Se zemědělci máme společný zájem

Ministr zemědělství Marek Výborný ocenil minulý týden úspěšné chovatele v soutěži Mléčná farma roku. Ve stejnou dobu zemědělci chystali další protesty, které se soustředily zejména v Praze. Podle zástupců většiny nevládních organizací nebyly totiž splněny jejich požadavky. Svůj postoj ministr přiblížil v rozhovoru pro TV Zemědělec, jehož podstatnou část přináší na svých stránkách i týdeník Zemědělec. Otázky pokládal ředitel vydavatelství Profi Press Martin Sedláček.

Ve kterých parametrech a požadavcích zemědělcům rozumíte a v jakých naopak ne?

Napřed bych chtěl poblahopřát všem úspěšným chovatelům skotu. Je radost být při oceňování těch neúspěšnějších a být na fóru, kde bylo 300 chovatelů dojného skotu. A je to motivace pro ty, co se také snaží, To nám pak dělá pozitivní obrázek. Pojďme také společně kromě protestů a někdy i spravedlivých protestů ukazovat to nejlepší, co v České republice máme. Mezi to určitě patří dojný skot nebo obecně chov skotu. Je to vidět i na našem exportu, ať už živých zvířat nebo genetického materiálu. To velmi oceňuji.

Jinak k dotazu, doba je turbulentní a velké výzvy jsou kolem nás a před námi. V čem zemědělcům rozumím? Jednak plně respektuji právo kohokoliv, a je jedno, jestli to je farmář, zemědělec, zdravotní sestra, protestovat, jako politik ale říkám, že se mi vždy lépe jedná u jednoho stolu než na ulici a náměstí. Před 14 dny se konaly první protesty, byly trochu svérázné, co se týká organizátorů, účastnili se jich ale i zemědělci. Ty jsem nikdy neoznačil žádným hanlivým přízviskem a trpělivě jsem s nimi hovořil. Je mi opakovaně sdělováno, že je zemědělství prebyrokratizované, že těch vyhlášek, nařízení, kontrol je mnoho, přijde jedna, druhá, třetí kontrola a pak ta čtvrtá přijde zkontrolovat, jestli je ta třetí dostatečná. S touto kritikou musím jednoznačně souhlasit. Peru se s tím jako naši zemědělci, farmáři. Nejenže se s tím peru, ale snažím se občas zrušit nějaké opatření, které mi připadá úplné nesmyslné. Nečekali jsme přitom na protesty, na nápravě kontinuálně pracujeme již od podzimu. Snažíme se rozpohybovat antibyrokratickou komisi. Paradoxněji ji vede jeden z těch, kdo na tiskové konferenci aplaudovali za to, že s byrokracií je třeba něco udělat. Věřím, že i od předsedy této komise Wintera budu dostávat nějaké podněty. Rozumím tomu, že český zemědělec i evropský farmář protestuje proti tomu, co se na něj valí od Evropské komise, i proti takovému nastavení pravidel, kdy se někteří naši úředníci snaží být bruselštější než Brusel. Když jste se ptal, čemu nerozumím, tak se snažím vždy porozumět. Na druhou stranu spíš prosím o pochopeni zemědělský sektor. Není to střet mezi mnou jako ministrem zemědělství a zemědělci. Já jsem jako jeden z nich, snažím se hájit jejich zájmy, ale zároveň poctivě řikám: Musíme vidět, kde jsou hranice možného. Řečeno fotbalovou terminologií, zápas nemůže skončit 10:0, protože vláda jako celek, a já jako ministr zemědělství jsem součástí té vlády; řekla, že se budeme chovat rozpočtově zodpovědně. Nejsme proto schopni vyjít vstříc ve všech požadavcích ani jiným sektorům, jako jsou učitelé nebo zdravotní sestry. I zemědělská veřejnost musí vidět, že některé věci teď nejsou řešitelné. Jakkoliv rozumím požadavku na zrušení navýšeni daně z nemovitosti u zemědělské půdy, je to jedna z věcí, které nyní nejsem schopný splnit.

Pane ministře, pojďme se věnovat jednotlivým bodům požadavků zemědělců. První se týká slev na sociálním pojištěni od roku 2023. Zmiňuje se přislib současného ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky při shromážděni zemědělců v Lucerně. Léta se v zemědělské praxi hovoří o tom, že třeba Polsko má úlevy na sociálním a zdravotním pojištěni. Jaké jsou v této oblasti možnosti české vlády?

