Odstavec předpisu 262/2006 Sb.
Zákon Parlamentu České republiky č. 262/2006 Sb., zákoník práce
§ 289
§ 289
(1) Řídícím zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnavatel,
který může přímo nebo nepřímo řídit jiného nebo jiné zaměstnavatele skupiny zaměstnavatelů
(řízený zaměstnavatel). Rozhodující pro určení, zda se jedná o řídícího zaměstnavatele,
jsou právní předpisy, kterým zaměstnavatel s působností na území členského státu
podléhá. Nebyl-li zaměstnavatel s působností na území členských států založen podle
právních předpisů členského státu, jsou pro určení, zda se jedná o řídícího zaměstnavatele,
rozhodující právní předpisy členského státu, na jehož území má sídlo, místo podnikání
nebo je umístěn reprezentant tohoto zaměstnavatele, a není-li reprezentant určen,
jsou rozhodující právní předpisy členského státu, na jehož území má sídlo, místo
podnikání nebo je umístěno ústředí zaměstnavatele, který zaměstnává nejvíce zaměstnanců.
Za řídícího se považuje zaměstnavatel, který ve vztahu k jinému zaměstnavateli skupiny
zaměstnavatelů přímo nebo nepřímo
a) může jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího
orgánu tohoto zaměstnavatele,
b) disponuje většinou hlasovacích práv u tohoto zaměstnavatele, nebo
c) vlastní většinový podíl na základním kapitálu tohoto zaměstnavatele,
pokud se neprokáže, že jiný zaměstnavatel ve skupině zaměstnavatelů
má vliv silnější. Jestliže ve skupině zaměstnavatelů existuje více zaměstnavatelů,
kteří splňují tyto požadavky, řídící zaměstnavatel se určí podle těchto požadavků
v pořadí uvedeném ve větě třetí. Pro tento účel práva řídícího zaměstnavatele týkající
se hlasování a jmenování zahrnují též práva jakýchkoli řízených zaměstnavatelů a
práva všech osob nebo orgánů, které jednají jménem řídícího zaměstnavatele nebo řízeného
zaměstnavatele. Za řídícího zaměstnavatele se však nepovažuje zaměstnavatel ve vztahu
k jinému zaměstnavateli, v němž má účast podle článku 3 odst. 5 písm. a) nebo c)
nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků
("nařízení ES o spojování"). Toto ustanovení se nepoužije na právní vztahy vzniklé
v případě insolvenčního řízení21a).
(2) Ústředím se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnavatel s působností
na území členských států a řídící zaměstnavatel ve skupině zaměstnavatelů s působností
na území členských států. Nemá-li ústředí sídlo nebo není-li umístěno v členském
státu, považuje se pro účely tohoto zákona za ústředí reprezentant jmenovaný ústředím.
Není-li tento reprezentant jmenován, považuje se za ústředí zaměstnavatel s největším
počtem zaměstnanců v členských státech.
(3) Informace a projednání se týkají jen zaměstnavatelů se sídlem nebo
umístěním organizační složky v členském státu, pokud není ujednán širší rozsah.
(4) Počet zaměstnanců se pro tyto účely stanoví jako průměrný počet zaměstnanců
během předchozích 2 let ode dne podání žádosti nebo zahájení jednání ústředím podle
§ 290 odst. 2. Ústředí i každý zaměstnavatel jsou povinni zaměstnancům nebo jejich
zástupcům poskytnout informace pro účely zjištění, zda je možno ustavit evropskou
radu zaměstnanců, nebo ujednat jiný postup pro nadnárodní informace a projednání,
zejména informace o počtu zaměstnanců a jejich složení a o organizační struktuře
zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů.
(5) Nestanoví-li ujednání o evropské radě zaměstnanců nebo ujednání o jiném
postupu pro nadnárodní informace a projednání nebo úprava členského státu, v němž
má sídlo ústředí, výhodnější podmínky, použijí se pro účely kolektivního zastupování
zaměstnanců § 276 a § 278 odst. 2 až 4 obdobně, a to pro členy vyjednávacího výboru,
evropské rady zaměstnanců nebo zástupce zaměstnanců podle jiného ujednaného postupu,
jakož i pro zaměstnavatele. Ustanovení § 276 odst. 8 se použije, i když ústředí nemá
sídlo nebo není umístěno v České republice. Pro tlumočníky, překladatele, odborníky
a poradce se použije § 276 odst. 4.
21a) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
ve znění pozdějších předpisů.