Ministr Šebestyán: Ceny potravin i slevové akce prověřím. Válku s řetězci nechci

O novém ministrovi zemědělství Martinu Šebestyánovi (za SPD) asi nikdo nemůže tvrdit, že by se v tomto oboru nevyznal. Ve vrcholných funkcích se v něm pohybuje dlouhá léta, zejména dříve jako šéf Státního zemědělského intervenčního fondu, jenž rozděluje zemědělské dotace. V rozhovoru pro Deník.cz nyní Šebestyán předestřel své plány, jak by se pod jeho vedením mělo k lepšímu proměnit české zemědělství. První novinky by měly být patrné již v řádu týdnů, třeba nově vzniklý „potravinový ombudsman“. V ideálním případě by nový ministr chtěl snížit podíl zemědělských komodit vyvážených do zahraničí a naopak rozšířit jejich zpracování v Česku a tím výrazně zvýšit jejich přidanou hodnotu.

 

I když by se rozhovor měl týkat zejména budoucnosti českého zemědělství, nemohu se na začátek nezeptat na otázku případného vymáhání sedmi miliard korun od Agrofertu vyplacených na dotace, podle některých názorů neoprávněných. Budou se tedy vymáhat, nebo s vaším příchodem na ministerstvo celá věc „padá pod stůl“?

Všechno se musí uvést do souladu s legislativou. Já i kolegové na Státním zemědělském intervenčním fondu, v jejichž kompetenci to je, chápeme, že se právní názor nějakým způsobem vyvíjí. Ještě když jsem pracoval jako šéf SZIF, tak fond byl první, kdo zastavil investiční dotace pro Agrofert. Nikdy se neproplatily, i když jsme měli jiný názor. Udělali jsme to po dohodě s Evropskou komisí, abychom neblokovali jakékoliv další prostředky pro Českou republiku. A vůči těmto pozastaveným a zamítnutým prostředkům se vedly soudní spory a stát je vyhrál, to znamená, že se Agrofertu nevrací nic z toho, co bylo zamítnuto.

S Evropskou komisí tedy v tomto směru žádná nedorozumění nejsou?

Prokázalo se, že SZIF pod mým vedením to tenkrát z důvodů předběžné opatrnosti udělat mohl. O to byl tehdy také spor a myslím si, že jsme část té historie vyřešili. Teď na základě nových rozsudků vznikl zase nějaký posun právního názoru, že by se to mělo týkat i těch nárokových dotací. Já bych k tomu chtěl říct, že tyto nárokové dotace jsme v těch inkriminovaných letech s Evropskou komisí také řešili. Tyto dotace jsou přímo placeny z rozpočtu Evropské unie, není tam žádná část kofinancovaná z České republiky, a komise je nikdy zpátky nechtěla a nespatřovala tam potenciální střet zájmů. Takže teď jsem řekl, že do toho nebudu zasahovat, je to na mých kolezích ze SZIF, aby se rozhodli, jak dále v této věci postupovat a o co své konání v dalším období opřou.

O vracení jakých dotací se tedy přesně hraje dnes?

Vznikla nám tady taková nešťastná situace, že bylo panem ministrem Výborným oznámeno, že se bude vymáhat všechno za sedm miliard. Bylo to řekněme na základě nějakých dílčích informací a dílčích stanovisek a vzhledem k tomu, že od srpna do mého nástupu 15. prosince se nic vymáhat nezačalo, tak je zřejmé, že se právní názor SZIF ještě nekonsolidoval. My jsme se s kolegy dohodli, že mi první informaci o svém postupu dají někdy v polovině února, a následně se samozřejmě dozví i veřejnost, co bude SZIF dělat, jak bude postupovat a co bude prověřovat.

Vy do věci tedy zasahovat nebudete?

Co můžu ovlivnit? Já bych chtěl, aby naši zákonodárci přistoupili k novele zákona o střetu zájmů, aby se textace příslušného paragrafu naprosto vyjasnila. I když jsem byl na SZIF, tak jsme v tom společně s předsedou dozorčí rady panem Jakubem Michálkem spatřovali určitou nevyjasněnost. Opravdu bychom si měli říct, jestli do budoucna, až sem nastoupí nový ministr zemědělství a bude mít dejme tomu farmu, tak zda má nárok na základní dotace, na krávu a jeden hektar. Nebo to, zda když hospodaří na horách, má dostat kompenzační příspěvek, nebo ne. Teď se to jednou vykládá nějak a podruhé jinak, právní názor se pořád posouvá a já bych chtěl, aby tam do budoucna bylo explicitně dané, jak to má být, aby ministr nemusel převádět farmu na manželku a rozdělovat si společné jmění manželů. To mi připadá úplně šílené.

Jinde v zahraničí tyto problémy mají již vyřešené?

Jinde v Evropě jsem se s takovou praxí nesetkal a chtěl bych říct, že se i běžně konají neformální Rady ministrů na farmě příslušného ministra dané země. A ten se tam ke své farmě hrdě hlásí. Samozřejmě že si je vědom toho, že nebude ovlivňovat nastavení investičních dotací ve svůj prospěch, ale k tomu základu by měl mít nárok každý z nich, ať je to ministr zemědělství nebo přímo komisař pro zemědělství v Evropské komisi.

Dalším aktuálně často propíraným tématem je navýšení zemědělských dotací o 800 milionů korun, což podle kritických hlasů bude sloužit již tak bohatým velkým zemědělským komplexům. Nemají tito kritici pravdu?

Předem bych chtěl říct, že loni byly výdaje resortu asi 66 miliard korun a ve vládou schváleném rozpočtu na letošní rok je 63 miliard. Přitom jsme začínali na návrhu kolem 55 miliard a chybělo nám osm miliard na kofinancování společné zemědělské politiky EU, což jsou mandatorní výdaje. Přerozdělili jsme to tak, abychom se vypořádali i s dluhem, který nám tady vznikl za minulého období, kdy měli vlastníci lesů pozastavené podpory na obnovu po kůrovcové kalamitě. Nyní do toho dáváme nějaké peníze, něco jde na vodohospodářské věci a něco samozřejmě taky na národní dotace v zemědělství.

Kam budou tyto dotace tedy směřovat?

Zčásti do podpory živočišné výroby, protože tam nemají tak stabilní podporu z evropských dotací. Znovu jsem se rozhodl otevřít program pro zpracování, což je tedy potravinářství, kam dáváme 250 milionů korun. Jde nám o to, aby se zvyšovala přidaná hodnota. Tedy aby zemědělci komodity nevyváželi, ale aby se zpracovávaly tady a aby se podíl českých potravin na našem talíři zvedal. Tyto prostředky tedy využijeme na odvětví, kde u nás zpracování pokulhává, a nemyslím si, že by to byla odvětví, kde podniká Agrofert nebo nějaký jiný velký holding.

Konkrétně půjde o jaké oblasti?

V České republice třeba není zpracování vajec. My veškerá vejce, která neodpovídají v kvalitě normě natolik, aby šla do prodeje, nyní vyvážíme a zase si dovážíme polotovary, melanže pro další potravinářskou výrobu. Tento program ale budeme s kolegy teprve připravovat, bude to otázka několika příštích měsíců.

Pro velké agrární komplexy nebude výrazně více dotací?

Tyto peníze půjdou do potravinářství, a v potravinářském průmyslu jsou naše podniky z pohledu Evropské unie spíše střední. Jestliže se podíváte na takovou Madetu, tak je šestkrát menší než jeden ze závodů Miller Milch v Drážďanech. To jsou obrovské kolosy, proti kterým naši výrobci stojí, a když se podíváme právě na mléko, tak z pohledu České republiky už 50 procent výroby, která se tady odehrává, drží nadnárodní podniky. Takže naše potravináře jako takové nemůžeme považovat za velké a ani za lídry v evropském prostoru na jednotném trhu. A co se týče zemědělců, tak bych chtěl říct, že u nás je samozřejmě velikost průměrné zemědělské firmy vyšší. Pohybujeme se někde kolem 115 hektarů, ale chtěl bych upozornit na to, co se děje v západní Evropě. I tam je totiž posun obrovský. Ve Francii se jejich průměrná velikost začíná blížit k 80 hektarům.

Na menší zemědělce tedy při využití dotací nezapomenete?

Naše strategie je podporovat malé a střední farmy, protože chceme mít pestrý venkov. Chceme, aby tam byl život, ale víme, že český občan většinově upřednostňuje nákup v marketech. Proto u krátkého dodavatelského řetězce, přímého prodeje ze dvora budeme rádi, když to bude v objemu deseti patnácti procent. Ale ostatní podniky nemůžeme opominout. V České republice se například 85 procent mléka produkuje v zemědělských subjektech o velikosti nad tisíc hektarů a na to se pořád musíme koukat. Proto musíme zemědělskou politiku vyvažovat i z pohledu dotací.

Proč je tedy u nás tak velká závislost zemědělců na dotacích?

U nás panuje názor, že naše zemědělství je intenzivní a velice průmyslové, ale data to vůbec nepotvrzují. Naše zemědělství je jiné než třeba v Rakousku i z důvodu historických skutečností. V českém zemědělství jsme zejména pod průměrem Evropské unie z pohledu produkce na hektar. Proto máme tak velkou závislost na dotacích, a nejzákladnějším faktorem, proč tomu tak je, je, že máme nízkou intenzitu živočišné výroby, to znamená počet zvířat na hektar.

V čem hraje živočišná výroba takovou roli?

Když máte louku, tak z ní máte příjem za prodané seno. Když na ní ale pasete koně nebo dobytek, tak tam dáte ten zástav a máte z toho pár tisíc, záleží na tom, kolik tam toho dobytka máte. Když na jednom hektaru máte obilovinu, tak váš příjem je v řádu desítek tisíc, ale když tam máte třeba krmiva jako vojtěšku nebo kukuřici a krmíte tím jedním hektarem dvě krávy a máte je na mléko, tak je příjem už ve stovkách tisíc. My máme na hektar jenom 0,38 dobytčí jednotky, ale průměr Evropy je někde kolem 0,8 a západní státy jako je Nizozemsko, Dánsko, Belgie a některé spolkové země Německa mají tu intenzitu mezi dvěma až třemi dobytčími jednotkami. Potom samozřejmě dokážou vytvářet mnohem vyšší tržby.

Takže je rozdíl v konstrukci dotací a motivaci zemědělců?

Náš systém z dlouhodobého hlediska postrádal motivační složku, aby zemědělci opravdu chtěli a byli víc nuceni mít živočišnou výrobu. Přestoupili jsme na schéma základní platby na hektar a neměli jsme to plné schéma jako západní státy, kde je platba složena z 21 dílčích plateb na celou škálu zemědělské výroby. Naši zemědělci po vstupu do Evropské unie snižovali riziko a příjmy z rostlinné výroby byly dobré, ceny obilovin se zlomily až teď. Každý další krok pro ně znamenal vyšší riziko i náklady včetně těch na práci s lidmi. Takže jsme z 3,6 milionu hektarů zemědělské půdy zatravnili milion hektarů a v dotačním schématu jsme nenastavili jakoukoliv podporu na výkrm masného skotu. Takže vyvážíme živý dobytek, z nížin vyvážíme obiloviny, tři až čtyři miliony tun ročně jde na vývoz místo toho, aby to tady sežrala hospodářská zvířata a udělala se z toho přidaná hodnota.

Co to znamená v řeči čísel?

Když se podíváme na to, co dokážou z jednoho hektaru vytěžit v průměru evropské země, tak nám ta čísla najednou řeknou, že nám tady na naší zemědělské půdě leží sto miliard korun v tržbách, kdybychom se dostali jenom na průměr Evropské unie. A kdybych to porovnal s Německem, tak je to 200 miliard. Právě to jsou věci, které zvyšují závislost tohoto sektoru na dotacích. A my chceme, aby se ten poměr upravil, aby naši zemědělci, když dělají masný skot, začali vykrmovat tam, kde k tomu mají alespoň trochu slušné podmínky. Chceme, aby zástavový skot nevyváželi do zahraničí, do Polska, Německa, na Balkán, ale aby byli motivovaní svážet ho do našich nížin a aby tam místo obilovin přibyla také vojtěška a jiná krmiva, kterými by se to nechalo vykrmovat. Chceme, abychom nevyváželi obilí, ale zvýšili podíl monogastrů v krajině. O to teď samozřejmě není zájem mít tam prasečáky a drůbežárny, ale my to všechno dovážíme z venku, a to si myslím, že je chyba. Proto chci, abychom se na to podívali takovýmto pohledem. Tedy motivovat k tomuto podnikání a vytvořit stabilní a předvídatelné prostředí i z pohledu živočišné výroby, aby se lidi do toho nebáli jít a abychom se nemuseli koukat na sever od nás, jak tam roste jedna drůbežárna za druhou a co se tam všechno daří.

V programovém prohlášení vlády slibujete zvyšování soběstačnosti a cenové dostupnosti kvalitních domácích potravin. Jak toho chcete dosáhnout?

První, co jsme si s kolegy vytkli, je, že si nastavíme zevrubný monitoring marží, abychom viděli, jak se co prodává, kolik základních potravin je prodáno ve slevách, kdy se pohybuje ten prodej pod nákupní cenou, a naopak kterými typy potravin se to dohání a jak ta strategie funguje. To chceme monitorovat, zveřejňovat a ukazovat spotřebitelům, jak to funguje, a edukovat je i ke spotřebě českých potravin. Protože chceme, aby naši spoluobčané kupovali co nejvíce českých potravin, protože u nich víme, jaká je jejich kvalita. A také víme, že se vyplatí, když nebudeme vyvážet jednoduchou surovinu, komoditu jako obilí, živá zvířata či mléko, ale budeme to tady zpracovávat.

A co bude následovat po monitoringu?

Chceme rozšířit to, co u nás již funguje velice dobře, a to je Státní zemědělská a potravinářská inspekce a její systém Potraviny na pranýři. Vytvořili jsme si projekt potravinového ombudsmana a rozšiřujeme to na všechny dozorové organizace, představit bychom to chtěli ještě v průběhu února. Další nástroje, které máme předpřipravené, jsou úpravy klíčových zákonů: o ochraně spotřebitele, o cenách a také zákon o významné tržní síle. Řeší se tam prodeje pod nákupní ceny, případné omezení slevových akcí. O tomhle všem ale chceme nejdříve dojednat nějakou společnou pozici jak se zemědělci, tak se zpracovateli i řetězci. Nechceme tady žádnou válku, ale potřebujeme si říct, co „zapneme“, co komu pomůže tak, aby situace byla v tom obchodním řetězci win–win a aby rozdělení obchodních přirážek na každé úrovni bylo co nejvíce spravedlivé. My to budeme postupně představovat, tak jak budeme dosahovat těch dohod, v prvním kroku začínáme tedy potravinovým ombudsmanem a monitoringem cen na trhu.

Můžete trochu blíže představit, co bude potravinový ombudsman dělat a jaké bude mít pravomoci?

Bude to hodně postavené na monitoringu a sběru informací. Budeme rádi, když spotřebitel bude mít nějakou autoritu, ke které se bude obracet, a předkládáme si to na poradu k prodiskutování a schválení někdy teď v první polovině února, takže bych to nerad ještě teď popisoval.

Ombudsmanem bude úředník ministerstva, nebo vznikne dokonce nějaký nový úřad?

Slíbili jsme, že nebude žádné navyšování jakýchkoliv kapacit, takže to zvládneme vlastními silami mezi ministerstvem a dozorovými organizacemi. Jak to přesně bude zorganizované, bych rád detailně představil, až to budeme mít se všemi odsouhlasené.

