SLAK a zemědělci

Co dělat v případě výskytu klinických příznaků v chovu?

Neprodleně informovat soukromého veterinárního lékaře, nebo místně příslušnou KVS na krizové lince. Krizové linky fungují non-stop. Včasné zachycení nemoci je velice důležité. Je lepší „zbytečně“ oznámit negativní podezření než oznámit pozdě pozitivní případ.

Proč je třeba v případě výskytu ohnisek masivní utrácení všech zvířat v chovech, když nákaza není nebezpečná pro zdraví lidí a ani úmrtnost zvířat není vysoká?

Důvodem je extrémní nakažlivost onemocnění. Jedinou spolehlivou možností, jak co nejrychleji zastavit přenos viru infikovanými zvířaty, je pouze jejich utracení. Přestože byla vůči viru SLAK testována antivirotika, v praxi se tento postup nikdy neuplatnil. Vakcinace zvířat neumožňuje okamžité navození imunity, její účinek se objevuje až v řádu týdnů. SLAK způsobuje především velké ekonomické ztráty, které jsou navázány i na obchodovatelnost produktů živočišného původu. Proto je třeba se s nákazou vypořádat v co nejkratším čase.

Proč není možné zvířata přeléčit či nechat uzdravit i za cenu dočasného poklesu užitkovosti, proč musí být usmrcena?

Neexistuje žádná specifická léčba slintavky a kulhavky. Léze na sliznicích jsou často následně kontaminovány bakteriemi a tato sekundární infekce komplikuje další hojení. Zotavení trvá několik týdnů až měsíců a jedinec může být po celou dobu zdrojem infekce. Kromě zemí s aktuálními ohnisky nákazy je EU prostá této nákazy. Pokud bychom nákazu nechali rozšířit, způsobovala by velké zdravotní potíže a ekonomické ztráty a úplně vymýcení by trvalo mnoho let a stálo velké prostředky.

Otázka kompenzací chovatelům v případě utrácení v jejich chovu.

Postupuje se dle Veterinárního zákona 166/1999 Sb.

Chovatelům se poskytne náhrada nákladů a ztrát v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření. Tato opatření musí spočívat nejméně izolaci zvířat v hospodářství a zákazu jejich přemísťování.

Poskytované náhrady:

a) Náklady na utracení nebo porážku nemocných a podezřelých zvířat a neškodné odstranění jejich kadáverů. V odůvodněných případech se poskytne i náhrada za neškodné odstranění produktů těchto zvířat.

b) Náhrada za utracené nebo poražené zvíře

c) Náklady na provedení předběžné očisty a dezinfekce, dezinsekce a deratizace podle čl. 15 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU)2020/687

d) Náklady na nařízené očkování

e) Náklady na dodržování opatření v ochranných pásmech, pásmech dozoru a dalších pásmech s omezením.

f) Náklady na dodržování opatření ve stanovené pozorovací době před ukončením mimořádných veterinárních opatření.

Proč je stanovena ochranná zóna 3 km od ohniska?

Zónu, tzv. ochranné pásmo, stanovuje Mimořádné veterinární opatření SVS ČR. Vzdálenost 3 km okolo ohniska je dohodnutá mezinárodně. Vychází z praktických zkušeností a pozorování odborníků z WOAH (Světová organizace pro zdraví zvířat) a FAO EuFMD (Evropská komise pro kontrolu slintavky a kulhavky při Organizaci pro výživu a zemědělství Spojených národů), kteří mají s nemocí a jejím šířením zkušenosti.

A musí se tam i zdravá zvířata opravdu vybíjet?

Všechna vnímavá zvířata se utrácejí pouze ve vlastním ohnisku nákazy (tj. např. farma, kde byla nákaza prokázána), aby se zabránilo šíření nemoci do širšího okolí. Nemoc je totiž vysoce nakažlivá, takže zvířata v ohnisku se s vysokou pravděpodobností všechna postupně nakazí a budou šířit nemoc dále. V zóně 3 km od ohniska se zvířata utrácet nemusejí, záleží na nákazové situaci, místních podmínkách a dle toho na rozhodnutí Státní veterinární správy.

Jak máme chránit pastevní porost před kontaktem se zvěří? Zvláště v době, kdy jsou divočáci tak přemnoženi, že louky připomínají oraniště?