U zahraničních srovnáni bych byl trochu opatrný Je třeba říci nejen A, ale i B. V Polsku se to totiž týká pouze fyzických osob a má to poměrné dramatické dopady na výši penzí. Ty jsou velmi nízké a podprůměrné. Ale jsem si toho slibu plně vědom a hlásím se k němu, když jsem nyní člen vlády. Nebyl to ale slib, který byl dán Marianem Jurečkou, byl to slib předsedů všech pěti koaličních stran, kteří se na tom dohodli.

V souvislosti s tím, jak byla složitě nastavena zemědělská politika, přímé platby, redistribuce 23 procent na prvních 150 hektarů a dopředu bylo zřejmé, že nastane problém někde u středních podniků, bylo řečeno: Ano, zvláště těm, kteří jsou ve výrobě komplexní, mají živočišnou výrobu, pěstují alespoň deset procent citlivých komodit, nasměrujeme úlevu na sociálním pojištění a bude to v částce dvě až tři miliardy korun ročně. To bylo slíbeno a já jsem to také opakovaně zmiňoval na jednáních v posledních týdnech. Předsedové koaličních stran si toho jsou vědomi.

Je však potřeba také říci, že realizace úlev na sociálním pojištění by musela být notifikována Evropskou komisí, a to já do dnešního dne nemám. Naopak, jak se ještě před 14 dny jevilo poměrně pozitivně, že by Evropská komise mohla říci, že to není veřejná podpora, tudíž nečekejte na notifikaci, můžete to zavést, dnes ráno jsem dostal na stůl dopis od Evropské komise, který jednoznačně říká: Je to nepřímá veřejná podpora a není možné, aby členský stát zaváděl tuto podporu v rámci zemědělského sektoru.

V tuto chvíli nemáme pozitivní stanovisko ze strany Evropské komise. Na druhou stranu právě v rámci jednáni, které jsem vedl v posledních týdnech a kdy jsem se snažil reflektovat aktuální problémy českých zemědělců a farmářů, jsem hledal konkrétní pomoc pro letošní i příští rok. Právě ty dvě miliardy, které byly slíbené na sociální pojištění, by však nebyly k dispozici dříve než od 1. ledna 2025, musel by se schválit zákon a podobně. V tuto chvíli však mohu garantovat to, že předsedové stran a ministr financí přislíbili do státního rozpočtu 2025 dvě miliardy korun navíc do zemědělského sektoru. Ty jsem připraven rozdělit právě buď cestou podpory sociálního pojištění, byť si myslím, že to nyní není úplně reálné i s ohledem na to, co říká Evropská komise. Zkusme tedy najít jednodušší cestu, kterou dokážeme zacílit právě na ty zemědělce, kde je problém největší, a to jsou ty středně velké podniky.

Takže tyto dvě miliardy jsou vyčíslená částka, která naráží u Evropské komise, z vaší strany bude snaha tuto pomoc realizovat?

Když to řeknu obrazně, máme jasnou poštovní schránku, kterou jsou středně velké podniky. My hledáme cestu, po které tuto pomoc pošták doručí. Máme ji k dispozici, máme cílovku. Teď hledáme tu cestu a tu najdeme. Toho se nebojím. Do celé věci ale vstupují protesty a podobně. Byl bych nerad, aby se to negativně projevilo na tom, co už bylo politicky dohodnuto. To, co jsem v patek (1. března) zcela férově sdělil zástupcům nevládních organizací.

Některé nevládní organizace na to zareagovaly tak, jak jsme viděli na tiskové konferenci. Podle nich je to málo. Některé věci, které tam byly řečeny, nebyly přitom zcela pravdivé, minimálně byly posunuté. Řadu věcí jsem byl schopen naplnit, i když jsem nereagoval reaktivně, to není můj styl. Vím, kde nás bota pálí, a kam máme podporu nasměrovat, a to jsem přinesl. K dohodě je třeba ještě druhá strana, a to si myslím, že v tuto chvíli bohužel není.

Dalším návrhem je nedanit evropské dotace a vrátit daň na zemědělskou půdu na úroveň roku 2023? Jaká je možnost nedanit evropské dotace a jaká je zvyklost?

Musím trochu upravit svoje původní tvrzení, že my a Slováci jsme jediní, kdo daníme dotace. Opak je pravdou. Bohužel jsem neměl přesné údaje. I na základě dat našeho zastoupení v Bruselu víme, že jedině Rumunsko nedaní dotace a pak několik málo států nedaní dotace pro některé části sektoru. To je evropský rozměr. Pro mě to ale není argument, protože kdokoliv může říct, že můžeme být druhá země vedle Rumunska. Kladu si ale otázku, kam tím budeme směřovat? Investiční dotace již daněny nejsou, když někdo investuje, tak si to propisuje do investice. V případě přímých provozních dotací daň platí pouze ten, kdo prokáže, že dotace je součástí zisku. Pak je skutečně daní. V okamžiku, kdy je někdo ve ztrátě, tak žádné daně neplatí, není tedy z čeho dávat slevu. Na koho bychom teď tímto opatřením cílili? Byli by to opravdu ti, kteří potřebují naléhavě pomoci?

Všichni vzpomínáme na nepokoje zemědělců, které byly v roce 2022. Nejžhavějším uhlíkem přitom byla 23procentní redistribuční platba. Jak se na toto opatření díváte s odstupem dvou let? Je snaha a možnost pomoci středně velkým podnikům?

Pokud jde o nastavení redistribuce, byl to složitě projednávaný kompromis. Jeho cílem bylo naplnit programové prohlášení vlády, narovnat prostředí pro malé, často rodinné farmy. To se podařilo, tento cíl byl naplněn. Ti, kdo hospodaří na 200, či 300 hektarech jsou ve vyváženém rovnocenném postavení. My se však nesmíme vrátit zpátky. Nemůžeme říct, že jsme na rok zvýšili podporu a teď vám sebereme tisíc, dva tisíce na hektar. Oprávněně bychom za to byli kritizováni. Je třeba ale říci i to, že dopad takto nastaveného prvního pilíře a rozdělení evropského balíku se nejvíce projeví u středně velkých podniků. U velkých také, ale ty mají komplexní ekonomiku a poradí si s tím. Neříkám, že hravě, ale poradí si s tím. Není tam takový prolom jako u středně velkých podniků. Pravé proto se bavíme o tom, jak jim pomoci.

Další požadavek se týká sníženi národních podpor, mělo to být deset miliard za dva roky.

Plně nevím, kde vznikla tato suma. To si musím rozklíčovat. Byl tam zřejmý tlak na to výrazně seškrtat národní dotace. Nebylo vůbec jednoduché zachovat národní dotace v rámci rozpočtu Ministerstva zemědělství na minulé úrovni, ale povedlo se to, jsme na zhruba 2,5 miliardy korun, také jsme mohli být na nule. Mělo by to velmi negativní dopady, ať už do welfare, chovu drůbeže, monogastrů, stejně tak jako do některých programů genetických rezerv a podobně. Znovu opakuji, tady se pohybujeme v rámci možností rozpočtu. Musíme vědět, že na některé výdaje nemáme a štědré období dotací je za námi. Chci, abychom národní dotace zachovali. Pojďme se ale chovat zodpovědně a dotace by měly být cílené adresně tam, kde jsou nevíce potřeba, kde dávají nějaký smysl. Například na citlivé komodity. Kde to ale v zásadě dobře funguje, obory jsou v zisku, tam v tuto chvíli podporu skutečně nepotřebujeme. Přes to všechno jsme udělali maximum pro to, abychom segment národních dotací mimořádně ještě pro letošek posílili. Minulý týden jsem jednal s panem premiérem, ministrem financí, předsedy koaličních stran a v tuto chvíli mám přislíbeno navýšeni rozpočtu v rámci národních dotací, hlavně na podporu na welfare, ve výši 550 milionů korun. Ze zdrojů Ministerstva zemědělství a nějakých dalších jsem schopen je dát nějak dohromady. Doufám, že mi tuto dohodu nějak nepokazí dny příští.

Současné evropské i české nepokoje poukazují na tíživou situaci zemědělců, kdy se ceny komodit výrazně propadly dolů. Má stát možnost agrárnímu sektoru a nejohroženějším komoditám pomoci?

