Odstavec předpisu 384/2006 Sb.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 384/2006 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu
Příl.18
Příl.18
Podrobnosti provádění odběru vzorků pověřenými osobami, včetně způsobu
provádění úředního dozoru a následné kontroly
I. Pověření
Osoby - vzorkovatelé
Odběr vzorků osiv mohou provádět pouze úřední vzorkovatelé,
obeznámení se správným technologickým postupem vzorkování
v souladu se zákonem 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a
sadby pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů, a
s vyhláškou č. 206/2004 Sb., kterou se stanoví
požadavky na odběr vzorků a dalšími platnými právními
předpisy, souvisejícími s problematikou vzorkování osiva.
Podání žádosti o pověření ke vzorkování
Uchazeč o pověření ke vzorkování podá žádost vyplněnou na
formuláři uvedeném v této příloze a předloží úředně ověřený
doklad o splnění kvalifikačních předpokladů podle § 17 odst. 8
zákona. V žádosti uchazeč uvede i popis technické způsobilosti
pro výkon požadované činnosti.
Proškolení a pověření vzorkovatelů
Zaškolení uchazečů o pověření
Zaškolování pro odběr vzorků probíhá podle plánu zaškolování,
který stanoví Ústav. Doba zaškolování je minimálně 1 měsíc a
v průběhu zaškolování je možné ji prodloužit.
Zaškolování je ukončeno teoretickým testem a vyhodnocením
srovnávacích zkoušek odběrů novým vzorkovatelem a kontrolních
odběrů vzorků Ústavem. Pokud nový vzorkovatel uspěje
v teoretické i praktické zkoušce, je mu uděleno pověření.
Plán zaškolení:
Plán zaškolení musí obsahovat minimálně:
1.
Část teoretická:
dokonalé seznámení nového vzorkovatele s platnými právními
předpisy:
* Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby
pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu
osiva a sadby) a prováděcí předpisy,
* Věstník MZe – Zkoušení osiva a sadby.
2.
Část praktická:
praktický postup při odběru vzorku:
· kontrola všech předepsaných dokladů,
· vlastní vzorkování – četnost odběru dílčích vzorků, způsob
odběru, kontrola homogenity, kontrola adjustace atd.,
· příprava laboratorního vzorku,
· uzavření a označení vzorkovnice, označení průvodního
dokladu.
3.
Složení zkoušky:
- teoretická
- praktická
Plán zaškolování stanovil:
Zaškolování ke vzorkování vedl:
Udělení pověření:
Po zaškolení teoretickém i praktickém a úspěšném vykonání
testů vydá Ústav pověření pro odběr vzorků pro účely zkoušení
a uznávání osiva a současně stanoví i výši následné kontroly.
S dokladem o pověření je rovněž v rámci uznávacího řízení
přiděleno razítko a průkaz pověřené osoby.
Další proškolování a spolupráce s pověřenými osobami
Další proškolování probíhá pravidelně 1x ročně v trvání 1-3
dnů a vždy je zakončeno praktickými nebo vědomostními testy.
S jejich vyhodnocením jsou vzorkovatelé seznámeni. V případě
neúspěšného vykonání testu je vzorkovatel Ústavem opětovně
proškolen teoreticky i prakticky a musí znovu vykonat test, a
to nejpozději do 3 měsíců. Po tuto dobu je pověření
pozastaveno a odňat doklad a razítko. Po úspěšném vykonání
testu je povolení obnoveno. Při opětovném špatném výsledku
testu je vyškrtnut ze seznamu pověřených vzorkovatelů.
Kromě výše uvedeného pravidelného školení pověřených
vzorkovatelů se mohou jednotlivci zúčastnit krátkodobých
stáží v Ústavu.
II. Úřední dozor a následná kontrola
Úřední dozor – ruční vzorkování
Úředním dozorem se rozumí soubor všech kontrolních opatření
prováděných Ústavem v celém procesu vzorkování, tj. kontrola
dodržování správného postupu vzorkování.
Každý vzorkovatel pověřený k odebírání vzorků osiva bude
kontrolován alespoň jedenkrát ročně při rozsahu odebíraných
vzorků do 20 ks, nebo alespoň dvakrát ročně při rozsahu
větším. Všechny kontrolní vzorky budou odebírány namátkově a
bez ohlášení z partie, která již byla vzorkována. Vzorkovatel
nesmí vědět, ze které partie bude kontrolní vzorek odebírán.
