Systém má být spravedlivý pro všechny

Své priority a záměry přiblížil ministr zemědělství Martin Šebestyán, který se ujal své funkce vloni v prosinci, v rozhovoru v TV Zemědělec. Debatu si můžete poslechnout i formou podcastu. Její podstatnou část přináší na svých stránkách i týdeník Zemědělec.

 

Mohl byste konkretizovat témata, na která se chcete zaměřit?

Jak již vyplývá z našich prohlášení a programového prohlášení vlády i z mé nominace ze strany nevládních zemědělských organizací, s kolegy jsme vypracovali určitý plán. Byli jsme přitom rádi, že ho můžeme promítnout do programového prohlášení vlády. Naším cílem je zvyšovat konkurenceschopnost českého zemědělství. Chceme změnit naši situaci, to znamená pozici zemědělství jako oboru, který je orientovaný na produkci jednoduchých komodit, jako jsou obiloviny nebo zástavový skotu na vývoz a částečně i mléko, k vyšší míře zpracování těchto produktů v České republice.

Měl by to přitom být spravedlivý systém, který by respektoval všechny formy hospodaření, všechny výrobní oblasti, podporoval jak malé, tak střední podniky a samozřejmě i ty větší hráče, ale tak, aby docházelo k prioritizaci menších podniků. Tento systém by měl být vyvážený, a nebýt zaměřený pouze na jednu právní formu nebo skupinu zemědělců.

Mým záměrem je, aby zemědělci, pokud je to možné, byli motivováni k tomu, aby se do budoucna snažili být co nejméně závislí na dotacích. Abychom jim umožnili podnikat, dosahovat nových příjmů, využívat příležitostí na trhu a k tomu jim vytvořili co nejjednodušší podmínky.

Jakými nástroji byste toho chtěli docílit?

V uplynulém roce jsme s jednotlivými nevládními organizacemi zpracovali takový záměr. Samozřejmě, jsme omezení určitým stavem, do kterého přicházím. V současné době je prioritou řešení rozpočtu. Takže základem je vyřešit, aby resort nebyl zásadním způsobem podhodnocen proti minulým obdobím. Když jsem si udělal srovnání, vycházel z toho, že zemědělství se zhruba v době našeho vstupu do Evropské unie pohybovalo někde na úrovni mezi čtyřmi až pěti procenty výdajů státního rozpočtu. Když jsem se podíval na rozpočet, který byl připravený na rok 2026, je asi ve výši 2,5 procenta výdajového rámce. A vzhledem k tomu, že resort zemědělství musí kromě vlastního zemědělství a potravinářství zajistit i péči o takové oblasti, jako je vodohospodářská politika, lesnická i rybářská politika a podobně, tak to není úplně nejlepší zpráva. Proto prioritou číslo jedna je zajištění rozpočtu ve všech těchto oblastech. Řeší se to a já pevně věřím, že už máme vyřešenou otázku mandatorních výdajů z pohledu strategického plánu tak, aby bylo zajištěné financování stávajících programů. A pak máme připravený soubor opatření, který cílí na to, abychom vytvořili preferenci domácích lokálních potravin, a to jak na straně našich prvovýrobců a zpracovatelů, tak samozřejmě na straně spotřebitelů. Chceme podporovat spotřebu těchto potravin, jak v rámci veřejného stravování, tak v rámci prodeje na domácím trhu. Naším záměrem je vytvořit takové podmínky, aby naše zboží bylo konkurenceschopné. To znamená vyvíjet tlak na snižování nákladů, na to, aby se naši zemědělci orientovali na moderní technologie, precizní zemědělství a podobně. To chceme podpořit i v dotačních programech Chci tlačit na to, aby docházelo k většímu propojování a spojování zemědělců do odbytových organizací. Chci změnit pohled na velké investice v rámci zpracování zemědělských produktů, protože si myslím, že nám tady chybí. Základní objemy produkce, které se dodávají do retailů, do řetězců, k nám proudí ze zahraničí právě z těchto velkých a moderních zpracovatelských kapacit. To ale neznamená, že bych chtěl nějakým způsobem snížit význam krátkých dodavatelských řetězců a místních zemědělců, kteří finalizují produkci. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, kolik procent potravin a v rámci jakého kanálu proudí. Je potřeba podporovat všechno, aby se nám na lokální úrovni rozšiřovala pestrost, ale abychom dokázali také dostat do řetězců české lokální kvalitní a cenově dostupné potraviny.

