Nechápu, proč vymáhání dotací po Agrofertu nevyřešila předchozí vláda, říká ministr Šebestyán. Další postup chce oznámit do měsíce
Hospodářské noviny, 27. ledna 2026
Má stát začít vymáhat miliardy korun na dotacích vyplacených holdingu Agrofert, nebo k tomu chybí právní opora? Ministr zemědělství Martin Šebestyán v rozhovoru pro HN vysvětluje, proč se dosud nic nestalo a kdy chce oznámit další kroky.
Debata o tom, zda má stát po holdingu Agrofert začít vymáhat nárokové zemědělské dotace, se na veřejnost vrátila s plnou silou. Spustil ji výrok ministra zemědělství Martina Šebestyána (za SPD), který předminulý týden po dotazech médií uvedl, že nemá k dispozici žádnou právní analýzu, jež by dávala jasný návod k vymáhání nárokových dotací vyplacených Agrofertu během prvního premiérského angažmá Andreje Babiše.
Tím se znovu otevřelo téma, které loni v létě nastolil tehdejší ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). Ten tehdy mluvil o právním posudku vycházejícím ze soudních rozhodnutí z posledních let a naznačoval, že by podle něj měl Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) začít vymáhat dotace ve výši sedmi miliard korun.
Poté co se Šebestyánovo vyjádření, že žádnou takovou analýzu nemá, stalo předmětem mediální kritiky, otevřel nový ministr téma na pravidelné poradě s vedením SZIF. Cílem podle něj bylo jednou provždy vyjasnit, jakými právními analýzami fond skutečně disponuje, s jakými závěry pracuje a proč dosud nebylo zahájeno žádné řízení o vratce. Co se dozvěděl a jaký další postup nyní stát zvažuje, vysvětluje Šebestyán v rozhovoru pro HN.
Kdy padne rozhodnutí, zda stát začne vymáhat nárokové dotace vyplacené holdingu Agrofert v letech 2017 až 2021?
Již při svém nástupu do úřadu jsem deklaroval, že se s touto agendou musím nejprve podrobně seznámit. Aktuálně mám informace v tom smyslu, že si Státní zemědělský intervenční fond nechal k celé věci zpracovat další právní analýzy. O dalším postupu a stavu příprav mě má fond znovu informovat k 15. únoru.
Zároveň chci uvést na pravou míru, že ani na úrovni vedení fondu, ani na úrovni ministerstva dosud nebyl schválen žádný konkrétní postup a nebylo zahájeno žádné řízení o vratce. Existuje několik právních stanovisek, včetně analýzy jazykového výkladu zákona, podle níž by fond postupoval tak, že by znovu otevřel všechny dotace, včetně nárokových. Ani toto stanovisko však nevyčísluje rozsah případně vymáhaných prostředků.
Nechal jsem si zároveň potvrdit, že z pohledu lhůt nehrozí žádné promlčení, fond má v tomto směru dostatečnou časovou rezervu. Předpokládám, že ucelenou informaci o dalším postupu budu mít k dispozici v průběhu prvního čtvrtletí letošního roku a že konkrétní kroky by měly následovat bezprostředně poté.
Uvedl jste, že k problematice existuje více právních analýz. K jakým závěrům docházejí?
Předpokládám, že Státní zemědělský intervenční fond své závěry i odůvodnění svého postupu sám představí. Mohu potvrdit, že jedno ze stanovisek se zabývá jazykovým výkladem zákona, zatímco další analýza posuzuje, zda je takový výklad dostatečný ve vztahu k nárokovým dotacím. Dokumenty jsem podrobně nestudoval, neboť jde o agendu v rozhodovací pravomoci fondu, do které nehodlám zasahovat.
Sdělil vám ředitel SZIF Petr Dlouhý alespoň přibližný časový rámec? Lze očekávat, že jasno bude v řádu měsíců, nebo půjde o dlouhodobější proces?
Předpokládám, že ucelenou informaci o dalším postupu budu mít k dispozici v průběhu prvního kvartálu letošního roku. Očekávám, že konkrétní realizační kroky začnou neprodleně poté. Fond si musí vnitřně ujasnit, kterých typů dotací se proces bude týkat a jakým způsobem je bude řešit.
