Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

hvozdík
Dianthus

čeleď: hvozdíkovité (Caryophyllaceae)

Další české názvy: karafiát

EPPO kód: 1DING, DINSS

Popis
Převážně byliny, případně polokeře s dřevnatějící bazální části stonku, trvalky, několik druhů jsou jednoleté či dvouleté rostliny. Lodyhy jsou jednoduché nebo větvené, holé nebo mírně obrvené, 5–90 cm vysoké, se vstřícně postavenými listy, které jsou jednoduché, úzce kopinaté, šedozeleno až modrozelené. Květy jsou jednotlivé koncové nebo uspořádané v řídkých květenstvích (vrcholík, strboul). Jsou oboupohlavné, s 5 okvětními lístky, většinou se zubatým až roztřepeným okrajem, převážně světle až tmavě růžové, pouze D. knappii má květ žlutý s purpurovým středem. Plod je tobolka. 
Rod zahrnuje přibližně 300 druhů vyskytujících se především v Evropě a Asii, několik druhů i v Severní Americe a jižní Africe. Zahradnické karafiáty označované jako „americké“ či „skleníkové“ vznikly šlechtěním Dianthus caryophyllus, D. fruticosus aj. Téměř 27 000 kultivarů zahrnuje drobno i velkokvěté, jednoduché či plné květy nejrůznějších barev či vícebarevné. Pěstují se k řezu, jako záhonové a hrnkové rostliny, skalničky či k osázení suchých zídek. 
hvozdík čínský 
Dianthus chinensis 
Jednoleté nebo dvouleté byliny. Lodyha přímá nebo vystoupavá, 30-45 cm vysoká, v horní části větvená. Lodyžní listy krátce řapíkaté, úzce ažvejčitě kopinaté, na okraji brvité. Květenství zdánlivá lata. Květy nevonné, Podkališní listénce bylinné, čárkovité, osinaté; čepel korunních lístků nepravidelně zubatá, až hluboce dřípenná, světle červená, až tmavočervená, někdy bílá, většinou tmavě tečkovaná. Kvete VI–IX. 
Běžně pěstovaný v mnoha kulturních odrůdách jako “čínský karafiát“, původem z V Asie. 
hvozdík vousatý 
Dianthus barbatus 
Vytrvalá bylina. Lodyha přímá, , 30–60 cm vysoká, v horní části větvená. Lodyžní listy úzce vejčité, až kopinaté, 5–20 mm široké, přisedlé, na okraji brvité, v horní části lodyhy přecházející v listeny. Květenství 5–30květé. Listeny bylinné, kopinaté až čárkovité, osinaté. Podkališní listénce vejčitě kopinaté, dlouze osinaté, zdéli kalicha, zelené. Kalich zelený, čepel korunních lístků obvejčitá až klínovitá, nahoře nepravidelně zubatá., 15–25 mm dlouhá, červená, bíle tečkovaná, při bázi s tmavší kresbou, na líci dlouze chlupatá. 
D. barbatus subsp. barbatus se pěstuje jako trvalka v mnoha barevných a plnokvětých kultivarech, místy zplaňuje. Původem z J Evropy. Četné odrůdy pochází rovněž z křížení D. chinensis × D.barbatus
hvozdík zahradní (karafiát) 
Dianthus caryophyllus (D. coronarius
Vytrvalá, trsnatá, ojíněná bylina. Lodyha vystoupavá, při bázi dřevnatá, 20–60 cm vysoká, v horní části chudě větvená. Lodyžní listy úzce kopinaté, na okraji hladké, nebo jen při bázi drsné, Květy na koncích větví jednotlivé nebo po 2–6, vonné. Podkališní listénce kosníkovité, špičaté až zašpičatělé, zdéli ¼ kališní trubky. Čepel korunních lístků klínovitá, nahoře zubatá nebo vroubkovaná, červená, růžová, bílá, žlutá nebo červenobíle skvrnitá, časté jsou plnokvěté formy. Kvete V–VII. 
Původem ze Z Středozemí, v Evropě pěstován od 16. stol. Pro svůj krásný tvar, živé barvy, trvanlivost a odolnost při přepravě patří karafiáty k nejdůležitějším květinám k řezu, zplaňuje jen zřídka.
Autoři textu
I. Šafránková, MENDELU
J. Juroch, ÚKZÚZ
Odkazy a použité zdroje
Hejný, S., Slavík, B. (ed.). Květena České republiky. 2. 2. vyd. Praha:Academia, 2003. ISBN 80-200-1089-0