Odstavec předpisu 581/2006 Sb.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 581/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 206/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby
Čl.I
Čl.I
Vyhláška č. 206/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků,
postupy a metody zkoušení osiva a sadby, se mění takto:
1. § 1 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 1 a 2 zní:
"§ 1
Úvodní ustanovení
(1) Tato vyhláška1) zapracovává příslušné předpisy
Evropských společenství2)
a upravuje
a) maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu,
b) postup při kontrole průvodních dokladů partie rozmnožovacího materiálu,
technologický postup a způsob odběru vzorků, postupy pro hodnocení
množitelských porostů a metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke
zjištění jeho vlastností.
(2) Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) dílčím vzorkem - malé, přibližně stejné množství osiva nebo sadby,
které se odebírá jednorázově z náhodně vybraných míst partie,
b) souhrnným vzorkem - vzorek vzniklý sesypáním a promícháním všech
dílčích vzorků z jedné partie,
c) laboratorním vzorkem - vzorek o předepsané minimální hmotnosti uvedené
v příloze č. 5, vytvořený dělením ze souhrnného vzorku a určený k zaslání
do laboratoře; laboratorním vzorkem může být i souhrnný vzorek,
d) rezervním vzorkem - vzorek určený k uložení pro případné další zkoušky,
připravený stejným způsobem jako laboratorní vzorek; musí mít označení
"Rezervní vzorek" se symbolem "R",
e) revizním vzorkem - vzorek pro opětovné posouzení zdravotního stavu
sadby brambor,
f) úředním vzorkem - vzorek odebraný a adjustovaný vzorkovatelem,
g) vzorkem na vegetační zkoušku - vzorek určený pro vegetační zkoušku
ke stanovení druhové a odrůdové čistoty a pravosti, zdravotního stavu
nebo hybridnosti,
h) společným vzorkem - vzorek společně odebraný a adjustovaný dodavatelem
a odběratelem,
i) soukromým vzorkem - vzorek, který neodpovídá požadavkům na úřední
nebo společný vzorek,
j) standardním vzorkem - vzorek odrůdy, který je ve vegetačních zkouškách
a laboratorních zkouškách odrůdové pravosti určen k porovnání,
k) kontrolním vzorkem - vzorek odebraný úředním vzorkovatelem za účelem
kontroly kvality rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu nebo pro
účely úředního dozoru podle § 17 odst. 11 zákona,
l) zkušebním vzorkem - vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5
a určený ke stanovení příměsí jiných rostlinných druhů v kusech,
m) základním zkušebním vzorkem - vzorek o hmotnosti stanovené v příloze
č. 5 a určený ke stanovení čistoty osiva v procentech,
n) homogenitou osiva (stejnorodostí) - jednotnost partie osiva v rámci
přirozené variability,
o) heterogenitou osiva (různorodostí) - nejednotnost partie osiva,
ve které jednotlivé složky, charakterizující jakost, nejsou rozloženy
rovnoměrně,
p) egalizací - míchání partií osiva nebo jejich částí stejného druhu
a odrůdy,
r) vzorkem pro stanovení zdravotního stavu sadby brambor - počet hlíz
odebraný po ukončení vegetace uvedený v příloze č. 1,
s) vzorkovnicí - obal úředního nebo rezervního vzorku,
t) adjustací - úkony zahrnující balení, uzavírání a označování vzorku
nebo partie osiva,
u) úředním vzorkovatelem - zaměstnanec Ústředního kontrolního a zkušebního
ústavu zemědělského (dále jen "Ústav") oprávněný k odběru úředního
vzorku nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k odběru vzorků podle §
17 odst. 3 zákona,
v) úředním přehlížitelem (dále jen "přehlížitel") - zaměstnanec Ústavu
oprávněný k provádění přehlídek množitelských porostů nebo fyzická
osoba pověřená Ústavem k provádění přehlídek množitelských porostů
podle § 17 odst. 2 zákona.
1) Je vydána na základě a v mezích zákona, do něhož již byly příslušné
směrnice Evropských společenství promítnuty.
2) Směrnice Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin
na trh.
První směrnice Komise 78/386/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění
přílohy směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh.
Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice
Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění
osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva
zeleniny na trh.
Směrnice Rady 86/155/EHS ze dne 22. dubna 1986, kterou se v důsledku
přistoupení Španělska a Portugalska mění některé směrnice o uvádění
osiva a sadby na trh.
Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé
směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice
66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS
o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor,
osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném
katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin.
Směrnice Komise 92/19/EHS ze dne 23. března 1992, kterou se mění směrnice
66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh.
Směrnice Komise 96/18/ES ze dne 19. března 1996, kterou se mění některé
směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice
66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva
obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského
materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby
zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího
materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce
na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin
na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění
osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a
2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem
na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin
na trh.
Směrnice Rady 69/60/EHS ze dne 18. února 1969, kterou se mění směrnice
Rady ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh.
První směrnice Komise 78/387/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění
přílohy směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh.
Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice
Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění
osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva
zeleniny na trh.
Směrnice Komise 81/126/EHS ze dne 16. února 1981, kterou se mění přílohy
směrnic Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS a 69/208/EHS o uvádění
osiva pícnin, osiva obilovin a osiva olejnin a přadných rostlin na
trh a směrnice 78/386/EHS a 78/388/EHS.
Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé
směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh.
Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice
66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS
o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor,
osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném
katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice
66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva
obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského
materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby
zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího
materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce
na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin
na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění
osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a
2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem
na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha
III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií
osiva.
Směrnice Rady 92/33/ES ze dne 28. dubna 1992 o uvádění sadby a rozmnožovacího
materiálu zeleniny mimo osivo na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice
66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva
obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského
materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby
zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího
materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce
na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin
na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění
osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a
2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem
na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy
na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice
66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva
obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského
materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby
zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění
rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených
k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu
okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES
o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor
na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na
trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny
na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice
66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva
obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského
materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby
zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího
materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce
na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin
na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění
osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a
2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem
na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/56/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění sadby brambor
na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice
66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva
obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského
materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby
zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího
materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce
na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin
na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění
osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a
2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem
na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin
a přadných rostlin na trh.
Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice
66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva
obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského
materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby
zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího
materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce
na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin
na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění
osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a
2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem
na srovnávací zkoušky a testy Společenství.
Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha
III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií
osiva.".
2. V § 2 písm. a) se slova "na předepsaném formuláři uvedeném v příloze
č. 2" nahrazují slovy "podle § 6 odst. 1 zákona".
3. V § 2 písmeno c) zní:
"c) záznamy podle § 7 odst. 1 zákona,".
4. Nadpis nad § 3 zní:
"Technologický postup a způsob odběru vzorků
[K § 4 odst. 15 a § 7 odst. 6 písm. l) zákona]".
5. V § 3 až 8 se nadpisy zrušují.
6. V § 3 odst. 4 se slova "dozorové činnosti" nahrazují slovem "dozoru"
a slova "odst. 5" se nahrazují slovy "odst. 11".
7. V § 4 odst. 3 se slova "cibulové sazečky" nahrazují slovy "sazečky
cibule".
8. V § 4 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
"(6) Maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu je stanovena
v příloze č. 5.".
Dosavadní odstavce 6 až 10 se označují jako odstavce 7 až 11.
9. V § 4 odst. 7 se za slovo "příměsí" vkládají slova "jiných rostlinných
druhů".
10. V § 4 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:
"(8) V případě hybridních odrůd zeleniny první filiální generace může
být minimální hmotnost laboratorního vzorku osiva snížena na čtvrtinu
hmotnosti uvedené v příloze č. 5, přičemž vzorek musí mít alespoň 5
g a skládat se alespoň ze 400 semen.".
Dosavadní odstavce 8 až 11 se označují jako odstavce 9 až 12.
11. V § 4 odst. 9 se ve větě druhé slova "odstavce 6" nahrazují
slovy "odstavců 7 a 8".
12. V § 4 odstavec 12 zní:
"(12) Pro zkoušku odrůdové pravosti a čistoty elektroforeticky je
minimální hmotnost zkušebního vzorku osiva 100 g, u sadby brambor pro
určení pravosti odrůdy minimální velikost vzorku 10 hlíz a pro určení
čistoty partie 100 hlíz.".
13. V § 5 odst. 3 se slova "§ 5 odst. 2 a 3" nahrazují slovy "odstavcích
1 a 2".
14. V § 6 odst. 3 se slova "cibulové sazečky" nahrazují slovy "sazečky
cibule".
15. V § 7 odst. 1 písm. d) se slova "cibulovou sazečku" nahrazují
slovy "sazečku cibule".
16. V § 7 odst. 2 se slova "úředních vzorků" nahrazují slovy "rozboru
úředního vzorku".
17. V § 9 až 12 se nadpisy zrušují.
18. V § 9 odst. 1 se věta druhá zrušuje.
19. V § 10 odst. 3 se slova "cibulové sazečky" nahrazují slovy "sazečky
cibule".
20. V § 12 se odstavec 4 zrušuje.
21. Přílohy č. 1 a 2 znějí:
„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.
Technologické postupy a způsoby odběru vzorků osiva a sadby
1. Technické pomůcky
a) vzorkovací zařízení (bodcové vzorkovadlo, tyčové dvouplášťové vzorkovadlo,
automatické vzorkovadlo),
b) dělidlo,
c) kbelík a lopatka na promíchání vzorku,
d) váhy,
e) prošívací jehla, motouz,
f) vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček),
g) neprodyšný obal (např. PE, či PP lahvička) pro odběr osiva na stanovení
vlhkosti, popřípadě zjištění výskytu skladištních škůdců,
h) plátěný sáček,
i) pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorku a administrativní činnost při
vzorkování.
2. Metody odběru dílčích vzorků
2.1 Ruční odběr vzorků
(1) U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí vzorky
odebírají
a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho) vzorkovadlem, které musí být
tak dlouhé, aby jeho oválný otvor blízko špičatého konce dosáhl alespoň do
středu obalu, pokud není obal přístupný z protilehlých stran, musí být
vzorkovadlo tak dlouhé, aby dosáhlo protější stěny obalu.
1. Pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 14 mm,
2. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla
přibližně 20 mm,
3. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla
přibližně 10 mm.
Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního
průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii
vyskytovat, délka otvoru je dvojnásobek až pětinásobek šířky otvoru.
Maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru
vzorkovaných semen.
b) z otevřených obalů a z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým
vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu nebo výšce
naskladněného osiva.
Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka 762 mm, minimální vnitřní průměr
25 mm, šířka otvorů ve vnějším plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek
maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou
v partii vyskytovat, délka otvorů je minimálně dvojnásobek šířky otvoru,
maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako
celé vzorkovadlo.
Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor trubky rozdělují
přihrádky, na několik (nejméně tři) samostatných komor.
Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem
pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely a vyčká se, až se
vzorkovadlo naplní. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné
násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak,
aby nedošlo k poškození osiva. Za jeden dílčí vzorek se považuje celý
obsah takového typu vzorkovadla, nikoli obsah jedné z jeho komor.
(2) Odebírání dílčích vzorků rukou je nejvhodnější metoda vzorkování v případě
následujících rodů:
Agropyron, Agrostis, Alopecurus, Anthoxanthum,
Arrhenatherum, Bromus, Cynodon, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Elytrigia,
Festuca, Holcus, Lolium, Panicum, Poa a Trisetum.
Tato metoda je rovněž
nejvhodnější pro vzorkování semen, která by mohla být poškozena použitím
vzorkovadel, například velkosemenné luskoviny, nebo semena s nízkou vlhkostí, a
zároveň pro osivové pásy a osivové rohože. K usnadnění odběru dílčích vzorků ze
spodních částí pytlů se z nich nejdříve odsype část osiva. Pytle, z nichž se
odebírají dílčí vzorky z horní, střední nebo dolní části se vybírají náhodně.
Při odběru je nutno dbát na to, aby byly prsty okolo zachyceného vzorku pevně
sevřeny a nabrané semeno nemohlo z dlaně unikat.(3) Osiva druhů s velmi jemnými semeny se před vzorkováním vysypou na čistou
podložku a vzorek se odebírá lžičkou z různých míst.
(4) Při vzorkování malých balení je postup následující: Za základní jednotku se
považuje hmotnost 100 g osiva. Není-li hmotnost osiva v jednotlivých obalech
větší než 100 g, mohou tyto obaly představovat dílčí vzorky pro vytvoření
souhrnného vzorku. Při vzorkování partií osiva v podobě osivových pásů nebo
osivových rohoží se jako dílčí vzorky odebírají jednotlivé balíčky nebo části
pásů nebo rohoží.
2.2 Odběr vzorků pomocí automatického vzorkovadla
2.2.1 Použití automatického vzorkovadla
(1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do obalů.
(2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla
a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva rovnoměrně v celém jeho průřezu
a četnost jejich odběru je řízena časovým spínačem,
b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby ve sběrné
skříni,
c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak samovolně vypadnout mimo
sběrné nádoby,
d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného vzorku,
e) sběrná skříň musí být uzamykatelná,
f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na vedení osiva od
vzorkovadla do sběrné skříně musí být zaplombovány,
g) vzorkovadlo nesmí osivo poškozovat ani provádět výběr mezi jednotlivými
semeny na základě jejich velikosti, vznášivosti nebo pluchatosti.
(3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických podmínek výrobce
a jeho provoz pro účely odběru úředních vzorků musí být schválen Ústavem.
(4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního odběru vzorků je
toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze pověřenému vzorkovateli.
(5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického vzorkovadla
a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače se umístí v
uzavíratelné skřínce,
b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a v takové délce,
aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být příčinou případného poškození
vzorkovaného osiva,
c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno, shromažďuje se
vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby mimo sběrnou skříň,
d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena proti jakémukoliv
posunu, samovolnému otevření a dále musí splňovat tyto podmínky:
1. v plášti nesmí být jiné otvory než otvor pro přívod osiva, štěrbina na
vhození lístku označujícího číslo partie, otvor pro vývod vnějšího ovládacího
mechanizmu otočného zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný
manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky,
2. uvnitř obsahuje otočné zařízení s jednotlivými sběrnými nádobami. Ovládání
tohoto zařízení musí být konstruováno tak, aby vně skříně bylo možno ovládat
točnu pouze jedním směrem v rozmezí 360, bez možnosti zpětného pohybu; zpětný
pohyb točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při otevřené
skříni,
3. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby i při případném
větším množství osiva nemohlo dojít ke znehodnocení vzorku smícháním osiva
z více nádob,
4. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve vzorkovatelem
zapečetěné obálce u odpovědného pracovníka čistící stanice,
e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v čase potřebném na
vyčištění partie osiva bylo odebráno vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které
svojí hmotností odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku.
(6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě sběrné nádoby, je
možné použít na vzorek z jedné partie dvě sběrné nádoby s předepsaným označením.
(7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence s údaji shodnými na
lístcích vhazovaných do sběrných nádob doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost
vzorkované partie. Tuto evidenci kontroluje pracovník Ústavu.
2.2.2 Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla
(1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí štěrbinou do sběrné
nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou začátku čistění partie a provede
záznam do knihy automatického vzorkovadla.
(2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do sběrné nádoby
lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení čistění partie a provede záznam
do knihy automatického vzorkovadla.
(3) Pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva byla prázdná
nádoba a vhodí lístek pro další partii.
(4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi jednotlivými
úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud stačí kapacita sběrné skříně.
2.2.3 Postup práce vzorkovatele
(1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje laboratorní,
rezervní a případně další úřední vzorek, přičemž kontroluje souhlasnost údajů na
obou štítcích vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci.
(2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na otočné zařízení,
které nastaví do výchozí polohy a sběrnou skříň uzavře a uzamkne.
Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové
vzorkování ručně.
3. Počet dílčích vzorků ve vztahu k typu a počtu obalů
(1) Z partie osiva v pytlích nebo jiných obalech stejné velikosti a jednoho
typu s hmotností 15 až 100 kg se odebírají dílčí vzorky v tomto minimálním
počtu:
Tab. 1
----------------------- -------------------------------------------
Počet obalů v partii Počet dílčích vzorků
----------------------- -------------------------------------------
1 5 dílčích vzorků
2 - 4 3 dílčí vzorky z každého obalu
5 - 8 2 dílčí vzorky z každého obalu
9 - 15 1 dílčí vzorek z každého obalu
16 - 30 15 dílčích vzorků z partie osiva
31 - 59 20 dílčích vzorků z partie osiva
60 - 154 30 dílčích vzorků z partie osiva
155 - 400 vždy nejméně jeden dílčí vzorek z 5 obalů
401 - 566 dílčí vzorky z 80 obalů
567 a více vždy nejméně jeden dílčí vzorek ze 7 obalů
----------------------- -------------------------------------------
U partií s obaly menšími než 15 kg jsou obaly sloučeny do vzorkovacích
jednotek nepřesahujících 100 kg, například 20 obalů o 5 kg, 33 obalů o 3 kg
nebo 100 obalů o 1 kg. Osivové pásy a rohože a malé sáčky mohou být sloučeny
do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 2 000 000 semen. Vzorkovací jednotky
se pak považují za obaly a vzorkování probíhá podle tabulky 1.
(2) U partií v obalech větších než 100 kg (včetně volně loženého osiva) nebo
při vzorkování z proudu osiva se odebírají dílčí vzorky podle hmotnosti partie
v tomto minimálním počtu:
Tab. 2
------------------------------- --------------------------------------
Hmotnost Počet dílčích vzorků
------------------------------- --------------------------------------
do 500 kg nejméně 5 dílčích vzorků
501 až 3 000 kg jeden dílčí vzorek z každých 300 kg,
nejméně však 5 dílčích vzorků
3 001 až 20 000 kg jeden dílčí vzorek z každých 500 kg,
nejméně však 10 dílčích vzorků
20 001 a více kg jeden dílčí vzorek z každých 700 kg,
nejméně však 40 dílčích vzorků
------------------------------- --------------------------------------
Při vzorkování partie o počtu obalů 15 nebo nižším se z každého obalu bez ohledu
na jejich velikost odebere stejný počet dílčích vzorků. Vzorkování obalovaného
osiva probíhá podle tabulek 1 a 2.
4. Odběr vzorků ke stanovení skladištních škůdců
(1) Ke stanovení skladištních škůdců se dílčí vzorky odebírají přímo do
neprodyšného obalu a takto získaný souhrnný vzorek se odesílá přímo k rozboru.
Vzorky se odebírají střídavě
a) z dolní části pytle (do výšky 200 mm),
b) z části pytle nad 200 mm z obvodové vrstvy,
c) z části pytle nad 200 mm z vnitřní vrstvy.
(2) Počet dílčích vzorků je stanoven v tabulce 1.
(3) Z osiva ve velkoobjemových obalech a z osiva volně loženého se odebírají
dílčí vzorky v místech, kde lze předpokládat výskyt skladištních škůdců (zavlhlá
místa, místa u podlahy, stěn apod.).
(4) Velikost vzorků ke zjišťování skladištních škůdců je shodná s předepsanou
hmotností pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin, u nichž
se předepisuje hmotnost 250 g.
5. Příprava souhrnného a laboratorního vzorku
(1) Souhrnný vzorek vznikne sloučením dílčích vzorků, pokud se jeví jako
jednotné. Při promíchávání souhrnného vzorku opakovaným použitím některého z
mechanických dělidel nesmí být vzorek mezi jednotlivými použitími dělidla
promícháván ručně.
(2) Je-li obtížné souhrnný vzorek v podmínkách skladu promíchat a redukovat,
doručí se celý do laboratoře k redukci. To přichází v úvahu jen v případech, kdy
není vyžadován vzorek rezervní. Má-li souhrnný vzorek odpovídající velikost, je
považován za laboratorní vzorek bez redukce.
(3) Laboratorní vzorek, rezervní vzorek a popřípadě jiný vzorek na žádost
dodavatele se připravuje promícháním a redukcí souhrnného vzorku na odpovídající
velikost, a to jednou z následujících metod:
a) je vhodné pro všechny druhy osiva s výjimkou velmi těžce
se sypajících druhů. Provádí se různými druhy mechanických dělidel, která musí
splňovat tyto požadavky:
Mechanické dělení
1. poskytnout alespoň jednu reprezentativní část z celkového množství děleného
vzorku,
2. správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva druhů s různou
velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi semen a příměsí,
3. nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke změně funkce
dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj, zachycování a dodatečné
uvolňování některých složek),
4. udržovat rovnoměrnou pracovní rychlost pohyblivých částí přesahující 1 m/s
a průměr cest, jimiž materiál prochází, musí být nejméně 2,5 krát větší než
je
maximální velikost semen,
5. zachovávat konstantní dělicí poměr s povolenou odchylkou +- 3%.
b) - její použití je omezeno na rody Anthoxanthum,
Arrhenatherum a Trisetum. U všech ostatních druhů může být použita pouze pro
získání zkušebních vzorků v laboratoři zkoušení zdravotního stavu.
Metoda dělení rukou
c) - doporučena pro přípravu vzorku pro zkoušení
zdravotního stavu, u ostatních zkoušek je omezena pro druhy se semeny menšími
než semena pšenice.
Metoda dělení lžičkou
d) - nástroj se skládá z podnosu a mřížky, které u
poloviny krychlových buněk chybí dno. Po předběžném promíchání se osivo
rovnoměrně nasype na mřížku. Po zvednutí mřížky zůstane na podnosu přibližně
polovina vzorku.
Modifikovaná metoda půlení
(4) Po získání jednoho zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku se
zbytek laboratorního vzorku znovu promíchá před přípravou dalšího zkušebního
vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku.
6. Odběr vzorků sadby brambor
(1) Odběr vzorků pro stanovení zdravotního stavu
Vzorkování sadby brambor pro účely stanovení napadení chorobami se provádí
buď přímo z množitelských porostů, nebo ze skladů. Ze skladů odebírá
vzorkovatel vzorky kontrolní, revizní a případně vzorky z partií sadby, u
které nebylo provedeno vzorkování z porostu.
a) Postup vzorkování sadby brambor z množitelských porostů:
1. souhrnný vzorek se získá sloučením pěti dílčích vzorků, které se odebírají
z pěti různých míst šachovnicovitě rozložených po pozemku, a to vždy ze dvou
sousedních řádků, v každém z nich z 11 trsů jdoucích za sebou,
2. z každého trsu se odebírá jedna, nebo dvě hlízy sadbové velikosti. Při
odběru dvou hlíz se jedna hlíza vloží do vzorku pro laboratorní zkoušku a druhá
do vzorku pro polní vegetační zkoušku.
b) Pokud nebyl vzorek odebrán z porostu, odeberou se namátkově z uskladněné
sadby hlízy průměrné velikosti, přičemž jeden vzorek obsahuje 110 hlíz.
Počty odebíraných vzorků v závislosti na výměře a stupni množení, stanoví
tabulka 3.
Tab.3
----------------------------- -----------------------------------
Stupeň množení Počet hlíz pro posklizňovou zkoušku
----------------------------- -----------------------------------
SE1, SE2 Do 1 ha - 1 x 110 hlíz
1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz
2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz
atd.
E, C1, C2 Do 1 ha - 1 x 110 hlíz
1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz
2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz
atd.
----------------------------- -----------------------------------
c) Vzorkování sadby brambor z obalů
Tab.4
---------------------- ---------------- ----------------------------------
Uložení sadby Počet dílčích Způsob odběru dílčích vzorků
vzorků
---------------------- ---------------- ----------------------------------
pytle 10 z 10 náhodně vybraných obalů
střídavě z horní, střední a
spodní vrstvy, 3 pytle se musí
úplně vysypat.
ohradové palety a 5 z 5 náhodně vybraných obalů, a
velkoobjemové vaky to 2 z horní, 2 ze střední a
jeden ze spodní vrstvy obalu,
který je nutné vysypat.
volně ložená 10 z 10 rovnoměrně rozložených míst
střídavě z horní, střední a
spodní vrstvy.
