Ovoce a zelenina
Ovocnářství má v ČR bohatou tradici. Zpočátku se rozvíjelo především v zámeckých a klášterních zahradách, později se již mnoho odrůd jednotlivých ovocných druhů stromů pěstovalo v zahradách nejen světské a církevní vrchnosti, ale i u poddaných. Ovocné stromy byly vysazovány v zahradách, alejích, stromořadích, ale i v ucelených velkých ovocných výsadbách.
Pěstování ovoce na zahrádkách mající samozásobitelský charakter má v našich podmínkách široké uplatnění, kryje na rozdíl od zemí EU významně spotřebu domácího ovoce obyvatelstva. Avšak pěstování ovoce v těchto výsadbách je méně rentabilní, výnosy jsou nízké a toto ovoce z převážné části nesplňuje kvalitativní požadavky tržního ovoce. Tržní produkce ovoce může být dosahováno pouze v producentských ovocných výsadbách s intenzifikačními prvky a pravidelnou agrotechnikou.
Ovocné rostliny se nejčastěji pěstují pro hospodářské využití plodů. Do popředí vystupuje význam zdravotní, národohospodářský i estetický. Nabízí se také využití ve včelařství, lékařství, využití dřeva apod. Zanedbatelný není ani vliv výroby ovoce na zachování pracovních příležitostí a diverzity rostlinné výroby. Ovoce má významný obsah vitamínů, pektinů, minerálních solí, organických kyselin, sacharidů, dále se vyskytují třísloviny, aromatické látky, dusíkaté látky, celulózy a tuky. Obsah všech chemických látek v ovoci značně kolísá v závislosti na druhu, odrůdě, půdně klimatických podmínkách a na dalších faktorech.
Výměry ovocných sadů v ČR se postupně snižují. V současnosti dosahuje celková plocha ovocných sadů cca 16 000 ha; produkční sady, které jsou rozhodující pro pěstování konzumního ovoce, představují 13 047 ha, z toho plodné sady 12 231 ha.
V posledních letech došlo k velmi výrazné redukci ploch produkčních sadů. Kromě nastavení nových dotačních podmínek a zpřísnění definice kultury „sad“ v registru půdy LPIS (změnily se např. počty jedinců, které je potřeba k zařazení do půdního bloku s označením sad), byly skutečně likvidovány staré výsadby u řady pěstitelů. Na ÚKZÚZ probíhá aktualizace produkčních sadů evidovaných v Registru sadů. Některé sady byly zlikvidovány a značná část byla převedena z kultury „sad“ na kulturu „jiná trvalá kultura“, které je evidována pouze v LPIS a ne “u ÚKZÚZ v Registru sadů.
Celková produkce ovoce za posledních sedm let se v závislosti na vývoji počasí během vegetace pohybuje v rozmezí od 250 000 do 390 000 t, z toho 120 000 – 190 000 t tvořilo ovoce z produkčních výsadeb. Nejběžněji pěstovanými druhy v ČR jsou zejména jabloně, hrušně, slivoně, třešně a višně, dále také meruňky, jahodník, méně již ořešáky, lísky, maliník a ostružiník. Výrazně na ústupu je pěstování broskví, angreštu, červeného a bílého rybízu.
Pěstování zeleniny má v ČR velmi dlouhou tradici; pěstovala se již v 9. – 10. století n. l. K významnému rozvoji pěstování zeleniny došlo v průběhu 18. století, kdy se pěstební plochy nejen zvětšovaly, ale docházelo i k zušlechťování stávajícího sortimentu odrůd a pěstovaných druhů zeleniny. Zeleninová strava se začala stávat hlavní součástí venkovské kuchyně a její obliba rostla i u městského obyvatelstva. Zelenina má vysokou nutriční hodnotu spočívající v obsahu vitaminů, minerálních látek, vlákniny, stopových prvků, kyselin a éterických olejů nepostradatelných pro růst buněk, krvetvorbu, činnost svalů, tvorbu hormonů vč. protirakovinných a antibakteriálních účinků. Jako zeleninu konzumujeme zdužnatělé kořeny, hlízy, bulvy, cibule, listy, stonky, květy, zdužnatělá květenství, bobule a semena. Tato pestrost je nositelem nejen různých chuťových, čichových a zrakových vjemů, ale i zdrojem různých látek nezbytných pro metabolismus lidského organismu.
V současné době se v ČR intenzivním pěstováním zeleniny zabývá 435 pěstitelů – od těch nejmenších s plochou cca 0,5 ha až po ty největší zelinářské podniky s pěstitelskou plochou okolo 700 ha. Celková plocha pro pěstování zeleniny v ČR se v posledních letech zvyšuje a dosahuje cca 15 100 ha, na které se v závislosti na průběhu počasí vypěstuje v průměru 250 000 – 310 000 t zeleniny. Produkce tržní zeleniny za posledních sedm let se pohybuje v rozmezí od 220 000 do 270 000 t. Aktuálně se tržní zelenina pěstuje na cca 12 000 ha. V českých a moravských zelinářských oblastech má největší podíl na celkové sklizni především hlávkové zelí, cibule, mrkev, květák, rajčata, zelený hrášek, celer, petržel, dále pak též kapusta, kedlubny, různé saláty, špenát a ředkvičky.
V roce 2021 byla výměra krytých ploch pro pěstování rajčat 69 ha. Vzhledem k dotačním podporám v rámci Programu rozvoje venkova se rekonstruují skleníky a budují se nové pro pěstování rajčat hydroponickým způsobem.
V ČR je ovoce, stejně jako zelenina, pěstováno v systému integrovaného způsobu pěstování. V současné době dosahují tyto plochy 10,0 tis. ha ovocných sadů a u zeleniny 7,2 tis. ha.
Období sklizně a doba skladování ovoce a zeleniny
Vnitrostátní strategie ČR organizací producentů v sektoru ovoce a zeleniny 2015–2025
Kontrola čerstvého ovoce a zeleniny.
Metodika k provádění nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění nařízení vlády č. 114/2008 Sb. a nařízení vlády č. 45/2009 Sb. - platná pro rok 2009.
Nařízení 95/2008 Sb.
Nařízení vlády č. 95/2008 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování oddělené platby za rajčata určená ke zpracování
Účinnost od: 15. 3. 2008