Nebojme se podporovat velké investice, říká nový ministr zemědělství Šebestyán
iDNES/MFD, 19. prosince 2025
Nebojme se podporovat velké investice, jinak se v konkurenceschopnosti nepohneme, říká v rozhovoru s iDNES.cz nový ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD). V příštím roce však nejspíš dotační titul 13, který byl na čtyři roky zastavený, ještě nespustí. Prioritou je sehnat peníze na dorovnání kofinancování evropských dotací, ministr také chce firmy motivovat ke zvyšování přidané hodnoty výrobků.
Už před svým jmenováním jste jako předseda Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků říkal, že je potřeba zvýšit konkurenceschopnost českých firem v oboru, mimo jiné proto, že výkonnost zpracovatelského sektoru je na 56 procentech evropského průměru… Jak konkrétně byste to chtěl zlepšit?
Mě i většinu organizací a svazů trápí, že se firmy dostaly do pozice vývozce jednoduchých komodit, jako jsou obiloviny, velká část surového mléka nebo živých zvířat. To je velká škoda. Chtěli bychom pracovat na tom, aby se co nejvíce surovin v zemědělství, v rybářství i v lesnictví zpracovalo v Česku. Abychom zde měli určitou potravinovou suverenitu a dokázali využít komodity ve prospěch společnosti. Čím víc se bude produkovat a zvyšovat přidaná hodnota, tím porostou i odvody do státního rozpočtu.
Jak to tedy chcete změnit?
Chci nastavit takový trend, aby opatření v rámci evropské zemědělské politiky, národních dotací a případně pobídek státu – už jste mohl zaregistrovat 10procentní zlevnění energií – motivovala firmy a podnikatele k tvorbě přidané hodnoty. To ale neznamená, že chci pominout údržbu krajiny a péči o ni. Uvědomuju si, že každý ze zemědělských subjektů má nějaké výrobní možnosti, kvalitu půdy a prostor, kde působí. Čili je jiná pozice u těch, kdo hospodaří v Polabské nížině a jiná u zemědělců hospodařících na horách a v podhorách. Pro nás je důležité, aby ten systém byl spravedlivý a podporoval všechny typy velikosti i výrobních oblastí a hospodaření. A tím myslím od klasických kombinovaných podniků v živočišné výrobě a rostlinné výrobě až po ekologické zemědělce, kteří chtějí dělat biopotraviny.
Budete tedy chtít už v příštím roce znovu spustit investiční dotační program 13 pro větší podniky, jak chce potravinářská komora?
V současné době je pro mne prioritou vyjednávání rozpočtu. Tam teprve uvidíme, co si v prvním roce budeme moci dovolit. A opravdu je teď prioritou zajistit si peníze na národní kofinancování evropských dotací a pokrýt mandatorní výdaje na společnou zemědělskou politiku. O tom, jakým způsobem se dají upravit dotační programy, se budu s kolegy bavit, ale u Společné zemědělské politiky (SZP) to bude spíš s cílem až na další období po roce 2027.
Jsme v situaci, kdy je většina ze zemědělských podniků z pohledu cen komodit v rostlinné výrobě a kumulované inflace pod velkým finančním tlakem. A týká se to i podniků, které hospodaří na trvalých travních porostech. Faktická podpora za poslední roky klesla kvůli inflaci o desítky procent a chtěli bychom tedy vytvořit podporu národních dotací. Důležité je vytvořit zemědělcům podmínky tak, aby mohli zvyšovat vlastní tržby. Například se nabízí otázka vlastního výkrmu u masného skotu místo jeho prodeje do zahraničí. A to je cíl, vyvážíme množství zástavového skotu, pokud ho chceme u nás vykrmit, musí se navyšovat ustajovací kapacity.
Ale to není otázka jednoho roku, bude třeba dělat větší investice, připravovat stavební povolení…
Ale je to cíl, bavíme se o dotacích úrokových sazeb pro vytvoření těchto kapacit – v oblastech, kde se produkuje dostatek krmiva na horách, nebo výkrm toho skotu v nížinách a samozřejmě i v kapacitě jatek.
V posledních letech jsem měl spíš dojem, že jatky řeší nedostatek surovin a mají neobsazené dny. A to, podobně jako u mlékáren, kvůli tomu, že se v zahraničí lépe za komodity platí.