Protesty opravdu zasáhly téměř každý stát Evropské unie, který má významnější zemědělský sektor. Já jsem toto téma zvedl již minulý týden na jednání Rady ministrů a jsem připraven i s panem premiérem ho zvednout opakovaně. Zda by nebylo možné zvážit mimořádný balíček krizové pomoci do zemědělství do všech států Evropské unie, a to z rozpočtu Evropské unie. To zdůrazňuji. Nikoliv z národních rozpočtů, to by byl souboj národních rozpočtů, a to by bylo špatně. Proto je potřeba, aby prostředky byly z evropského rozpočtu, a to budu prosazovat. Tak bychom si mohli pomoc v rámci Evropy. Co se tyká komodit, jsou to velké potíže. Někdy máme tendenci vše svádět na Ukrajinu, ale tento problém je daleko širší. V posledních týdnech máme v Evropě poměrně velké množství ruských obilovin, v České republice ne. My tady máme 175 tun, takže to není ani jeden vlak.

Problém je třeba ve Španělsku, kde vloni bylo sucho a Španělé podle všeho začali nakupovat ruské obilí, které není na sankčním seznamu. Já si kladu otázku, zda by Španělé neměli spíše kupovat ukrajinské obilí, odbřemenit evropský trh než sem vozit obilí agresora, v tomto případě Ruska. Proto se budeme snažit o to, aby ruské obilí skončilo na sankčním seznamu a nemohlo se s ním v Evropě obchodovat, nevidím pro to jediný důvod. Pokud jde o Ukrajinu, znovu říkám: Pojďme přijít na to, jak bychom ukrajinské obilí dostali do severní Afriky a na Blízký východ. V jednom roce, kdy Ukrajina nic neměla, to Rus „obačoval“ a vniknul na trhy, které opustila, když nic neměla.

V Evropě se musí zachovat vyváženost. Není to jen o České republice, ale je to o unii jako takové, kdy se ukazuje, že přebytky obilí mají negativní vliv na cenu na burze. Obecně je v Evropě přebytek obilí na trhu, a to nemá moc řešení. Pojďme si říct, že pokud budeme mít obilí třeba v průměru předchozích let, zavedeme nějaký režim prostřednictvím mimořádného opatření na dovozy. To je určitě možné, ale stejně nám to nevyřeší cenu komodity. Ta věc může být dlouhodobá. Možná je třeba zvážit, kolik obilí budeme pěstovat. Opravdu potřebujeme mít přebytek, když ročně musíme vyvézt tři miliony tun obilí, když se ukazuje, že je nemáme kam vyvézt? Mnozí mi říkají: Pane ministře, máme plné sýpky, nemáme kam dát úrodu. Vloni tomu bylo také tak, a prodalo se to. Vždy je to otázka ceny. Věřím, že tento problém se také vyřeší.

Zmínili jsme protesty zemědělců napříč Evropou. Liší se nějakým způsobem požadavky a důvody protestů našich zemědělců a jejich evropských kolegů?

V něčem jsou shodné. Když jsme hovořili o byrokracii, administrativě, tak na tom je shoda. To trápí farmáře v Bavorsku stejně jako u nás v Krkonoších nebo v Polabí. Na druhou stranu se požadavky i liší. Například v Německu nebo Francii zemědělci protestovali proti zrušeni zelené nafty. To naše vláda nikdy neplánovala, neplánuje a nebude plánovat. Zelenou naftu považujeme za rozumnou podporu českých zemědělců a zachováme ji.

Pak to jsou národní specifika, vidíme to i v případě České republiky. Máme nějak nastavenou společnou zemědělskou politiku. Problém je hlavně u jednoho segmentu farmářů a tam nyní musíme zacílit pomoc. Jsem přesvědčen o tom, že to, co jsem přinesl na stůl, je maximum možného. Nemám připraveno nic dalšího. Byl bych rád, kdyby si to v tomto duchu uvědomily i nevládní organizace zastupující zemědělce. Já jsem připraven jednat o takových krocích, jakou nejjednodušší cestou jim doručit podporu pro rok 2025, nebo jaké záměry vypsat v rámci podpory investic v roce 2024, kde se obálka také navýší. Počítám s 1,5 až třemi miliardami korun. Pojďme si říct, zda je chceme využít na budování nových provozů nebo výměnu jednotek na dojení krav, či se budeme soustředit na budování skladů hnojiv, osiv a podobně. O tom bych rád vedl debatu se zástupci zemědělského sektoru, abychom programy zacílili tam, kde o ně bude zájem a kde nejvíce pomohou.

Není to, že jsem já a zemědělci, ale jsme jeden tým. Snažím se to trpělivé vysvětlovat a žádat o nějaké porozumění, že máme společný zájem. Naším společným cílem je, aby zemědělství v České republice fungovalo co nejlépe.