Odstavec předpisu 36/1967 Sb.
Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících
§ 4
§ 4
(1) Jmenovat znalcem (tlumočníkem) lze toho, kdo:
a) je státním občanem České republiky, občanem jiného členského státu
Evropské unie, kterému bylo vydáno potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k
trvalému pobytu na území České republiky, nebo státním příslušníkem jiného než členského
státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území České
republiky,
b) je způsobilý
k právním úkonům v plném rozsahu,
c) je bezúhonný,
d) nebyl v posledních 3 letech vyškrtnut
ze seznamu znalců a tlumočníků pro porušení povinností podle tohoto zákona,
e) má
potřebné znalosti a zkušenosti z oboru (jazyka), v němž má jako znalec (tlumočník)
působit, především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou (tlumočnickou)
činnost, jde-li o jmenování pro obor (jazyk), v němž je taková výuka zavedena,
f)
má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou (tlumočnickou)
činnost může řádně vykonávat,
g) se jmenováním souhlasí.
(2) Podmínku bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. c) nesplňuje fyzická
osoba, která byla pravomocně odsouzena
a) za úmyslný trestný čin, nebo
b) za nedbalostní
trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti znalce (tlumočníka),
pokud se
na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.