Levné španělské maso ničí české chovy. Světlo na konci tunelu nevidím

Ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) zatím patří k nejméně viditelným členům vlády. V resortu ale připravuje změny, které výrazně zasáhnou do fungování českého zemědělství – od předkupního práva na zemědělskou půdu přes státní podporu výstavby jatek a mlékáren až po regulaci slev v obchodech.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny poprvé podrobně popisuje, jak má fungovat předkupní právo na zemědělskou půdu. Přiznává také, že na trhu s vepřovým masem zatím „nevidí světlo na konci tunelu“, vysvětluje chystané změny redistributivních plateb a mluví i o řešení kritické situace na řece Dyji.

 

Levněji? Ne za každou cenu

Prvních šest měsíců v politice i ve funkci hodnotí Martin Šebestyán pozitivně. Za svoje hlavní úspěchy označuje zejména dohodu na větším zastoupení českých potravin ve veřejném stravování a silnější prosazování dřeva ve veřejných zakázkách. Excesy některých koaličních partnerů, které čas od času zaplní titulní stránky médií, mu nevadí. „Ze svého pohledu nevidím žádný problém, který by mi nějakým způsobem zhoršoval práci,“ konstatuje a pochvaluje si zejména spolupráci s resorty průmyslu a financí.

Stejně jako na začátku svého mandátu i dnes Šebestyán považuje za svou hlavní prioritu zvýšení potravinové bezpečnosti. „Nikdo neříká, že budeme stoprocentně soběstační, ale mít ekonomiku postavenou na vývozu komodit a dovozu potravin mi přijde nebezpečné zejména z pohledu případných krizí,“ říká. Připomíná, že například u masa tvoří dovoz téměř polovinu celkové spotřeby, u mlékárenských výrobků je to pak 42 procent. „Myslím, že to není dobře a že v tom můžeme být úspěšnější.“

Omezení konkurence levných zahraničních dovozů ale zpravidla zvýší ceny potravin v regálech. To by se líbilo zejména zemědělcům a potravinářům, kteří dlouhodobě označují výkupní ceny některých komodit za likvidační a volají i po státní podpoře. Šebestyán je nicméně zároveň ministrem za stranu, která se před volbami zavázala „napravit Fialovu drahotu“ a pořádala veřejné jarmarky s potravinami za extrémně nízké ceny.

Na otázku, jestli nevidí rozpor mezi sliby své strany a zájmy zemědělců, Šebestyán odpovídá, že vláda ve svém programovém prohlášení neslibovala jen levnější potraviny, ale především potraviny kvalitní a cenově dostupné. Připomíná, že ceny mléka, masa nebo obilí se stejně neurčují v Praze, ale na evropských a světových trzích. Za úkol státu nepovažuje tyto cenové výkyvy odstranit, ale zabránit tomu, aby kvůli nim zanikla domácí výroba.

Přiznává ale, že tlak na jeho osobu ze strany zemědělců i veřejnosti existuje, což je podle něj způsobeno tím, že resort převzal v mimořádně složité době. Nízké ceny komodit se podle něj sešly se suchem, jarními mrazy i růstem nákladů souvisejících s konfliktem na Blízkém východě. „Taková kumulace problémů není běžná,“ říká.

 

„Světlo na konci tunelu nevidím“

Za aktuálně nejpalčivější problém českého zemědělství považuje Šebestyán situaci na trhu s vepřovým masem. Chovatelé prodávají dlouhodobě pod výrobními náklady a český trh zaplavuje levný dovoz, především ze Španělska. „Ten trh je pořád přesycený a světlo na konci tunelu zatím nevidím,“ říká. Situace se podle něj zlepší pouze tím, že se sníží celoevropská nadprodukce vepřového masa, která byla podle posledních oficiálních čísel na hodnotách kolem 120 procent. „Řada subjektů v rámci EU to nevydrží. Očekávám, že už čísla za letošní rok ukážou pokles na hodnoty kolem 110 procent,“ dodává.

