Rostlinolékařský portál

Většina původců chřadnutí a odumírání révy je v různé míře polyfágní. Mezi široce polyfágní náleží především Fomitiporia punctata a Stereum hirsutum, které napadají celou řadu druhů listnatých dřevin. Polyfágní jsou také houby rodu Phaeoacremonium (např. P. aleophylum napadá révu, aktinidii a olivovník), houby rodů Cylindrocarpon a Botryosphaeria i Fomitiporia mediterranea. Na révu, jako hostitele, je vázán druh Phaeomoniella chlamydospora. 
Za nejnáchylnější k chřadnutí a odumírání révy (ESCA) je považována odrůda ´Semillon´ a za nejméně náchylnou odrůda ´Chardonnay´. V našich podmínkách se s výskytem setkáváme nejčastěji u odrůd ´Muškát Moravský´ a ´Modrý Portugal´. Určité rozdíly v náchylnosti byly experimentálně prokázány také u podnoží, rozdíly však nekorespondují se skutečným napadením ve vinicích.

Pokud jde o projev onemocnění, jsou rozhodující stanovištní podmínky, resp. stresové situace. Byl prokázán zvýšený výskyt ve vinicích na extrémně suchých stanovištích s nedostatečnou výživou. Příznaky napadení na listech a hroznech se projeví až několik let po infekci. K hynutí napadených keřů dochází zpravidla v období teplých suchých letních period, kdy se kriticky projeví destrukce vodivých svazků xylému. 
V rámci komplexu chřadnutí a odumírání révy je nutno popsat samostatně typické příznaky na plodných, zejména starších keřích révy (ESCA) a příznaky na mladých keřích révy (chřadnutí mladých keřů révy - Petriho choroba).
Chřadnutí a odumírání révy (ESCA) 
ESCA se projevuje příznaky na listech, hroznech a ve dřevě napadených částí keřů (především kmínků). Na starších listech vznikají v průběhu léta zpočátku žlutozelené až žlutobílé (bílé odrůdy) nebo červenofialové (modré odrůdy) různě velké nepravidelné skvrny. Skvrny se zvětšují a splývají, postupně mění barvu velké plochy mezi hlavními nervy a často i okraje listů. Postižená pletiva od středu nekrotizují, mezi hlavními žilkami vznikají široké nekrózy ohraničené u bílých odrůd žlutým a u modrých odrůd červenofialovým lemem (tygrovitost listů). Současně dochází k nekrózám okrajů listů. Silně postižené listy mohou usychat a opadnout. Na bobulích vznikají nápadné, různě utvářené, nepravidelně nebo v proužcích uspořádané a různě velké fialově černé skvrny. Hrozny jsou menší, špatně se vyvíjejí, nestejnoměrně zrají, nedozrávají a předčasně usychají. Typické příznaky na listech a hroznech jsou reakcí na přítomnost fytotoxických metabolitů hub produkovaných v napadených dřevních pletivech. Letorosty mohou být kratší a hůře vyzrávají. Chronické příznaky se během jednotlivých let mění. Příznaky chronického napadení se projevují postupně v období od konce května do počátku září. U silně napadených keřů jednotlivé tažně a postupně i celé keře v důsledku poškození vodivých svazků dřeva chřadnou a odumírají. Na příčném řezu dřevními částmi (hlavou, kmínkem nebo ramenem) poškozených keřů lze pozorovat v okolí poranění různě rozsáhlé poškození dřevních pletiv, např. hnědé nebo černé tečky nebo skvrny, které nekrotizují a později dochází od středu k bílému rozkladu (trouchnivění) jádrového dřeva. Rozkládající se části dřeva jsou často ohraničeny jednou nebo i více tmavými liniemi. Na podélném řezu lze pozorovat podélné tmavé proužky. Při akutním onemocnění (apoplexie) keře normálně vyraší a jsou zcela bez příznaků do cca začátku července, kdy náhle odumírají ramena nebo celé silněji postižené keře a na nich vadnou, scvrkávají se a rychle usychají jednotlivé bobule a celé hrozny. Zdravé listy se náhle zbarvují světle šedě nebo šedozeleně a rychle usychají. Při příčném řezu kmínkem je patrná suchá, odumřelá část dřeva. Postižený keř odumře během jednoho vegetačního období.
Chřadnutí mladých keřů révy (Petriho choroba révy)
Petriho choroba révy se může projevit již krátce po výsadbě. Postižené keře mají slabší a kratší letorosty s kratšími internodii, listy jsou menší a světle zelené, časté jsou mezižilkové a okrajové chlorózy a nekrózy. Rozdílné jsou i příznaky na dřevních částech keřů. Na příčném řezu nejčastěji pod místem štěpování nebo na bázi kořenového kmínku jsou drobné hnědé až černé skvrny, které jsou často uspořádány ve skupinách nebo v půlkruhu. Na podélném řezu pozorujeme tmavé proužky. Ve vodivých svazcích dřeva (cévy) se často nacházejí thyly omezující průchodnost a tmavá hmota charakteru gumy. Napadené keře postupně chřadnou a za nepříznivých podmínek hynou. Nekrózy dřevních pletiv pod místem štěpování a na bázi podnožového řízku vznikají i v důsledku stresových podmínek v průběhu stratifikace. Tato poškození mohou být následně místem vstupu infekce.

