Na sucho potřebujeme silný rozpočet
Právo, 8. srpna 2019
Loňský rok byl v Evropě nejteplejším za celou historii měření, tedy od roku 1910. Teplotní průměr byl o téměř dva stupně vyšší proti dlouhodobému normálu. Samo o sobě by to nebylo až tak dramatické, pokud bychom takových roků neměli již několik za sebou.
Klimatická změna je zde a její projevy vidíme každý den v krajině, na polích i v lesích. A brzy je můžeme drasticky pocítit i přímo u našich vodovodních kohoutků. Říká se to obtížně, ale je zřejmé, že doba vodního blahobytu skončila.
Každý rok přibývá obcí, do kterých se musí voda dovážet v cisternách. Někdy i tak trochu nenápadně, to když se cisterna přistaví k vodojemu, a člověk tak ani nepozná, že je vlastně sucho. Voda z kohoutku mu totiž stále teče. Takový stav je však dlouhodobě neudržitelný. Zajistit pitnou vodu pro naše obyvatele je v období sucha jedním z nejdůležitějších úkolů, které jako ministerstvo zemědělství řešíme. Je nezpochybnitelné, že musíme přijít s dlouhodobým řešením, které zajistí vodu pro nás i pro další generace.
Česká republika je hlavním evropským rozvodím. Na našem území pramení řada řek, žádná velká k nám však nepřitéká a veškerá voda, která u nás naprší nebo vyvěrá, odteče pryč. Právě proto intenzivně podporujeme opatření, která pomáhají zadržet vodu v krajině, budujeme remízky, malé rybníky, dělíme rozsáhlé zemědělské lány biopásy, zkrátka chceme rozmanitou krajinu lépe zadržující vodu, která naprší.
To však nestačí. Souběžně musíme budovat i nové vodní nádrže, protože jen ty nám při několikaměsíčním suchu zajistí pitnou vodu pro obyvatele. Podzemní zdroje vody již nestačí; kde dříve byly studny hluboké sedm metrů, jsou dnes čtyřicetimetrové. A i v nich se voda ztrácí. Musíme proto co nejvíce obcí napojit na silné, takzvaně páteřní vodovody. A ty je třeba napájet z dostatečně silných povrchových zdrojů vody. Jedině tak zajistíme, že města a obce nezůstanou v létě několik měsíců bez pitné vody.
Místem, kde se sucho v poslední době projevuje nejviditelněji, jsou pak naše lesy. Na současnou masivní kůrovcovou kalamitu má bezesporu vliv i to, že u nás historicky máme rozsáhlé monokulturní smrkové lesy. Přesněji řečeno: na mnoha místech jsme spíše tyto lesy měli. Největší vliv na kalamitu v lesích má ale sucho, po statisících chřadnou i borovice, problémy mají také jiné stromy.
Proto se při obnově našich lesů zaměřujeme na to, abychom nové lesy měli co nejvíce smíšené, a to nejen druhově, ale i věkově. Takový les si v budoucnu dokáže nejlépe poradit s různými škůdci, ale odolá také suchu.
Situace na trhu s dřívím je ale natolik kritická, že drobní vlastníci lesa nemají peníze na obnovu lesa po těžbě. A to je velký problém. Pokud se vykácené lesy včas neobnoví, takto odhalená půda rychle degraduje, vysychá a bude velmi obtížné ji znovu zalesnit. Proto musí stát pomoci majitelům lesů a podpořit jejich obnovu, jinak naše děti nebudou vědět, co je les a že do něj mohou třeba chodit na houby nebo na borůvky. Ať už jde o pitnou vodu pro obyvatele, zadržení vody v krajině, stavby rybníků či přehrad nebo o obnovu našich lesů, vše je nutné dělat současně. Jestliže je prioritou této vlády boj proti suchu, a jestliže to myslíme vážně, musíme na tento boj vyčlenit i dostatek peněz. Proto je dobře, že jsme se s ministryní financí paní Alenou Schillerovou dohodli na posílení plánovaného rozpočtu resortu zemědělství na příští rok o jednu miliardu korun. Z této částky půjde na podporu lesního hospodářství 700 milionů korun a na dotace do vodního hospodářství dalších 300 milionů korun.
Také jsme se dohodli, že budeme moci v průběhu roku požádat o další prostředky na případné řešení mimořádných událostí, zejména na boj proti kůrovcové kalamitě.
Miroslav Toman
ministr zemědělství