Minulý rok byl poměrně turbulentní

Ministr zemědělství Marek Výborný se v rozhovoru pro TV Zemědělec a podcast vloni v prosinci tradičně ohlédl za uplynulým rokem a představil témata na nadcházející období. Natáčení se uskutečnilo přímo v kanceláři ministra na resortním úřadu. Otázky pokládal ředitel vydavatelství Profi Press Martin Sedláček. Část debaty přináší na svých stránkách i týdeník Zemědělec.

Jak byste zhodnotil rok 2024? Co se podle vás povedlo a kde vidíte ještě mezery?

Byl to rok poměrně turbulentní. Když to vezmeme postupně, na začátku roku jsme zažívali stejně jako jiné státy Evropy poměrně hlasité protesty zemědělců. Opět se mi potvrdilo to, že se vyplácí, když s lidmi hovoříte a snažíte se hledat řešení. Neměl jsem problém o tom vést debatu se zástupci nevládních organizací a také jsme, a nejen já, ale i s ministrem financi a celou vládou našli řešení. A nejen to, že jsme podpořili „rychlé cash flow“ zemědělských podniků tím, že jsme našli ještě víc než půl miliardy korun na podporu chovatelů, protože živočišná výroba dlouhodobě vykazuje největší propady u středních farem, středních podniků. Tam jsme dokázali pomoci velmi rychle. Dohodli jsem se ale i na dalších opatřeních, například na tom, že vratku za zelenou naftu budeme vyplácet dvakrát ročně v případě, že vratka je větší než 50 tisíc korun. Slíbil jsem také, že pomůžeme navýšit na maximální možnou míru podporu pojištění přes PGRLF. Také se to stalo a dostali jsme se u konvenčních komodit na 49 z 50 možných procent podpory, u citlivých komodit až na 65 procent. Snažili jsme se reagovat na debaty, které se vedly, a to i ohledně podpory investic primárně pro středně velké farmy a podniky. To byl bezprostřední začátek roku. Pak v dubnu přišly katastrofální mrazy. Úmyslně neříkám jarní mrazy, protože jarní mráz je něco, co standardně patří k roku zemědělce, farmáře, standardně. Tyto mrazy představovaly ovšem něco jiného, co se zde od roku 1926 nevyskytlo. Škody byly enormní. Víme, že například u jablek jsme přišli až o 90 procent úrody a někteří sadaři přišli úplně o všechno. Hledali jsme nějaké formy pomoci a mám radost, že mi chodí e-maily či dopisy s poděkováním právě od ovocnářů, sadařů za to, že to, co jsme slíbili, jsme splnili. To byla ta pomoc, která se i s částí prostředků z našeho českého státního rozpočtu vyšplhala bezmála na půl miliardy korun, abychom umožnili pěstitelům překlenout rok a zároveň je motivovali k tomu, aby své podnikání pojišťovali, protože jablka lze pojistit. Proto jsme plnou kompenzaci poskytovali v případě pojištěných podnikatelů. Pokud nebyli pojištěni, tak jsme sazbu krátili. Celkově ale úroda v roce 2024 nebyla v zásadě úplně špatná. Záleželo však na komoditě. Bohužel počasí nám úplně nepomohlo, ale myslím, že jsme se s tím dokázali vypořádat. Velmi záleží také na tom, jaké jsou výkupní ceny. Jakkoliv jsme v roce 2024 byli ještě nadprůměrní například v cenách cukrové řepy, ceny obilovin, zvláště v létě, nebyly úplně vysoké. To nepopírám. Postupně však rostou, i řepka olejka je dnes na ceně 14 tisíc korun, což je poměrně solidní cena. Ještě připomenu, že na podzim jsme řešili už přípravu roku 2025 včetně toho, že naplníme příslib dvou miliard korun, které jsme chtěli dát navíc. Já bych se však více zaměřil na pomoc nefinančního rázu, a to snižování administrativy a byrokracie. Máme těsně před třetím čtením novely veterinárního zákona, což je jakýsi antibyrokratický balíček, který má do budoucna usnadnit život zemědělcům a farmářům.

Zemědělské podniky, ale i ti větší soukromí zemědělci, považují 23procentní redistributivní platbu za nefér vysokou. Považujete toto nastaveni za odpovídající? A hrozí českému zemědělství v budoucnosti zastropování plateb?

