Nesmíme být papežštější než papež

Co se povedlo v zemědělství a co se má dodělat

Protierozní pravidla, která se už několikrát odkládala, se nakonec nejspíš zmírní, říká v rozhovoru s MF DNES ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). Pro část zemědělců budou jenom doporučená, trestaly by se až přímo erozní události.

Zemědělská veřejnost se poměrně ostře vyjádřila proti schválení nových opatření proti erozi, podle Agrární komory by byla nejpřísnější v Evropě. Spustit se mají od podzimu, plánujete ještě nějakou změnu?

Vidíme, co působí klimatická změna, časté přívalové deště v průběhu jara, léta i začátku podzimu. Otázka zní, jakým způsobem k ochraně přistoupit. Od letošního ledna máme rozdělení do jednotlivých nových kategorií a na tom se už nic měnit nebude. Zhruba 65 tisíc hektarů bude v kategorii silně ohrožené plochy, v tom jsme ve shodě i s nevládními organizacemi. Podmínky tam budou platit tak, jak jsou v připraveném nařízení vlády, tedy včetně omezení a povinných využití půdoochranných technologií, jak jsme je připravili s Výzkumným ústavem monitoringu a ochrany půdy a zástupci zemědělců.

A mírně ohrožené plochy, které se nyní mění do dvou kategorií?

Zde nyní vedeme i odbornou debatu, jak přistoupit k ochraně této kategorie. Kdybych to měl zjednodušit, tak se bavíme, jestli máme jít cestou povinné regulace, tedy stejným modelem jako u silně erozně ohrožených ploch, což by znamenalo stanovit striktně, co se tam může pěstovat, nebo zda to koncipovat jako doporučení a teprve v případě potvrzené erozní události by následovaly velmi silné sankce, tedy při nedodržení půdoochranných opatření.

Jaké by tyto sankce byly?

To je zatím věc otevřená, můžou být finančního rázu, stejně jako že by byly pozemky přeřazené do přísnější kategorie, tedy z mírně erozně ohrožených do silně erozně ohrožených. Obecně to odpovídá uvažování v rámci celého resortu, podobně jako u novely lesního zákona, kde chceme jít cestou nikoliv regulace, ale spíše motivace.

Zhruba před půl rokem jste říkal, že jste zjistil, že je hlášena jednom cca desetina reálné eroze, přesto je v letošním roce rekordní. Pokročili jste při sledování erozních událostí?

Samozřejmě, že ano. Ale máte pravdu, že monitoring je ten největší oříšek. Kdybychom například nutili Státní pozemkový úřad do zjišťování, tak by celý systém šel proti duchu snižovat počty kontrol. A my v tuto chvíli nemáme žádný systém, který by byl schopen erozní události monitorovat vzdáleně. Asi se pravděpodobně neobejdeme bez fyzické kontroly na místě, případně to bude spoluprací se starosty.

A nemohl by Státní zemědělský intervenční fond kontrolovat erozi skrze tzv. družice?

To je otázkou míry té eroze, když vám zmizí pole a zůstane jenom kámen, tak bychom to samozřejmě byli schopní zjistit, ale s rozlišením na deset metrů běžnou erozi nezjistíte. Už ale vznikl metodický materiál pro samosprávy a právě starosty, intenzivně jednáme jak se Svazem měst a obcí, tak se Sdružením místních samospráv, bude to nakonec nejspíš otázka edukativní a metodická. Ale počty hlášení se už nyní lepší, je tady vidět posun, a nakonec starostům by na tom záležet mělo, nejenom u bahna na návsi, ale i když se stane erozní událost za vesnicí, tak by měli vidět, jestli se využila půdoochranná opatření. Ještě bych rád připomněl, že se finalizují úpravy celofaremní ekoplatby, což je nemalý díl evropských prostředků směřujících k hospodařícím zemědělcům.

Nově v rámci úprav pěti procent půdy, která musí zůstat mimo produkci, zavádíme příspěvky na péči o krajinné prvky a zároveň výrazně bonifikujeme farmáře, kteří udělají nové. Budou na to i dotace z Ministerstva životního prostředí a u nás navíc po úpravě zákona o půdním fondu nepřijdou u krajinných prvků o dotace na plochy, naopak jsou tam vysoké koeficienty právě do zápočtu neprodukčních ploch. U krajinných prvků je to koeficient tři (pozn. red.: tedy plocha může být jenom třetinová, aby se dodrželo zmíněných pět procent neprodukčních ploch), kdežto u plodin vázajících dusík je to 0,5 (pozn red.: tedy by zemědělec musel mít 10 procent neprodukčních ploch, aby povinnost pouze s těmito rostlinami splnil).

Už vám tyto změny schválila Evropská komise?

Vyjasňují se pouze tři připomínky technického rázu, ale při jednání se zástupci a pracovníky Komise, které jsem v Bruselu na začátku prosince měl, se ukázalo, že vážnější problémy tam nejsou.

