Rostlinolékařský portál

Živnou rostlinou housenek je především kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), vzácněji chmel otáčivý (Humulus lupulus). Motýli se živí nektarem rostlin, šťávami zralého nebo hnijícího ovoce i mízou stromů, často se vyskytuje na bodlácích, tavolníku (Spiraea spp.), komuli (Buddleja spp.) nebo jeteli (Trifolium spp.). Vyskytuje se na pasekách a okrajích lesů a luk, v zahradách a parcích, úhorech, od nížin až po hory.

Dospělec má délku křídel je 32–(35) 40 mm, rozpětí předních křídel 60–64 mm. Přední a zadní křídla jsou hnědé až hnědočervené barvy, na kterých se nachází výrazné modravé skvrny v rozích křídel ve tvaru oka. Lem křídel je černohnědý, u předního páru křídel je členitý s černou kresbou. Naopak vnější okraje křídel jsou mírně zubaté. Spodní strana křídel zbarvením a kresbou připomíná suchý list kopřivy.
Samice kladou vajíčka ve shlucích na spodní stranu listů jedné rostliny, na které pak po vylíhnutí housenky vytváří své „hnízdo“ ze spředených listů rostlin. Vajíčka jsou žlutozelená až světle zelená.
Po vylíhnutí z vajíček žijí housenky babočky společně, na jedné rostlině se tak často vyskytuje až několik desítek jedinců. Housenka je černá, hustě posetá jemnými bílými skvrnami a šesti řadami trnů. Panožky jsou červené a hlava je černě lesklá. Všechny instary jsou podobné, liší se pouze velikostí. 
Vývoj kukly je poměrně krátký. Na povrchu kukly jsou dvě řady hrbolů na hřbetní straně a kovově lesklé skvrny. Zbarvení kukly se liší v závislosti na úkrytu. Pokud se housenky zakuklí přímo na živné rostlině, jsou kukly většinou zavěšené a mají barvu žlutozelenou s červenohnědými proužky a lesklými skvrnami. V případě, že došlo k zakuklení ve štěrbině či pod kamenem, je kukla hnědošedá se zlatými skvrnami na hřbetě. Jedinci z tmavších kukel jsou menší a světlejší.

Dospělce babočky pavího oka nelze zaměnit s dospělci jiných druhů baboček ani motýlů.

Požerky na listech, skeletování, holožíry živných rostlin.

Samice klade shluky vajíček na spodní stranu listů vždy jedné rostliny, na které pak po vylíhnutí housenky vytváří své hnízdo ze spředených listů rostlin. Housenky první generace žijí v květnu až červnu, druhé generace v červenci až srpnu. Housenky posledního instaru žijí jednotlivě, před zakuklením vyhledávají nejrůznější úkryty, jako jsou kameny, trhliny, dutiny apod. Přezimující generace často létá ještě od března do května následujícího roku, letní generace se vyskytuje od června do pozdního léta. takže obě populace v letních měsících překrývají. Během teplých dní se motýli často vyhřívají na povrchu půdy nebo na rostlinách. v horkých létech imaga aestivují.  
Dospělci z této letní generace nemají dostatečně vyvinuté pohlavní orgány a pouze přijímají potravu a vyhřívají se, aby přezimovali. Rozmnožují se až na jaře příštího roku. K zimnímu spánku vyhledávají úkryty často i v blízkosti člověka – ve sklepích či na půdách venkovských domů, opuštěných budovách, jeskyních, štolách či v dutinách stromů. Babočky paví oko je dobrý a vytrvalý letec, někteří jedinci migrují na velké vzdálenosti. Samice jsou o něco větší než samci.

Běžný, hojný druh, nejpočetnější zástupce baboček, vyskytuje se těměř v celé Evropě, v Asii od Turecka až po Japonsko, od nížin až do hor. 
Housenky se živí především kopřivou dvoudomou, která je významným škodlivým plevelem a také rezervoárem patogenu, fytoplazmy Candidatus Phytoplasma solani. 
Poškození chmele je vzácné. Užitečná jako opylovač rostlin. Není chráněná.

Monitoring výskytu housenek.

• Nejsou stanoveny.

• Odstranění a následná likvidace kopřiv v okolí pozemku.
• Přirozenými nepřáteli jsou lumčíci a parazitické kuklice, kuklice babočková (Sturmia bella) a kuklice různotvárná (Phryxe vulgaris).