Rostlinolékařský portál

Velmi široké hostitelské spektrum (uvádí se až 270 druhů rostlin), z dřevin nejčastěji javory (Acer spp.), katalpy (Catalpa spp.), kaštanovníky (Castanea spp.), jasany (Fraxinus spp.), jilmy (Ulmus spp.) a další.

První symptomy akutní fáze jsou velmi nápadné, je to náhlé vadnutí zelených rozvinutých listů a vrcholových letorostů v plné vegetaci, většinou na počátku a během léta. Buď jsou postiženy roztroušeně jednotlivé části koruny anebo její větší část. Listy jsou náhle zavadlé, později jakoby spálené, letorosty odumírají a na příčném řezu větviček najdeme šedohnědý až modrošedý kroužek ucpaných vodivých pletiv v xylému. 
Pokud je vývoj choroby chronický, pozvolný, většinou průběh výše popsaných symptomů je málo nápadný a často dochází pouze ke zpomalení růstu až zakrnění dřeviny a choroba je pak detekovatelná pouze na základě laboratorních izolací. Dřeviny s chronickým průběhem choroby mají snahu v dalším vegetačním období nahrazovat poškozené části koruny. U některých druhů dřevin zbarvení na příčném řezu chybí, pak je nutná izolace z postižených pletiv v laboratorních podmínkách.

Spolehlivá determinace je možná dle přítomných zabarvených cévních svazků a následné izolace na agarsladové médium. Záměna je možná s jinými druhy, které působí podobné symptomy zavadání listů a letorostů a patří k tzv. patogenům způsobující vaskulární vadnutí.

Oba druhy se vyskytují v půdě ve formě mikrosklerocií (doba jejich přežití v latentní fázi je až 5 let), dále v mrtvých a odumírajících pletivech. Do hostitelských dřevin se dostávají přes kořenový systém, přímo přes kořenové špičky a epidermální buňky a po několika dnech prorůstají do cév xylému. Uvnitř cév se šíří konidiemi, které vyrůstají na jednotlivých konidioforech, uvolňují se a transpiračním proudem putují dále vaskulárním systémem dřevin. Rozrůstající mycelium uspává cévní svazky a toto se projevuje u dřevin náhlým zavadáním listů a letorostů.

Oba druhy jsou nebezpečné hlavně ve školkách, kde se často přenáší vegetativně množeným rostlinným materiálem, tedy řízky, rouby a očky. Potvrzený je i přenos nářadím používaným při řezu a tvarování dřevin. Řešením je k množení používat ověřené zdroje matečných rostlin a nářadí dobře desinfikovat. Problémové jsou stanoviště s těžkou a slehlou půdou, i trvale zamokřenou půdou, všude tam, kde kořeny trpí nedostatkem vzduchu.

D. Palovčíková, MENDELU