Ve vládním programu se dále mluví o zamezení dovozu nekvalitních potravin a podpoře domácích zemědělců. Zákazníci ale jdou po nízkých cenách, čím je přesvědčíte, aby dávali přednost kvalitě a domácí produkci?

Jsou tam dvě roviny. Jak edukace spotřebitele, protože u českých potravin mají jistotu kvality, i druhá rovina, že o kvalitě mluvíme i z pohledu způsobu výroby. To znamená o tom, jaké jsou používané přípravky, jak je pohlíženo na welfare zvířat. Pokud sem jde nějaká produkce, ať už z Ukrajiny nebo jiných zemí, měla by být vždycky posuzována v tomto kontextu. Takže to samozřejmě začíná posouzením složení, dostatečnými odběry vzorků, jestli přímo v potravinách nejsou rezidua zakázaných látek, a pak se samozřejmě budeme snažit i o to, abychom působili co nejvíc tak, aby ta potravina byla vyráběna podle standardů, které zde dodržujeme my.

Jak by české zemědělství mělo vypadat podle vašich představ, až po čtyřech letech tato vláda skončí?

Když to převedu na čísla, tak startujeme na 64 procentech evropské produkce na hektar, máme 39 procent přidané hodnoty, vyvážíme jednoduché komodity, obiloviny, živá zvířata a část produkce mléka. Když vezmu jenom tyto ukazatele, tak bych je chtěl změnit. To znamená posunout produkci na hektar tím, že v krajině a zemědělství budeme mít více hospodářských zvířat, že je nebudeme vyvážet živá, protože je to i z pohledu welfare určitým způsobem ne úplně vhodné a bude lepší, když se zvířata vykrmí tady. Máme na to půdu, pro monogastry, tedy drůbež a prasata máme obiloviny, jsme schopni vyrobit objemná krmiva pro dobytek a tím pádem zvýšit i zpracování. A ještě jsem neřekl, že v současné době máme soběstačnost z pohledu zemědělských komodit někde na úrovni 75 procent, ale finální potravinová soběstačnost, ta nám padá postupně k 50 procentům, a to bych chtěl zvýšit. I tím, že stát to bude považovat za svou prioritu, zasadí se o to, aby české potraviny byly primárně základem ve veřejném stravování, ve školách, nemocnicích a na úřadech, abychom tedy vytvořili i stabilní prostředí pro odbyt pro naše zemědělce, ať už jsou malí, střední nebo velcí, a také pro naše zpracovatele.

Myslíte si, že se to za tu dobu může podařit?

Určitě se to nepodaří dostat do ideálního stavu, ale pro mě je důležité každé procento. Musíme otočit alespoň to, kam směřujeme, a začít si uvědomovat, že z pohledu potravinové suverenity a naší bezpečnosti nemůžeme úplně ve všem spoléhat na jednotný trh. Musíme být aktivní z pohledu našeho vlastního osudu a myslím si, že to je obrovská výzva pro celou společnost.

 

Kdo je Martin Šebestyán

Narodil se v roce 1973 v Pardubicích.

Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze.

V roce 2005 na téže škole získal i titul MBA se zaměřením na zemědělství a ekonomiku. Má rovněž certifikát mezinárodního auditora z Českého institutu interních auditorů.

Od roku 2003 působil na Státním zemědělském intervenčním fondu, zprvu jako ředitel auditu, později jako náměstek ředitele. Ředitelem SZIF byl jmenován v roce 2013 a v čele fondu stál do roku 2022.

V roce 2023 působil ve vedení velké zemědělské společnosti Agro Měřín, od listopadu 2024 byl předsedou předsednictva spolku Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků. Ministrem zemědělství za hnutí SPD byl jmenován 15. prosince 2025.

 

Zdroj:

https://www.denik.cz/z_domova/ministr-zemedelstvi-martin-sebestyan-spd-ceny-potravin.htm