11. 5. 2011 - Návrh na sjednání Protokolu o trvale udržitelném hospodaření v lesích k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat
Protokol podporuje činnosti související se zachováním nebo zvýšením lesnatosti, zajištěním produkčních funkcí lesů a jejich role v rozvoji venkova, podporování vhodného využívání dřeva jakožto ekologického a obnovitelného materiálu a podporování trvale udržitelného využívání ostatních (nedřevních) produktů lesa v karpatském regionu.
Předkládací zpráva
Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (dále jen „Úmluva“ nebo „Karpatská úmluva“) byla připravena z iniciativy Ukrajiny a za technické pomoci Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Ukrajina v roce 2001 zahájila jednání s Českou republikou, Svazovou republikou Jugoslávie, Maďarskem, Polskem, Rumunskem
a Slovenskem, jejichž cílem bylo přijetí Úmluvy na 5. ministerské konferenci EHK OSN „Životní prostředí pro Evropu“ v Kyjevě v květnu 2003. Tuto iniciativu podpořily rovněž smluvní strany Alpské úmluvy, které přispěly k procesu sjednávání Úmluvy jak svými zkušenostmi, tak i finančně.[1]
Úmluva byla podepsána a ratifikována všemi státy karpatského regionu (Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko, Ukrajina, Polsko). Ratifikační listina ČR byla u depozitáře uložena dne 28. července 2005. Úmluva vstoupila podle svého článku 21 pro ČR i obecně v platnost dne 4. ledna 2006 (č. 47/2006 Sb.m.s.). Plněním cílů Úmluvy je pověřeno Ministerstvo životního prostředí.
Karpatská úmluva je rámcovou úmluvou, která obsahuje obecně formulované závazky, přičemž předpokládá jejich konkretizaci prostřednictvím postupně sjednávaných protokolů. Model rámcové úmluvy se osvědčil v rámci Alpské úmluvy, ke které byly sjednány protokoly o ochraně přírody a krajiny, horském zemědělství, územním plánování a udržitelném rozvoji, horských lesích, turistice, energii, ochraně půd
a dopravě.
Úmluva je zaměřena na široký okruh témat, která souvisí s udržitelným rozvojem regionu. Jednotlivé články se týkají ochrany biodiverzity, krajiny, územního plánování, integrovaného hospodaření v povodích, udržitelného zemědělství, lesního hospodářství, cestovního ruchu a dopravy, kulturního dědictví a tradičních znalostí. Úmluva umožňuje důslednější, produktivnější a koordinovanější postup při ochraně a udržitelném rozvoji Karpat a přispívá ke koordinaci probíhajících i budoucích aktivit. Protokoly jsou důležitým krokem pro provádění Karpatské úmluvy. Pomocí nich bude možno prosazovat cíle Úmluvy a v rámci karpatského regionu rozvíjet spolupráci v klíčových oblastech. Utvoří rámec pro udržitelný rozvoj založený na zásadách subsidiarity, prevence a spolupráce.
Na prvním zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, které se konalo ve dnech 11. - 13. prosince 2006 v Kyjevě na Ukrajině, bylo ustaveno šest pracovních skupin za účelem přípravy prováděcích protokolů k této Úmluvě. Jedná se o pracovní skupinu pro ochranu a udržitelné využívání biodiverzity, pro zachování tradičních vědomostí a kultur, pro udržitelné zemědělství, pro rozvoj venkova a lesnictví, pro udržitelný průmysl, energetiku, dopravu a infrastrukturu, pro udržitelný cestovní ruch a pracovní skupinu pro územní plánování. Pracovní skupina pro rozvoj venkova a lesnictví připravila Protokol o trvale udržitelném hospodaření v lesích (dále jen „Protokol“), jenž je dalším sjednávaným protokolem k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (prvním byl Protokol o ochraně a udržitelném využívání biologické a krajinné rozmanitosti).
Text Protokolu bude předložen k přijetí na 3. zasedání konference smluvních stran v květnu 2011 v Bratislavě na Slovensku.
