Odstavec předpisu 262/2006 Sb.
Zákon Parlamentu České republiky č. 262/2006 Sb., zákoník práce
§ 216
§ 216
(1) Za nepřetržité trvání základního pracovněprávního vztahu se považuje
i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového základního pracovněprávního
vztahu zaměstnance k témuž zaměstnavateli.
(2) Jen do výše dvacetinásobku stanovené týdenní pracovní doby nebo
dvacetinásobku kratší týdenní pracovní doby se pro účely dovolené považuje za výkon
práce doba zameškaná v témže kalendářním roce z důvodu
a) dočasné pracovní neschopnosti, s výjimkou pracovní neschopnosti
vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
b) karantény nařízené podle jiného právního předpisu59),
c) čerpání rodičovské dovolené, s výjimkou doby, po kterou zaměstnanec
čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat
mateřskou dovolenou,
d) jiných důležitých osobních překážek v práci podle § 199, s výjimkou
překážek uvedených v prováděcím právním předpisu podle § 199 odst. 2.
(3) Za výkon práce se pro účely dovolené považuje doba překážek v práci
uvedených v odstavci 2 pouze tehdy, jestliže zaměstnanec mimo dobu jejich trvání
v kalendářním roce odpracoval alespoň dvanáctinásobek stanovené týdenní pracovní
doby nebo dvanáctinásobek kratší týdenní pracovní doby.
(4) Byl-li zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce,
je povinen mu dovolenou nebo její část poskytnout ten, pro koho byl zaměstnanec takto
uvolněn; tato osoba je povinna mu poskytnout též tu část dovolené, kterou nevyčerpal
před uvolněním. Nevyčerpal-li zaměstnanec dovolenou před uplynutím doby uvolnění,
je povinen mu ji poskytnout uvolňující zaměstnavatel. Splnění podmínek pro vznik
práva na dovolenou se přitom posuzuje vcelku za dobu před uvolněním i po uvolnění.
(5) Dovolená, na niž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se
zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.
59) Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.