---------------------- ---------------- ----------------------------------
(2) Odběr vzorků sadby na mechanický rozbor
a) dílčí vzorky sadby brambor po sklizni se odebírají náhodně hrstmi
(sevřením obou rukou), včetně hrubých nečistot tak, aby vzorek
reprezentoval průměrný stav sadby,
b) pokud se rozbor vzorku neprovede na místě, zasílá se k rozboru v obalech,
které musí být suché, čisté a dobře prodyšné a označeny podle vzoru
uvedeného v příloze č. 2. Obaly zajišťuje dodavatel,
c) při vzorkování sadby brambor z obalů se postupuje podle tabulky 4.
7. Odběr vzorků sazečky cibule a česneku
(1) Z partie sadby sazečky cibule a česneku v obalech s hmotností nad 30 kg se
odebírají jednotlivé dílčí vzorky střídavě z horní, střední a spodní části v
množství potřebném pro sestavení souhrnného vzorku takto:
Tab. 5
------------------------------- --------------------------------------
Počet obalů v partii Počet dílčích vzorků
------------------------------- --------------------------------------
1-10 dílčí vzorek z každého obalu
11-30 dílčí vzorky z každého třetího obalu,
nejméně však z 10 obalů
nad 31 dílčí vzorky z každého pátého obalu,
nejméně však z 10 obalů
------------------------------- --------------------------------------
(2) Z partie sadby v obalech s hmotností 30 kg a méně se obaly sestaví tak, aby
vytvořily vzorkovací jednotky přibližně po 100 kg. Každá vzorkovací jednotka se
považuje za jeden obal, přičemž se postupuje podle odstavce 1.
(3) Z volně ložené sadby se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek, a to
podle hmotnosti partie.
Tab.6
------------------------------- ---------------------
Hmotnost partie Počet dílčích vzorků
------------------------------- ---------------------
do 1 tuny 5 dílčích vzorků
nad 1 tunu 10 dílčích vzorků
------------------------------- ---------------------
(4) Dílčí vzorky se odebírají rukou, popřípadě lopatkou do velké nádoby, kde se
důkladně promíchají.
(5) U sadby česneku se průměrný vzorek sestavuje přímo z dílčích vzorků.
(6) U sazečky cibule se z dílčích vzorků vytvoří souhrnný vzorek, jehož
hmotnost je čtyřikrát větší než hmotnost laboratorního vzorku stanovená v Části
I přílohy č. 5. Tento souhrnný vzorek se rozprostře do čtverce a rozdělí dvěma
úhlopříčkami na čtyři trojúhelníky, z nichž jeden se použije jako laboratorní
vzorek.
(7) Rezervní vzorky se připravují jen na žádost dodavatele.
8. Odběr vzorků sazenic zeleniny
(1) Kontrola sazenic zeleniny se provádí u dodavatele v období, kdy jsou
zřetelně patrné růstové vlastnosti jednotlivých druhů a je možné posoudit jejich
zdravotní stav. Vzorky se odebírají před expedicí.
(2) Velikost vzorku stanoví vzorkovatel na základě celkového množství sazenic;
kontroluje se 1% vypěstovaných sazenic.
(3) Sazenice se z obalů - sadbovačů nevyjímají jednotlivě, ale odebírají se
celé sadbovače šachovnicovitě v pořadí a počtu stanoveném vzorkovatelem podle
velikosti partie.
(4) V případě podezření na druhovou příměs nebo zhoršený zdravotní stav se
odebere a posuzuje vzorek dvojnásobné velikosti.
(5) Na vegetační zkoušku se odebírají vzorky o stanoveném počtu sazenic dle
jednotlivých druhů. Vzorkovatel zajistí dodání vzorku na příslušnou zkušební
stanici Ústavu.
(6) Rostliny napadené chorobami nebo škůdci doručuje vzorkovatel do laboratoře
Ústavu.
9. Odběr vzorků pro zkoušku heterogenity
(1) Při zkouškách heterogenity se vychází z toho, že partii osiva je nutno
považovat za směs z hlediska kterékoliv zkoušené vlastnosti. Jde-li např. o
klíčivost, považuje se partie za směs klíčivých a neklíčivých semen. Obdobně je
tomu, jde-li o čistotu (směs čistých semen a nečistot) nebo o příměs jiných
druhů (jejich směs se základním druhem).
(2) Za homogenní celek se považuje taková partie osiva, v níž důkladným
promícháním jsou všechny složky rozptýleny náhodně a stejnoměrně do různých
částí partie.
9.1 Postup práce
Vzorky pro zkoušku heterogenity se odebírají ve zvláštních případech, kdy
vznikne pochybnost o homogenitě vzorkované partie.
(1) U osiva v pytlích se odebere nejméně tolik samostatných vzorků z
jednotlivých, náhodně zvolených pytlů, kolik je předepsáno v tabulce 8. Dílčí
vzorky z jednotlivých pytlů se odebírají z horní, střední a dolní části přímo do
sáčků, v nichž se odesílají k rozboru. Hmotnost každého takto odebraného vzorku
z jednoho pytle nemá být menší než polovina předepsané hmotnosti laboratorního
vzorku pro daný druh.
(2) U osiva baleného jinak než v pytlích se volí obdobný postup. Zásadně se
však odebírá vždy jen jeden vzorek z každého obalu, aby se ve vzorcích
neprojevila i heterogenita uvnitř jednoho obalu. K zaslaným vzorkům se přikládá
popis zvoleného postupu.
(3) Velikost zkušebních vzorků pro příslušné laboratorní zkoušky stanoví
tabulka 7. Před přípravou zkušebních vzorků se pro orientaci zváží 100 semen a
podle toho se upraví hmotnost zkušebních vzorků tak, aby každý z nich obsahoval
požadovaný přibližný počet semen.
Tab. 7
----------------------------- -----------------------------------
Vzorek je určen pro zkoušku Přibližný počet semen ve vzorku
----------------------------- -----------------------------------
klíčivosti v % z každého dílčího vzorku 100 semen
čistoty v % 1 000 semen nebo 2 000 semen
obsahu příměsí (počet kusů) 10 000 semen
----------------------------- -----------------------------------
9.2 Výpočet hodnoty heterogenity
(1) Při výpočtu hodnoty heterogenity se používá těchto symbolů:
H hodnota heterogenity,
Vs variabilita (proměnlivost) skutečná, zjištěná mezi vzorky ve vztahu ke
zkoušenému znaku,
Vt variabilita teoretická (očekávaná), vypočítaná ve vztahu ke zkoušenému
znaku,
N počet odebraných a zkoušených vzorků,
n počet semen v každém zkoušeném vzorku (např. 1 000 nebo 2 000 pro
čistotu, 100 pro klíčivost),
X hodnota zkoušené vlastnosti u každého dílčího vzorku (např. % čistoty,
počet semen jiných druhů apod.),
průměr všech hodnot X, tj. součet hodnot X dělený N.
Je-li N menší než 10, počítá se hodnota na dvě desetinná místa, v ostatních
případech na tři desetinná místa.
Je-li hodnota u komponentů čistoty nižší než 0,2% nebo vyšší než 1,0% a u
příměsí méně než 2 zjištěná semena, hodnota H se nevypočítává a neoznamuje.
(2) Hodnota H pro kteroukoliv osivovou hodnotu zjišťovanou v procentech se
vypočítá podle vzorce
Vs
H = --- - 1
Vt
Kde
N suma X2 - (suma X)2 X (100 - X)
Vs = ---------------------- Vt = --------------
(N (N-1) n
(3) Hodnota H pro osivové hodnoty, zjišťované počtem kusů,
Vs
H = --- - 1
Vt
Kde
N suma X2 - (suma X)2
Vs = ---------------------- Vt = = X
(N (N-1)
(4) Ve zprávě o výsledku zkoušky heterogenity se uvádí tyto údaje:
a) označení partie,
b) celková hmotnost a počet pytlů (obalů),
c) počet odebraných vzorků,
d) hodnoty zkoušené vlastnosti u každého vzorku, tj. všechny hodnoty
heterogenity H.
