Rostlinolékařský portál

Jednoletý druh, lodyha až 1 m vysoká, lesklá, lysá, nevonící, větvená, hypokotyl válcovitý. Listy jsou lysé, střídavé, 2-3x peřenosečné, na rubu žlábkovité. Květenství: úbory až 4 cm v průměru, lůžko plné, okrajové květy samičí s bílými jazykovitými korunkami, obojaké květy trubkovité.
Kvete od června až do pozdního podzimu (listopad). Jeho rozmnožení je zdůvodňováno zhoršením půdních vlastností, tj. ztrátou půdní struktury, snížením vzdušné kapacity, vzrůstem podílu kapilárních pórů, a tím dlouhodobější vlhkosti půdního profilu. Významné je také zvýšení koncentrace solí v půdním roztoku, což je mj. ovlivňováno minimalizačními postupy ve zpracování půdy. Náprava tohoto stavu spočívá v provzdušnění půd, vápnění a zařazení víceletých pícnin v osevním postupu. Rozvoj heřmánkovce je evidentně podporován opakovaným pěstováním ozimů. Vzchází nejvíce v září až listopadu, další vlna vzcházení zpravidla následuje v  březnu až dubnu. Má mohutný vzrůst a silně konkuruje plodinám. Nažky se tvoří a dozrávají od léta až do konce vegetačního období. Mají velmi nepravidelnou primární dormanci, v půdě vydrží životaschopné 5 a více let. Klíčí z povrchu půdy až z hloubky 2 cm. Odolává některým běžným herbicidům. 

Ještě na počátku šedesátých let byl charakterizován jako průvodce sídlišť, cest apod., nebyl popisován jako polní plevel. V současnosti je jednou z nejvýznamnějších plevelných dominant našeho státu. Vyskytuje se od nížin po horské oblasti. Snáší všechny půdní podmínky. Vyšší výskyt, a tím také škodlivost je na úrodnějších půdách. 
Roste pouze na synantropních stanovištích, jako jsou rumiště, okraje komunikací, úhory, pole, lomy, výsypky, navážky, haldy, štěrkovny, na různých substrátech, i zasolených.

Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla).

V porostu řepky ozimé, zaplevelené v době zralosti 5 a více vyvinutými rostlinami heřmánkovce nevonného, byl oproti nezapleveleným plochám výnos semen snížen o 10 a více %. Zapleveluje také víceleté pícniny. Spodní části rostlin po posečení regenerují. Tlusté lodyhy pomalu vysýchají, a tím ztěžují sušení píce. Dobytek ho odmítá. V jařinách se vyskytuje méně často.