Na postižených keřích se spolu s uvedenými patogeny často nachází také vřeckovýtrusá houba Eutypa lata. Eutypa lata má při samostatném napadení zcela odlišné a specifické příznaky a je původcem eutypového chřadnutí a odumírání révy. 
Silně postižené keře mají slabší, kratší a později nápadně metlovité letorosty (krátká internodia). Listy jsou malé světle zelené a nahloučené, často s okrajovou nekrózou. Květenství, pokud se vytvářejí sprchávají. Hrozny jsou malé, řídké a mají nestejně vyvinuté bobule. Na příčném řezu kmínkem nebo jinou napadenou částí lze pozorovat hnědě zbarvenou nekrózu, často v podobě klínu. Keře postupně chřadnou, až na jaře nevyraší. K náhlému odumírání keřů v průběhu vegetace nedochází.

Původci přetrvávají v napadených rostlinných částech někteří i v půdě. Zdrojem jsou napadené a zejména odumřelé keře nebo jejich části, zbytky po řezu ve vinicích a v okolí vinic a u polyfágních patogenů také výskyty na listnatých dřevinách v okolí vinic. K infekci dochází sporami (podle původce bazidiospory, askospory, konidie nebo chlamydospory) uvolňujícími se z napadených keřů především přes čerstvá poranění na tříletém a starším dřevě. Nekróza zpravidla začíná od místa většího poranění (místo infekce) a patogen postupně kolonizuje a poškozuje zdravá pletiva. Stopkovýtrusé houby mohou infikovat i starší poranění, odkud houba postupně kolonizuje a poškozuje zdravá dřevní pletiva. 
Největší nebezpečí infekce je v období pozdního podzimu, za teplých zimních period a v předjaří. Rizikové jsou zejména situace, kdy po časně provedeném řezu následuje teplejší a deštivé počasí.  
Většina původců vytváří reprodukční orgány již za nízkých teplot (např. houby rodu Fomitiporia od 5° C, Phaeomoniella chlamydospora od 12° C a Eutypa lata již od 1° C). Doba vnímavosti poranění k infekci je nejdelší při časném zimním řezu (např. Phaeomoniella chlamydospora 9–12 týdnů, na jaře pouze 2 týdny). U houby Phaeomoniella chlamydospora byla zjištěna pomocí lapačů spor přítomnost konidií v průběhu celé vegetace i teplých zimních období. 
Většina původců (mimo stopkovýtrusé houby) se může šířit také výsadbovým materiálem (sazenice). Napaden může být již rozmnožovací materiál (očka, řízky) nebo dochází k infekci v průběhu produkce sazenic. Obzvláště vysoké riziko infekce je při namáčení podnožových řízků a oček, při štěpování (poranění) a při stratifikaci. Na výsadbovém materiálu jsou zjišťovány nejčastěji Phaeomoniella chlamydospora, a dále houby rodů Phaeoacremonium, Cylindrocarpon a Botryosphaeria. 
V zahraničí byl výskyt původců chřadnutí mladých keřů révy na sazenicích vícekrát hodnocen. Pokud byla diagnostika patogenů prováděna klasickou mykologickou technikou, bylo zjišťováno nižší napadení než po zavedení metody PCR. Zjištěný výskyt se pohybuje v rozmezí od 0,2 % do 51 %. Ve většině případů jde o infekce, které nastaly již v průběhu produkce sazenic. Pokud dojde k infekci, keř je trvale ohrožen a riziko škodlivého projevu je možno oddálit nebo eliminovat pouze vyloučením stresových situací.  
Další možností šíření je infekce keřů z půdy. V půdě přetrvávají a podzemní části keřů révy mohou infikovat zejména Phaeomoniella chlamydospora, a houby rodů Cylindrocarpon a Campylocarpon. Experimentálně byla prokázána přítomnost houby Phaeomoniella chlamydospora a hub rodu Cylindrocarpon u 66 % vzorků půdy odebraných z vinic a potvrzena infekce řízků révy z půdy houbou Phaeomoniella chlamydospora. K napadení z půdy může dojít jak ve školce, tak po výsadbě ve vinici.

