Odstavec předpisu 254/2001 Sb.
Zákon Parlamentu České republiky č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)
§ 39
§ 39
Závadné látky
(1) Závadné látky jsou látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami
a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod (dále jen "závadné látky").
Každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby
nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí.
(2) V případech, kdy uživatel závadných látek zachází s těmito látkami
ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro
povrchové nebo podzemní vody, má uživatel závadných látek povinnost činit tato opatření:
a) vypracovat plán opatření pro případy havárie (dále jen „havarijní
plán“) a předložit jej ke schválení příslušnému vodoprávnímu úřadu; může-li havárie
ovlivnit vodní tok, projedná jej uživatel závadných látek před předložením ke schválení
s příslušným správcem vodního toku, kterému také předá jedno jeho vyhotovení a po
schválení vodoprávním úřadem vloží havarijní plán do integrovaného systému plnění
ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí,
b) provádět záznamy o provedených opatřeních a tyto záznamy uchovávat
po dobu 5 let.
(3) Seznam nebezpečných závadných látek a dalších látek nebo skupin látek,
které v obdobné míře vyvolávají znepokojení, je uveden v příloze č. 1 k tomuto zákonu;
tento seznam obsahuje i zvlášť nebezpečné závadné látky. Zvláštní kategorií nebezpečných
závadných látek jsou prioritní látky, které představují významné riziko pro vodní
prostředí a související ekosystémy. Seznam prioritních látek stanoví vláda nařízením.
Součástí seznamu prioritních látek je také kategorie prioritní nebezpečné látky,
což jsou látky, které vytvářejí velmi vysoké riziko ve vodním prostředí nebo zprostředkovaně
přes vodní prostředí z důvodu své perzistence a schopnosti bioakumulace. K omezení
znečišťování povrchových a podzemních vod nebezpečnými závadnými látkami a zvlášť
nebezpečnými závadnými látkami může vláda přijmout na návrh Ministerstva životního
prostředí Program na snížení znečištění povrchových a podzemních vod nebezpečnými
závadnými látkami a zvlášť nebezpečnými závadnými látkami.
(4) Každý, kdo zachází se zvlášť nebezpečnými závadnými látkami nebo
nebezpečnými závadnými látkami nebo kdo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu
nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, je povinen učinit odpovídající
opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo do kanalizací, které
netvoří součást technologického vybavení výrobního zařízení. Je povinen zejména
a) umístit zařízení, v němž se závadné látky používají, zachycují,
skladují, zpracovávají nebo dopravují, tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku
těchto látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s odpadními nebo srážkovými
vodami,
b) používat jen takové zařízení, popřípadě způsob při zacházení se
závadnými látkami, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod,
c) nejméně jednou za 6 měsíců kontrolovat sklady a skládky, včetně
výstupů jejich kontrolního systému pro zjišťování úniku závadných látek a bezodkladně
provádět jejich včasné opravy; sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti
úniku závadných látek do podzemních vod,
d) nejméně jednou za 5 let, pokud není technickou normou nebo výrobcem
stanovena lhůta kratší, prostřednictvím odborně způsobilé osoby zkoušet těsnost potrubí
nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných
závadných látek a nebezpečných závadných látek a v případě zjištění nedostatků bezodkladně
provádět jejich včasné opravy; těsnost nádrží určených pro skladování ropy nebo ropných
produktů s minimálním objemem 1 000 m
3
nebo používaných pro skladování ropy a ropných
produktů podle zákona o nouzových zásobách ropy21b), zabezpečených nepropustnou úpravou
proti úniku závadných látek do podzemních vod a kontinuálně sledovaných kontrolními
systémy, jejichž výstupy jsou zaznamenávány a uchovávány do doby provedení bezprostředně
následující zkoušky těsnosti, lze, pokud není výrobcem stanovena lhůta kratší, zkoušet
nejméně jednou za 20 let; v případě skladování hnojiv a výluhů z objemných krmiv
nebo látek určených pro úpravu vody na vodu pitnou a pro čištění komunálních odpadních
vod v nadzemních nádržích umístěných v záchytných vanách o objemu větším, než je
objem největší nádrže v nich umístěné, se opakovaná zkouška těsnosti nepožaduje,e) vybudovat a provozovat odpovídající kontrolní systém pro zjišťování
úniků závadných látek a výstupy z něj předkládat na žádost vodoprávnímu úřadu nebo
České inspekci životního prostředí,
f) zajistit, aby nově budované stavby byly zajištěny proti nežádoucímu
úniku těchto látek při hašení požáru.
(5) Opatření podle odstavce 4 se přiměřeně vztahují i na použité obaly
závadných látek.
(6) Každý, kdo zachází se zvlášť nebezpečnými závadnými látkami, je povinen
vést záznamy o typech těchto látek, které jsou zpracovávány nebo s nimiž se nakládá,
o jejich množství, o obsahu jejich účinných složek, o jejich vlastnostech zejména
ve vztahu k povrchovým a podzemním vodám a tyto informace na vyžádání poskytnout
vodoprávnímu úřadu a Hasičskému záchrannému sboru České republiky.
(7) Vodoprávní úřad může při použití závadných látek povolit z ustanovení
odstavce 1 výjimku a stanovit podmínky pro jejich použití, nejde-li o ropné látky,
a to v nezbytně nutné míře, na omezenou dobu a za předpokladu, že jich bude použito
a) k úpravě a udržování koryta vodního toku,
b) ke krmení ryb,
c) z důvodů zdravotních,
d) k úpravě povrchových nebo podzemních vod pro určité způsoby užívání,
například srážení anorganických živin přímo ve vodním toku,
e) k odstranění nežádoucí flóry nebo fauny ve vodním toku,
f) jako indikátorových látek pro účely měření, nebo
g) v rámci schválených sanačních technologií.
(8) Náležitosti havarijního plánu a nakládání se závadnými látkami včetně
požadavků na odborně způsobilou osobu a záchytné vany podle odstavce 4 písm. d) stanoví
Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Zásady pro stanovení podmínek pro použití
závadných látek v případě výjimek podle odstavce 7 písm. b), d) a e) a při nakládání
s vodami za účelem chovu ryb nebo vodní drůbeže, popřípadě jiných vodních živočichů
a vymezení kategorií rybníků z hlediska rybářského hospodaření stanoví Ministerstvo
životního prostředí a Ministerstvo zemědělství vyhláškou.
(9) Mytí motorových vozidel a provozních mechanismů ve vodních tocích
nebo na místech, kde by mohlo dojít k ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních
vod, je zakázáno.
(10) Na nakládání se sedimentovatelnými tuhými látkami uvedenými v příloze
č. 1 k tomuto zákonu se vztahují odstavce 2, 4 a 5 obdobně.
(11) Ukládání oxidu uhličitého49) do povrchových vod je zakázáno.
(12) K přikrmování ryb krmivy rostlinného původu prováděnému na rybníku
tak, aby množství podávaných krmiv bylo rybí obsádkou zkonzumováno, a nedošlo tak
k rozkladu krmiv a s tím spojenému zhoršení jakosti vod, není třeba výjimka z použití
závadných látek. Krmivo použité pro tyto účely nesmí obsahovat nebezpečné závadné
nebo zvlášť nebezpečné závadné látky a přikrmování bez výjimky nesmí být prováděno
na povrchových vodách uvedených v seznamu přírodních koupališť podle zákona o ochraně
veřejného zdraví a na vodárenských nádržích. Za splnění podmínek uvedených ve větě
první a druhé není třeba provádět na rybníku ani na odtoku z něj sledování jakosti
vod. V případě kontroly předloží rybníkář vodoprávnímu úřadu nebo České inspekci
životního prostředí evidenci o hospodaření vedenou podle zákona o rybářství.
21b) Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné
nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy),
ve znění pozdějších předpisů.
49) Zákon č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových
struktur a o změně některých zákonů.