To je pak otázka efektivity provozů a jejich velikosti. V řadě těch případů se nám nedaří ve zpracovatelském průmyslu udržet krok s vývojem v okolních státech, jako je Německo a Polsko. Dotační titul 13 byl pozastavený po dlouhou dobu čtyř let, podpora zpracovatelů přes evropský rozvojový program byla také limitována u velkých podniků. Nesmíme se bát podpory velkých zpracovatelských investic, pro konkurenceschopnost potravinářského průmyslu je to obecně důležitý fakt. A tady bych hodně chtěl cílit i na propojenost mezi zemědělci a potravináři.
O kolik miliard tedy chcete rozpočet na příští rok navýšit? Jenom u těch chybějících peněz na kofinancování evropských dotací se tuším hovořilo o sedmi miliardách, bylo by tedy dost na tu třináctku?
Ta asi příští rok nebude. Chtěl bych, aby ten rozpočet vyřešil otázku mandatorních výdajů na SZP, podle našich propočtů je to částka ve výši osm miliard korun. Když tam započítáme i vytvořený dluh v letošním roce, jsme doopravdy ve stavu velkého snížení rozpočtu. Letos mělo ministerstvo hospodařit s rozpočtem 59 miliard korun, které se v průběhu roku zvedly na 67 miliard korun. Když to porovnáme, tak startovací pozice v původním návrhu rozpočtu na příští rok byla i s tím dluhem o 15 miliard korun nižší. Budeme se snažit šetřit, co to půjde, budeme muset některá plánovaná opatření odkládat, proto i potravinářský průmysl budeme zatím spíš řešit přes evropskou politiku nebo přes garanční fond a jeho intervence.
Z programového prohlášení vlády mě zaujala funkce potravinového ombudsmana, bude působit na SZPI v Brně?
Teď tu funkci a její obsah společně s kolegy vytváříme, je to společný úkol jak pro sekci vrchního ředitele potravinářské sekce na ministerstvu Jindřich Fialky, tak i SZPI. Do systému budeme chtít zahrnout i portál Potraviny na pranýři.
A ombudsmanem tedy nebude sám ředitel SZPI Klanica? Co si vlastně od ombudsmana slibujete?
To nepředpokládám. Hlavně řešení problémů v tomto sektoru, na základě podnětů od našich spotřebitelů bude moci komentovat samotné dění v obchodech. Rozšíří se množství podnětů a bude se také monitorovat stav marží a kvalita potravin v našem potravinovém řetězci a z toho se budou čerpat podněty ke zlepšování.
Budete tedy chtít od řetězců informace o maržích na jednotlivých položkách? A co si mám představit pod pojmem kvality potravin?
Je to věc, kterou bude připravovat ministerstvo s využitím údajů, které už máme od Českého statistického úřadu. Rád bych to ale představil až později a komplexně, abychom se teď nepouštěli do nějaké jednoduché definice, protože to určitě jednoduché úplně nebude. U kvality potravin všichni víme, že nejméně záchytů z hlediska bezpečnosti a kvality potravin je u českých lokálních potravin, například ohledně šizení proti deklarovanému množství masa ve výrobku.
Často se hovoří o možnosti omezení prodejů za podnákupní ceny. Chystáte v tomto směru změny?
Je to otázka úpravy legislativy, chceme otevřít všechny tři zákony – jak o významné tržní síle, tak o cenách i o ochraně spotřebitele. Návrh je sice připravený, ale musí ještě projít projednáním s nevládními organizacemi. Omezení prodejů za podnákupní ceny je diskutované, mimochodem i kvůli tomu, že je pak krácená DPH. Ale už teď můžu říct, že půjde o kombinaci více věcí.
V programovém prohlášení je také věta, že připravíte zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu pro aktivní zemědělce. Budete tedy měnit definici aktivního zemědělce? A jak bude fungovat to předkupní právo? Slyšel jsem o možnosti zavedení předkupního práva například ve chvíli, kdy by daný subjekt na úrovni okresu získával majoritu.
Bavili jsme se o tom v létě i s eurokomisařem Hansenem, aby se do té definice promítla i produkční činnost zemědělců, v současné době už jsem zadal analýzu a budeme to probírat se všemi zúčastněnými. Ale budeme to znovu chtít upravit podle výrobních oblastí, musí se zohlednit, v jakých podmínkách jednotlivé farmy hospodaří, jakou mají úrodnost půdy nebo přírodní omezení. U předkupního práva je naším cílem, aby půda zůstávala v rukou zemědělců a českých občanů. Chtěl bych se však ohradit proti tomu, že nám jde o nějakou oligarchizaci zemědělství. My pořád ten způsob diskutujeme, budeme o tom jednat na začátku ledna, a chci, aby se v tom systému našli jak mladí zemědělci s rodinnými farmami, tak družstva a jiné podnikatelské osoby v rámci zemědělství a pevně věřím, že se dohodneme na parametrech, jak by to mělo vypadat. Bavíme se o tom, jestli se to má řešit na velikosti katastru nebo okresu, v diskusi padají všechny možnosti.
Jak budete řešit situaci ohledně ochrany půdy proti erozi a tzv. DZES V?
Byl bych rád, aby se to dostalo na standardní evropskou úroveň. Právě ochrana půdy proti erozi je klasický příklad tolik zmiňovaného goldplatingu – do erozní ohroženosti jsme si poslali 64 procent orné půdy, což je v Evropě naprosto nemyslitelné. Jsou tady dva státy kolem 30 procent výměry v erozním ohrožení a u nás by to byla neuvěřitelná ambice, která by reálně ohrozila ekonomiku zemědělců. Jsem rád, že se od podobného směru ustupuje. Pro mě je důležité, aby tady fungoval kvalitní monitoring půdy a aby ta pravidla z pohledu zemědělců byla co nejjednodušší. Vyhláška, kterou budeme DZES V měnit, zatím není dokončená, seznamuji se s ní a myslím, že je klíčové, aby nedocházelo ve velkém k přeřazování postižených oblastí do vyšší míry ochrany. Můžeme však mít nějaké záměry, ale systém DZES V bude platný do konce programového období a jeho zrušení není možné.
Už víte, jaké budete mít náměstky a za jaké politické strany?
Jsou sice navržení kandidáti, ale debata ještě není dokončená, je to otázka příštích týdnů, změny se můžou stát, ohlásíme to po Vánocích.
Na ministerstvo jste si přivedl jenom jednoho člověka, který už byl na ministerstvu za bývalého ministra Miroslava Tomana, neměl jste si vzít celý tým? Plánujete nějaké větší změny na úřadu, jako třeba dělal bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka, když vytvářel tým na ochranu půdy?
Ano, jenom jednoho člověka, ale je to způsobené dvěma věcmi – s řadou kolegů z ministerstva dlouhodobě spolupracuji a znám se s nimi, ale také například i ředitel kabinetu je pod zákonem o státní službě. Provedu několik změn v systemizaci, ale aktuálně nebudou zásadní v rámci sekcí, do budoucna bude docházet ke zjednodušení a úsporám. A kdybychom něco chtěli navyšovat nebo rozšiřovat, tak na úkor podřízených organizací, budeme spíše centralizovat. První systemizace bude jenom čistě pro vyřešení základní operativy, větší změny přijdou v prvním pololetí příštího roku.
Pokud jde o řešení střetu zájmů u Agrofertu, bývalý ministr zemědělství Marek Výborný před volbami řekl, že chce, aby SZIF vymáhal po firmě i nárokové dotace, v zemědělských kruzích se naopak hovoří o tom, že nikde jinde v Evropě dotace na plochu do střetu zájmů nespadají. Na druhou stranu máme tady poměrně jasné judikáty ohledně českého zákona o střetu zájmů, které jej potvrzují. Vy jste pak uvedl, že o vymáhání bude rozhodovat současný ředitel SZIF Petr Dlouhý a že na věc ještě nemáte vytvořený názor. Už jste si ho vytvořil?
Je zde obrovský rozsah věcí, které bych k tomu chtěl říct. Začneme postupně, s kolegy jsem vytvořil shrnutí a prohlášení k tomu stavu, zejména co se týká historie, visí na webových stránkách ministerstva a lidé si ho můžou přečíst , kde informuji o svém právním názoru i jaká byla moje účast v řízeních v době, kdy jsem byl ředitelem SZIF. Můj základní názor, jak od počátku říkám, je, že zákon o střetu zájmů byl ušit horkou jehlou, nedošlo k vyprecizování legislativy a změny se řešily poslaneckým návrhem bez důvodové zprávy.
Postoj, který fond k tomuto zaujal za mého vedení, vycházel z platných předpisů a judikátů té doby, což následně potvrdily všechny soudy i vyšetřování policie a NCOZ. To, že se nějakým způsobem právní názor vyvíjí, je pravda a musíme se s tím vypořádat. Rozsah, jakým způsobem byl posuzován střet zájmů v době mého působení na SZIF, se také měnil. Nejdřív jsme měli analýzy, že se vůbec nevztahuje na fond, procházeli jsme i hlasováním na vládě, jestli by střet zájmů mohl být naplněn. Pak se to posunulo s tím, že výkladové stanovisko definovalo investiční dotace, ale nárokové dotace z hlediska střetu zájmů nikdo od nás, ale ani od Evropské komise, které jsme se na to dotazovali, neřešil. Přesto jsme všechny žádosti o investiční dotace zastavili sami, s výjimkou jedné proplacené dotace pro společnost Schrom farms..
Zákonodárce ale nikdy nechtěl, aby paragraf o střetu zájmů dopadal i na nárokové dotace, to se dá jednoduše ověřit i na stenozáznamech ze sněmovny. Ale nyní to soudy vidí jinak, budeme to muset vyřešit. V tomto týdnu jsem zadal řediteli SZIF, aby mne informoval o krocích, jaké bude dělat ohledně jednotlivých oblastí společné zemědělské politiky a národních dotací. Ale chci zdůraznit, že v žádném případě nebudu do postupu SZIF u těch starých záležitostí zasahovat.
Pokud se nepletu, tak to řešení nárokových dotací je na evropské poměry přísné, eurokomisaři i zahraniční ministři zemědělství je často berou.
Dokonce i neformální rady ministrů se často odehrávají na farmách, kde tamní ministr nebo jeho rodina působí, to je běžná věc. Nemůžu říkat, jak dopadnou ta historická řízení a co se bude s nimi dít dál, ale strašně bych si přál, aby k úpravě zákona o střetu zájmů došlo a aby budoucí ministr nebyl jako jediný v Evropě, kdo bude mít zakázáno pobírat základní nárokové platby. Farmáři je dostávají za to, že hospodaří v méně příznivých oblastech, za to, že dodržují vysoké standardy v zemědělství, nejsou to peníze zadarmo. Chci, aby se jasně definovalo, jaké typy dotací pod střet zájmů spadají a které ne, aby se to odpolitizovalo. Měli bychom si vytvořit standardní prostředí pro fungování politiků v našem prostředí.
Poslední dotaz – jak se postavíte k přemnožené zvěři v lesích a ke škodám, kterou páchá na zemědělské i lesní půdě? Minulý ministr Výborný označil novelu mysliveckého zákona za svou prioritu, ale nakonec si na ní vylámal zuby, protože ji nezvládl protlačit sněmovnou.
My to v prioritách nemáme. Uvědomuju si, že je to velice citlivá věc, kterou je potřeba řešit. Ale musí tomu předcházet debata s odbornou veřejností a musíme zjistit, jestli je v současné sněmovně ochota, aby nějaká změna prošla. Nechte mi, prosím, v tomto bodě určitý časový prostor, všichni jsou po té poslední práci na prosazení novely vyčerpaní a možná i trochu rozdráždění. Nechal bych tomu ještě nějaký čas.
Martin Šebestyán (52)
Vystudoval provoz a ekonomiku na České zemědělské univerzitě v Praze, vzdělání si zde později rozšířil a získal titul MBA se zaměřením na zemědělství a ekonomiku
Na Českém institutu interních auditorů rovněž získal certifikát mezinárodního auditora.
Téměř 10 let stál v čele Státního zemědělského intervenčního fondu, odkud v roce 2022 po dohodě s ministrem Zdeňkem Nekulou (KDU-ČSL) odešel do společnosti Agro-Měřín.
Následně se stal předsedou Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, která hlavně sdružuje větší podniky v oboru.
Zdroj: