Odstavec předpisu 645/2004 Sb.
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 645/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů
Příl.1
Příloha 1
Evidenční jednotky
1. Rozdělení evidenčních jednotek
1.1. Hlavní a dílčí evidenční jednotky
Evidenční jednotky se dělí na hlavní a dílčí. Hlavními evidenčními jednotkami
jsou základní, obecné jednotky pro počítání a vykazování množství archiválií. Dílčí
evidenční jednotky upřesňují hlavní evidenční jednotku. Dílčí evidenční jednotky
se uvedou u zpracovaných archiválií v evidenci Národního archivního dědictví a v
archivních pomůckách. Jsou-li evidenční jednotky bez dalšího zpracování jednoznačné
a určitelné, uvedou se i u nezpracovaných archiválií. Součet počtu zpracovaných,
případně inventarizovaných dílčích evidenčních jednotek vždy odpovídá počtu zpracovaných,
případně inventarizovaných hlavních evidenčních jednotek.
1.2. Evidenční jednotky pro zpracované a nezpracované archiválie
Evidenční jednotky se člení na jednotky pro
a) nezpracované archiválie, kterými jsou balíky a kartony, datasety (datové
balíčky); u nezpracovaných kinematografických filmů a zvukových archiválií se uvedou
rovněž zjistitelné jednotliviny, kterými jsou filmové pásy, jiné nosiče analogových
záznamů, nosiče digitálních záznamů, fonografické válečky, fonografické dráty, gramofonové
desky, matrice, magnetofonové pásky, audiokazety (analogové), audiokazety (digitální)
a kompaktní disky,
b) zpracované archiválie, které jsou dále členěny na
1. evidenční jednotky
pro archiválie v analogové podobě; u evidenčních jednotek v analogové podobě se uvede
počet a volitelně velikost v běžných metrech;
2. evidenční jednotky pro archiválie
v digitální podobě; u evidenčních jednotek v digitální podobě se uvede počet a velikost
v bytech; v případě filmových a zvukových děl a záznamů na přenosných výměnných datových
nosičích se velikost v bytech nemusí uvést.
1.3. Evidenční jednotky pro evidenci jednotlivin a množstevních jednotek
Evidenční jednotky pro archiválie se člení na
a) evidenční jednotky pro množstevní jednotky, kterými jsou zejména balíky,
kartony, fascikly, datasety (datové balíčky) a digitální archivní jednotky (DAJ);
množstevní jednotky slouží zejména k evidenci spisů, korespondence, účtů, technické
dokumentace s výjimkou map, plánů a technických výkresů jako jednotlivin, hudebnin,
pokud nejsou evidovány jako rukopisy, výstřižků, databází, prezentací, internetových
stránek, matematických modelů, souborů spisů v digitální podobě,
b) evidenční jednotky pro evidenci jednotlivin; jako jednotlivina se
vykazuje zejména
1) listina do roku 1850, listina po roce 1850,
2) úřední kniha, rukopis,
3)
podací protokol nebo podací deník včetně podacích protokolů nebo podacích deníků
v sešitové nebo kartotéční podobě, index, elench, repertář,
4) kartotéka,
5) pečetidlo,
razítko, samostatná pečeť, odlitek pečeti, otisk typáře,
6) mapa, atlas, technický
výkres, grafický list, kresba,
7) fotografie na papírové podložce, fotografická deska,
listový film, svitkový film, kinofilm, mikrofilm, mikrofiš, fotoalbum, digitální
fotografie; fotografie uložené v albech se samostatně nevykazují, u svitkových filmů
se vykazuje celý svitek,
8) filmový pás nebo jiný nosič analogových záznamů, nosič
digitálního záznamu, kinematografický záznam v analogové a v digitální podobě,
9)
fonografický váleček, fonografický drát (fonodrát), matrice, gramofonová deska, magnetofonový
pásek, audiokazeta, kompaktní disk, zvukový záznam v analogové a v digitální podobě,
10) tisk do roku 1800, tisk po roce 1800, pohlednice, plakát, cenný papír, štoček,
11) předmět numismatické povahy, předmět faleristické povahy.
2. Principy pro stanovení evidenční jednotky archiválií v analogové a digitální
podobě
Evidenční jednotky existují pro archiválie v analogové i digitální podobě.
Při jejich vymezení a zápisu se vychází z následujících principů:
a) Jako evidenční jednotky pro nezpracované archiválie se použijí balíky,
kartony a datasety (datové balíčky); ostatní evidenční jednotky se uvedou, jestliže
jsou bez dalšího zpracování jednoznačné a určitelné; volitelně se v tomto případě
uvedou také dílčí evidenční jednotky.
b) Mezi jednotliviny se nezapočítávají ty, které jsou součástí spisů
nebo jiných jednotlivin. Jednotliviny se uvedou v evidenčním listu Národního archivního
dědictví bez ohledu na formu uložení. Pokud jsou jednotliviny uloženy v kartonech,
fasciklech nebo jiných obalech, evidují se jako jednotliviny a příslušné kartony,
fascikly nebo jiné obaly se jako evidenční jednotky neevidují.
c) Pokud byl originál archiválie prokazatelně zničen nebo ztracen a je
k dispozici například jeho studijní reprodukce, započítá se tato reprodukce jako
příslušná evidenční jednotka; do poznámky se uvede, že je evidována reprodukce.
d) Grafické listy a kresby a jejich reprodukce tvořící část dokumentu,
u něhož byla primární rovina textová a grafika plnila funkci doprovodnou (například
ilustrace v knihách, veduty na tovaryšských listech, grafika na pozvánkách, v záhlaví
dopisů, na diplomech) se evidují samostatně, jestliže byly od původního nosiče záznamu
uměle odděleny a nelze je k němu již zařadit. V opačném případě se evidují společně
s jejich nosičem v příslušné skupině (například Spisy, Tisky).
3. Vymezení hlavních a dílčích evidenčních jednotek
Při vymezování evidenčních jednotek se postupuje podle pravidel stanovených
touto přílohou, a to s využitím definic jednotlivých typů archiválií uvedených v
této příloze. Pokud je popisována archiválie, která spadá svým obsahem a formou do
více evidenčních jednotek, pro její vymezení zpravidla rozhoduje primární účel, pro
který byla vytvořena. V dalším pořadí se pak posoudí převažující složka obsahu nebo
formy.
3.1. Listiny do roku 1850
Jako evidenční jednotky se evidují veškeré listiny vzniklé do roku 1850 včetně
těch, které jsou uloženy ve specializovaných sbírkách listin nebo v odděleních archivního
souboru, které byly vytvořeny pro jejich specializované ukládání a evidenci (například
oddělení listin v rodinných, velkostatkových, církevních fondech), a to bez ohledu
na to, zda vznikly už v pořádacím schématu původce, nebo až při archivním zpracování.
Pokud jsou součástí těchto sbírek i listy, evidují se rovněž jako listiny.
Listiny, které jsou součástí jiné archiválie [například inserty a transumpty
v listinách, opisy listin v úředních knihách a jiných rukopisech, listiny vložené
do spisu (například stejnopisy smluv, nevyzvednuté osobní doklady)] se jako jednotliviny
neevidují a považují se za její část. Listiny uložené v kartonech se vykazují jako
jednotliviny a kartony, ve kterých jsou tyto listiny uloženy, se jako evidenční jednotky
nevykazují.
Pro účely evidence archiválií se listinou rozumí dokument, který zakládá,
mění, ruší nebo osvědčuje právní vztahy. Je sestavena podle určitých pravidel a v
určité formě (například na jednom foliu, které může být i srolováno, na více foliích
ve složce, v podobě knihy) a opatřena ověřovacími prostředky (například pečeť, razítko,
podpis) odpovídajícím právním zvyklostem doby vzniku listiny. Stejnou ověřovací právní
hodnotu má konfirmace a ověřený opis listiny, který je rovněž evidenční jednotkou
(vidimus, jiný úředně ověřený opis, respektive stejnopis nebo druhopis listiny).
Pro účely evidence archiválií jsou listinami privilegia, majestáty, diplomy
vydané panovníkem, ochranné a lenní listy, erbovní, nobilitační a inkolátní listiny,
reversy k zemi, patenty, reskripty, dekrety (dvorské), cechovní artikule, notářské
instrumenty. Za listiny se pro účely evidence archiválií nepovažují dokumenty zakládající
právní akty uvedené v primárních registrech, zhostné listy, zachovací listy, výuční
listy, tovaryšské listy a cechovní osvědčení, osobní doklady a diplomy, statuty a
stanovy spolků. Jako listiny se neevidují a nevykazují cenné papíry.
3.2. Listiny po roce 1850
Jako evidenční jednotky se evidují pouze originály a ověřené opisy listin
vzniklých po roce 1850, pokud jsou
a) listinami, jimiž bylo nadále formou individuálního právního aktu určeno
zásadním způsobem postavení nebo práva původce fondu (včetně erbovních, nobilitačních
a inkolátních listin),
b) zakládacími nebo zřizovacími listinami,
c) listinami upravujícími ústavní poměry státu (například ústava, Listina
základních práv a svobod),
d) smlouvami nebo soubory smluv upravujícími zásadním způsobem mezinárodní
postavení státu.
V evidenci se uvede zvlášť počet listin v analogové podobě a zvlášť počet
replik listin v digitální podobě; u replik listin v digitální podobě se uvede jejich
velikost v bytech.
Za listiny po roce 1850 se pro účely evidence archiválií jako jednotliviny
nepovažují dokumenty zakládající právní akty uvedené v primárních registrech, jmenování
čestným občanem, výuční listy, osobní doklady, školní vysvědčení, diplomy, statuty
a stanovy spolků). Jako listiny se rovněž neevidují a nevykazují cenné papíry. Jako
listiny po roce 1850 se neevidují listiny, které jsou součástí spisů.
3.3. Úřední knihy a rukopisy
Jako evidenční jednotka Úřední knihy a rukopisy se označují úřední knihy
a rukopisy, které tvoří dílčí evidenční jednotky této hlavní evidenční jednotky.
Úřední knihy a rukopisy se uvedou zvlášť v analogové podobě, zvlášť v digitální podobě
a zvlášť jako repliky. U úředních knih a rukopisů v digitální podobě a u replik úředních
knih a rukopisů se uvede jejich velikost v bytech.
3.3.1 Úřední knihy
Úřední knihy jsou archiválie, které vznikly jako nástroj pro uchování protokolárních
záznamů, opisů dokumentů nebo souborů informací ve formě umožňující ochranu jejich
autenticity, právní validity a celistvosti. Právní význam úředních knih je zpravidla
založen zákonem, popřípadě kancelářskou normou, které určují jejich obsah a způsob
vedení.
Úřední knihy jsou vázané. Pokud nejsou vázané, musí splňovat tato kritéria:
a) jednotná úprava,
b) členění podle jednotných časových jednotek (například podle roků)
a
c) označení stránek nebo listů pořadovým číslem.
Pokud nejsou splněna uvedená kritéria, nevázané úřední knihy se považují
za aktový materiál. To platí i pro přílohy úředních knih.
Úřední knihy vykazují tyto obecné znaky:
a) kniha je tvořena souborem kontinuálně pořizovaných zápisů, které se
zpravidla týkají téže agendy (je vedena, zatímco spis je vyřizován),
b) zápisy v úředních knihách mají svébytnou právní platnost nebo administrativní
význam, který se v případě knih veřejného charakteru vyrovnává platnosti listin nebo
jiných dokumentů právní povahy,
c) forma a struktura zápisů je volena tak, aby v plné míře zajišťovala
jejich průkaznost a reprodukovala podstatné součásti předlohy; nejedná se pouze o
evidenční záznam,
d) autenticita a integrita zápisů je zajišťována formálními procedurami
a náležitostmi (například soudobá foliace nebo paginace, číslování zápisů, pečetění
svazku, záznam o počtu folií), které jsou stanoveny rovněž pro ověřování formy a
obsahové přesnosti zápisů (procedura spojená s vkladem - intabulací nebo zápisem,
ověřování zápisů prostřednictvím ověřovatelů). Mezi úřední knihy se zařazují archiválie
splňující tyto náležitosti bez ohledu na to, zda v nich obsažené zápisy měly charakter
veřejných knih určených pro pořizování záznamů s veřejnou právní platností, nebo
zda se jednalo o knihy interní (správní, kancelářské) povahy vedené pro vnitřní potřebu
původce;
e) původce knihu považuje za nedělitelný celek,
f) vykazují vzájemnou vnitřní provázanost (systematičnost) a strukturovaný
charakter, v jehož rámci bývají vzájemné vztahy jednotlivých typů knih hierarchicky
uspořádány (například knihy hlavní a knihy pomocné),
g) vedení základních typů úředních knih má zpravidla dlouhodobý charakter,
s výjimkou případů, kdy je rovnocenně použita i jiná forma písemného záznamu.
Nejčastějšími typy úředních knih jsou:
a) knihy soudnictví sporného a nesporného včetně jejich pomocných knih
(například knihy pozemkové, knihy smluv, knihy listin, knihy testamentů, knihy inventářů
pozůstalostí, knihy kvitancí a obligací, knihy hypoték, půhonné knihy, smolné knihy),
b) knihy určené k vedení evidence veřejného nebo interního charakteru
[například matriky (narozených, oddaných, zemřelých, měšťanů, obecních příslušníků,
žáků, členů), školní katalogy, knihy evidence obyvatel, vojska, hnanců, urbáře, knihy
nadací, knihy ohlášek bohoslužeb, knihy ohlášek snoubenců, rejstříky, vyhotovují-li
se z nich samostatné výpisy, nebo katastry (berní, spolkové)],
c) knihy protokolů, které zachycují ověřený (autentický) záznam z jednání
(například konferenční protokoly, knihy o jednání výborů a představenstev u fondů
spolků a družstev),
d) pamětní knihy v původním slova smyslu (úřední knihy smíšeného charakteru)
i pamětní knihy (kroniky) v moderním slova smyslu vedené v rámci správní kompetence
původce. Novodobé pamětní knihy (kroniky) se mezi úřední knihy zařadí, pokud byly
vedeny na základě zákona anebo vnitřní normy nebo rozhodnutí původce, popřípadě autor
zápisů byl vedením pamětní knihy pověřen, anebo zápisy měly oficiální charakter a
byly kontrolovány nebo ověřovány statutárními orgány původce.
e) knihy správní (kancelářské), například registra, kopiáře, knihy opisů
korespondence, knihy opisů instrukcí, knihy přísah úředníků, knihy opisů patentů
a nařízení,
f) knihy účetní a hospodářské, včetně knih účetnictví peněžního i hmotného
a inventářů majetku (inventární knihy).
U nezpracovaných archiválií se uvede počet úředních knih, pokud jsou bez
dalšího zpracování jednoznačně určitelné. U zpracovaných archiválií se uvede počet
úředních knih v analogové podobě nebo počet replik úředních knih v digitální podobě;
úřední knihy vedené v digitální podobě jsou zpravidla databázemi.
Rejstříky k úředním knihám se vykazují jako úřední knihy. Knihy uložené v
kartonech, fasciklech nebo jiných obalech se vykazují jako jednotliviny a kartony
a fascikly, ve kterých jsou tyto knihy uloženy, se jako evidenční jednotky nevykazují.
3.3.2 Rukopisy
Rukopisy jsou písemné archiválie neúřední povahy, které mají charakter literárního,
liturgického nebo vědeckého díla a jsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora.
Mají podobu analogovou i digitální. Rukopis je zpravidla charakterizován identifikací
autora a názvem, popřípadě úmyslem rukopis zveřejnit. Rukopisy jsou zejména školní
díla (například diplomové, disertační anebo habilitační práce), kroniky a pamětní
knihy, pokud nevznikly v rámci výkonu úředních povinností, rukopisy literárních nebo
vědeckých děl, osobní deníky nebo knihy s podpisy návštěv.
Rukopisy jsou napsány rukou, pořízeny na psacím stroji nebo na počítači.
Mezi rukopisy nejsou zařazeny rozmnoženiny vytvořené polygrafickými technikami, které
se evidují jako tisky, s výjimkou tištěných hudebnin.
Za rukopisy se považují i hudebniny. Hudebniny jsou rukopisné i tištěné notové
záznamy hudby včetně historických typů písemností (například liturgické knihy s notací,
kancionály, zpěvníky). Za hudebninu lze považovat i slovesné záznamy textů, jejichž
nápěvy jsou obecně známé nebo na ně odkazují.
Za evidenční jednotku "rukopisy" se nepovažuje korespondence, poznámky, přednášky
a archiválie zařaditelné do jiných evidenčních jednotek. Pokud jsou archiválie svázány
do konvolutu, považuje se za jeden rukopis celý svazek, v elektronické podobě celý
dataset (datový balíček). Pokud nejsou rukopisy rozčlenitelné na jednotlivé rukopisy
(díla), evidují se v kartonech.
Hudebniny se evidují v kartonech, pokud nejsou rozčlenitelné na jednotlivé
rukopisy (díla). Evidence obsahuje označení, že jde o hudebninu.
V evidenci se uvede počet kusů rukopisů v analogové podobě, počet kusů rukopisů
v digitální podobě nebo počet kusů replik rukopisů v digitální podobě; u rukopisů
v digitální podobě a replik rukopisů v digitální podobě se uvede jejích velikost
v bytech.
3.4. Registraturní pomůcky
Hlavní evidenční jednotka Registraturní pomůcky označuje celkový počet kusů
původních pomůcek sloužících k evidenci dokumentů a spisů podle věcného nebo systematického
třídění bez ohledu na jejich původní název. Dílčí evidenční jednotky tvoří podací
protokoly nebo podací deníky, indexy, elenchy a repertáře. Jejich počet se uvede
zvlášť v analogové podobě a zvlášť v digitální podobě, u registraturních pomůcek
v digitální podobě se uvede velikost v bytech.
3.4.1 Podací protokoly nebo podací deníky
Podací protokol nebo podací deník jsou základní evidenční pomůckou pro vedení
spisové služby v listinné podobě. Podací deníky jsou vedeny v chronologické posloupnosti.
Zpravidla mají ustálenou formu, jsou vedeny v určitém předem určeném období, obsahují
údaje o pořadovém čísle dokumentu, datu jeho doručení, adrese odesílatele, stručném
obsahu dokumentu, jeho rozsahu a počtu příloh, evidenční údaje dokumentu u původce,
číslo jednací nebo spisovou značku, označení útvaru nebo osoby původce, kterému byl
dokument přidělen k vyřízení, způsob vyřízení, spisový znak.
V evidenci se uvede počet podacích protokolů nebo podacích deníků v analogové
podobě, a to jak v sešitové, tak v kartotéční formě, bez ohledu na konkrétní název.
Jako podací protokoly se evidují rovněž knihy pošty. Mezi podací protokoly se zařadí
rovněž rejstříky z činnosti justiční správy sloužící k evidenci spisové agendy. Zvlášť
se uvede počet podacích deníků v digitální podobě.
3.4.2 Indexy
Index je abecední rejstřík jmenných, geografických nebo věcných hesel.
3.4.3 Elenchy
Elench je registraturní pomůcka zaznamenávající podle identifikačních údajů
osoby nebo podle věcných hesel v abecedním pořádku nebo v uspořádání podle uložení
spisy určitého registraturního oddělení nebo i celé registratury, popřípadě s dalším
vnitřním členěním.
3.4.4 Repertáře
Repertář je pomocná registraturní pomůcka umožňující hledání spisů nebo listin
určité registratury podle abecedně nebo chronologicky seřazených identifikačních
údajů osoby nebo věcných hesel. O každém spisu nebo listině je v repertáři uveden
jejich stručný obsah.
3.5. Kartotéky
Hlavní evidenční jednotka Kartotéka je soubor systematicky seřazených samostatných
listů obsahujících informace vztahující se k určité agendě nebo tématu a vedených
obvykle v předepsané nebo účelově vytvořené formě. Kartotéka může být uložena v několika
kartonech, kartotéčních zásuvkách nebo krabicích.
V evidenci Národního archivního dědictví se uvede počet kartotéčních zásuvek
nebo krabic. Slouží-li kartotéka jako původní evidenční pomůcka (například podací
protokol, index), eviduje se jako příslušná jednotlivina.
