Rostlinolékařský portál

Polyfágní druh – zelenina, obilniny, chmel, řepa. 

Moucha leskle černé barvy, s protáhlejším tělem, o velikosti 10–15 mm. U dospělců se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus – samci štíhlí, s velkýma očima téměř přes celou hlavu, samičky zavalitější s menšíma očima. 
Larvy jsou dlouhé beznohé válcovité, šedobílé až šedohnědé barvy se zřetelnou tmavou hlavou, o velikosti 12–14 mm. Mají kuželovité výrůstky na článcích těla.

Záměna možná s muchnici zahradní, ta se však vyskytuje později, a ochlupení zadečku má bělavé, na rozdíl od muchnice březové, která ho má černé.

Můžeme je nalézt na kořenech zeleniny i mladých ovocných stromků nebo chmele. Překousané klíčky, později i překousané rostliny.

Samičky kladou vajíčka na povrch půdy. Asi po 7 týdnech se líhnou larvy, které zprvu požírají humózní látky, později i kořeny trav a dřevin. Na podzim se chystají k přezimování ve shlucích pod napadaným listím. Larvy 1. instaru přezimují, největší škody působí larvy 2. instaru v následném roce (duben, květen) těsně před kuklením. Kuklí se v zemi těsně pod povrchem. 
Muchnice mívá zpravidla jednu generaci za rok. 

Nejvíce škodí larvy na jaře a to ožíráním podzemních orgánů rostlin. Větší výskyt zejména po mírných zimách, obzvláště v teplých nížinných polohách, na humózních půdách, vlhkost půdy není rozhodující.
Dospělci se živí nektarem a mohou plnit i funkci opylovačů ovocných dřevin. 
I larvy vedle škodlivého vlivu mohou mít pozitivní dopad, pokládají se za rozkladače, odbourávají rozkládající se organickou hmotu a přeměňují ji na humus.