Počítáte tedy v souvislosti s tím s úpravou dotačních titulů?

V něčem ano. Teď to bude jednodušší, ale zase to bude záviset na rozpočtu z pohledu národních dotačních titulů. Co se týká společné zemědělské politiky jako takové, tam se chceme zaměřit zejména na její zjednodušení. Chceme se podívat na to, čemu se říká „gold plating“, na ta nadstandardní pravidla proti požadavkům EU tak, abychom je co nejvice proškrtali. Ale ta zásadní změna zaměření společné zemědělské politiky by měla být nastavena až od roku 2028, pokud nebude toto období nějak prodlouženo.

Ale znova opakuji a chci, aby to bylo jasné, je důležité, aby politika byla spravedlivá vůči všem formám hospodaření u nás. Nesmíme opravdu zapomenout na žádný segment, musíme si uvědomit, jaká je situace v České republice. Uvědomit si, že třeba 85 procent a více mléka je produkováno na farmách nad tisíc hektarů. Uvědomit si, co to znamená z pohledu postavení těchto firem vůči zpracovatelskému průmyslu a následně finalizace produkce a dodávek do obchodních řetězců. Stejně tak nesmíme zapomenout na farmy, na zemědělce na trvalých travních porostech, přičemž jsme zatravnili asi milion hektarů. Plus jeden milion hektarů potřebujeme k tomu, aby byli motivováni například k výkrmu zvířat, nejenom k prodeji zástavu. Důležité je, aby byli motivováni ke zvyšování svých příjmů, protože dotace, které znali z uplynulého období, jim výrazně klesly kvůli inflaci. A do budoucna de facto předkládané návrhy počítají s dalším snížením rozpočtového rámce společné zemědělské politiky zhruba o 20 procent. Peněz tak určitě bude méně a my musíme vytvářet takové podmínky, abychom motivovali zemědělce a zemědělské subjekty k dalším příjmům.

V souvislosti se snižováním prostředků pro zemědělství bude ve hře asi zastropování plateb. Jak se na to díváte?

V této věci jsem zastáncem toho, že bychom měli ctít národní podmínky. Občas slyším, že někde mají lepší systém, že je to tak správně a že bychom tady měli mít třeba jen malé farmy. Někdy je uváděn příklad Polska. Kdybychom tady chtěli mít najednou tolik farem, jako je v Polsku, tak bychom jich museli mít 500 000. Mají asi čtyřikrát více půdy, takže když vydělíme jejich současný počet, tak by nám vyšlo toto číslo. My máme v současnosti asi 30 000 zemědělců hospodařících na naší půdě a musíme tak postupovat podle našeho schématu. To znamená ano, degresivita, odstupňování od malých po velké podniky. Byl bych velice rád, aby v systému byli nějakým způsobem zvýhodněni ti, kteří zaměstnávají lidi, aby si mohli odpočítat mzdové náklady a tak dále, jak jsme o tom hovořili v minulém období. A samozřejmé bych byl rád, aby si členský stát mohl nastavit limity i pro degresivitu podle svého uvážení.

Mezi svými prioritami, respektive v rámci Společné iniciativy pro konkurenceschopné zemědělství a bezpečné potraviny, na které se shodla většina nevládních organizací, se uvádělo také předkupní právo k půdě pro zemědělce, kteří na ní hospodaří. Jak byste chtěl řešit tuto otázku? Tento krok má totiž řadu kritiků.

Jsem si toho vědom a myslím si, že si toho jsou vědomi i moji kolegové z nevládních organizací. Ale musím říct, že ať se bavím se zástupci zemědělců z hor, podhor, nebo mladých zemědělců, všichni cítíme jednu věc, že je pro nás důležité, aby půda, ten vzácný statek, byla pokud možno nějakým způsobem vázána na zemědělskou činnost, nebo byla vlastněna občanem České republiky. My se teď bavíme o způsobu, jak to nastavit. Jestli stanovit nějaké kvóty na katastr, na hektar. Jsme jedním ze států, který si nikdy nenastavil jakékoliv omezení z pohledu vlastnictví půdy a s tím se musíme vypořádat. Nikdo tady nechce nic zestátňovat, ale systém by měl být transparentní se zapojením států a rozhodně by neměl vést, jak jsem se někde doslechl, k nějaké oligarchizaci českého zemědělství. Myslím si, že nástroj předkupního práva, nebo tento institut, je v našem právním řádu obecně zavedený pojem a pojďme se zkusit společnými silami domluvit na tom, jak to využít a udělat to tak, aby to bylo ku prospěchu hospodařících zemědělců. Aby nám to nějakým způsobem stabilizovalo trh s půdou a pozastavilo spirálu růstu cen, protože státy, které něco takového mají, trošku zkrotily ten bezbřehý růst cen. Ale samozřejmě to přináší i možnost vstupu nových subjektů, třeba v případě nákupu farmy, či v případě mladých zemědělců nebo lidí, kteří chtějí přijít na venkov. Nemělo by to být úplně zablokované.

Ještě bych se vrátila k podpoře konkurenceschopnosti. Už jste tady nějaké věcí, jako je podpora zpracování, či lokálních producentů, zmínil. Jak by se přece jen dalo podle vás docílit reálně větší konkurenceschopnosti. Přece jen se 0 tomto problému hovoří již dlouho a ještě se nevyřešil.

Kam by bylo ještě třeba zaměřit tu podporu?

Myslím si, že z pohledu zpracování tady máme dva velké dluhy. Prvním je malá míra propojenosti, odbytové organizace a společný focus prvovýrobců. A pak samozřejmě zpracovatelské kapacity, jejich co nejlepší využití, efektivita a také jejich propojenost s prvovýrobou. To nás určitým způsobem limituje.

A ještě bych přidal jeden aspekt, a tím je ne zrovna stabilní prostředí. To znamená, že tady probíhají neustále nějaké výkyvy v politice státu. Tak jak v prvovýrobě se nám to promítlo do úpadku živočišné výroby. Ve schématu tak, jak je nastavena naše politika, ty výkyvy u živočišné výroby vždycky byly spíše saturovány národní zemědělskou politikou.

U podpory zemědělců směrem ke zpracování jsme se soustředili, a myslím si, že to není dobrá cesta, pouze na malé projekty. Pokud to porovnáme s okolními státy, tak v tom hodně zaostáváme. Čili bych uvítal jakékoliv aktivity zemědělců cílené právě na větší zpracovatelské projekty. Myslím si, že ta cesta, že si všechno dělám sám, je do jisté úrovně a do jisté míry správná, ale může to být cesta jen pro určité procento zemědělců, kteří chtějí finalizovat svoji produkci. Ale v širším pohledu je základ a vidíme to všude v Evropě, jejich společné úsilí.

Jsme na začátku roku 2026. Co byste popřál zemědělcům, potravinářům, ale i lesníkům a třeba i zpracovatelům dřeva do letošního roku?

Vrátím se ještě k tomu, že to, co jsem říkal o zemědělství, se samozřejmě týká i lesnictví, rybářství a podobně. Máme tam stejné problémy, to znamená minimalizovat vývoz základního produktu, ať už je to syrová ryba nebo kulatina.

A všem bych přál, aby byli úspěšní a měli radost ze svého podnikání a aby viděli, že má smysl něco budovat a vytvářet přidanou hodnotu. Pokud tomu tak bude, je to výhoda pro stát 1 pro nás všechny jako občany. Podpora našich podnikatelů a jejich příjmů a následných příjmů státu je to, o co bychom se všichni měli snažit, a to i z pohledu našeho rozhodování, co si koupíme a koho budeme podporovat.

 

Plné znění podcastu:

https://tvzemedelec.cz/videa/priority-ministra-zemedelstvi-2/