3.6. Typáře a jejich samostatné otisky
Typáře jsou trojrozměrné předměty, jejichž otištěním se docílí reprezentace
jejich majitele za účelem ověřování, autentizace projevu vůle nebo jiného označení
dokumentů. Jde například o pečetidla, razítka, razidla nebo raznice pro slepotisk.
Typáře se jako jednotliviny evidují vždy, jejich otisky pouze pokud nejsou
součástí jiné jednotliviny.
Hlavní evidenční jednotka označuje celkový počet typářů a otisků vzniklých
jejich aplikací.
Typáře se jako hlavní evidenční jednotka dělí na dílčí evidenční jednotky,
kterými jsou
a) pečetidla,
b) razítka,
c) samostatné pečetě, odlitky pečetí a otisky typářů.
3.6.1 Pečetidla
Pečetidlem (razidlem, raznicí) je zpravidla kovová deska, obvykle zasazená
do držadla, která nese negativní obraz, jíž se docílí pozitivního obrazu otištěním
do pečetní hmoty (pečetě) nebo do psací látky dokumentu (razidla, raznice), a to
přímo v dokumentu nebo na zálepce (slepotisk, slepé pečeti).
3.6.2 Razítka
Razítkem je pryžová nebo kovová deska, zpravidla zasazená do držadla, s aplikovaným
obrazem, jíž se docílí otištění na dokument.
3.6.3 Samostatné pečetě, odlitky pečetí a otisky typářů
Samostatné pečetě, odlitky pečetí a otisky typářů se evidují pouze v případě,
pokud
a) tvoří specializované sbírky obsahující především originály pečetí,
jejich odlitky, faksimile, reprodukce, novodobé otisky původních pečetidel, celé
dokumenty s otisky typářů manipulované do sbírek v minulosti nebo vyřazené při pořádání
jiného fondu a nově do sbírek zařazené pro dochování otisku, nebo výstřižky s těmito
otisky,
b) se nacházejí ve sbírkách jiného vymezení, ale mají povahu popsanou
v odstavci a),
c) tvoří samostatnou část archivního fondu (například vzorové otisky
typářů používaných v dané době původcem, evidence nově zavedených typářů s jejich
otisky, reprodukcemi s poznamenáním o jejich vyřazení, úředně nahlášené ztrátě, zneplatnění).
V případě více otisků na jednom podkladovém listu se eviduje každý otisk
zvlášť.
3.7. Kartony
Pro nezpracované archiválie je karton hlavní evidenční jednotkou archiválií
v analogové podobě uložených ve speciální archivní krabici. Pro zpracované archiválie
v analogové podobě je karton evidenční jednotkou sloužící zejména k evidenci spisů
(aktového materiálu), korespondence, účtů, technické dokumentace s výjimkou plánů
a výkresů, hudebnin, pokud se nevykazují jako rukopisy, výstřižků, tisků po roce
1800, pokud neodpovídají definici této jednotliviny. V kartonech se evidují rovněž
archiválie vztahující se k méně významným právním aktům (například zhostné listy,
zachovací listy, výuční listy, osobní doklady, statuty a stanovy organizací a spolků,
soudní a notářské dokumenty). Prostřednictvím kartonů se eviduje také sbírka listin
k pozemkové knize. Mezi kartony se nezapočítávají ty, v nichž jsou uloženy jednotliviny.
3.8. Fascikly
Fascikl je hlavní evidenční jednotka pro zpracované archiválie v analogové
podobě, jejichž uložení v kartonech by bylo neúčelné, případně z jiných důvodů neproveditelné.
Jde o evidenční jednotku k evidenci spisů (aktového materiálu), korespondence, účtů,
technické dokumentace s výjimkou plánů a výkresů, hudebnin, pokud se nevykazují jako
rukopisy, výstřižků, tisků po roce 1800, pokud neodpovídají definici této jednotliviny.
Ve fasciklech se evidují rovněž archiválie vztahující se k méně významným právním
aktům (například zhostné listy, zachovací listy, výuční listy, osobní doklady a statuty
a stanovy organizací a spolků, soudní a notářské dokumenty, které nemohou být pro
své rozměry evidovány v kartonech).
3.9. Mapy, atlasy, technické výkresy, grafické listy, kresby
V evidenci se uvede celkový počet kusů jednotlivých map a mapových děl, atlasů,
plánů, technických výkresů, grafických listů a kreseb. Dílčí evidenční jednotky se
uvede zvlášť v analogové podobě a zvlášť v digitální podobě, u digitálních dílčích
evidenčních jednotek se uvede velikost v bytech.
Hlavní evidenční jednotka Mapy, atlasy, technické výkresy, grafické listy,
kresby se dělí na dílčí evidenční jednotky, kterými jsou
1. mapy,
2. atlasy,
3. technické výkresy,
4. grafické listy,
5. kresby.
3.9.1 Mapy
Dílčí evidenční jednotka Mapy zahrnuje mapy, mapová díla a plány.
Mapou se rozumí zmenšený generalizovaný konvenční obraz Země, nebeských těles,
kosmu nebo jejich částí převedený do roviny zpravidla pomocí matematicky definovaných
vztahů (kartografickým zobrazením) a ukazující podle zvolených hledisek polohu, stav
a vztahy přírodních, socioekonomických a technických objektů a jevů. Jako mapy se
vykazují také globusy, plastické nebo reliéfní mapy a modely terénu; v tomto případě
se v závorce uvede jejich přesná charakteristika.
Mapovým dílem se rozumí mapa složená z více zpravidla stejně velkých, totožně
graficky zpracovaných a systematicky podle kladu listů označených sekcí, která se
vykazuje jako jedna evidenční jednotka. U této evidenční jednotky se rovněž uvede
počet listů (sekcí) uchovaných v archivním souboru. Mapové dílo se vyznačuje zpravidla
shodnou velikostí mapových listů a úplným pokrytím zájmového území. Reambulované
mapy v rámci mapového díla se považují za součást tohoto díla; výjimku tvoří mapy
vztahující se ke stabilnímu katastru (indikační skicy, popisy hranic katastrálních
obcí, staré katastrální mapy, císařské otisky a tzv. reambulované mapy stabilního
katastru), které se nepovažují za mapové dílo, nýbrž za součást stabilního katastru,
a proto jsou počítány podle katastrálních obcí; evidenční jednotkou je v takovém
případě mapa pro katastrální obec.
Plány zobrazující urbanizované území (zpravidla obec) nebo jeho část v relativně
velkém měřítku zpravidla za účelem orientace se považují za mapu velkého měřítka
(například plány pozemků a dvorů, plány zobrazující zasazení budov v krajině, ortofotomapy).
U souborů kolmých leteckých snímků pořizovaných podle pravidel fotogrammetrie se
postupuje obdobně jako u mapových děl. Šikmé letecké snímky se považují za fotografie,
pokud mají formu pohlednic, vykazují se jako pohlednice.
V evidenci se uvede počet map, mapových děl a plánů; u map v digitální podobě
se uvede počet, v poznámce se uvede bližší charakteristika (například geografický
informační systém, ortofotomapa, kolmý letecký snímek) a velikost v bytech.