Kontrolní vzorky budou zaslány do určené laboratoře osiv a
sadby Ústavu, kde se prověří čistota osiva, klíčivost a příměs
semen jiných rostlinných druhů (dále jen SJRD). Současně se
vybere a odešle vzorek odebraný pověřenou osobou pro účely
následné kontroly.Vzorky budou zkoušeny v souladu s metodikou
zkoušení osiva a sadby. Oba vzorky z téže partie musí
v laboratoři analyzovat stejná osoba. U zkoušky klíčivosti je
třeba, aby oba vzorky byly zkoušeny ve stejnou dobu, na
stejném klíčidle a byly zajištěny stejné zkušební podmínky.
Vedoucí laboratoře nebo jím pověřený referent vyhodnotí rozdíl
mezi zjištěnými výsledky (pro kontrolu porovná s výsledky
vzorku pro uznávací řízení, které provedla pověřená laboratoř)
a porovná s tabulkami přípustných odchylek v metodice zkoušení
osiva a sadby:
u čistoty osiva: tab. 3.3. str. Věstníku MZe -
Zkoušení osiva a sadby
u příměsi SJRD: tab. 4.1. str. Věstníku MZe -
Zkoušení osiva a sadby
u klíčivosti: tab. 5.2. str. Věstníku MZe
- Zkoušení osiva a sadby
Leží-li výsledky kontrolních rozborů mimo interval shodnosti,
provede se opakování zkoušek v laboratoři z nově připraveného
zkušebního vzorku a vzorky budou hodnoceny dvěma analytiky:
1. analytikem, který prováděl původní rozbory,
2. dalším analytikem ZL osiv a sadby Praha.
Jsou-li výsledky obou zkoušek opět mimo toleranci, je
vyloučena chyba v laboratoři. V tomto případě se zvýší dohled
nad oběma vzorkovateli, a to přímo vedoucím oddělení
příslušného regionálního oddělení OS ÚKZÚZ nebo vedoucím
oddělení terénní kontroly odboru OS ÚKZÚZ po dobu nejméně
jednoho měsíce. Pokud se prokáže tímto postupem chyba
vzorkovatele, je mu odebráno pověření s následným vyškrtnutím
ze seznamu vzorkovatelů.
O provedených kontrolních odběrech a výsledcích laboratorních
zkoušek jsou vedeny záznamy a jsou podkladem pro další období
pověření a ke stanovení procenta kontroly. Záznamy o
výsledcích kontrolního vzorkování musí být archivovány
minimálně 6 let.
Úřední dozor – automatické vzorkovadlo
Úřední dozor se v případě automatického vzorkovadla, kromě
kontroly dokladů a partie osiva, zaměřuje na správnost jeho
funkčnosti a na způsob přípravy laboratorního vzorku.
Následná kontrola
* ruční vzorkování
k následné kontrole ve vegetační zkoušce jsou odebrány
vzorky uložené pro tento účel u dodavatele v uzamčené
místnosti. Následná kontrola činí minimálně 5% a její
výši stanoví každoročně Ústav na základě hodnocení
výsledku úředního dozoru a následné kontroly
z předchozího sklizňového roku.
* automatické vzorkovadlo
k následné kontrole formou vegetační zkoušky se vzorky
z automatického vzorkovadla při jeho správném nastavení
nezasílají. Lze tak učinit pouze v případě, že je při
úředním dozoru zjištěna závada a je důvodné podezření, že
mohlo dojít ke vzniku nežádoucí příměsi jiného druhu nebo
odrůdy. Aby byla vyloučena kontaminace partie, provede
Ústav kontrolní vzorkování z dané partie i ručně. Oba
vzorky jsou pak podrobeny následné kontrole, přičemž je
možné podle povahy příměsi použít i laboratorní
stanovení.
III. Odejmutí pověření
Zjistí-li Ústav nedostatky v technologickém postupu odběru
vzorků, upozorní příslušného vzorkovatele na odchylky od
správné metodiky a o zjištění vyhotoví zápis. Vzorkovatel je
povinen podstoupit zvýšený úřední dozor. V případě opětovného
vážného pochybení, které by vedlo k poškození odběratele
osiva nebo dodavatele je mu odebráno pověření a je vyškrtnut
ze seznamu úředních vzorkovatelů.
