Reakce na tiskovou zprávu Hnutí Duha – „Masivní těžba českých lesů začala ovlivňovat klima. Způsobuje více emisí než auta”

V první řadě je třeba uvést, že podkladový materiál „Background document by the Czech Republic for the LULUCF expert meeting on December 9“ není materiálem Ministerstva zemědělství. Jde o dokument připravený Ministerstvem životního prostředí (MŽP) ve spolupráci s MZe, Úřadem vlády, Stálým zastoupením ČR při EU, Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů (IFER) a Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHUL) jako podklad pro jednání s Evropskou komisí. Údaje o emisích CO₂ připravil IFER, za reporting emisí skleníkových plynů odpovídá MŽP. Také odhad finančních dopadů emisní bilance připravilo MŽP.

V roce 2019 představovaly celkové emise z lesní půdy 15,3 mil. tun CO₂, dřevní produkty naopak přispěly uložením 1,5 mil. tun CO₂. Celkově tedy sektor lesnictví dle pravidel započítávání EU generoval emise ve výši 13,796 mil. tun CO₂. Emisní bilance lesního sektoru přitom byla od roku 1990 až do roku 2017 negativní, tedy zjednodušeně v lesích se uhlíku ukládalo více, než lesy produkovaly.  V letech 2018 a 2019 se trend otočil, tj. sektor LULUCF přispívá k celkovým emisím České republiky. Zvýšené emise v posledních letech jsou důsledkem nahodilých (neplánovaných, neúmyslných) těžeb v souvislosti s kalamitní situací v lesích.

Vzhledem k tomu, že je nutné aktivně zasahovat proti kůrovci (tedy těžit dřevo) a bránit jeho šíření, nelze se tomuto negativnímu vývoji emisí v lesním hospodářství vyhnout, lze ho pouze mírnit, ať už např. rychlou obnovou vytěžených porostů, využíváním přípravných (pionýrských dřevin) s rychlejším nástupem objemového přírůstu (a tedy ukládáním uhlíku) nebo částečným ponecháváním dříví v lesních porostech k zetlení.

Je třeba hledat řešení, které je optimální z hlediska budoucnosti lesů a celé společnosti. MZe preferuje co nejrychlejší obnovu postižených lesů s cílem zakládat lesy druhově pestré, odolné ke změně klimatu. Je to i nejrychlejší a nejjistější cesta k obnovení schopnosti lesů vázat CO₂. Pouze dobře adaptované lesy mohou přispívat k omezování změny klimatu poutáním CO₂ a přitom nevytvářet riziko, že se samy stanou zdrojem emisí CO₂. Takové lesy budou plnit i všechny další potřebné funkce (produkce dřeva, ochrana půdy před erozí, zdroj pitné vody, rekreace obyvatelstva apod.). K tomuto cíli, nikoli k překotnému vytěžení odumřelých porostů, směřují všechny finanční podpory poskytované Ministerstvem zemědělství.

Podpora ponechávání stojících souší přináší řadu rizik a nejistot do budoucnosti.  Zmiňme zejména riziko pádu stromů nebo jejich částí pro pracovníky v lesním hospodářství a návštěvníky lesa, zvýšené riziko lesních požárů, možné snížení motivace vlastníků lesů zasahovat proti kůrovci. Ponechání souvislých stojících odumřelých porostů by až na desítky let zabránilo jejich aktivnímu obhospodařování i vstupu veřejnosti. Smysl má spíše ponechávání jednotlivých souší ve smíšených porostech, než celých porostů, popř. určitého doporučeného množství dřeva k zetlení v podobě ležících kmenů.

V případě emisí CO₂ v důsledku těžby dřeva je třeba si uvědomit, že jde o emise účetní, na papíře. Nelze rozhodně tvrdit, že veškerý uhlík uložený ve vytěženém dřevě v roce 2019 unikl do ovzduší. Jinak řečeno, je stále ve vytěženém dřevě a jeho uvolnění bude záležet na způsobu jeho zpracování. V případě spálení (které rozhodně nepřevažuje) dojde skutečně k uvolnění CO₂ do ovzduší, pokud bude dřevo použito jako stavební materiál, bude uhlík uložen po řadu desetiletí. Srovnání s emisemi z dopravy je zcela nesmyslné.

Vysoké „emise“ jsou do značné míry způsobeny nevhodnou metodikou jejich započítávání dohodnutou v rámci EU ještě před současnou kůrovcovou kalamitou. Ta nebere v potaz dopady kůrovcové kalamity, proti které lze bojovat pouze těžbou a asanací napadených stromů. Metodika také pouze omezeně bere v potaz výrobky ze dřeva, u nichž podhodnocuje jejich vliv na emisní bilanci. Kromě toho je situace zkreslená tím, že emise se stanovují porovnáním s obdobím let 2000 až 2009, kdy naopak ukládání CO₂ v našich lesích (včetně těch smrkových) kulminovalo. Započítání očekávaného hynutí smrkových porostů do závazku ČR, jak navrhuje Hnutí Duha, aktuální metodika EU neumožňuje. Tyto změny se započítávají až zpětně po uplynutí příslušného závazkového období, tedy po roce 2025. Evropská komise nám zatím nemá co odpouštět, závazkové období podle příslušného nařízení EU začíná v roce 2021. Emise z hospodaření v lesích za roky 2019 a 2020 se do něho nezapočítávají. Paradoxem je, že metodika např. připouští zničení lesního porostu požárem a jako emisi CO₂ ji nehodnotí (i když k ní objektivně dochází), ale jako emisi hodnotí jakoukoli těžbu dřeva s jeho vyvezením z lesa (kde k okamžité emisi nedochází). Proto usilujeme o změnu příslušného nařízení EU, která by zohlednila naši situaci.

Žádný dotační titul MZe nepodporuje zpracovávání a odvážení odumřelých stromů z lesa. Cílem příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v lesích je především zajistit vlastníkům lesů dostatek peněz na obnovu lesa a další činnosti při správě lesů, které nemohli získat prodejem vytěženého dřeva. Podmínkou pro vyplacení není uvedení vytěženého dřeva na trh, to znamená, že může být i ponecháno v porostu k zetlení a zlepšení kvality půdy, biodiverzity a vodního režimu. K odvezení vytěženého dříví z lesa rozhodně nemotivuje. Nepodporujeme finančně ponechání stojících souší, protože není spojeno s žádnými náklady.

Vojtěch Bílý

tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství