Odstavec předpisu 166/1999 Sb.
Zákon Parlamentu České republiky č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon)
§ 59
§ 59
Odborná způsobilost
(1) Osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti
jsou veterinární lékaři, za něž se považují absolventi vysoké školy, kteří
a) dosáhli požadovaného vzdělání během nejméně pětiletého denního teoretického
a praktického studia v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství
nebo veterinární hygieny30), zahrnujícím studijní předměty vymezené prováděcím právním
předpisem, přičemž délka studia může být dodatečně vyjádřena rovněž odpovídajícím
počtem kreditů ECTS31) stanoveném vysokou školou pro magisterský studijní program
v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny30), zahrnující studijní
předměty vymezené prováděcím právním předpisem, a
b) získali znalosti a dovednosti stanové v prováděcím právním předpisu,
na nichž je založena odborná činnost veterinárních lékařů.
(2) Za veterinární lékaře se považují také
a) osoby, které jsou držiteli diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu
o dosažení požadovaného vzdělání, uvedeného v prováděcím právním předpisu a vydaného
příslušným orgánem jiného členského státu,
b) osoby, které jsou držiteli osvědčení, jímž příslušný orgán vydávajícího
členského státu osvědčuje, že diplom, vysvědčení nebo jiný doklad o požadovaném vzdělání
1. je v souladu s požadavky uvedenými v odstavci 1,
2. byl získán tak, že osoba, která
je jeho držitelem, vykonávala v souladu se zákonem příslušné činnosti po dobu a za
podmínek stanovených pro státní příslušníky jednotlivých členských států v příloze
č. 1, nebo
3. byl vydán po ukončení vzdělání, které je v souladu s odstavcem 1, a
je považován vydávajícím členským státem za rovnocenný dokladům uvedeným v písmenu
a).
(3) Osoby, které jsou státními příslušníky jiného členského státu a splňují
podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, jsou oprávněny používat jimi získaný akademický
titul, popřípadě jeho zkratku, a to v jazyce státu, v němž byl tento titul získán.
(4) Státní veterinární správa organizuje ve spolupráci s vysokou školou
uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství nebo
veterinární hygieny atestační studium pro úřední veterinární lékaře, které probíhá
ve dvou částech:
a) základní (atestace I. stupně),
b) specializační (atestace II. stupně).
(5) K výkonu státního veterinárního dozoru je odborně způsobilý úřední
veterinární lékař, který získal atestaci I. stupně. Státní veterinární dozor může
vykonávat i úřední veterinární lékař, který atestaci I. stupně nezískal, nejdéle
však po dobu 3 let ode dne, kdy začal vykonávat činnost úředního veterinárního lékaře.
Pokud takovou atestaci v této době nezíská, není k výkonu státního veterinárního
dozoru nadále odborně způsobilý. Na služební místo představeného Státní veterinární
správy může být jmenován úřední veterinární lékař, pokud získal atestaci II. stupně.
Vedoucím zaměstnancem veterinárního ústavu může být jmenován veterinární lékař, pokud
získal atestaci II. stupně; to neplatí pro vedoucího zaměstnance 1. stupně řízení.
(6) Prováděcí právní předpis stanoví
a) studijní předměty, které musí být zahrnuty v magisterském studijním
programu v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny, a znalosti a
dovednosti, uvedené v odstavci 1,
b) diplomy, vysvědčení a jiné doklady o požadovaném vzdělání, uvedené
v odstavci 2 písm. a),
c) formy, obsah a organizaci atestačního studia úředních veterinárních
lékařů, způsob a organizaci ověřování znalostí a vydávání osvědčení.
(7) Není-li možno uznat odbornou způsobilost k výkonu činnosti veterinárního
lékaře podle odstavce 2, anebo odbornou způsobilost pro výkon funkce úředního veterinárního
lékaře, postupuje se podle zákona o uznávání odborné kvalifikace31).
(8) Vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti
veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny organizuje studium pro veterinární
lékaře působící v klinickém veterinárním lékařství, které probíhá ve dvou částech:
a) praktické (klinické vzdělávání I. stupně, k získání označení praktický
veterinární lékař pro choroby příslušné skupiny druhů zvířat),
b) specializované (klinické vzdělávání II. stupně, k získání označení
veterinární lékař specialista pro choroby příslušné skupiny druhů zvířat).
(9) Podrobnosti stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.
30) § 44 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění
dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
30a) § 124 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
31) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti
státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon
o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.