Za chyby v technologickém postupu se považuje:
* nedodržení předepsané četnosti vzorkování,
* hmotnost laboratorního vzorku není v souladu s Vyhláškou
č. 206/2004 Sb.,
* nedostatky nalezené během kontroly vzorkování, které
způsobují výše zmíněné body,
* chyba při kontrole dokladů o partii osiva,
* nedůsledná kontrola uzavření obalů a označení všech obalů
v partii,
* nedostatečná kontrola automatického vzorkovadla, tj.
zaplombování vzorkovadla a všech cest mezi vzorkovadlem a
odběrnými nádobami,
* chyba při dělení vzorku, tj. při přípravě laboratorního
vzorku,
* špatné uzavření (zaplombování) laboratorního vzorku,
* jakákoliv jiná nepřípustná manipulace se vzorkem.
Vzorkovatel, kterému bylo odebráno pověření ke vzorkování,
musí vrátit průkaz, razítko a adjustační materiál.
O nové pověření může požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku
a musí absolvovat nové proškolení (dle postupu zaškolení
nových vzorkovatelů) a úspěšně složit test. Dále je provedeno
20 kontrolních odběrů současně vzorkovatelem Ústavu a vzorky
jsou zkoušeny v laboratoři osiv a sadby Praha.
IV. Vzorkování – pracovní postup
Zařízení a pomůcky
Dodavatel je povinen zajistit následující pomůcky:
* vzorkovací zařízení (bodcové a tyčové dvouplášťové
vzorkovadlo)
* dělidlo
* kbelík a lopatka na promíchání vzorku
* váhy
* vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček s potiskem)
* prošívací jehla
* motouz
* neprodyšné obaly (např. PE, či PP lahvička) pro odběr
osiva na stanovení vlhkosti, případně pro detekci výskytu
živočišných škůdců
* plátěný sáček
* pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorků a
administrativní činnost při vzorkování
Vzorkovatel musí být dále vybaven:
* úředními plombami - úředními samolepícími přelepkami
* samolepkami „Vzorkováno pověřenou osobou“ pro zacelení
otvorů po odběru osiva, příp. pro podlepení dna papírové
vzorkovnice
Tyto adjustační pomůcky získá pověřený vzorkovatel u Ústavu
za úplatu.
! Úřední adjustační pomůcky musí být pod neustálým osobním
dohledem vzorkovatele. Vzorkovatel vede evidenci o počtu
přijatých a vydaných plomb.
Postup:
1) Kontrola žádosti a dalších dokladů
2) Kontrola označení partie partiovým štítkem
3) Kontrola všech obalů v partii
- návěsky – správnost, úplnost a čitelnost údajů
- plomby – přítomnost plomby a správnost použití
- stav obalů – uzavření, celistvost a nepoškozenost
4) Vlastní vzorkování
5) Příprava vzorků – laboratorního, kontrolního, rezervního a
případně dalšího vzorku (VZ, dodávkový vzorek)
Odběr vzorků se provádí na základě žádosti dodavatele, který
při vzorkování dále předloží:
* uznávací list (příp. rozhodnutí) o uznání porostu,
* vzorkovnici s vypsanými veškerými požadovanými
charakteristikami osiva,
* výrobní a skladovou evidenci,
* evidenci návěsek
Úřední vzorkovatel kontroluje shodnost údajů na žádosti o
uznání osiva s údaji v evidenci a na vzorkovnici. Identitu dat
potvrdí na žádosti na vzorkovnici svým podpisem,
identifikačním razítkem vzorkovatele a datem vzorkování.
Zároveň zaznamená odběr vzorků do knihy partií.
Vzorkovatel odebere vždy vzorek:
-
laboratorní
, určený pro semenářskou laboratoř, která
provede potřebné zkoušky-
rezervní
-
kontrolní
, určený pro systém následné kontroly- další úřední vzorek – ke zjištění KE, GLS, na vegetační
zkoušku apod., popř. tzv. dodávkový vzorek
S ohledem na požadavek homogenity partie musí být osivo před
konečným uzavřením do obalů dostatečně promícháno.
Při
jakékoliv známce heterogenity
(osivo v obalech se liší např.
velikostí, barvou, obsahem nečistot, příměsí, ….) se vzorek
k uznávacímu řízení neodebere.