Ochrana pastvin je problematická, částečně lze uplatnit elektrické a pachové ohradníky. Je to problém společný s africkým morem prasat, řešení je potřeba koordinovat s místně příslušnou krajskou veterinární správou Státní veterinární správy a předmětnými mysliveckými spolky. 

Nemohou se farmy izolovat do karantény?

V ČR se dnes již většina chovatelů o dílčí formu karantény (dobrovolného uzavření chovů) snaží, včetně uplatnění další řady zásad biologické bezpečnosti. Úplné uzavření není prakticky realizovatelné. Vlastní uzavření zvířat (karanténa) ještě nezaručuje, že nedojde k nákaze. Vyloučit ji nelze pro vysokou infekčnost viru.

Co se děje na hraničních přechodech? Proč se neuzavřou všechny hraniční přechody a nedezinfikují se všechna auta?

Nákladní vozidla mohou pro vjezd na území ČR použít pět hraničních přechodů se Slovenskem. Všechna vozidla nad 3,5 tuny bez rozdílu nákladu projdou na hranici se Slovenskem dezinfekcí. Pokud jde o vozidla, která vezou, či jsou určena pro zásilky zvířat, živočišných produktů nebo krmiv, můžou pro vstup ze Slovenska do ČR nyní využít pouze tři hraniční přechody: Lanžhot – Brodské, Starý Hrozenkov – Drietoma a Mosty u Jablunkova – Svrčinovec. Řidiči vozidel vezoucích či určených pro přepravu veškerého ostatního zboží můžou kromě tří výše zmíněných přechodů využít přechodů Hodonín – Holič a Bílá-Bumbálka – Makov. Na hranicích se Slovenskem jsou a budou přepravci intenzivně kontrolováni, namátkově i ve vnitrozemí. Kolegům ze SVS pomáhají také armádní úřední veterinární lékaři. Kontroly probíhají v součinnosti s Policií ČR a Celní správou.

Jsem zemědělec a mám podezření na nákazu. Kdo zaplatí vyšetření?

Vyšetření hradí stát (resp. Státní veterinární správa – SVS), pokud:

• jde o podezření na nebezpečnou nákazu, což slintavka a kulhavka je podle zákona.
• podezření nahlásíte oficiálně – např. veterinárnímu lékaři nebo přímo krajské veterinární správě.

Důležité: Povinnost hlásit podezření je ze zákona (zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči – tzv. veterinární zákon). Nehlášení může vést i k sankcím.

Jak by se zacházelo se živočišnými produkty v zasaženém chovu slintavkou a kulhavkou? A jak se živočišnými produkty ve vymezeném pásmu 3 km a 10 km kolem něj?

V zasaženém chovu (ohnisko nákazy):

S nakaženým hospodářstvím se nakládá velmi přísně:

• Veškeré zvířecí produkty (mléko, maso, kůže, hnůj apod.) se považují za potenciálně infekční.
• Produkty se nesmějí uvádět do oběhu.
• Produkty se zpravidla likvidují (spalování, zakopání apod.) podle pokynů Státní veterinární správy.
• Zvířata se utrácejí a kadávery se likvidují za veterinárního dohledu.

V ochranném pásmu (3 km):

• Krajská veterinární správa zakáže přesuny veškerých živočišných produktů od vnímavých zvířat.
• Krajská veterinární správa může povolit individuální přesuny živočišných produktů, ale pouze za účelem jejich zpracování způsobem, který zajistí inaktivaci potenciálně přítomného původce nákazy (například pasterace nebo výroba tepelně ošetřených masných výrobků).
• Zákaz přemísťování zvířat a produktů bez schválení, včetně například sena nebo slámy, pokud by mohly být kontaminovány.
• Produkty, které nelze ošetřit nebo zabezpečit, se často také likvidují.

V pásmu dozoru (10 km):

Opatření jsou o něco mírnější, ale stále platí:

• Krajská veterinární správa zakáže přesuny veškerých živočišných produktů od vnímavých zvířat.
• Krajská veterinární správa může povolit individuální přesuny živočišných produktů, ale pouze za účelem jejich zpracování způsobem, který zajistí inaktivaci potenciálně přítomného původce nákazy (například pasterace nebo výroba tepelně ošetřených masných výrobků).
• Zákaz pořádání trhů, výstav apod.