Komplexní choroba révy vinné, způsobená různými houbovými patogeny a projevující se různými příznaky. Choroba se vyskytuje v chronické i akutní formě. Patogenní houby přežívají v rostlině více let a opakovaně způsobují infekce. 
Chřadnutí a odumírání révy je způsobeno několika obligátně patogenními nebo příležitostně (fakultativně) patogenními houbami. V původním pojetí byly za původce považovány stopkovýtrusé houby Fomitiporia punctata, syn. Phellinus punctatus (ohňovec skvrnitý) a Stereum hirsutum (pevník chlupatý). Postupně byly zjištěny další druhy hub, které mohou tento syndrom vyvolat. Jsou to především anamorfní houby Phaeomoniella chlamydospora a některé druhy rodu Phaeoacremonium (především P. aleophylum, teleomorfa Togninia minima), houby rodu Cylindrocarpon (především C. destructans) a Campylocarpon, vřeckovýtrusé houby rodu Botryosphaeria (především B. obtusa) a později také další stopkovýtrusá houba Fomitiporia mediterranea (pevník středozemní). 
Často se však vyskytují i další patogeny. Phaeomoniella chlamydospora a houby rodu Phaeoacremonium jsou v užším pojetí považovány za hlavní původce chřadnutí mladých keřů révy (Petriho choroba révy) a houby rodu Cylindrocarpon (především C. destructans) a Campylocarpon za původce černání paty keřů révy. 
Pokud jde o význam jednotlivých hub, situaci komplikuje skutečnost, že se zpravidla na poškozených keřích nachází více původců a je velmi obtížné stanovit, který je primární nebo sekundární patogen. Přes značnou nejednotnost v názorech, však bylo postupně prokázáno, že primárními patogeny mohou být za určitých okolností všechny uvedené druhy hub. 
Syndrom chřadnutí a odumírání révy se vyskytuje ve všech vinohradnických oblastech světa. Častější a početnější výskyty jsou v teplejších oblastech. Obecně lze uvést, že v posledních cca dvaceti letech došlo k významnému nárůstu výskytu choroby ve všech vinohradnických oblastech Evropy. V našich vinohradnických oblastech lze výskyt chřadnutí a odumírání keřů révy (ESCA) hodnotit jako ojedinělý a pouze místně jako ohniskový a hospodářsky významný. Početnější jsou výskyty zejména ve starších a extenzivně obhospodařovaných vinicích. Na starších napadených keřích byly ve většině případů zjištěny houby rodu Fomitiporia, ojediněle byl zaznamenán také výskyt hub Botryospheria obtusa, Phaeomoniella chlamydospora a Eutypa lata. Zastoupení zjištěných a výskyt dalších patogenů nebylo v našich podmínkách doposud sledován.  
Pokud jde o syndromy chřadnutí mladých keřů révy (Petriho choroba) a černání paty keřů révy, není o charakteru výskytu a původcích dostatek informací. V každém případě je výskyt a projev v mladých vinicích rozhodujícím způsobem ovlivňován stresovými podmínkami. 
Šíření patogenů ve vinici ovlivňuje především množství infekčních zdrojů v období zvýšené vnímavosti keřů k napadení, termín a četnost poranění, vhodnost podmínek pro infekci, dispozice keře a vnímavost genotypu.

Pravidelné vizuální hodnocení zdravotního stavu výsadeb ke zjištění prvních příznaků napadení chorobami.

Neexistuje. Dle výskytu v předchozím roce.