Netuším, co bude. Musím ale říct, v jaké jsme situaci. V tuto chvíli se začíná vážně debatovat o nastavení společné zemědělské politiky v Evropě po roce 2027 a ČR je u toho aktivní a chce být aktivní. Mimochodem i proto máme již poradou vedení Ministerstva zemědělství schválený aktualizovaný střednědobý strategický rámec zemědělství 2030 +. Pokud jde o otázku aktuálního nastavení redistribuce, splnili jsme to, co jsme slíbili. Provedli jsme analýzu prvního roku a z té nám vzešlo, že situace se tam, kde zemědělské podniky, případně farmy byly dlouhodobě podhodnoceny, to znamená u malých a menších, se narovnáním přímých plateb změnila k lepšímu. Tam, kde byl zaznamenán největší propad, a to jsou středně velké podniky s komplexní rostlinnou i živočišnou výrobou, je naším zájmem podporovat živočišnou výrobu a některé speciální citlivé komodity náročné na pracnost. To odpovídá debatě z roku 2021. Zvažovali jsme i možnosti, že bychom upravovali první hektary, na které se vyplácí redistributivní platba. Nicméně z analýz vyplynulo, že pokud nechceme přistoupit k poměrně radikálnímu zastropování přímých dotací, pak středně velkým farmám a podnikům pomůžeme někde od 90 do 200 korun na hektar. Nejsem si jist, že by je to uspokojilo, naopak bychom čelili oprávněné kritice, že to skutečně není něco, co by jim pomohlo zlepšit situaci. Proto jsme se rozhodli jít jinou cestou, to znamená cílenou podporou těchto podniků, například formou investičních dotací. Jen připomenu, že v podprogramu skot bylo podáno 600 žádostí. I to je nějaký signál, že v oblasti živočišné výroby se podařilo stabilizovat situaci. Podobně je tomu u chovu prasat, a já jsem za to rád. Nebylo by tak úplně ideální teď měnit nastavení redistributivní platby, nebo obecně přímé platby. Musíme si také uvědomit harmonogram. Kdybychom teď k tomu chtěli přistoupit, tak jsme reálně schopni dostat se k výplatě nejdříve v roce 2027. Navíc podle nového modelu, který by jednak znamenal potřebu modifikace u Evropské komise a jednak strategického plánu a úplně by změnil celý systém pracně nastavený v roce 2021, by se pak postupovalo jeden rok. Proto si kladu otázku, jestli není cestou spíše hledat podporu středních farem tak, jak se nám to povedlo pro rok 2025, a soustředit se na debatu o období po roce 2027. Nehledě na to, že v Evropě obecně sílí volání po nějaké míře zastropování. Musím říct, že nový evropský komisař pro zemědělství Christophe Hansen na posledním jednání rady ministrů jasně řekl, že není příznivcem zastropování, ale určitě je pro to, abychom řešili jakousi degresivitu u těch největších podniků. Myslím si, že tato debata je v ČR na místě, od určité hranice se bavit o nějaké míře degresivity tak, abychom tím pomohli středně velkým farmám.

V zemědělství rezonuje také nastavení protierozních podmínek v rámci standardu DZES 5, který má vstoupit v účinnost v roce 2025. ČR má mít preventivně chráněno proti erozi až 65 procent orné půdy, což je mnohem více než v jiných evropských zemích. Podle nevládních organizací to přinese další náklady a byrokratickou zátěž. Počítáte s nějakou změnou?

Za prvé si řekněme, že srovnání třeba s Polskem nemůže vycházet jinak. Polsko je placka u moře, takže tam na naprosté většině území nemají velký problém s erozí. Nicméně řekněme si, o co nám jde. Myslím, že cíl je společný a každý rozumný zemědělec, farmář řekne, že si chce uchovat půdu pro sebe i pro další generace, protože je základem obživy. Pokud chcete mít rentabilní a ekonomicky úspěšný zemědělský podnik nebo farmu, tak to nejcennější, co máte, je půda. Když vám ji odnesou přívalové deště, žádná chemie ani žádné regenerativní hospodaření vám nepomůže, protože potřebujete mít kvalitní ornici. Cíl je jasný a my diskutujeme o tom, jak ho dosáhnout, abychom minimalizovali byrokraticko -administrativní zátěž a nevytvářeli pro zemědělce příliš složitou překážkovou dráhu. Velmi pečlivě vnímám to, co vyplývá z debat a diskusí s lidmi z praxe, nyní hledáme nějaké cesty, jak to nastavit, aby to skutečně fungovalo od setí ozimů 2025. Když to zjednoduším, není to spor o silně erozně ohrožené půdy, těch máme nějakých 65 tisíc hektarů. Původně jich bylo asi 340 tisíc hektarů a jejich rozsah jsme snížili. Na nich skutečné budou platit opatření či omezení, která jsou definována v nařízení vlády. To znamená, že tam není třeba možné sít širokořádkové plodiny a podobně. Zároveň bude třeba dodržovat půdoochranné technologie, kterých nyní máme nadefinovaných 36. Nedefinovali to přitom úředníci Ministerstva zemědělství, ale v rámci pracovní skupiny i lidé z praxe. To, o čem hovoříme, jsou mírné erozně ohrožené půdy. Když to zjednoduším, bavíme se o tom, jestli máme jít cestou povinného nařízení, co se tam smí a co se nesmí a jaké půdoochranné technologie využívat. Nebo zda máme myšlenku této filosofie otočit a říct: Jste na mírně erozně ohrožené půdě a tady máte doporučení, jak se máte chovat, co máte sít, případně sázet a jaké technologie k tomu máte používat. Zvažte, jak k tomu přistoupíte. Ale v případě, že nastane erozní událost, tak vám hrozí velmi přísné postihy, jak finanční, a to snížení procenta přímých dotací, tak i sankce nefinanční povahy, například přeřazení do přísnější kategorie erozně ohrožených půd. Osobně bych se klonil k této druhé variantě. Ale vedeme o tom jednání, protože to není úplně jednoduchá matematická úloha. Musíme samozřejmě diskutovat s garantem protierozní vyhlášky, a tím není Ministerstvo zemědělství, ale je jím Ministerstvo životního prostředí. Musíme v tom případě také modifikovat strategický plán. To všechno si myslím, že je zvládnutelné a budu pro to dělat maximum. Řečeno selským rozumem, aby to dávalo smysl, mělo to hlavu a patu a plnilo to, co chceme. Znovu upozorňuji na to, že to bude znamenat kontroly, zda tam skutečně nedochází k erozi, a v případě, že k ní bude docházet, budou velmi přísné sankce.

Jsme v tomto přísní, nebo připravujeme toto opatřeni podobné jako zbytek Evropské unie?

Já jsem zastáncem toho, abychom nebyly chytřejší než jinde, abychom nebyly papežštější než papež. Tady bohužel vycházíme z protierozní vyhlášky schválené bývalým ministrem Richardem Brabcem. Za minulé vlády Andreje Babiše tehdejší ministr životního prostředí připravil takto přísnou protierozní vyhlášku se smyvy devět tun, respektive dvě tuny a my si s tím musíme nějakým způsobem poradit. Proto hledáme cestu, že bychom hned nešli cestou sankční, ale volili bychom cestu preventivní.

Mohl byste shrnout, co všechno ještě obnáší modifikace Strategického plánu společné zemědělské politiky. Jaký přinos to bude mít pro zemědělce?

To, co aktuálně probíhá modifikací, je hlavně úprava celofaremní ekoplatby, což je opět poměrně velký balík peněz pro hospodařící subjekty. Velmi senzitivní byla debata o úhorech a dalších opatřeních. Jsem rád, že se podařilo všechny přesvědčit a těch pět procent půdy, která má tzv. zůstat mimo produkci, zemědělci, farmáři budou mít možnost namodelovat si z palety opatření, které jsme jim připravili, a nebudou povinně muset ani procento nechávat ležet jako úhor. I finančně vychází lépe, pokud vytvoříte biopásy. Každý, kdo rozumně uvažuje, třeba podél lesa vytvoří biopás. Jednak plníte a získáte ještě podporu v rámci celofaremní ekoplatby. Je to ale věcí každého, proto jsme nadefinovali sérii opatření od biopásu až po možnosti chovatelů hospodářských zvířat, aby mohli využít tyto plochy k produkci dusík vázajících plodin, jako je vojtěška nebo jetel. Také bych doporučil podívat se na obhospodařovanou krajinu a půdu jako na celek a využít možnosti, které dnes máme, a to, že lze dostat přímé platby i na krajinné prvky. Tady říkám, že byť je to náročné, šikovný farmář nebo zemědělec může bouchnout tři mouchy jednou ranou. Pořídí nový krajinný prvek, ať je to mez, stromořadí, solitérně stromy a podobně, s dotační podporou Ministerstva životního prostředí. My v rámci celofaremní ekoplatby budeme mít od roku 2025 titul na údržbu těchto krajinných prvků. Zemědělec tak současně splní podmínky související s protierozní vyhláškou, a ještě splní pět procent plochy v rámci celofiremní ekoplatby. Je to sice složitá úloha, ale určitě může mít pro všechny přínos včetně ochrany půdy a včetně toho, že krajina přece jen dostane trochu jiný ráz.

Aktuálním tématem poslední doby je i připravovaná strategie resortu zemědělství 2030 +. Mnozí zemědělci k ní měli řadu připomínek. V jaké fázi je jejich vypořádávání a kdy by mohla být hotova konečná verze tohoto dokumentu?

Strategii jsme schválili na poradě Ministerstva zemědělství a odeslali k projednání zemědělskému výboru v Poslanecké sněmovně a zemědělskému podvýboru v Senátu Parlamentu. Dohodli jsme se s pány předsedy, že jim dáme čas do konce ledna 2025, pokud k tomu budou mít nějaké připomínky. Není to však schvalování, výbory to budou brát pouze na vědomí. Jsem připraven zabývat se i případnými připomínkami z obou výborů a podvýborů. Následně bude předložen vládě tak, aby ho vláda schválila a stal se jakýmsi jízdním řádem českého zemědělství v období 2030 +, to je proto, že se bavíme o novém období společné zemědělská politiky 2027 až 2033. Myslím, že si to strategie zaslouží. Od roku 2017 (pozn. red. vznik první strategie) se situace poměrně výrazně změnila. Když se ptáte, co ve strategii fakticky je, tak v ní je trvale udržitelné konkurenceschopné zemědělství. Trvalá udržitelnost a konkurenceschopnost musí jít ruku v ruce. Jinak se v ní zabýváme samozřejmě i problematikou potravinové bezpečnosti, soběstačnosti, i když z ní nelze dělat mantru a víme, že v některých komoditách nikdy nebudeme plně soběstační, ale to nemusí být žádná tragédie. Uvedu to na jednom příkladu. Ukazuje se například, že se dlouhodobě potýkáme s výkupními cenami obilovin, je na místě položit si otázku, jestli máme cílit na osm milionů tun. V ČR je totiž spotřeba kolem pěti milionů tun obilovin a ten zbytek se musí exportovat a ceny nám úplně nepomáhají. Chtěl bych také připomenout, že zemědělství je i o venkovu a rozvoji venkova, i toto máme zakomponované ve strategii, včetně agroturistiky a dalších témat S tím souvisí i udržitelné hospodaření, týkající se půdy, vody a péče o naše lesy. Dnes zemědělství nemůžeme zužovat pouze na zemědělství jako takové, ale velmi detailně se zabýváme i lesy a lesním hospodářstvím a zabýváme se i marginálnějšími oblastmi, jako je rybářství, včelařství nebo vodní hospodářství. A to i v souvislosti s katastrofálními povodněmi, které nás zasáhly na podzim a měly dopad i na zemědělský sektor, a to se samozřejmě promítá i ve strategii.

Co byste popřál českému zemědělství a zemědělcům do roku 2025?

Já bych chtěl popřát za prvé to, aby čelili co nejmenším potížím ze strany počasí. Je to samozřejmě viz major, nikdo to nedokážeme určit, ale skutečně snad již nikdo z farmářů, zemědělců nemůže popírat, že procházíme nějakými klimatickými jevy, které s sebou nesou tyto obrovské výkyvy včetně letních krupobití, naopak období sucha a podobně. Popřál bych, aby rok 2025 byl v tomto směru co nejvíce stabilní. Za druhé bych chtěl všem popřát, abychom společnými silami dokázali vytvářet takové prostředí, kde farmáři, zemědělci najdou pomoc ze strany státu. Já pro to dělám a budu dělat maximum. Tam, kde je zemědělství zatíženo velkým množstvím podpor a dotací a musí mít nějaké kontroly, se budeme snažit dělat tu překážkovou dráhu co nejjednodušší. A za třetí bych všem zemědělcům a farmářům přál, aby dokázali najít jednotný hlas. Abychom, protože se považuji za jednoho z nich, dokázali vytvářet pozitivní obraz zemědělství u veřejnosti.