(5) V posudku se na základě srovnání zjištěné hodnoty H s přípustnými hodnotami
H v Tab. 8 uvede
a) je-li hodnota H rovná nule (popř. je-li záporná): „Výsledná hodnota
heterogenity prokazuje, že partie je homogenní.“,
b) je-li hodnota H vyšší než nula, avšak nižší než pro příslušný počet
vzorků připouští tabulka 7: "Hodnota heterogenity (např. 0,67) není
průkazná k tomu, aby partie byla považována za heterogenní. Přípustná
hodnota H je ....“,
c) je-li hodnota H vyšší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka
8.:“Hodnota heterogenity (např.2,62) je průkazná k prohlášení partie za
heterogenní. Přípustná hodnota je ....“,
d) nebyla-li hodnota H vypočtena v případech podle 3.2. Průměrná hodnota
(čistoty, klíčivosti apod.) neumožňuje provedení výpočtu hodnoty
heterogenity. Partie se tudíž považuje za homogenní.
Příklad výpočtu hodnoty H pro klíčivost:
Z partie o 10 pytlích odebráno 10 pytlových vzorků, tj. N = 10
----------------------------------------
hodnoty X (%) hodnoty X2
80 6400
82 6724
84 7056
86 7396
88 7744
80 6400
78 6084
76 5776
74 5476
72 5184
X = 800 X2 = 64240
----------------------------------------
(suma X)2 = 640 000
Proměnlivost skutečná Vs u zkoušených vzorků:
10 x 64240-640000
Vs = ------------------ = 26,66
10x9
Proměnlivost teoretická Vt:
80 x 20
Vt = ------- = 16
100
Heterogenita H:
26,66
H = ------ - 1 = 0,66
16
Četnost vzorkování a přípustné hodnoty H (při P = 0,01)
Tab. 8
----------------- -------------------------- ----------------------
Počet pytlů Počet odebraných vzorků Přípustná
v partii N (kritická) hodnota H
----------------- -------------------------- ----------------------
5 5 2,58
6 6 2,02
7 7 1,80
8 8 1,64
9 9 1,51
10 10 1,41
11-15 11 1,31
16-25 15 1,08
26-35 17 1,00
36-49 18 0,97
50 a více 20 0,90
----------------- -------------------------- ----------------------
"Příloha č. 2 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.
Vzory formulářů a dokladů
Vzor formuláře
- žádosti o kontrolu osiva
- žádosti o odběr vzorku
- potisku vzorkovnice
- pro vedení evidence při výrobě rozmnožovacího materiálu (Partiový štítek)*)
- pro vedení evidence návěsek u dodavatele
- návěsky pro vzorek sadby brambor (žádosti o odběr vzorku pro uznání sadby
brambor)
*) Evidence je možné vést i v elektronické podobě za předpokladu,
že vytištěné sestavy budou obsahovat minimálně údaje uvedené
v těchto vzorech.
Vzor dokladu
- Zápis z hodnocení vegetační zkoušky"
22. Příloha č. 5 zní:
"Příloha č. 5 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.
Část I Maximální hmotnost partie, minimální velikost laboratorních vzorků,
zkušebních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky
Zemědělské druhy a zeleniny
Tabulka 1
------------------------ ----------------------------------------- ------------- ----------- ------------- -----------
Druh - latinsky Druh - česky Maximální Minimální Minimální Minimální Minimální
hmotnost hmotnost hmotnost hmotnost hmotnost
partie laboratorního zkušebního zkušebního vzorku na
kg vzorku**) vzorku vzorku**) vegetační
g pro g zkoušku
rozbor g/ks
čistoty
g
------------------------ ----------------------------------------- ------------- ----------- ------------- -----------
1 2 3 4 5 6 7
------------------------ ----------------------------------------- ------------- ----------- ------------- -----------
Agropyron cristatum Pýr hřebenitý 10 000 40 4 40 200
Agrostis canina Psineček psí 10 000 50 (25) 0,25 5 (2,5) 150
Agrostis capillaris Psineček tenký 10 000 50 (25) 0,25 5 (2,5) 150
Agrostis gigantea Psineček veliký 10 000 50 (25) 0,25 5 (2,5) 150
Agrostis stolonifera Psineček výběžkatý 10 000 50 (25) 0,25 5 (2,5) 150
Allium cepa Cibule 10 000 25 (80) 8 80 70
Allium fistulosum Cibule zimní (sečka) 10 000 15 (50) 5 50 70
Allium porrum Pór 10 000 20 (70) 7 70 80
Allium sativum Česnek 10 000 20 (80) 8 80 70
Allium schoenoprasum Pažitka pravá 10 000 15 (30) 3 30 20
Alopecurus pratensis Psárka luční 10 000 100 (30) 3 30 150
Anethum graveolens Kopr vonný 10 000 40 4 40 40
Anthoxanthum odoratum Tomka vonná 10 000 25 2 20 150
Anthriscus cerefolium Kerblík 10 000 20 (60) 6 60 20
Anthyllis vulneraria Úročník bolhoj 10 000 60 6 60 300/150*
Apium graveolens Celer 10 000 5 (25) 1 10 5
Arrhenatherum elatius Ovsík vyvýšený 10 000 200 (80) 8 80 75
Asparagus officinalis Chřest 20 000 100 (1000) 100 1000 100
Avena sativa Oves 30 000 1000 120 1000 1000
Beta vulgaris Řepa krmná, cukrovka 20 000 500 50 500 200
Beta vulgaris var. Mangold 10 000 100 (500) 50 500 300
vulgaris (20 000)
Beta vulgaris var. Řepa salátová 10 000 100 (500) 50 500 300
conditiva (20 000)
Brassica juncea Hořčice sareptská 10 000 100 (40) 4 40 250
Brassica napus Řepka 10 000 200 (100) 10 100 250
Brassica napus var. Tuřín 10 000 200 (100) 10 100 10
napobrassica
Brassica nigra Hořčice černá 10 000 100 (40) 4 40 250
Brassica oleracea Kapusta krmná 10 000 200 (100) 10 100 250
Brassica oleracea Brokolice, kedluben, 10 000 25 (100) 10 100 20
kadeřávek, kapusta,
květák, zelí
Brassica chinensis Zelí čínské 10 000 70 7 70 20
Brassica rapa Řepice (řepák) 10 000 200 (70) 7 70 250
Brassica rapa Vodnice, zelí 10 000 20 (70) 7 70 50
pekingské
Bromus catharticus Sveřep samužníkovitý 10 000 200 20 200 200
Bromus inermis Sveřep bezbranný 10 000 90 9 90 75
Bromus sitchensis Sveřep sitecký 10 000 200 20 200 150
Camelina sativa Lnička setá 10 000 40 4 40 100
Cannabis sativa Konopí seté 10 000 600 60 600 500
Capsicum annuum Paprika 10 000 40 (150) 15 150 10
Carthamus tinctorius Světlice barvířská 25 000 900 90 900 100
(saflor)
Carum carvi Kmín 10 000 200 (80) 8 80 200
Cichorium endivia Endivie štěrbák 10 000 15 (40) 4 40 10
Cichorium intybus Čekanka (s výjimkou 10 000 15 (50) 5 50 25
průmyslové)
Cichorium intybus Čekanka průmyslová 10 000 50 5 50 100
Citrullus lanatus Meloun vodní 20 000 250 (1000) 250 1000 100 ks
Coriandrum sativum Koriandr setý 10 000 400 40 400 40
Coronilla varia Čičorka pestrá 10 000 100 10 100 100
Cucumis melo Meloun cukrový 10 000 100 (150) 70 - 100 ks
Cucumis sativus Okurka 10 000 25 (150) 70 - 400 ks
Cucurbita maxima Tykev velkoplodá 20 000 250 (1000) 700 1000 100 ks
Cucurbita pepo Tykev obecná, cuketa 20 000 150 (1000) 700 1000 100 ks
Cynara cardunculus Karda 10 000 50 (900) 90 900 50
Cynara scolymus Artyčok zeleninový 10 000 900 90 900 50
Cynodon dactylon Troskut prstnatý 10 000 50 (25) 1 5 (10) -
Cynosurus cristatus Poháňka hřebenitá 10 000 25 2 20 150
Dactylis glomerata Srha říznačka 10 000 100 (30) 3 30 200
Dactylis polygama Srha hajní 10 000 100 (30) 3 30 200
Daucus carota Mrkev 10 000 10 (30) 3 30 80
Deschampsia cespitosa Metlice trsnatá 10 000 25 1 10 150
Elytrigia intermedia Pýr prostřední 10 000 150 15 150 150
Fagopyrum esculentum Pohanka obecná 10 000 600 60 600 500
Festuca arundinacea Kostřava rákosovitá 10 000 100 (50) 5 50 200
Festuca ovina Kostřava ovčí 10 000 100 (25) 2,5 30 (25) 200
Festuca pratensis Kostřava luční 10 000 100 (50) 5 50 200
Festuca rubra Kostřava červená 10 000 100 (30) 3 30 200
X Festulolium Festulolium 10 000 200 (60) 6 60 200
Foeniculum vulgare Fenykl 10 000 25 (180) 18 180 70
Glycine max Sója 25 000 1000 500 1000 1000
Hedysarum coronarium Kopyšník plod 10 000 1000 (300) 30 300
sem. 10 000 400 (120) 12 120
Helianthus annuus Slunečnice 25 000 1000 200 1000 250
Holcus lanatus Medyněk vlnatý 10 000 25 1 10 75
Hordeum vulgare Ječmen 30 000 1000 120 1000 1000
Lactuca sativa Salát hlávkový 10 000 10 (30) 3 30 15
Lens culinaris Čočka jedlá 10 000 600 60 600 500
Lepidium sativum Řeřicha setá 10 000 60 6 60 10
Linum usitatissimum Len 10 000 300 (150) 15 150 150
Lolium x boucheaneum Jílek hybridní 10 000 200 (60) 6 60 350/200*
Lolium multiflorum Jílek mnohokvětý italský 10 000 200 (60) 6 60 350/200*
Lolium perenne Jílek vytrvalý 10 000 200 (60) 6 60 350/200*
Lotus corniculatus Štírovník růžkatý 10 000 200 (30) 3 30 300/150*
Lotus ornithopodioides Štírovník jednoletý 10 000 30 3 30 300/150*
Lupinus albus Lupina bílá 25 000 1000 450 1000 1000
Lupinus angustifolius Lupina úzkolistá 25 000 1000 450 1000 1000
Lupinus luteus Lupina žlutá 25 000 1000 450 1000 1000
Lycopersicon esculentum Rajče 10 000 20 7 - 5
Malva verticillata Sléz přeslenitý 10 000 50 5 50 5
Medicago lupulina Tolice dětelová 10 000 300 (50) 5 50 300/150*
Medicago x varia Vojtěška proměnlivá 10 000 300 (80) 10 50 (100) 300/150*
Medicago sativa Vojtěška setá 10 000 300 (50) 5 50 300/150*
Melilotus alba Komonice bílá 10 000 50 5 50 300/150*
Onobrychis viciifolia Vičenec 10 000 600 60 600 300/150*
(plod)
Onobrychis viciifolia Vičenec 10 000 400 40 400 300/150*
(semeno)
Origanum majorana Majoránka zahradní 10 000 25 0,5 5 0,5
Panicum miliaceum Proso seté 10 000 150 15 150 500
Papaver somniferum Mák 10 000 50 (25) 1 10 100
Pastinaca sativa Pastinák setý 10 000 100 10 100 10
Petroselinum crispum Petržel 10 000 10 (40) 4 40 60
Phacelia tanacetifolia Svazenka 10 000 300 (50) 5 40 (50) 100
Phalaris arundinacea Lesknice rákosovitá 10 000 30 3 30 200
Phalaris aquatica Lesknice vodní 10 000 100 (40) 4 50 (40) 200
Phalaris canariensis Lesknice kanárská 10 000 400 (200) 20 200 200
Phalaris minor Lesknice menší 10 000 200 20 200 200
Phaseolus coccineus Fazol šarlatový 20 000 1000 1000 1000 500
Phaseolus vulgaris Fazol obecný 25 000 700 (1000) 700 1000 500
Phleum bertolonii Bojínek cibulkatý 10 000 50 (25) 1 10 75
Phleum pratense Bojínek luční 10 000 50 (25) 1 10 75
Pimpinella anisum Anýz vonný 10 000 70 7 70 50
Pisum sativum Hrách setý, peluška 25 000 1000 900 1000 1000
Pisum sativum Hrách zahradní 25 000 500 (1000) 900 1000 1000
Poa annua Lipnice roční 10 000 50 (25) 1 10 150
Poa compressa Lipnice smáčknutá 10 000 25 0,5 5 150
Poa nemoralis Lipnice hajní 10 000 50 (25) 0,5 5 150
Poa palustris Lipnice bahenní 10 000 50 (25) 0,5 5 150
Poa pratensis Lipnice luční 10 000 50 (25) 1 5 150
Poa trivialis Lipnice obecná 10 000 50 (25) 1 5 150
Raphanus sativus Ředkev 10 000 300 30 300 250
Raphanus sativus Ředkvička, ředkev (zeleniny) 10 000 50 (300) 30 300 50
Rheum rhaponticum Reveň (rebarbora) 10 000 135 (450) 45 450 -
(Rheum rhabarbarum)
Scorzonera hispanica Černý kořen 10 000 30 (300) 30 300 30
Secale cereale Žito 30 000 1000 120 1000 1000
Setaria italica Bér vlašský (čumíza, 10 000 90 9 90 150
mohár)
Sinapis alba Hořčice bílá 10 000 400 (200) 20 200 250
Solanum melongena Lilek vejcoplodý 10 000 20 (150) 15 150 10
Sorghum bicolor Čirok (obecný) 10 000 1000 (900) 90 900 200
Sorghum bicolor x S. Čirok obecný x Čirok 10 000 1000 (500) 30 900 (300) 200
sudanense súdánská tráva
Sorghum sudanense Čirok súdánská tráva 10 000 1000 (250) 25 900 (250) 200
Spinacia oleracea Špenát setý 10 000 75 (250) 25 250 150
Tetragonia tetragonoides Čtyřboč (špenát 20 000 1000 200 1000 150
novozélandský)
Trifolium alexandrinum Jetel alexandrijský 10 000 400 (60) 6 60 300/150*
Trifolium hybridum Jetel švédský 10 000 200 (25) 2 20 300/150*
Trifolium incarnatum Jetel nachový 10 000 500 (80) 8 80 300/150*
Trifolium pratense Jetel luční 10 000 300 (50) 5 50 300/150*
Trifolium repens Jetel plazivý 10 000 200 (25) 2 20 300/150*
Trifolium resupinatum Jetel perský 10 000 200 (25) 2 20 300/150*
Trigonella foenum-graecum Pískavice řecké seno 10 000 500 (450) 45 450 300/150*
Trisetum flavescens Trojštět žlutavý 10 000 50 (25) 0,5 5 50
x Triticosecale Tritikale 30 000 1000 120 1000 1000
Triticum aestivum Pšenice setá 30 000 1000 120 1000 1000
Triticum durum Pšenice tvrdá 30 000 1000 120 1000 1000
Triticum spelta Pšenice špalda 30 000 1000 270 1000 1000
Valerianella locusta Kozlíček polníček 10 000 20 (70) 7 70 25
Vicia faba Bob polní 25 000 1000 1000 1000 2000
Vicia faba Bob zahradní 25 000 1000 1000 1000 2000
Vicia panonica Vikev panonská 20 000 1000 120 1000 500
Vicia sativa Vikev setá 25 000 1000 140 1000 500
Vicia villosa Vikev huňatá 20 000 1000 100 1000 500
Zea mays Kukuřice, k.pukancová, 40 000 1000 900 1000 1000
k. cukrová
Zea mays Kukuřice - inbrední linie 40 000 250 250 250 250
------------------------ ----------------------------------------- ------------- ----------- ------------- -----------
*) hmotnost vzorku pro vstupní / výstupní vegetační zkoušku
**) v závorkách jsou uvedeny hmotnosti podle pravidel ISTA, jsou-li odlišné od
hmotností ES.
Maximální hmotnost partie, minimální hmotnost laboratorních vzorků a vzorků na
vegetační zkoušky sadby
Tabulka 2
------------------ ------------------- ------------------ -------------------- -------------------
Druh latinsky Druh sadby Maximální hmotnost Minimální hmotnost Minimální hmotnost
partie laboratorního vzorku na
vzorku vegetační zkoušku
kg kg kusy
------------------ ------------------- ------------------ -------------------- -------------------
Solanum tuberosum Sadba brambor 40 000 25 -
- mechanický rozbor
Alium cepa Sazečka cibule 5 000 1 80 cibulí
Alium ascalonicum Šalotka 5 000 1 80 cibulí
Alium sativum Česnek 2 500 100 cibulí 120 cibulí
------------------ ------------------- ------------------ -------------------- -------------------
Část II Metody zkoušení pro zjišťování vlastností osiva
(1) Příprava zkušebních vzorků
Pro potřeby laboratorního zkoušení se laboratorní vzorek
zpracovává na zkušební vzorek některou z předepsaných metod
dělení tak, aby bylo dosaženo minimální hmotnosti podle
části I tabulky 1.
Součástí zkušebního vzorku je zkušební vzorek pro rozbor
čistoty, který je určen pro vyjádření čistoty osiva
v hmotnostních procentech. Hmotnost zkušebního vzorku pro
rozbor čistoty je uvedena v části I tabulce 1 a je stanovena
tak, aby vzorek obsahoval přibližně 2 500 semen zkoušeného
druhu.
Pro stanovení výskytu semen jiných rostlinných druhů v kusech
se použije celý zkušební vzorek, jehož hmotnost stanoví část
I tabulka 1.
(2) Zkoušení čistoty
Cílem rozboru čistoty je stanovit
a) hmotnostní složení zkušebního vzorku, na základě kterého
lze odvodit složení partie osiva,
b) podíl a druh neškodných nečistot,
c) totožnost semen jiných rostlinných druhů.
Při rozboru čistoty se zkušební vzorek pro rozbor
čistoty rozdělí na tři části, a to na podíl čistých semen,
neškodných nečistot a na semena jiných rostlinných druhů
(plevelů a jiných kultur, které nenáleží ke zkoušenému
botanickému druhu).
(3) Početní stanovení semen jiných rostlinných druhů a
choroboplodných útvarů
Početní stanovení se provádí v souladu s požadavky pro daný
botanický druh nebo na základě žádosti dodavatele vzorku.
(4) Zkoušení klíčivosti
Klíčivostí ve smyslu laboratorního zkoušení osiva se rozumí
schopnost semen vyklíčit a poskytnout v optimálních
podmínkách (vlhkost, teplota, světlo) a ve stanovené lhůtě
normálně vyvinuté klíčence, u nichž se předpokládá, že
v příznivých půdně klimatických podmínkách vyrostou ve
vitální rostliny.
V rámci zkoušky klíčivosti se semena dělí do čtyř kategorií
na
a) semena, která se ve stanovené lhůtě vyvinula
v normální klíčence, kteří jsou předpokladem trvalého a
uspokojivého vývoje rostliny,
b) semena, která vyklíčila v abnormální (vadné)
klíčence. Tito klíčenci nejsou schopni se v optimálních
půdně klimatických podmínkách vyvinout ve vitální
rostliny,
c) jednotky osiva s více klíčky, které jsou schopné vytvořit
více než jednu klíční rostlinu,
d) svěží nevyklíčená semena. To jsou taková, která ani do
konce zkušební lhůty nevyklíčila, ačkoli byla testována za
optimálních podmínek.
(5) Biochemická zkouška životaschopnosti
Provádí se za účelem rychlého odhadu životaschopnosti osiva,
zejména u druhů s dlouhou dobou klíčení nebo u dormantních
semen.
Vyskytují-li se ve vzorku po ukončení zkoušky klíčivosti
svěží nevyklíčená, případně tvrdá semena, zjistí se jejich
životaschopnost biochemickou zkouškou. Životaschopná
(zbarvená) semena se pak započítají do klíčivých.
O zařazení semene do kategorie životaschopných, případně
mrtvých rozhoduje umístění a rozsah mrtvých (nezbarvených)
tkání, nikoli intenzita zbarvení embrya.
(6) Zkoušení vitality osiva
Cílem zkoušky je poskytnout informaci o vhodnosti použití
osiva v širokém rozsahu podmínek prostředí, popřípadě o
skladovacím potenciálu partie osiva. Z hlediska uznávacího
řízení je zkouška doplňkovým stanovením ke zkoušce
klíčivosti.
a) Vitalita osiva popisuje charakteristické znaky partie
osiva, a to:
1. míru a vyrovnanost klíčení osiva,
2. schopnost semen vzcházet za nepříznivých podmínek
prostředí,
3. schopnost uchování klíčivosti po dlouhodobém skladování
osiva.
b) Vitalita osiva se zjišťuje zkouškami
1. přímými, založenými na vytvoření stresových podmínek, ke
kterým se řadí test urychleného stárnutí,
2. nepřímými, založenými na měření některých
charakteristických znaků osiva. Jedná se například o zkoušku
konduktivity u hrachu.
(7) Zkoušení zdravotního stavu
Účelem zkoušení zdravotního stavu je stanovení výskytu chorob
přenosných osivem, ze kterého lze odvodit zdravotní stav celé
partie. Slouží jako podklad pro volbu účinného opatření na
potlačení nebo zničení škodlivých organismů.
Výskyt chorob se zjišťuje těmito metodami:
a) metodou na agarových plotnách,
b) metodou na filtračním papíře,
c) odstřeďovací metodou a
d) přímou identifikací.
(8) Zjišťování živočišných škůdců
Účelem je stanovení výskytu živočišných škůdců, kteří se
v důsledku přesunů osiva mohou šířit do nových oblastí.
Výskyt živočišných škůdců je zjišťován metodou
a) mikroskopickou,
b) vyplavovací,
c) prosévací,
d) makroskopickou,
e) inkubace semen při vyšší teplotě a vlhkosti.
(9) Zkoušení pravosti druhu a odrůdy
Za správnost označení druhu a odrůdy odpovídá dodavatel
vzorku. V laboratoři se správnost označení druhu a odrůdy
kontroluje ve všech případech, kdy je to možné zjistit
makroskopicky podle vzhledu semen.
Vyžaduje-li stanovení pravosti druhu nebo odrůdy speciální
zkoušku, provede se pouze na žádost dodavatele vzorku.
Výjimku tvoří vzorky, u kterých je taková zkouška stanovena.
Jedná se o
a) mikroskopické metody, kdy se mikroskopem stanovují
specifické zvláštnosti týkající se morfologie semen,
vnitřní anatomické stavby pletiv nebo buněčných struktur.
Semena se vyšetřují buď stereolupou do 100 násobného
zvětšení nebo mikroskopem do 1000 násobného zvětšení,
b) fluorescenční metody, kdy působením krátkovlnných
ultrafialových paprsků vydávají některé části semen a
klíčních rostlinek, kořenové výměšky a výluhy semen
viditelné (fluorescenční) světlo různé barvy a intenzity,
na základě kterého lze různé druhy od sebe odlišit,
c) chemické metody, které jsou založeny na barevné
reakci semen nebo klíčních rostlin se specifickými
chemickými látkami,
d) fyzikálně chemické metody, kterými jsou odrůdy
určovány na základě chemické izolace biologicky
aktivních látek (proteinů, izoenzymů, nukleových kyselin)
ze semen nebo klíčních rostlin. Tyto látky jsou pak
separovány za konkrétních fyzikálních podmínek,
e) cytologické metody, které se uplatňují u druhů s výskytem
polyploidních odrůd a slouží k rozlišení diploidních
semen od polyploidních na základě stanovení počtu
chromozómů. Principem těchto metod je fixace
meristematického pletiva v optimálním stadiu buněčného
dělení, barvení chromozomů a jejich počítání pod
mikroskopem,
f) vegetační metody, kdy pravost a čistotu některých druhů,
odrůd a forem lze stanovit hodnocením fenotypových znaků
klíčních rostlin, mladých rostlin, popřípadě rostlin plně
vyvinutých. Rostliny se pěstují v optimálním tepelném a
světelném režimu, který je zpravidla v souladu s podmínkami pro
zkoušku klíčivosti.
(10) Zkoušení vlhkosti
Účelem zkoušky je stanovení obsahu vody v osivu metodami
vhodnými pro rutinní použití. Zkušební postupy jsou navrženy
tak, aby minimalizovaly oxidaci, rozklad, popřípadě ztráty
těkavých látek za předpokladu odstranění maximálního
množství vody.
Vlhkostí osiva se rozumí procenticky vyjádřený podíl
fyzikálně vázané vody v osivu.
(11) Stanovení hmotnosti tisíce semen
Účelem zkoušky je stanovit u analyzovaného vzorku hmotnost
tisíce semen.
Hmotnost tisíce semen se stanoví z celého podílu čistých
semen, u kterého se strojovým nebo ručním odpočítáváním
zjistí počet semen. Po jejich zvážení s přesností na dvě
desetinná místa se vypočte hmotnost tisíce semen.
(12) Obalované osivo
Vlivem obalovací hmoty nelze provést identifikaci semen a
inertního materiálu, aniž by se poškodila struktura
obaleného osiva dodaného ke zkouškám. Proto je nezbytné
stanovit některé semenářské hodnoty odlišným způsobem než u
osiva neobalovaného.
a) Obalovaným osivem se rozumí
1. peletované osivo, kterým jsou víceméně kulovité jednotky
vytvořené za účelem přesného výsevu, obsahující obvykle jediné
semeno, jehož tvar a velikost nejsou okamžitě patrné. Peleta
může kromě peletovací hmoty obsahovat i pesticidy, barviva,
popřípadě další aditiva,
2. inkrustované osivo, kterým jsou jednotky, které víceméně
zachovávají tvar semen, avšak velikost a hmotnost je odlišná.
Inkrustovací hmota může obsahovat pesticidy, barviva nebo jiná
aditiva,
3. granulované osivo, kterým jsou jednotky převážně
válcovitého tvaru, obsahující zpravidla více než jedno semeno.
Kromě granulovací hmoty mohou granule obsahovat také pesticidy,
barviva nebo další aditiva,
4. osivové pásy, kterými jsou úzké pásky papíru nebo jiného
rozložitelného materiálu, na němž jsou semena rozmístěna
náhodně po skupinách nebo v jedné řadě,
5. osivové rohože, kterými jsou široké archy papíru nebo
jiného rozložitelného materiálu, na kterých jsou semena
uspořádána v řadách, ve skupinách nebo náhodně po celém povrchu
archu,
6. mořené osivo, kterým je osivo ošetřené pouze pesticidy,
barvivy nebo jinými aditivy. Tyto látky nezpůsobí oproti
původnímu osivu významné změny ve velikosti, tvaru nebo
hmotnosti, proto se takové osivo zkouší podle stejných metod
jako osivo neošetřené.
b) Příprava zkušebního vzorku
K přípravě vzorku nesmí být použito centrifugální dělidlo
a výška pádu pelet nesmí přesáhnout 250 mm. V případě
osivových pásů a rohoží se náhodně odebere takový počet,
aby bylo k dispozici dostatečné množství semen pro zkoušku
klíčivosti.
c) Zkouška čistoty
Analýza čistoty peletovaného osiva, osivových pásů a
rohoží se provádí na žádost dodavatele vzorku. Velikost
zkušebního vzorku pro rozbor čistoty stanoví Tabulka 1.
1. Zkouška čistoty peletovaných semen
zkušební vzorek je rozdělen do 3 podílů, a to na:
- čisté pelety,
- depeletovaná semena,
- neškodné nečistoty.
Zastoupení každého podílu se vyjádří jako procento
hmotnosti. Veškeré jiné rostlinné druhy a neškodné
nečistoty je nutno identifikovat.
2. ověřování pravosti druhu
Provádí se za účelem zjištění, zda osivo náleží
k botanickému druhu deklarovaného dodavatelem vzorku.
Ze 100 pelet náhodně odebraných z podílu čistých pelet
se odstraní peletizační hmota a u každého semene se
identifikuje botanický druh.
d) Zkouška klíčivosti
Cílem zkoušky je stanovit procento normálních klíčenců,
kteří náleží k deklarovanému botanickému druhu. Zkouška se
provádí z frakce čistých pelet nebo přímo z pásek
popřípadě rohoží. Pelety se umístí na substrát v takové
podobě, jak byly laboratoří přijaty, aniž by se
oplachovala peletizační hmota nebo se semena uvolňovala
z materiálu pásky popřípadě rohože.
e) Stanovení hmotnosti tisíce pelet a velikostní třídění
Cílem je stanovit hmotnost tisíce pelet a třídění podle
velikosti, aby byly naplněny technické požadavky na přesný
řádkový výsev.
Ve zváženém množství čistých pelet se spočítá počet pelet.
Ze zjištěných hodnot se pak vypočítá hmotnost tisíce
pelet.
Ke stanovení sítového třídění se použije vzorek o
stanovené hmotnosti. Podíl každé frakce na sítech se
vyjádří v procentech.
Část III Metody zkoušení sadby brambor
Kontrola kvality sadby brambor se provádí
a) jako součást uznávacího řízení množitelského porostu, a to
zkoušky na přítomnost virových a bakteriálních chorob,
b) jako součást uznávacího řízení sadby, a to mechanický
rozbor sadby. Zkoušku provádí pracovník Ústavu nebo osoba, se
kterou je uzavřena smlouva k provádění dílčích úkonů při
uznávacím řízení podle § 17 odst. 1 zákona. Při rozboru se
zjišťuje
1. velikostní třídění,
2. zastoupení jednotlivých vad v procentech hmotnosti.
Část IV Metody zkoušení sazečky cibule a sadby česneku
(1) Posuzování vzhledu sadby
Posuzování vzhledu sadby se provádí za účelem
subjektivního posouzení těchto parametrů:
a) celkového stavu (rozpadavost cibulí, stejnorodost a
vyzrálost sadby),
b) vyrovnanosti,
c) odrůdové pravosti a čistoty (tvar a barva cibulí),
d) vlhkosti (omakem).
(2) Laboratorní rozbor
Smyslem laboratorního rozboru je objektivní stanovení
a) čistoty (jen u sazečky cibule),
b) velikostního třídění,
c) mechanického poškození,
d) výskytu cibulí naklíčených a porostlých,
e) výskytu cibulí napadených chorobami a škůdci,
f) neškodných nečistot (jen u sazečky cibule).
Rozbor sazečky cibule
Z průměrného vzorku 1 000 g se připraví dva zkušební
vzorky o hmotnosti 500 g. Jejich proséváním na
Steineckerově prosévadle se z jednotlivých podílů vyberou
nečistoty, které se sloučí do 4 skupin
1. cibule naklíčené,
2. cibule mechanicky poškozené,
3. cibule napadené hnilobou,
4. inertní materiál.
Každá skupina se samostatně zváží. Velikostní podíly se
zváží po odstranění nečistot. Přibližně 10% cibulí se
překrojí za účelem ověření zdravotního stavu. Podíl
čistých cibulí a nečistot se vyjádří v hmotnostních
procentech. Zastoupení jednotlivých podílů v rámci čistých
cibulí se rovněž stanoví procenticky.
Rozbor česnekové sadby
Zkouší se 100 cibulí a jednotlivé složky se vyjádří
početně, nikoliv v hmotnostních procentech. Nejprve se
stanoví podsadba na kruhovém měřidle, dále se zjišťují
cibule rozvité a porostlé. Poté se všech 100 cibulí oloupe
za účelem stanovení povrchové hniloby. Cibule s okrajovými
stroužky napadenými hnilobou, která zasahuje na příčném
řezu maximálně do poloviny stroužku, se považují za
mechanicky poškozené.
Každá cibule napadená hnilobou představuje 1 %. Procento
mechanicky poškozených cibulí se zjistí sečtením
mechanicky poškozených stroužků a vydělením průměrným
počtem stroužků v cibuli.
(3) Stanovení odrůdové pravosti a čistoty
Vyskytne-li se ve zkušebním vzorku druhová nebo odrůdová
příměs, vyjádří se početně ze 100 kusů odebraných cibulí,
u sazečky cibule hmotnostně z celého průměrného vzorku.
Ve sporných případech rozhoduje výsledek vegetační
zkoušky.“.