V takovém případě se odeberou vzorky a provede
zkouška
heterogenity
.Metody odběru vzorků
Odběr dílčích vzorků:
Ruční odběr vzorků
U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí
vzorky odebírají
a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho)
vzorkovadlem, které musí být tak dlouhé, aby jeho oválný
otvor blízko špičatého konce dosáhl do středu obalu,
1. pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr přibližně 14
mm,
2. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr
přibližně 20 mm,
3. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní
průměr přibližně 10 mm,
b) z otevřených obalů – dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem
v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu. Doporučené
rozměry jsou: délka 762 mm a minimální vnitřní průměr 25
mm.
Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor
trubky rozdělují přihrádky na několik (nejméně tři)
samostatných komor.
Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice
se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky
otevřely a vyčká se, až se vzorkovadlo naplní. Pak se
opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo
na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat
tak, aby nedošlo k poškození osiva,
c) z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým
vzorkovadlem s přihrádkami délky, která odpovídá alespoň
výšce naskladněného osiva tj. až 1 600 mm o průměru
38 mm s šesti nebo devíti štěrbinami.
U druhů těžce se sypajících (např. některé trávy) se dílčí
vzorky odebírají rukou. U velkosemenných druhů (např. bob) se
dílčí vzorky odebírají rovněž rukou, není-li k dispozici
vzorkovadlo s dostatečně velkými otvory a vhodným vnitřním
průměrem. K usnadnění odběru dílčích vzorků ze spodních částí
pytlů se z nich nejdříve odsype část osiva. Pytle, z nichž se
odebírají dílčí vzorky z horní, střední nebo dolní části se
vybírají náhodně. Při odběru je nutno dbát na to, aby byly
prsty okolo zachyceného vzorku pevně sevřeny a nabrané semeno
nemohlo z dlaně unikat.
Osiva druhů s velmi jemnými semeny se před vzorkováním vysypou
na čistou podložku a vzorek se odebírá lžičkou z různých míst.
Při vzorkování malých balení je postup následující: Za
základní jednotku se považuje hmotnost 100 g osiva. Není-li
hmotnost osiva v jednotlivých obalech větší než 100 g, mohou
tyto obaly představovat dílčí vzorky pro vytvoření souhrnného
vzorku.
Odběr vzorků pomocí vzorkovacího zařízení (dále jen
"automatického vzorkovadla")
Automatické vzorkovadlo
(1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do
obalů pomocí automatického vzorkovadla.
(2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla
a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva v celém jeho
průřezu a četnost jejich
odběru je řízena časovým spínačem,
b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby
ve sběrné skříni,
c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak
samovolně vypadnout mimo
sběrné nádoby,
d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného
vzorku,
e) sběrná skříň musí být uzamykatelná,
f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na
vedení osiva od vzorkovadla do sběrné skříně musí
být zaplombovány Ústavem.
(3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických
podmínek výrobce a jeho provoz pro účely odběru úředních
vzorků musí být schválen Ústavem.
(4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního
odběru vzorků je toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze
pověřenému vzorkovateli a vzorkovateli Ústavu.
(5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického
vzorkovadla kontrolované Ústavem jsou
a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače
se umístí v uzavíratelné skříňce,
b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a
v takové délce, aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být
příčinou případného poškození vzorkovaného osiva,
c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno,
shromažďuje se vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby
mimo sběrnou skříň,
d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena
proti jakémukoliv posunu, samovolnému otevření a dále musí
splňovat
1. v plášti nesmí být jiné otvory, než otvor pro přívod
osiva, štěrbina na vhození lístku označujícího číslo partie,
otvor pro vývod vnějšího ovládacího mechanizmu otočného
zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný
manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky,
2. uvnitř je otočné zařízení s jednotlivými sběrnými
nádobami. Ovládání tohoto zařízení musí být konstruováno tak,
aby vně skříně bylo možno ovládat točnu pouze jedním směrem v
rozmezí 360 , bez možnosti zpětného pohybu; zpětný pohyb
točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při
otevřené skříni,
3. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby
i při případném větším množství osiva nemohlo dojít ke
znehodnocení vzorku smícháním osiva z více nádob,
4. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve
vzorkovatelem zapečetěné obálce u odpovědné osoby čistící
stanice,
e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v
čase potřebném na vyčištění partie osiva bylo odebráno
vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které svojí hmotností
odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku.
(6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě
sběrné nádoby, je možné použít na vzorek z jedné partie dvě
sběrné nádoby s předepsaným označením.
(7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence s
údaji shodnými na lístcích vhazovaných do sběrných nádob
doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost vzorkované partie. Tuto
evidenci kontroluje pověřený vzorkovatel a Ústav.
Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla
(1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí
štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a
hodinou začátku čistění partie.
(2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do
sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení
čistění partie.
(3) Pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva
byla prázdná nádoba a vhodí lístek pro další partii.
(4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi
jednotlivými úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud
stačí kapacita sběrné skříně.
Postup práce vzorkovatele
(1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje
laboratorní, kontrolní, rezervní a případně další úřední
vzorek, přičemž kontroluje souhlasnost údajů na obou štítcích
vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci.
(2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na
otočné zařízení, které nastaví do výchozí polohy a sběrnou
skříň uzavře a uzamkne.
Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost,
provede se celé nové vzorkování ručně.
Odběr dílčích vzorků:
Četnost vzorkování
– Vyhláška č. 206/2004 Sb., příloha 1Vytvoření souhrnného vzorku
Pokud se dílčí vzorky jeví jako jednotné, sloučí se, čímž
vznikne souhrnný vzorek. Je-li obtížné souhrnný vzorek v
podmínkách skladu promíchat a redukovat, má být celý doručen
do laboratoře k redukci.
Vytvoření laboratorního vzorku
Laboratorní, kontrolní, rezervní a případně další vzorky se
připravují promícháním a redukcí souhrnného vzorku na
odpovídající velikost, a to jednou z níže uvedených metod:
Mechanické dělení je vhodné pro všechna semena s výjimkou
velmi těžce se sypajících druhů. Provádí se různými druhy
mechanických dělidel, která musí splňovat tyto požadavky:
* Musí poskytnout alespoň jednu reprezentativní část
z celkového množství děleného vzorku.
* Musí správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva
druhů s různou velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi
semen a příměsí.
* Nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke
změně funkce dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj,
zachycování a dodatečné uvolňování některých složek).
* Pracovní rychlost pohyblivých částí musí být rovnoměrná a
nesmí přesáhnout 1 m/s a průměr cest, jimiž materiál prochází,
musí být nejméně 2,5 krát větší, než je maximální velikost
semen.
* Dělící poměr musí být konstantní v požadovaných mezích.
Mechanická dělidla pracují na principu rozdělování
procházejícího vzorku na dvě přibližně stejně velké části.
Než se vzorek nechá proběhnout dělidlem, promíchá se. Po
projití dělidlem se obě části sloučí opět dohromady a
nechají se projít dělidlem podruhé, případně potřetí.Tím se
docílí důkladného promíchání vzorku před vlastním dělením.
Ve skladech osiv se nejčastěji používá spádového dělidla.
Vhodným vybavením může být i dělidlo centrifugální (typ
Gamet) a dělidlo kónické (typ Boerner).
Dělení rukou je vhodné pro těžce se sypající druhy (ovsík
vyvýšený, trojštět žlutavý). Postupuje se takto:
* Souhrnný vzorek se rovnoměrně vysype na hladkou čistou
plochu.
* Stěrkou (špachtlí) s rovnou hranou se osivo řádně promíchá
a nakupí.
* Hromádka se rozdělí na dvě poloviny, přičemž se každá
znovu rozpůlí, až vzniknou 4 díly. Každý ze čtyř dílů se opět
rozpůlí, až vznikne 8 dílů, které se uspořádají do dvou řad po
čtyřech dílech.
* Střídavě se díly slučují a ponechávají (např. se sloučí 1.
a 3. díl první řady s 2. a 4. dílem druhé řady). Zbývající 4
díly se dají stranou.
* Je-li takto získaná polovina souhrnného vzorku stále
větší, než je požadováno pro laboratorní vzorek, výše uvedený
postup se opakuje, až se dosáhne potřebné hmotnosti vzorku.
Minimální hmotnost laboratorních vzorků
Minimální hmotnost laboratorních vzorků je uvedena ve Vyhlášce
č. 206/2004 Sb. příloha 5. Hmotnost laboratorních vzorků směsí
se volí podle převládajícího druhu ve směsi.
U malých partií osiva cenných druhů, speciálních odrůd nebo
hybridů jejichž hmotnost je rovna nebo menší než 1% stanovené
nejvyšší hmotnosti partie, může mít laboratorní vzorek
hmotnost sníženu až na úroveň hmotnosti předepsané pro
zkušební vzorek na rozbor čistoty. V tomto případě nelze
provést početní stanovení příměsí.
Nedodržení předepsané hmotnosti laboratorního vzorku je
důvodem pro odložení laboratorních zkoušek do doby doručení
nového vzorku dostatečné hmotnosti. Výjimku pro nedodržení
stanovené hmotnosti tvoří např. drahé osivo. V takovém případě
může být
rozbor proveden dle možnosti (např. pouze klíčivost z 200
semen). V certifikátu o rozboru se pak uvede následující
poznámka:
„Zaslaný vzorek vážil jen x...g (nebo: obsahoval jen x…semen),
což neodpovídá předepsaným požadavkům pro zkoušení osiva.“
! Laboratorní vzorky pro stanovení vlhkosti osiva a pro
detekci výskytu živočišných škůdců musí být uzavřeny v
neprodyšných obalech o objemu 50 – 250 ml v závislosti na
botanickém druhu.
Stanovení vlhkosti
Za účelem zkoušení vlhkosti jsou odebírány zvláštní vzorky
do k tomu určených neprodyšných obalů („vlhkovnic“), obvykle
malých plastových nádobek se šroubovacím uzávěrem naplněných
osivem až po hrdlo. Minimální hmotnost zkušebního vzorku pro
stanovení vlhkosti je 100 gramů pro obilniny (kromě prosa),
luskoviny, kukuřici a čiroky a 50 gramů pro ostatní druhy.
Vzorkovnice musí být označena číslem partie.
Stanovení přítomnosti škůdců
Ke stanovení přítomnosti škůdců se odebírají vzorky do
neprodyšného obalu, který je bezprostředně po odběru zasílán
k rozboru. Velikost vzorků je shodná se stanovenou hmotností
pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin,
kde je určena hmotnost 250 gramů.
Při odběru je postupováno tak, že se vzorkuje z dolní části
pytle (do výšky 200 mm) a nad touto vrstvou se odebírají dílčí
vzorky střídavě z vnitřní a obvodové vrstvy. U osiv ve vacích
a volně ložených se vzorkovatel zaměřuje na místa u podlahy,
stěn a na zavlhlá místa uložené partie.
Zasílání vzorků a uložení vzorků kontrolních
Vzorky zasílá nebo doručí do laboratoře vzorkovatel osobně.
Kontrolní vzorky pro následnou kontrolu Ústavu se ukládají
- ve smluvních laboratořích v prostorách k tomu určených
s přístupem pouze pro vzorkovatele Ústavu
- v případě nezávislých vzorkovatelů na místně příslušném
regionálním oddělení osiv a sadby ÚKZÚZ
Žádost o pověření k odběru vzorků
podle § 17, odst. 3, zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do
oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých
zákonů (zákon oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších
předpisů
Žádáme o udělení pověření k odběru vzorků:
( ) nezávislé fyzické osobě nebo,
( ) zaměstnanci fyzické nebo právnické osoby, která se
nezabývá výrobou, úpravou, nebo uváděním do oběhu osiva,
nebo
( ) zaměstnanci fyzické nebo právnické osoby, která se
zabývá výrobou, úpravou, nebo uváděním do oběhu osiva
v souladu s § 17 odst. 4 písm. c).
---------------------------------------------------------------
Žadatel:
---------------------------------------------------------------
Dosažené vzdělání:
---------------------------------------------------------------
Délka praxe v požadovaném úseku činnosti a její popis:
---------------------------------------------------------------
Přílohy: - doklad o splnění kvalifikačních požadavků
- popis technické způsobilosti
V ……………………..
Dne razítko a podpis žadatele
Vzor úředního razítka pověřené osoby:
----------------------
Pověřená
PPP RR-XX
osoba
----------------------
kde
PPP – pořadové číslo pověřené osoby v seznamu vzorkovatelů
a přehližitelů, který vede Ústav
RR - číslo regionu působnosti pověřené osoby, popř. číslo
regionu jejího sídla, ….
XX - pořadové číslo pověření v rámci jednoho regionu a
žadatele