3.9.2 Atlasy
Atlas jako dílčí evidenční jednotka je systematicky uspořádaný a jednotně
technicky i graficky provedený soubor map vztahujících se k tematické oblasti vydaný,
případně prezentovaný v podobě knihy nebo v podobě jednotlivých listů vkládaných
do obalu. Je opatřen titulním listem a obsahuje zpravidla další náležitosti (například
doprovodný text, rejstříky).
3.9.3 Technické výkresy
Technický výkres je výkres používaný v technických oborech vytvořený ve vhodně
zvoleném měřítku. Obsahuje informace potřebné pro výrobu stroje, přístroje a jiného
výrobku či jeho součásti nebo pro realizaci stavby či její části.
Do této kategorie lze zařadit i studie a ideové návrhy výrobků a staveb.
Uvede se počet technických výkresů.
3.9.4 Grafické listy
Jde o reprodukci pomocí některé standardní grafické metody (například dřevoryt,
dřevořez, mědiryt, lept), která je otištěna na samostatném archu papíru. Grafický
list může být opatřen paspartou a zavěšen na stěně nebo vložen do desek. Jako grafický
list v digitální podobě se vykazuje dílo počítačové grafiky nebo užitá grafika (například
ex libris, ilustrace vytržené z knih). Grafickým listem není plakát.
V evidenci se uvede počet jednotlivých volných grafických listů a vázaných
souborů (cyklů), sérií a alb. Do poznámky se uvede, zda jde o soubor, sérii, album
apod.
3.9.5 Kresby
Kresba je dílčí evidenční jednotka. Rozumí se jí základ pro následnou malbu
jinou výtvarnou technikou nebo samostatné výtvarné dílo. Do kreseb se zařazují i
výjimečně uchované malby (například akvarely, koláže, oleje).
V evidenci se uvede počet jednotlivých kreseb a jejich svázaných souborů
(konvoluty). Do kreseb se zařazují i výjimečně uchované malby (například akvarely,
koláže, oleje), na výskyt malby se upozorní v poznámce k evidenční jednotce jednoduchým
vyjádřením (například "1 olej").
3.10. Fotografické archiválie
Fotografickými archiváliemi se rozumí vyobrazení (pozitivní, negativní) získaná
procesem, jenž působením světla a prostřednictvím optické soustavy zachycuje přímý
a trvanlivý obraz na citlivý povrch bez ohledu na formu materiálního nosiče.
V dílčích evidenčních jednotkách u zpracovaných fotografických archiválií
se uvede počet kusů. U digitální fotografie se uvede počet kusů digitálních fotografií
a jejich velikost v bytech. V případě, že fotografická archiválie je na nestabilním
materiálu, uvede se tato skutečnost v poznámce. V případě, že fotografická archiválie
je na nestabilním materiálu a došlo k jejímu zničení, uchovaná kopie se vykazuje
jako originál.
Hlavní evidenční jednotka Fotografické archiválie se dělí na dílčí evidenční
jednotky, kterými jsou
1. fotografie na papírové podložce,
2. fotografické desky,
3. listové filmy,
4. svitkové filmy,
5. kinofilmy,
6. mikrofilmy,
7. mikrofiše,
8. fotoalba,
9. digitální fotografie.
3.10.1 Fotografie na papírové podložce
Fotografie na papírové podložce obsahují záznam zpravidla třírozměrné předlohy
(objektu) přenesený optickým kopírováním z fotografického filmu nebo desky na světlocitlivý
papír. Jako fotografie na papírové podložce se rovněž eviduje pravá fotografie, jíž
se rozumí fotografie, která na první pohled nese znaky poštovní korespondence, avšak
je zhotovena fotografickou cestou. Jako fotografie na papírové podložce lze evidovat
tisky digitálních nebo digitalizovaných fotografií tištěné pomocí fototiskáren, plotrů
a jiných zařízení. Fotografií na papírové podložce je i fotografické tablo, pokud
bylo zhotoveno fotografickou cestou jako jeden kus snímku.
3.10.2 Fotografické desky
Fotografická deska je deska z pevného materiálu (například kov, sklo) opatřená
světlocitlivou vrstvou. Obsahuje záznam zpravidla třírozměrné předlohy (objektu),
na němž jsou světla předlohy tonálně převrácená (negativ) nebo vykazují stejné tonální
hodnoty jako předloha (diapozitiv).
3.10.3 Listové filmy
Listový film je fotografický film (plast) normalizovaného formátu (9x12cm
a větší) pokrytý světlocitlivou vrstvou. Obsahuje záznam zpravidla třírozměrné předlohy
(objektu), na němž jsou světla předlohy tonálně převrácená (negativ) nebo vykazují
stejné tonální hodnoty jako předloha (diapozitiv).
3.10.4 Svitkové filmy
Svitkový film je fotografický film ve formě pásu (plast) pokrytý světlocitlivou
vrstvou. Obsahuje záznam zpravidla třírozměrné předlohy (objektu), na němž jsou světla
předlohy tonálně převrácená (negativ) nebo vykazují stejné tonální hodnoty jako předloha
(diapozitiv). Normalizovaný formát obrazového pole má velikost obrazového pole 6x6
cm, popřípadě velikosti odvozené (například 6x9 cm, 6x4,5 cm). Svitek může být rozstříhán
na jednotlivá obrazová pole nebo pásy o několika obrazových polích. Svitkové filmy
jsou neperforované.
3.10.5 Kinofilmy
Kinofilm je fotografický film ve formě pásu (plast) pokrytý světlocitlivou
vrstvou. Normalizovaný formát obrazového pole je 36x24mm, případně menší (například
24x24 mm, 18x24 cm u kinofilmu o šířce 35 mm) a pás obsahuje obvykle 36 obrazových
polí. Pás může být rozstříhán na jednotlivá obrazová pole nebo pásy o několika obrazových
polích. Kinofilmy mají jednostrannou nebo oboustrannou perforaci.
3.10.6 Mikrofilmy
Mikrofilm (mikrografický film) je svitek nebo proužek fotografického (termografického
nebo vezikulárního) filmu (plast) s mikrozáznamy.
3.10.7 Mikrofiše
Mikrofiš je listový film (plast) s mikrozáznamy uspořádanými do řádek a sloupců.
Dále obsahuje pouhým okem čitelný titulek s popisem.
3.10.8 Fotoalba
Fotoalbum je způsob adjustace fotografií na papírové podložce v podobě vázané
knihy nebo na volných listech určených k prohlížení fotografií.
3.10.9 Digitální fotografie
Digitální fotografie je dílčí evidenční jednotka pro zpracované archiválie
označující fotografickou archiválii uloženou v digitální podobě.
3.11. Kinematografické filmy
Kinematografické filmy jsou audiovizuální, popřípadě pouze obrazové záznamy,
uspořádané v souvislém sledu na pásu fotografického filmu nebo v datovém souboru,
které při projekci vyvolávají dojem pohybu.
Hlavní evidenční jednotka Kinematografické filmy se dělí na dílčí evidenční
jednotky, kterými jsou
1. filmové pásy,
2. jiné nosiče analogových záznamů,
3. nosiče digitálních záznamů,
4. kinematografické (audiovizuální, filmové) záznamy.
3.11.1 Filmové pásy
U nezpracovaných archiválií se uvede počet filmových pásů. V poznámce se
vyznačí výskyt nestabilních fotografických materiálů, například nitrocelulózy a acetylcelulózy.
3.11.2 Jiné nosiče analogových záznamů.
U nezpracovaných archiválií se uvede počet jiných nosičů analogových záznamů.
V poznámce se vyznačí výskyt nestabilních fotografických materiálů, například nitrocelulózy
a acetylcelulózy.
3.11.3 Nosiče digitálních záznamů (například DVD).
U nezpracovaných archiválií se uvede počet nosičů digitálních záznamů.
3.11.4 Kinematografické (audiovizuální, filmové) záznamy
Jedná se o evidenční jednotku pro zpracované archiválie. Uvede se počet kinematografických
děl a dalších kinematografických záznamů.
Kinematografické (audiovizuální, filmové) dílo je dramaturgicky nebo jinak
blíže specifikovaný obrazový anebo zvukově obrazový záznam (analogový i digitální)
zejména přesně ohraničený (například má název, začátek, konec) tak, aby mohl sloužit
svému účelu. Na nosiči je dílo zaznamenáno v logickém celku. Logickým celkem se rozumí
konečná podoba díla.
Kinematografický (audiovizuální, filmový) záznam je jakýkoliv záznam obrazu
nebo obrazu a zvuku, který při projekci vyvolává dojem souvislého pohybu. Jako doplňková
informace v poznámce (ve zvláštním sloupci) se uvede u filmových záznamů počet nosičů.
V poznámce k evidenční jednotce se uvede šíře filmových pásů.
Uvede se u zpracovaných archiválií, a to zvlášť v analogové podobě a zvlášť
v digitální podobě. U archiválií v digitální podobě se uvede počet a velikost v bytech.
U filmových děl a záznamů na přenosných výměnných datových nosičích se nemusí uvést
velikost v bytech. Jako doplňková informace v poznámce (ve zvláštním sloupci) se
uvede u filmových záznamů počet nosičů. V poznámce k evidenční jednotce se uvede
šíře filmových pásů. Jako evidenční jednotky se neuvedou filmové kopie vytvořené
na smluvním základě Národním filmovým archivem v Praze.
3.12. Zvukové archiválie
Zvukové archiválie jako hlavní evidenční jednotka obsahují jakýkoliv zvukový
záznam v analogové nebo digitální podobě uložený na zvukovém nosiči nebo datovém
souboru.
Uvedou se u zpracovaných archiválií, a to zvlášť v analogové podobě a zvlášť
v digitální podobě. U digitálních zvukových záznamů se uvede velikost v bytech. U
zvukových záznamů na přenosných výměnných datových nosičích se nemusí uvést velikost
v bytech. Počet zvukových záznamů se uvede u jednotlivých evidenčních jednotek vymezených
podle typu nosičů. Jako doplňková informace v poznámce (ve zvláštním sloupci) se
uvede u analogových zvukových záznamů počet nosičů.
U nezpracovaných archiválií se Zvukové archiválie dělí na dílčí evidenční
jednotky, kterými jsou
1. fonografické válečky,
2. fonografické dráty,
3. gramofonové desky,
4. matrice,
5. magnetofonové pásky,
6. audiokazety,
7. kompaktní disky.
3.12.1 Fonografické válečky
Fonografický váleček je zvukový přepisovatelný i nepřepisovatelný nosič z
kovu, pryskyřice, celuloidu, gumy, vosku nebo z plastu v podobě dutého válce.
3.12.2 Fonografické dráty
Fonografický drát (fonodrát) je přepisovatelný zvukový nosič v podobě kovového
drátu navinutého na cívce.
3.12.3 Gramofonové desky
Gramofonová deska je nepřepisovatelný zvukový nosič v podobě tenké kruhové
desky z vulkanizované gumy, šelaku nebo plastu, na němž je zvuk zaznamenán mechanicky
prostřednictvím spirálovité drážky.
3.12.4 Matrice
Matrice je zvukový nosič v podobě kovového disku, jenž zpravidla slouží k
výrobě raznic pro lisování gramofonových desek.
3.12.5 Magnetofonové pásky
Magnetofonový pásek je přepisovatelný zvukový nosič v podobě pásky navinuté
na cívce nebo středovce, jejíž povrch je pokryt magnetizovanou vrstvou umožňující
záznam zvuku.
3.12.6 Audiokazety
Audiokazeta je přepisovatelný zvukový nosič v podobě pásky zabudované do
ochranného pouzdra (kazety), jejíž povrch je pokryt magnetizovanou vrstvou umožňující
záznam zvuku; do této skupiny se řadí i audiokazety s digitálním záznamem zvuku (DAT).
3.12.7 Kompaktní disky
Kompaktní disk je zvukový přepisovatelný i nepřepisovatelný nosič v podobě
disku z plastu umožňující digitální záznam zvuku.
U zpracovaných archiválií jsou dílčí evidenční jednotkou zvukové záznamy.
3.12.8 Zvukové záznamy
Uvede se počet zvukových děl a dalších zvukových záznamů.
Zvukové dílo je dramaturgicky nebo jinak specifikovaná zvuková nahrávka (zvukový
záznam) zpravidla přesně ohraničená (například má název, začátek a konec) tak, aby
mohla sloužit určitému účelu. Obvykle je dílo zaznamenáno na nepřepisovatelném zvukovém
nosiči, který může být hromadně šířen.
Zvukový záznam (zvuková nahrávka) je jakýkoliv zvuk zachycený na zvukovém
nosiči (například fonografický váleček, gramofonová deska, magnetofonový pásek, CD,
DVD).
Zvuk může být na zvukovém nosiči zaznamenán analogově nebo digitálně. Jako
doplňková informace v poznámce (ve zvláštním sloupci) se uvede u analogových zvukových
záznamů počet nosičů.
3.13. Tisky
Do této evidenční jednotky se zahrnují vydané rozmnoženiny určené k zpravidla
veřejnému šíření, pokud nejsou součástí spisů. Mezi tisky náleží i rukopisné plakáty.
Jde o evidenční jednotku pro zpracované a inventarizované archiválie.
Do evidenční jednotky se nezahrnou knihy, monografie a periodika, které jsou
součástí archivních knihoven. U nezpracovaných archiválií se uvedou, jsou-li bez
dalšího zpracování jednoznačné a určitelné. Za tisky se nepovažují hudebniny, technická
dokumentace, mapy, atlasy, grafické listy a případné další archiválie, které se vykazují
jako samostatné evidenční jednotky, případně dílčí evidenční jednotky.
Hlavní evidenční jednotka Tisky se dělí na dílčí evidenční jednotky, kterými
jsou
1. tisky do roku 1800,
2. tisky po roce 1800,
3. pohlednice,
4. plakáty,
5. cenné papíry,
6. štočky.
3.13.1 Tisky do roku 1800
Tisky do roku 1800 zahrnují staré tisky (včetně prvotisků), konkrétně knihy,
monografie a periodika, brožury, letáky, jednolisty vytištěné od vynálezu knihtisku
do roku 1800 včetně.
Monografií se rozumí neseriálová publikace, která systematicky, všestranně
a podrobně pojednává o jednom zpravidla úzce vymezeném tématu.
Periodikem je dokument vydávaný postupně v samostatných částech spojených
společným názvem, označením posloupnosti (například průběžným číslováním), jednotnou
úpravou a obsahovým zaměřením v pravidelných intervalech se záměrem stálého pokračování
(například noviny, časopisy, periodické sborníky). Za evidenční jednotku je podle
faktického dochování považován také konvolut několika spojených letáků, jeden svazek
periodika za určité období nebo naopak samostatný jednolist.
Jednolistem se rozumí dřevořezový obrázek obvykle devocionálního charakteru,
původem ze západní Evropy, bez textu nebo s textem dopsaným rukou, předchůdce deskotisku
a knihtisku z konce 14. a počátku 15. století nebo malá publikační forma obsahující
většinou letákové noviny a nábožensko-politické pamflety nebo masová kázání.
Za evidenční jednotku se podle faktického dochování považuje také svazek
obsahující několik přívazků či přítisků. Dokument tvořený několika svazky nebo částmi,
které tvoří z hlediska autorského nebo vydavatelského záměru jeden formálně a obsahově
uzavřený celek, a zpravidla spojený společným názvem (vícesvazkové dílo, například
encyklopedie) se vykazuje jako jedna evidenční jednotka.
Jako evidenční jednotky se neevidují tisky, které jsou součástí spisů.
V poznámce se uvede, o jaký druh tisku jde (například brožura, leták). Jako
evidenční jednotky se neevidují tisky, které jsou součástí spisů.
3.13.2 Tisky po roce 1800
Tisk po roce 1800 je neperiodická publikace (rozmnoženina literárního, vědeckého,
nebo uměleckého díla úředního i neúředního charakteru určená k veřejnému šíření),
která je vydána jednorázově, popřípadě nejvýše jednou ročně (ročenky) anebo po částech
i častěji, jestliže tvoří jeden celek, který je jednou evidenční jednotkou. Tisky
po roce 1800 jsou zhotoveny polygrafickou technikou (v tom se liší od rukopisů) a
opatřeny vazbou; ostatní tištěné dokumenty kromě map, atlasů, fotografií z tiskáren,
plakátů, pohlednic, cenných papírů, štočků a grafických listů se evidují jako kartony
a fascikly.
Za evidenční jednotku se podle faktického dochování považuje také svazek
obsahující několik přívazků či přítisků. Dokument tvořený několika svazky nebo částmi,
které tvoří z hlediska autorského nebo vydavatelského záměru jeden formálně a obsahově
uzavřený celek, zpravidla spojený společným názvem (vícesvazkové dílo, například
encyklopedie) se vykazuje jako jedna evidenční jednotka.
Jako evidenční jednotky se neevidují tisky, které jsou součástí spisů.
3.13.3 Pohlednice
Pohlednice je dílčí evidenční jednotka označující polygrafický výrobek standardizovaných
rozměrů s vytištěným obrazovým námětem na neadresní straně kartonového lístku a potiskem
adresní strany, která je vyhrazena pro adresu a krátké sdělení. U pohlednic z období
před lety 1905 - 1908 je pro krátké sdělení vyhrazena strana obrazového námětu. Jde
o obrazový dokument pořízený tiskovou technikou.
3.13.4 Plakáty
Plakáty jsou jednostranné tisky vystavované za účelem šíření informace na
veřejných místech, které s použitím textu, obrazu nebo obojího společně upoutávají,
nabízejí zboží, umělecké dílo nebo produkci, zábavu, názor a podobně. Za plakáty
se považují i netištěné plakáty.
3.13.5 Cenné papíry
Cenné papíry jsou dílčí dlužní úpisy (obligace, pokladniční poukázky, zástavní
listy), podílové úpisy (akcie, kuksy, podílové listy), obchodní cenné papíry (směnky).
Uvede se počet dílčích dlužních úpisů (obligace, pokladniční poukázky, zástavní
listy), podílových úpisů (akcie, kuksy, podílové listy), obchodních cenných papírů
(směnky). V poznámce se uvede, o jaký typ cenného papíru se jedná. Pomocí této evidenční
jednotky se evidují i cenné papíry, které nemají tištěnou podobu.
3.13.6 Štočky
Štočky jsou druhy tiskařské formy (dřevěný špalíček, tisková deska z kamene,
kovu, linolea, písmoviny nebo umělé hmoty).
3.14. Balíky
Balík je hlavní evidenční jednotka užívaná v archivnictví pouze pro nezpracované
archiválie. Pomocí této evidenční jednotky se eviduje materiál uložený zejména v
balících, nearchivních krabicích. Balíky jsou svázané nebo jinak adjustované tak,
aby vždy tvořily ručně manipulovatelné celky. Za balík se nepovažuje například neadjustovaný
materiál volně uložený do polic. Pokud jsou nezpracované archiválie z důvodu jejich
lepší ochrany uloženy do kartonů, vykazují se jako kartony.
3.14.1. Nezpracované archiválie uložené v pořadačích se vykazují v dílčí
evidenční jednotce Pořadače.
3.15. Digitální datasety (datové balíčky)
Dataset (datový balíček) je hlavní evidenční jednotka pro nezpracované archiválie
v digitální podobě. Jedná se o sadu dat, která byla původně vytvořena nebo spravována
prostřednictvím výpočetní techniky, byla vybrána za archiválii a jejíž replika je
uložena v Národním archivu nebo v digitálním archivu nebo bezpečnostním archivu.
Digitální dataset (datový balíček) má obvykle podobu polí a tabulek, ve kterých jsou
obsažena a strukturována data (například spisy, výsledky průzkumu, sčítání lidu,
inventáře, databáze, prezentace, internetové stránky, matematické modely) včetně
počtu záznamů a jejich celkové velikosti vyjádřené v bytech. Digitální dataset (datový
balíček) je evidenční jednotkou pro nezpracované archiválie. Spisy tvoří digitální
datasety (datové balíčky) pro předávání dokumentů a jejich metadat do archivu.
3.16. Digitální archivní jednotka (DAJ)
Digitální archivní jednotka (DAJ) je hlavní evidenční jednotka pro zpracované
archiválie v digitální podobě. Označuje databáze, prezentace, internetové stránky,
matematické modely, soubory spisů v digitální podobě.