Podle Šebestyána české chovy technologicky za španělskými ani dánskými nezaostávají. Rozdíl ale vidí v podpoře státu, nižších nákladech na práci a energie nebo ve struktuře trhu. Tuzemští producenti doplácejí také na silnou pozici obchodních řetězců, které vedou cenovou válku prostřednictvím levného dovozu. „Španělské maso koupíte levněji v Česku než ve Španělsku,“ říká. Nevýhodou je podle něj i menší velikost českých zpracovatelských podniků, které nedosahují úspor z rozsahu jako jejich konkurenti v západní Evropě.

K podpoře domácí produkce chce proto víc využívat veřejné zakázky. „Stát musí jít příkladem,“ uvádí s tím, že začít by měly jídelny ministerstev a dalších úřadů a veřejných institucí. Zákon podle něj umožňuje nevybírat dodavatele jen podle nejnižší ceny, ale zohlednit i lokální původ potravin. „Když tu přidanou hodnotu vytvoříme tady, znamená to víc práce, vyšší daňové příjmy i méně dopravy. To jsou přínosy pro celou společnost.“

 

Vyvážíme suroviny, dovážíme potraviny

Domácí zemědělství dlouhodobě výrazně zaostává v přidané hodnotě na hektar. Podle dat Českého statistického úřadu dosahovala loni jen 39 procent průměru Evropské unie. „To není dobré,“ poznamenává ministr. Příčinu vidí hlavně v tom, že Česko stále exportuje příliš mnoho surovin místo hotových výrobků. „Vyvezeme tři miliony tun obilovin, živá zvířata i třetinu vyprodukovaného mléka. A pak dovážíme hotové potraviny zpátky.“

Situace se navíc v posledních měsících ještě zhoršuje. „Zvyšuje se nám vývoz živých prasat na Východ a do Skandinávie, jen za letošek jde o statisíce kusů. Nejsme schopni dostat české maso do hlavního prodejního kanálu, když se tady prodává to španělské za podnákladové ceny,“ uvádí.

Tvrdí ale, že mu nejde o uzavírání trhu. „Ať se obchoduje. Ať si koupíme holandský sýr nebo slovenskou brynzu. Ale měli bychom umět zpracovat víc vlastní produkce.“

Jako jednu z cest vidí dlouhodobé smlouvy mezi farmáři, zpracovateli a obchodními řetězci. Kritizuje současnou praxi krátkodobých kontraktů, které podle něj výrobcům znemožňují plánovat investice. „Tříměsíční vztahy jsou šílené,“ říká. Zatímco v jiných odvětvích se firmy proti cenovým výkyvům zajišťují, zemědělec často sklidí a až pak řeší, komu a za kolik úrodu prodá. „V jiném oboru by vám řekli, že je to skoro sebevražda.“

Vedle toho chce ministerstvo do budoucna podpořit také těsnější propojení zemědělců a zpracovatelů tím, že finančně přispěje na nové zpracovatelské projekty. Inspiraci hledá hlavně v Dánsku nebo Německu, kde jsou farmáři často spoluvlastníky takových podniků.

Stát by podle Šebestyána neměl nové mlékárny nebo jatka stavět sám. Mohl by ale pomoci s jejich financováním. „Pokud se producenti se zpracovateli dohodnou na společném projektu, může do něj stát kapitálově vstoupit nebo nabídnout jinou formu podpory,“ vysvětluje. Takový model podle něj ministerstvo připravuje společně s Národní rozvojovou bankou.

 

Regulace slev ano, státní řetězec ne

Na stole má ministr aktuálně také návrhy na změnu pravidel pro vztahy mezi výrobci, zpracovateli a obchodními řetězci. Hotové ale zatím nejsou. „Shoda ještě není na všem,“ přiznává. Debata se podle něj vede o omezení podnákupních cen v obchodech, rozsahu slev, délce smluv i sankcích. „Nechceme jít cestou zásadní regulace. Spíš hledáme, co funguje v okolních státech a co by českému trhu pomohlo,“ uvádí s tím, že časové omezení podnákupních cen v obchodech je jednou ze zvažovaných variant.

Odmítá ale myšlenku, že by stát vstoupil společně se zemědělci a potravináři přímo do maloobchodu a založil vlastní obchodní řetězec. Podobné spekulace se začaly objevovat poté, co deník Financial Times informoval o údajném plánu na stažení řetězce Tesco ze střední a východní Evropy. „Stát nemá podnikat. Má vytvářet podmínky pro podnikání,“ zavrhuje takovou možnost Šebestyán. Pokud by podobná iniciativa vzešla od samotných producentů nebo potravinářů, mohl by podle něj pomoci s financováním, nikoliv se stát jejím hlavním hráčem.

 

Nejdřív farmáři, potom stát a trh

Ministr také poprvé podrobně popsal, jak by mohla vypadat připravovaná pravidla pro obchodování se zemědělskou půdou. Současná vláda si zavedení takzvaného předkupního práva dala do programového prohlášení, což vyvolalo vlnu nesouhlasu hlavně mezi menšími farmáři, kteří se obávají, že takový krok pomůže především velkým zemědělským podnikům, jako je koncern Agrofert, spojený s premiérem Andrejem Babišem (ANO).

Ministerstvo podle Šebestyána zúžilo debatu o podobě předkupního práva na dvě varianty. První, skromnější, počítá pouze s neveřejnou ohlašovací povinností: vlastník by musel plánovaný prodej oznámit v neveřejném systému a informaci by dostali jen zemědělci, kterých se týká.

Druhá, ambicióznější, zavádí hierarchii zájemců o její koupi. Podle ní by měl při prodeji zemědělské půdy přednostní právo odkupu zemědělec, který na ní hospodaří. Pokud by neměl zájem nebo by se s vlastníkem nedohodl na ceně, následovali by farmáři z daného nebo sousedního katastru. Teprve poté by půdu mohl koupit stát nebo obec.

Stát by navíc mohl půdu získávat jen ve velmi omezeném rozsahu, především kvůli liniovým stavbám nebo směnám pozemků. „Bavíme se o třech nebo čtyřech procentech celkové zemědělské plochy. Rozhodně ne o tom, že by stát půdu nějak hromadil,“ vysvětluje Šebestyán.

Pokud by se půdu nepodařilo prodat ani v jednom z těchto kroků, dostala by se na běžný trh.

Cílem je ochrana půdy jako strategické suroviny. Šebestyán upozorňuje, že každoročně změní majitele zhruba dvě procenta zemědělské půdy a přibývá vlastníků, kteří na ní sami nehospodaří. To postupně zdražuje přístup k půdě a komplikuje vstup nových zemědělců do oboru.

Která ze dvou zvažovaných variant nakonec zvítězí, zatím ministr nechce předjímat. Jak uvádí, musí nejdřív získat podporu většiny zemědělských organizací i politických stran.

Paralelně ministerstvo zemědělství s resortem spravedlnosti posuzuje, zda navrhované řešení obstojí z ústavního hlediska. Reaguje tím na obavy, které se v posledních měsících objevovaly ve veřejném prostoru, o tom, že změna omezí pravomoci vlastníka půdy. „Chci, aby to bylo prodiskutované ze všech možných úhlů pohledu,“ dodává.

Součástí návrhu mají být také kritéria pro hospodařícího zemědělce, například maximální výměra půdy, kterou může vlastnit nebo obhospodařovat. Konkrétní parametry ale zatím nechce zveřejnit s tím, že nejdřív na nich musí panovat shoda mezi samotnými zemědělci.

Nová pravidla se podle něj nicméně nebudou vztahovat na pozemky určené v územních plánech k zástavbě. V takových případech zůstane prodej plně v rukou vlastníka.

 

Více peněz pro střední farmy

Další důležitou změnou, kterou ministerstvo připravuje, je úprava redistributivní platby. Jde o část přímých dotací, která zvýhodňuje menší farmy. Jak HN letos v březnu informovaly, Šebestyán má v plánu zvýšit její hranici ze 150 na zhruba 400 hektarů. Cílem změny je víc podpořit střední farmy, které jsou v současnosti příliš velké, aby na podporu dosáhly. Celkový balík alokovaných peněz by ale zůstal stejný, jen by se rozdělil mezi větší výměru.

Podle ministra jsou změny v pravidlech redistributivní platby připravené tak, aby mohly vstoupit v účinnost už příští rok. Kdy ale nakonec začnou skutečně platit, záleží na rozhodnutí Bruselu.

Pokud totiž Evropská unie schválí přechodné období před novými pravidly zemědělských dotací, změna by mohla začít už příští rok. Pokud ale od roku 2028 začne rovnou nový dotační systém, ministerstvo nechce pravidla měnit jen na jediný rok. „Na jeden rok to pouštět nebudeme,“ říká Šebestyán. Definitivně jasno by mohlo být po podzimní radě lídrů sedmadvacítky.

 

Jak zachránit Dyji

Šebestyán se vyjádřil i k aktuální krizi na řece Dyji, kde dlouhodobě dochází k opakovaným úhynům ryb a zhoršování kvality vody. Za klíčovou považuje ministr zejména modernizaci čistíren odpadních vod v povodí řeky, které by měly lépe odstraňovat fosfor. „To je z našeho pohledu základní řešení,“ říká. Ministerstvo už kvůli tomu jedná s resortem životního prostředí a hledá peníze na potřebné investice. „Budeme vyvíjet silný tlak na investice do modernizace čistíren v místech, odkud do řeky proudí nejvíc škodlivých látek.“

Pomoci by podle něj mohlo také zvýšení hladiny Novomlýnských nádrží. Vyšší zásoba vody by v letních měsících umožnila posílit průtok v Dyji a zmírnit dopady vysokých teplot. Naopak aktuální návrhy na vypuštění části nádrží a obnovu lužních lesů považuje za předčasné. „Je tam příliš mnoho souvislostí – od protipovodňové ochrany přes cestovní ruch až po životní prostředí. Nejdřív potřebujeme důkladnou analýzu,“ říká ministr.

Do budoucna vidí jednu z možností také v lepším propojení vodních soustav s Rakouskem, které by v období sucha umožnilo posilovat průtoky v Dyji. Personální změny ve vedení Povodí Moravy zatím nechystá. Naopak jeho postup při letošním zvládání situace hodnotí pozitivně. „Myslím si, že to zvládli velice dobře,“ dodává.

 

Audit je jen otázkou času

Nedávno zahájené vyšetřování možného střetu zájmů premiéra Babiše podle Šebestyána zatím ministerstvo ani Státní zemědělský intervenční fond přímo nezasáhlo. „Evropský žalobce zatím nekontaktoval ani mě, ani fond.“

Přesto Šebestyán očekává, že se tak stane a Brusel celý případ prověří. „Nedokážu si představit jiný postup než to, že Evropa udělá audit,“ připouští. Podle něj tomu nasvědčují podaná trestní oznámení, dlouhodobý politický spor kolem případu a nejasný výklad pravidel.

 

MARTIN ŠEBESTYÁN (52)

• V letech 2003 až 2022 působil ve Státním zemědělském intervenčním fondu, který od roku 2013 vedl jako jeho ředitel.
• Z čela fondu odešel v létě 2022 po dohodě s tehdejším ministrem zemědělství Zdeňkem Nekulou.
• Po odchodu ze SZIF krátce působil ve vedení společnosti Agro Měřín podnikatele Gabriela Večeři a následně se věnoval poradenství.
• Od roku 2025 stál v čele Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků. Místopředsedou byl výkonný ředitel Agrofertu Josef Mráz.
• Do funkce ministra zemědělství byl nominován hnutím SPD.