• Nepoužívají se.

Ochrana proti chřadnutí a odumírání révy spočívá v uplatnění komplexu preventivních opatření, která zahrnují především zajištění optimálních stanovištních podmínek a plné vitality keřů (vyloučení stresových situací), omezení zdrojů infekce, omezení šíření výsadbovým materiálem (především zabránit infekcím v průběhu produkce sazenic) a omezení napadení z půdy.  
Při omezení rizika šíření rozmnožovacím a výsadbovým materiálem je důležité věnovat zvýšenou pozornost zdravotnímu stavu množitelských porostů. V množitelských porostech odstraňovat všechny chřadnoucí keře a keře s příznaky choroby. Větší poranění po řezu ošetřovat nátěrovými přípravky. Zkvalitnit fytosanitární opatření v průběhu produkce a uložení sazenic. Zajistit desinfekci manipulačních prostorů a skladů, zařízení a nářadí a především vody k namáčení podnožových řízků a oček před štěpováním. V zahraničí byly dosaženy dobré výsledky při namáčení podnožových řízků a oček před štěpováním do suspenze biopreparátů na bázi Trichoderma harzianum. Ošetření rozmnožovacího materiálu teplou vodou (HWT) 50°C po dobu 30 min. K  omezení rizika fytotoxicity je doporučováno rychlé ochlazení ošetřeného materiálu. 
Mezi rizika napadení z půdy lze zařadit obnovu vinic. Důležité je zajistit dostatečný časový odstup od vyklučení staré vinice do výsadby nové vinice. Optimální odstup z fytosanitárního hlediska je 5 let (minimálně 3 roky). Při zkrácení této doby dochází ke zvýšenému ohrožení mladých keřů patogeny (původci bakteriálních a houbových chorob) z půdy. Střídat pozemky pro révovou školku. Štěpovanci v révové školce jsou velmi vnímaví k infekci. Opatření omezující riziko napadení a projev onemocnění. Zajištění plné vitality keřů, vyloučení stresových stavů. Většina původců náleží mezi dispoziční patogeny, které napadají a poškozují především oslabené keře. Nepřetěžovat keře, oslabené keře jsou náchylnější k napadení, naopak plně vitální keř není napadán a případné napadení dlouhodobě překonává. Významné jsou především volba a optimalizace stanoviště (vyloučit vlhká nebo extrémně suchá stanoviště a mrazové lokality), předvýsadbová příprava pozemku a  optimální péče o výsadbu. Řez pokud možno neprovádět v období zvýšeného rizika napadení (prosinec–únor). Pokud je prováděn řez v tomto období a nastoupí teplejší a deštivé počasí, je vysoké riziko infekcí. Řez by měl být prováděn co nejpozději a pokud možno za teplejšího a suššího počasí. Nebezpečí napadení klesá, zejména pokud je řez prováděn od fáze počátku slzení. Omezit vznik mechanických poranění, větší poranění na tříletém a starším dřevě ihned po řezu ošetřit povoleným nátěrovým prostředkem (Stromový balzám, Stromový balzám–Natural). Plošné ošetření porostů fungicidy požadovanou účinnost nezajistí. 
Mezi opatření omezující zdroje infekce lze zařadit označování keřů s příznaky choroby. Průběžně odstraňovat poškozené a odumřelé keře a následně provést podsadbu, případně zmladit. Drtit pouze réví a dvouleté dřevo, starší dřevo z vinice vynést a zlikvidovat. Neponechávat v okolí vinic skládky dřeva po řezu a klučení vinic. Z okolí vinic odstraňovat chřadnoucí a odumřelé listnaté stromy a keře.

Za perspektivní lze považovat použití biopreparátů (zejména přípravky na bázi Trichoderma harzianum) k namáčení podnožových řízků a oček před štěpováním, štěpů před stratifikací a  výsadbou do školky, k zálivce půdy ve školce i k ošetření vinic po řezu.

V současné době se proti houbovým chorobám révy používají převážně široce působící fungicidy (DMI fungicidy, dithiokarbamáty, ftalimidy, strobiluriny), které současně omezují i původce chřadnutí a odumírání révy. 
V laboratorních i polních zkouškách vykázaly dobrou účinnost proti původcům chřadnutí a odumírání keřů révy DMI fungicidy (tebuconazol, flusilazol).

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.