Rostlinolékařský portál

Veškeré listnaté dřeviny. Nejčastěji buky (Fagus spp.), lípy (Tilia spp.), a javory (Acer spp.).

Velmi podobné plodnice jako vějířovec obrovský má trsnatec lupenitý (Grifola frondosa). Plodnice trsnatce mají na rozdíl od vějířovce světlešedý povrch a mívají z pravidla menší lupeny. Rourky na spodní straně plodnice po omačkání nehnědnou a dužnina uvnitř plodnic je sladká. Rozdílné ja také hostitelské spektrum, neboť trsnatec se vyskytuje pouze na dubech (Quercus spp.)

Plodnice vějířovce obecného jsou jednoleté a z pravidla nevyrůstají každým rokem. Rostou ve dvou formách. V případě infekce kořenů, vyrůstají plodnice z povrchu půdy a vytvářejí přízemní růžici dosahující z pravidla při plném vzrůstu velkých rozměrů (až 1 metr v průměru). Tato přízemní růžice se skládá z většího počtu jazykovitých plodnic rostoucích nad sebou. Ve chvíli kdy se infekce dostává do báze kmene, vyrůstají plodnice bokem přirostlé z hostitelské dřeviny a z pravidla vytvářejí několik pater plodnic rostoucích střechovitě nad sebou. Plodnice jsou jednoleté, na povrchu hladké až jemně šupinaté, světle až tmavě hnědé, vláknité, s měkkou a bílou dužninou. Rourky na spodní straně plodnic pomačkáním šednou až černají, dužnina je mírně nahořklá. 
Vějířovec obrovský patří do skupiny hub bílého tlení. Jeho hniloba nejprve napadá mohutnější kořeny a při silném napadení se dostává až do báze. Charakteristickým znakem je tzv: lístkovitý rozpad dřeva, kdy dochází krom rozkladu ligninu i k degradaci vláken celulózy a infikované dřevo velmi rychle ztrácí pružnost i pevnost. Tlení této houby je velmi agresivní a patří k nejrychleji postupujícím.

Velmi podobné plodnice jako vějířovec obrovský má trsnatec lupenitý (Grifola frondosa). Plodnice trsnatce mají na rozdíl od vějířovce světlešedý povrch a mívají z pravidla menší lupeny. Rourky na spodní straně plodnice po omačkání nehnědnou a dužnina uvnitř plodnic je sladká. Rozdílné ja také hostitelské spektrum, neboť trsnatec se vyskytuje pouze na dubech (Quercus sp.)

Tato houba patří mezi ranové parazity šířící se na nové hostitele za pomoci větru. Infekce tedy proniká skrze mechanická poškození. Následně způsobuje extrémně rychlou degradaci dřeva, především v oblasti kořenů a báze kmene. Vějířovec obrovský z pravidla nevytváří plodnice každým rokem a v některých případech nemusí fruktifikovat i několik let. Na hostitelské dřevině dále přežívá i po odumření či mechanické destrukci hostitelské dřeviny, neboť se jedná o fakultativně nekrotrofního parazita.

Jedná se o častou parazitickou houbu způsobující občasné škody, především na listnatých dřevinách. Velmi hojná je v parcích a uličních stromořadích. V pokročilých fázích infekce způsobuje selhání napadených dřevin vývratem.

J. Rozsypálek, MENDELU