Plánujete nějaké další změny právě u ekoplateb, na které dá letos stát 6,2 miliardy korun?

Nemyslím si, že by se nějak radikálně měnily. Je to samozřejmě velmi zajímavá část přímých plateb, zvlášť pro podniky, které mají živočišnou výrobu, je to nastavené velmi pozitivně skrze dusík vázající plodiny. Ustoupili jsme od povinného ponechávání půdy ladem, tedy od těch často kritizovaných úhorů, a opět jdeme cestou motivace zemědělce, nikoliv cestou striktních nařízení. Zachovali jsme pět procent mimo produkci a oni si z toho tu mozaiku sestaví sami – jestli půjde o dusík vázající plodiny a zajištění obživy pro svá zvířata, nebo jestli využijí meziplodiny, což uvítají podniky, které živočišnou výrobu nemají. Je to ostatně jedna z hlavních tezí naší připravované aktualizace strategie oboru 2030 plus.

Jak vám na ní postupuje práce? Zemědělské organizace se zatím tváří, že ji odmítnou jako celek.

Nevím, proč by to měly udělat. Hlavní myšlenkou je, že nesmíme být papežštější než papež, musíme sice respektovat dohody vycházející z našich závazků na evropské úrovni, ale nechci být na naše farmáře přísnější, než je nutné.

Nadále bude velký tlak na snižování administrativní zátěže, což se už nyní projednává ve Sněmovně a asi by to už i bylo projednané, kdyby nás nebrzdila opozice. Ale to odbíhám, v rámci strategie je udržitelnost našeho zemědělského sektoru naprosto zásadní. Chceme využít jeho strukturální pestrost proti ostatním státům v Evropě. Určitě nechceme snižovat míru soběstačnosti u těch komodit, kde jsme dnes pod 100 procenty a budeme nadále podporovat živočišnou výrobu, protože všichni vidí výhody, které z ní plynou, od schopnosti využít organickou hmotu jako hnojivo nebo pro energetickou výrobu. Což je další teze – schopnost diverzifikovat své příjmy i skrze energetické činnosti, jako jsou kogenerační jednotky na biometan, nebo skrze bioplynové stanice.

Nevládní organizace často hovoří o tom, že dokument neřeší například klimatickou změnu a její dopady na zemědělství a jeho nutnou proměnu.

To by se mi samozřejmě také líbilo, ale nevím, jestli jsme schopni pouhou aktualizací toho dokumentu z roku 2016 tohle pojmout. Samozřejmě dokument reaguje i na klimatickou změnu, říkáme v něm, že chceme větší míru směrovat na citlivé komodity, které jsou právě náchylné na proměny klimatu. Třeba u zeleniny se to dá řešit skleníkovým pěstováním rajčat, u některých jejich druhů se takto dá pokrýt i třetina české spotřeby. Ono se to ale už projevuje během toho roku a půl, co jsem ministrem, klesá výměra obilovin i jejich výnosy, i když jsme u nich stále hluboce v přebytcích. Současně bojujeme s výkupní cenou v Evropě, je to tedy zkouška zemědělců, kteří by měli mít schopnost přecházet i na jiné plodiny, než je pšenice.

Původně jste chtěl mít tu strategii už teď schválenou, jak to vidíte časově nyní?

Nepopírám, že jsme chtěli být rychlejší. Ale i debaty s nevládními organizacemi nám to natáhly, chci ji předložit na konzultaci ještě Zemědělskému výboru Poslanecké sněmovny a Zemědělskému podvýboru v Senátu, ale na jaře by to měla také probrat a schválit vláda.

Jaké jsou vaše priority pro následující rok, tedy do konce volebního období?

Některé věci jsou kontinuální bez ohledu na to, že jde o volební rok, třeba ochrana půdy, ale budeme i rozdělovat dvě miliardy korun navíc v rámci národních dotací a programů v Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu s primárním účelem podpořit segment středních farem a podniků, zejména tam, kde je vysoká lidská náročnost. Nadále také počítám s podporou značek kvality a s podporou regionální produkce, bude se snažit o zkracování dodavatelských řetězců. A pak musíme dotáhnout legislativní proces čtyř důležitých novel zákonů – o státním pozemkovém fondu, myslivecký zákon, o uvádění dřeva na trh a lesnickou novelu.

Když jste zmínil podporu značek kvality, tak jak to jde dohromady se zrušením programu na podporu produkce jakostního mléka Q CZ, ve kterém se přerozdělovaly stovky milionů korun?

Tak to byla spíš otázka finanční podpory pro chovatele, respektive zpracovatele. Ale nepovažovali jsme to za podporu značky kvality. Byla to spíš technická cesta, jak víc podpořit ten sektor. U mléka se nám ten způsob moc neosvědčoval, zatímco u brambor ano, připravujeme nyní další podporu i pro zeleninu. Ale sektor mléka je velmi dobře stabilizovaný, ten podobné věci nyní nepotřebuje.