Celá věc budí určité pochybnosti. Váš předchůdce operoval s posudkem, podle něhož měl stát začít dotace vymáhat. Po vašem nástupu se však proces zdánlivě zastavil a čeká se na další analýzy. Nevypadá to navenek tak, že se stát snaží vyhnout nepříjemnému rozhodnutí?
Souhlasím a zároveň vaši otázku otočím. Pokud měl pan ministr Výborný vše potřebné v ruce, je zarážející, že se za čtyři měsíce – od srpna do mého prosincového nástupu – nic neudálo. Fond v té době neschválil žádný konkrétní postup ani nezahájil řízení o vratce. Považuji proto tehdejší mediální prohlášení za předčasná, protože úřad zjevně nebyl na faktické kroky připraven. Považuji za chybu, že se toto téma dostalo do veřejného prostoru v době, kdy nebyly vyřešeny základní otázky dalšího postupu.
Máte s ohledem na své zkušenosti ve vedení SZIF pocit, že zhruba roční prodleva od soudních rozhodnutí k vypracování analýz je běžná?
Považuji to za mimořádně dlouhou dobu. Nechápu, proč to nebylo dořešeno ještě před změnou vlády nebo před volbami. Času na to bylo dost, zvlášť když se bavíme o částkách v řádu miliard korun. Zároveň ale nechci tvrdit, že je situace jednoduchá. Dosavadní soudní rozhodnutí se týkala investičních dotací a právní posouzení nárokových plateb je v řadě ohledů specifické.
V minulosti jste sám jako ředitel fondu vyčíslil objem dotací k vymáhání zhruba na 4,5 miliardy korun. Proč tedy dnes neznáme přesnou sumu a opozice mluví až o sedmi miliardách?
Odhad, který jsem dříve se svými kolegy na fondu zpracoval, stále platí. Rozdíl v uváděných částkách si vysvětluji tím, že novější mediální odhady zahrnují i podpory poskytované ministerstvem nebo jinými resortními složkami mimo samotný SZIF. Na celkovou agregovanou částku se budu muset teprve podívat. Podle mých informací SZIF jako takový celkový součet za všechny poskytovatele k dispozici nemá, disponuje pouze daty za svou agendu.
Laicky by se dalo říct, že by jednotliví poskytovatelé měli dát čísla za sebe a někdo je následně sečte. Já jsem ale ve funkci teprve krátce a žádný takový materiál jsem nepřevzal. Neexistuje dokument, který by tuto částku shrnoval.
Ptal jsem se na to i svého předchůdce, který mi říkal, že některá čísla existují v mailové komunikaci. Nevím, jestli to znamená, že mám procházet jeho mailovou komunikaci s úřady, ale žádný oficiální materiál, který by agregovanou částku jasně popisoval, nemám. A nebyl ani ve spisech, které mi předal Marek Výborný.
V roce 2022 vláda učinila jasné politické rozhodnutí: ukončila právní spor s Evropskou komisí a rozhodla o vymáhání investičních dotací po holdingu Agrofert. Tahle náhlá zdrženlivost vůči SZIF může působit poněkud nekonzistentně.
Je potřeba rozlišovat podstatu obou případů. V roce 2022 se nejednalo o vymáhání investičních dotací, ale o jejich zastavení. Vláda tehdy nerozhodovala o jednotlivých správních řízeních, ale o tom, zda stát uplatní rozpor vůči stanovisku unijního auditu a zda bude spor řešit na evropské úrovni, nebo jej ponechá na národních soudech.
U nárokových dotací je situace odlišná. Právní názor se v čase vyvíjí a Státní zemědělský intervenční fond musí sám vyhodnotit, v jakém rozsahu bude na novou judikaturu reagovat. Do konkrétních kroků fondu zasahovat nehodlám, i když se mi jeho mediální komunikace v minulosti nelíbila.
Proč podle vás Státní zemědělský intervenční fond nezačne vymáhat dotace alespoň na jednom konkrétním, menším případu? Lze přece předpokládat, že by se dotčený subjekt odvolal a věc by se postupně dostala až k soudu, který by definitivně rozhodl?
Myslím si, že tímto směrem se to nakonec stejně vydá. Zároveň ale platí, že v tuto chvíli nehrozí žádné promlčení ani z prodlení. A chápu, že aby fond mohl potenciální budoucí soudní spory vést efektivně, potřebuje mít nejprve zodpovězené některé zásadní právní otázky.
Do rozhodování fondu nezasahuji a nemám detailní informace o tom, v jaké fázi se jednotlivé uvažované scénáře nacházejí. Předpokládám ale, že jiná cesta než postupné otevření konkrétního typu dotace a následné vyhodnocení dalšího vývoje v zásadě neexistuje.
Vy osobně se netajíte názorem, že by se střet zájmů na nárokové dotace vůbec vztahovat neměl. Plánujete v tomto smyslu iniciovat změnu zákona?
Mým cílem je, aby zákonodárný sbor jasně vymezil, jakých typů dotací se omezení týká. A ano, byl bych rád, kdybychom se vrátili k původnímu záměru zákonodárce. Jsem totiž – z dostupných podkladů a záznamů – přesvědčen, že při přijímání novely zákona o střetu zájmů nebylo cílem, aby platil i pro nárokové dotace.
Na tento rozpor jsem upozorňoval už od počátku celé kauzy, ještě jako ředitel SZIF. Objevoval se i v právních analýzách, které jsme připravovali v souvislosti s evropským auditem.
Zároveň je důležité říct, že ani Evropská komise, která nárokové dotace proplácí a refunduje, nikdy nepředpokládala, že by se na ně střet zájmů měl vztahovat. I v mých jednáních s komisí toto téma zaznívalo opakovaně.
Domnívám se, že výklad zákona bude ještě předmětem dalších soudních sporů. O to více bych si přál, aby ho mezitím zákonodárci uvedli do pořádku a jasně vymezili, na které typy dotací se omezení vztahuje, podobně jako je tomu v jiných členských státech unie.
Základní nárokové platby by měl mít možnost čerpat ministr zemědělství nebo kdokoli další, pokud řádně hospodaří. Považuji za absurdní současnou praxi, kdy ministři či náměstci kvůli legislativě účelově přepisují své farmy na rodinné příslušníky. Pokud kdokoli v budoucnu usedne do čela resortu a bude řádně hospodařit, měl by mít na základní plošné platby stejný nárok jako každý jiný zemědělec.
Máte pro tuto novelu již připravený konkrétní časový harmonogram a podporu v rámci koalice?
O věci jsem již předběžně jednal s ministrem spravedlnosti, v jehož gesci se zákon o střetu zájmů nachází. Aktuálně však žádný fixní termín stanoven není. Považuji za rozumné počkat, až se situace kolem SZIF stabilizuje a budeme mít jasno o dalším postupu fondu. Teprve poté je namístě řešit legislativní úpravu, která by do systému vrátila prvky zdravého rozumu a srovnatelné podmínky v rámci EU.
Budete po fondu požadovat detailní dokumenty k novému fondu RSVP Trust, do kterého Andrej Babiš plánuje převést Agrofert?
V žádném případě. Této agendy se nebudu účastnit a žádné dokumenty žádat nebudu. Je plně na poskytovatelích dotací – tedy na Státním zemědělském intervenčním fondu nebo Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu –, aby si tyto záležitosti vyřešili samostatně, případně ve vzájemné spolupráci. O stavu historických i aktuálních kauz mě má fond informovat v rámci širšího hlášení, které očekávám k 15. únoru.
Nedávno jste odvolal generálního ředitele Lesů ČR Dalibora Šafaříka. Kritici z oboru namítají, že vedení podniku nemá na tržní ceny dřeva zásadní vliv a že vysoké ceny naopak zvyšují odvody do státní pokladny. Co bylo tedy skutečným důvodem jeho konce?
Rozhodnutí o výměně v čele Lesů ČR vnímám jako krok v rámci své kompetence. Důvodem byla především odlišná představa o cenové politice podniku. Po setkání s představiteli lesnicko-dřevařského sektoru jsem dospěl k závěru, že musíme více zohledňovat potřeby domácích zpracovatelů. V době kůrovcové kalamity jsme si stěžovali na nedostatek pil a zpracovatelských kapacit, nyní však naši zpracovatelé narážejí na vysoké ceny suroviny, což je v konkurenci se středoevropským prostorem znevýhodňuje. Pokud mají rakouské či německé pily levnější vstupy nebo nižší náklady na energie, naši podnikatelé ztrácejí dech. S panem Šafaříkem jsme se v pohledu na řešení těchto otázek zkrátka neshodli.
Tvrdíte, že vysoká cena dřeva dusí domácí pily. Pokud ale například rakouské provozy nakupují českou surovinu i přes její vysokou cenu, není problém spíše v nižší efektivitě českých zpracovatelů?
To je přílišné zjednodušení, které nezohledňuje celkovou nákladovou strukturu. Zahraniční zpracovatel je často ochoten zaplatit za surovinu více, aby udržel své moderní kapacity plně vytížené, protože má jiné zásadní výhody, například výrazně levnější energie.
Český zpracovatel se naopak potýká nejen s vysokými cenami suroviny, ale i s drahými energiemi a omezeným přístupem k bankovním zárukám na nákup dřeva. V takové situaci se dostává do výrazně složitější pozice než jeho konkurence v okolních státech.
Jaké konkrétní kroky tedy plánujete, aby se tato situace změnila? Budete cenu dřeva pro domácí trh přímo regulovat?
Nejde o žádné direktivní zákazy vývozu. Naším cílem je vytvořit předvídatelné a konkurenceschopné prostředí pro domácí firmy. Jedním z nástrojů je změna dividendové politiky Lesů ČR – zatímco loni stát plánoval z podniku odčerpat sedm miliard korun, pro letošek jsme nastavili strop na úrovni 2,5 miliardy.
Ušetřené prostředky chceme ponechat v sektoru. Se zástupci lesnicko-dřevařského odvětví jsme si vymezili hlavní priority, mezi které patří vznik marketingového fondu, podpora dřevostaveb a další nástroje cenové politiky, které budou motivovat ke zpracování dřeva v tuzemsku. Cílem je, aby Česká republika nebyla pouze vývozcem surového dřeva s nízkou přidanou hodnotou.
Do úřadu jste nastoupil s podporou SPD jako kandidát odborných organizací. Máte jako člen vlády jasně definované limity, při jejichž překročení byste zvažoval rezignaci?
Můj postoj je pragmatický. Byl jsem navržen prostřednictvím skupiny nevládních organizací a mým hlavním zadáním je naplňování programového prohlášení vlády. S jeho obsahem, zejména v gesci zemědělství a životního prostředí, jsem plně ztotožněn. Dokud bude vláda postupovat v souladu s tímto dokumentem, nevidím v setrvání ve funkci žádný morální ani politický rozpor.
Jaký je rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi?
Nárokové dotace
Na podporu má žadatel při splnění předem daných podmínek automatický právní nárok. Úřad nerozhoduje podle uvážení, pouze ověřuje, zda žadatel splnil pravidla. Typicky jde o plošné platby na hektar půdy nebo na chov zvířat.
Nenárokové dotace
Na podporu není právní nárok. Úřad projekty posuzuje individuálně a vybírá je podle bodového hodnocení či priorit programu. Jde například o investiční dotace na modernizaci farem nebo technologií.
Proč je to důležité?
Právě u nárokových dotací se vede spor, zda se na ně má vztahovat režim střetu zájmů a zda je může stát zpětně vymáhat.
Co zaznělo na poradě vedení ministerstva a SZIF, jejíž zápis mají HN k dispozici:
Analýza se „sedmi miliardami“ neexistuje. Fond podle vedení nemá žádný právní posudek, který by částku k vymáhání po holdingu Agrofert takto vyčísloval. Dosavadní analýzy řeší pouze právní výklad zákona.
Jednotný plán dalšího postupu zatím schválen nebyl. Materiál k řešení situace se na úrovni fondu projednává opakovaně, finální rozhodnutí ale dosud nepadlo.
Vratky se plošně nezahájily. SZIF dosud nespustil žádné řízení o vrácení dotací vyplacených firmám z koncernu Agrofert.
Výjimkou je jeden konkrétní případ – společnost Schrom Farms, kde fond řízení o vratce vede samostatně kvůli individuálním okolnostem (případ spadá do období první vlády Andreje Babiše).
Fond tvrdí, že mu nehrozí časový tlak. Podle právního výkladu lze případná řízení zahájit i v dalších letech a nejprve je potřeba dořešit výkladové nejasnosti. Ministr zemědělství Martin Šebestyán otevřel téma vymáhání dotací od Agrofertu na poslední poradě vedení resortu.
Zdroj: