trávovitým plevelům se používají také inhibitory ACCasy (A dle HRAC). Jiné mechanizmi účinku jsou na jaře využívány jen výjimečně: chlorotoluron (C dle HRAC), carfentrazone (E dle HRAC), diflufenican (F dle HRAC), protože vykazují nižší účinnost ve vyšších růstových fázích plevelů. Nejsnadněji se rezistentní populace plevelů vytváří vůči ALS inhibitorům, což se odráží na velkém počtu plevelných druhů, u nichž byla zaznamenána rezistence vůči těmto herbicidům. V ČR je v současnosti nejčastějším rezistentním plevelem chundelka metlice, u nichž se odhaduje, že 5–20 % ploch zaplevelených tímto plevelem vykazuje určitý stupeň rezistence, případně snížené citlivosti k herbicidům. Byli však již zaznamenány populace chundelky rezistentní vůči inhibitorům ACCasy, chlorotoluronu, či flufenacetu. V posledních několika letech jsme však zaznamenali také několik populací sveřepu jalového, heřmánkovce nevonného, máku vlčího a ptačince prostředního rezistentních k ALS inhibitorům. ALS inhibitory (sulfonylmočoviny a jim podobné látky) je tedy třeba používat uvážlivě, ideálně v kombinaci s růstovými herbicidy, aby bylo jejich používání dlouhodobě efektivní.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s vynechaným aplikačním oknem. Nejčastější chyby při aplikaci herbicidů: 

• pozdní aplikace (konkurence plevelů způsobila výnosové ztráty),
• fytotoxicita neověřenými tankmixy (kontaktní herbicidy spolu s fungicidy obsahující silné smáčedla mají častou fytotoxicitu),
• fytotoxicita při vysoké teplotě a přímém slunečním svitu při aplikaci (nejčastěji po dlouhém deštivém období),
• pozdní aplikace graminicidů (horší účinnost na oves hluchý je nejčastěji způsobena pozdní aplikací a nízkou dávkou vody),
• nedostatečná kontrola plevelného spektra a ignorace výskytu v podprahové hustotě,
• vynechávky z důvodu nekvalitně založených kolejových řádků.

Vizuální hodnocení výskytu plevelných rostlin v období vzcházení a v průběhu vegetace.

Nepřiměřené dávky regulátorů mohou za stresových podmínek způsobovat výnosové deprese. K těmto stresovým faktorům patří především vysoké teploty, nedostatek vláhy a noční mrazíky. V takovýchto podmínkách je vhodnější regulátory růstu nepoužívat v kombinacích, snížit dávku přibližně o 30 % a případně rozdělit ošetření do dvou aplikací nižších dávek. Dělené aplikace se velmi úspěšně uplatňují u jarního ječmene, kdy první aplikace se provádí v počátku sloupkování a druhá na konci sloupkování až těsně před metáním.
Přizpůsobení dávky regulárotů růstu dle jednotlivých faktorů ovlivňující poléhání

Nízká dávka	Faktor	Vysoká dávka
lehká	půdní druh	těžká
pozdní	termín výsevu	časný
nízká	odolnost odrůdy proti poléhání	nízká
nízká	hustota výsevu a intenzita odnožování	vysoká
pozdní	termín aplikace	časný
vysoká	teplota	nízká
špatné	zásobení vodou	dobré
nízká	mineralizace dusíku	vysoká
ano	kombinace s azolovými a morfolinovými fungicidy nebo s herbicidy typu růstových látek	ne