Filmy, fotografie a zvukové záznamy, úřední knihy, registraturní pomůcky,
rukopisy, mapy, technické výkresy nebo kresby v digitální podobě se evidují jako
příslušné evidenční jednotky, pokud nejsou součástí vyšších datových celků - digitálních
archivních jednotek (DAJ).
3.17. Jiné
Hlavní evidenční jednotka Jiné popisuje součásti archivního souboru nezařazené
do předchozích typů evidenčních jednotek. Jako jednotliviny se evidují, jestliže
nejsou součástí jiné archiválie (například důkazní předměty v soudních spisech),
v opačném případě se považují za dílčí evidenční jednotky. Jako evidenční jednotky
se zařadí, jestliže mají přímou souvislost s archivním souborem.
V evidenci se uvede počet zpracovaných předmětů numismatické a faleristické
povahy. Ostatní předměty se evidují v dílčí evidenční jednotce Jiné. Specifikace
evidovaných předmětů uvede v poznámce.
3.17.1 Předměty numismatické povahy
Tvoří dílčí evidenční jednotku zahrnující platidla kovová (mince) a papírová
(bankovky, státovky), nouzové, výtěžkové a obchodní peníze, příležitostné mince,
odměny, platební peníze, peněžní náhražky (potvrzenky, chudinské peníze, stravenky,
poukázky na zboží, přídělové doklady). Předměty numismatické povahy jsou dále předměty
napodobující formu mincí (například početní mince, žetony pamětní i výherní, kovové
známky platební a identifikační) nebo jejich vnější vzhled [například medaile (pamětní,
portrétní), plakety a jiné příležitostné ražby, novoražby, faksimile platidel, studijní
kopie mincí, medailí]. Uvede se počet zpracovaných předmětů numismatické povahy,
specifikace evidovaných předmětů se uvede v poznámce. U nezpracovaných archiválií
se tyto údaje uvedou v případě, kdy jsou na první pohled identifikovatelné.
3.17.2 Předměty faleristické povahy
Tvoří dílčí evidenční jednotku označující řádové dekorace a vyznamenání.
Dekorace se posoudí podle hodnosti svého nositele (například velmistr, velkokříž,
velkodůstojník, komandér, komtur, důstojník, rytíř, devoční člen) nebo číselně vyjádřené
třídy řádu v různém provedení (klenot v podobě kříže, medailonu, řádová hvězda a
další doplňky, řetězy, náprsní velkostuhy, nákrční stuhy, řetízky, stužky pro medailon).
Vyznamenání se člení podle toho, zda jsou odvozená z řádových dekorací (stužka se
zavěšeným křížem, medailonem, hvězdou), jsou podobná předmětům numismatické povahy
(například pamětní mince, medaile a plakety v kazetách) nebo zda se jedná o vědecké,
umělecké sportovní a jiné ceny (například skulptury nebo jiné předměty umělecké nebo
umělecko-řemeslné povahy a odznaky). Předměty faleristické povahy nejsou většinou
děleny do tříd, ale stupně se rozlišují například podle materiálu (například zlaté,
stříbrné, bronzové) a přidáním dalších doplňků (s korunou, s brilianty). Kromě původní
velikosti existují řádové dekorace ve formě zmenšenin, miniatur, rozet, obdobně vyznamenání
v redukované podobě (obdélníkové stužky).
3.17.3 Jiné
Do této dílčí evidenční jednotky se zařazují všechny ostatní předměty, například
alba obsahující různé typy dokumentů (fotografie a zároveň výstřižky, tisky, plakáty),
knihy s podpisy návštěv nemající charakter kroniky, vlajky a standarty, tabla s výjimkou
fotografických tabel, která byla zhotovena fotografickou cestou jako jeden kus snímku
(fotografie), vzorky, vzorníky, obaly a etikety zboží, propagační předměty, rentgenové
snímky, původní hodnotné obaly dokumentů a další trojrozměrné předměty, které mají
přímou souvislost s archivním souborem a nejsou součástí jiné archiválie.
4. Seznam zkratek používaných pro evidenční jednotky
-----------------------------------------------------------------------
Označení Evidenční jednotka Zkratka
-----------------------------------------------------------------------
3.1. Listiny do roku 1850 lio
3.2. Listiny po roce 1850 lip
3.3. Úřední knihy a rukopisy
3.3.1 Úřední knihy ukn
3.3.2 Rukopisy rkp
3.4. Registraturní pomůcky
3.4.1 Podací protokoly nebo podací deníky ppr
3.4.2 Indexy ind
3.4.3 Elenchy ele
3.4.4 Repertáře rep
3.5. Kartotéky ktt
3.6. Typáře a jejich samostatné otisky
3.6.1 Pečetidla pec
3.6.2 Razítka raz
3.6.3 Samostatné pečetě, odlitky pečetí a otisky otd
typářů
3.7. Kartony kar
3.8. Fascikly fas
3.9. Mapy, atlasy, technické výkresy, grafické
listy, kresby
3.9.1 Mapy map
3.9.2 Atlasy atl
3.9.3 Technické výkresy tvy
3.9.4 Grafické listy gli
3.9.5 Kresby kre
3.10. Fotografické archiválie
3.10.1 Fotografie na papírové podložce fsn
3.10.2 Fotografické desky fsd
3.10.3 Listové filmy lfi
3.10.4 Svitkové filmy sfi
3.10.5 Kinofilmy kin
3.10.6 Mikrofilmy mf
3.10.7 Mikrofiše mfis
3.10.8 Fotoalba fal
3.10.9 Digitální fotografie dfo
3.11. Kinematografické filmy
3.11.1 Filmové pásy fpa
3.11.2 Jiné nosiče analogových záznamů Anz
3.11.3 Nosiče digitálních záznamů Mhz
3.11.4 Kinematografické záznamy v analogové i digitální Kza
podobě
3.12. Zvukové archiválie
3.12.1 Fonografické válečky fva
3.12.2 Fonografické dráty fdr
3.12.3 Gramofonové desky gd
3.12.4 Matrice mat
3.12.5 Magnetofonové pásky mg
3.12.6 Audiokazety aka
3.12.7 Kompaktní disky kdi
3.12.8 Zvukové záznamy zza
3.13. Tisky
3,13.1 Tisky do roku 1800 tio
3.13.2 Tisky po roce 1800 tip
3.13.3 Pohlednice poh
3.13.4 Plakáty pkt
3.13.5 Cenné papíry cpa
3.13.6 Štočky sto
3.14. Balíky bal
3.14.1 Pořadače poř
3.15. Digitální datasety (datové balíčky) dts
3.16. Digitální archivní jednotka daj
3.17. Jiné
3.17.1 Předměty numismatické povahy pnp
3.17.2 Předměty faleristické povahy pfp
3.17.3 Jiné jin
-----------------------------------------------------------------------