Protokol se vztahuje na karpatský region (dále jen “Karpaty”), tak jak jej vymezí konference smluvních stran (článek 1 Úmluvy), každá strana je pak oprávněna rozšířit použití protokolů na další části svého území. Vymezení území, na které se Úmluva resp. Protokol vztahuje, vychází z principu „autodesignace“, kdy každý signatářský stát rozhodne, jaké území bude do Úmluvy resp. Protokolu zařazeno. Konference smluvních stran, jejíž první zasedání se konalo v Kyjevě ve dnech 11. - 13. prosince 2006 a druhé v Bukurešti ve dnech 17. - 19. června 2008, dosud nevymezila rozsah Karpatského regionu. Jeho vymezení se předpokládá na 3. zasedání konference smluvních stran v roce 2011 na Slovensku. Pro potřeby Protokolu pro udržitelné hospodaření v lesích navrhujeme vymezit území následovně:
Soustava Vnější západní Karpaty. Soustava Vnější západní Karpaty zahrnuje podsoustavu Jihomoravské Karpaty (s celkem Mikulovská vrchovina), podsoustavu Středomoravské Karpaty (s celky Ždánický les, Litenčická pahorkatina, Chřiby, Kyjovská pahorkatina), podsoustavu Slovensko-moravské Karpaty (s celky Vizovická vrchovina, Bílé Karpaty, Javorníky), podsoustavu Západobeskydské podhůří (s celkem Podbeskydská pahorkatina) a podsoustavu Západní Beskydy (s celky Hostýnsko-vsetínská hornatina, Rožnovská brázda, Moravskoslezské Beskydy, Jablunkovská brázdda, Slezské Beskydy a Jablunkovské mezihoří).
Návrh Protokolu vychází z konceptu trvale udržitelného obhospodařování lesů, který byl definován Ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) jako správa a využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, jenž zachovává jejich biodiverzitu, produkční schopnost a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti i v budoucnosti odpovídající environmentální, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a globální úrovni a který nepoškozuje ostatní ekosystémy. Trvale udržitelné obhospodaření lesů je založeno na rovnováze mezi pilířem environmentálním, ekonomickým a sociálním, což je hlavním východiskem pro projednávání a sjednávání Protokolu. Dalšími ideovými východisky jsou rezoluce (MCPFE), které tyto pilíře rozpracovaly. V souladu s rozhodnutím Úmluvy o biologické rozmanitosti VII/11 lze trvale udržitelné obhospodařování lesů považovat za prostředek uplatňování ekosystémového přístupu v lesích. Základním lesnicko-politickým dokumentem České republiky je Národní lesnický program pro období do roku 2013, schválený usnesením vlády České republiky ze dne 1. října 2008 č. 1221.
Cílem Protokolu je podporovat trvale udržitelné obhospodařování a ochranu karpatských lesů, aby přinášely užitek současným a budoucím generacím. Protokol podporuje činnosti související se zachováním nebo zvýšením lesnatosti, zajištěním produkčních funkcí lesů a jejich role v rozvoji venkova, podporování vhodného využívání dřeva jakožto ekologického a obnovitelného materiálu a podporování trvale udržitelného využívání ostatních (nedřevních) produktů lesa. Protokol usiluje o zlepšování zdravotního stavu a vitality lesů, o zlepšování ochrany a udržitelného využívání složek biologické rozmanitosti lesa, určování a ochraně přirozených, zejména původních lesů. Protokol zahrnuje opatření s cílem podporovat obnovu přírodě blízkých lesů, zvyšovat roli lesního hospodářství a navazujících průmyslových odvětví při zmírnění změny klimatu, zlepšit ochranné funkce lesů, jako jsou ochrana proti povodním, sesuvům půdy a regulace koloběhu vody obecně a zlepšit společenské funkce lesů. Podporuje a napomáhá spolupráci při rozvíjení a využívání odpovídajících systémů plateb za environmentální zboží a služby poskytované lesy a posilování správy a prosazování práva v oblasti lesnictví, zvláště se zaměřením na boj s nelegální těžbou dřeva a na ni navazující obchod.
Smluvní strany Protokolu se na svém území zavazují k vytvoření a provádění politik a strategií usilujících o trvale udržitelné hospodaření v lesích v Karpatech, k začlenění cílů usilujících o ochranu a udržitelné využití biologické a krajinné rozmanitosti do dalších regionálních i světových sektorových politik a strategií. Zavazují se také k přijetí opatření zajišťující koordinaci a spolupráci mezi dotčenými institucemi a regionálními i místními orgány, zaměřenou na podporu sdílené zodpovědnosti, zvláště pak rozvoj a zlepšení součinnosti během provádění politik. Dále budou podporovat aktivní spolupráci mezi příslušnými institucemi a organizacemi na mezinárodní úrovni; spolupráci mezi regionálními a místními orgány v Karpatech na mezinárodní úrovni a hledání řešení společných problémů na nejvhodnější úrovni.
Protokol rovněž zdůrazňuje zapojení regionálních a místních orgánů a komunit s cílem podpořit sdílenou odpovědnost při provádění tohoto Protokolu. Smluvní strany podporují aktivní mezinárodní spolupráci mezi příslušnými institucemi s ohledem na trvale udržitelné obhospodařování a ochranu karpatských lesů.
Sjednaný Protokol vstoupí v platnost devadesátým dnem od data uložení čtvrté ratifikační listiny, listiny o schválení nebo přijetí. Protokol bude následně otevřen k přístupu stranám, které ho nepodepsaly. Poté vstoupí Protokol v platnost pro každou další stranu devadesátým dnem od data uložení její ratifikační listiny, listiny o schválení nebo přijetí.Smluvní stranou Protokolu se může stát pouze smluvní strana Úmluvy. Každá strana může odstoupit od Protokolu na základě písemného oznámení adresovaného depozitáři. Odstoupení nabude účinnosti stoosmdesátým dnem od data přijetí notifikace depozitářem. Na stanovení vstupu v platnost, pozměňovacích návrhů, odstoupení od Protokolu a řešení sporů se přiměřeně použijí příslušná ustanovení Karpatské úmluvy (bude provedeno v souladu s články 19, 20, 21 odst. 2 až 4 a s článkem 22 Úmluvy).
Legislativní zajištění závazků vyplývajících pro Českou republiku z přistoupení k Protokolu je pokryto zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů a vyhláškami vydanými k jeho provedení. Zásady trvale udržitelného obhospodařování lesů Karpat vychází rovněž ze strategických dokumentů české republiky, především Národního lesnického programu České republiky na období do roku 2013 a dále ze strategických dokumentů v oblasti životního prostředí jako jsou Státní politika životního prostředí České republiky na léta 2004-2010 (SPŽP ČR), Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky (SOBR ČR), Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky (SPOPK ČR), a dále z oblastních plánů rozvoje lesů a z plánů péče jednotlivých CHKO. Sjednání Protokolu nevyžaduje změny v právních předpisech ČR. Česká republika má předpoklady plnit závazky vyplývající z navrženého Protokolu k Úmluvě.
Přijetí Protokolu nebude znamenat pro Českou republiku povinnost platit žádné povinné příspěvky nad rámec poskytovaných příspěvků smluvních stran Úmluvy do řádného rozpočtu Úmluvy, tzn. nebude vytvořen žádný jiný fond pouze pro Protokol. Příspěvek České republiky pro rok 2009 až 2011 činí 30.000,- EUR ročně a k jeho nárůstu nedojde ani v letech 2012-14. Členský příspěvek do rozpočtu Úmluvy je hrazen z rozpočtové kapitoly Ministerstva životního prostředí – 315. Ministerstvo zemědělství se bude podílet na úhradě části příspěvku odpovídající aktivitám v souladu s dikcí lesního zákona v rámci Protokolu, pokud by v budoucnu tento podíl byl v rozpočtu Úmluvy vykazován. Navýšení celkového rozpočtu Úmluvy se dá předpokládat se vstupem Protokolu v platnost. K jeho navýšení však může dojít pouze se souhlasem všech smluvních stran. Program práce Karpatské úmluvy je z části financovaný členskými příspěvky smluvních stran, dobrovolnými příspěvky nesmluvních států a organizací a dále prostřednictvím mezinárodních projektů. Pokud bude do budoucna navýšení rozpočtu nezbytné, Česká republika bude prosazovat, aby nedošlo k nárůstu členských příspěvků smluvních stran a dodatečné náklady byly hrazeny z dobrovolných příspěvků nesmluvních států a organizací a prostřednictvím mezinárodních projektů. Česká republika při schvalování rozpočtu Úmluvy vždy dbá na dodržování principu vysoké hospodárnosti a účelnosti vynakládání finančních prostředků a dosažení rozpočtu Úmluvy s minimálním a nezbytně nutným dopadem na příspěvky smluvních stran. Náklady spojené s účastí českých expertů na jednáních v pracovní skupině Protokolu budou hrazeny z prostředků Ministerstva zemědělství v rámci schválené rozpočtové kapitoly a nebudou znamenat zvýšení nároků na státní rozpočet.
Cíle Protokolu budou integrovány do existujících dotačních programů podporujících trvale udržitelné hospodaření v lesích v gesci MZe a MŽP. Česká republika se může zapojit do projektů financovaných z mezinárodních fondů podporujících naplňování Karpatské úmluvy nebo žádat finanční podporu svého projektu v karpatské oblasti z fondů EU. Další možností financování jsou projekty zahraniční rozvojové spolupráce. Zapojení České republiky bude odpovídat disponibilním možnostem kapitoly MŽP-315, MZe-329 a dalších subjektů zapojených do implementace Protokolu. Realizace cílů Protokolu nebude představovat žádné zvýšené nároky na státní rozpočet.
Při přípravě a projednávání návrhu textu Protokolu spolupracovali zástupci MZe, MŽP, kompetentní odborníci a zástupci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů a partneři z regionů. Návrh na sjednání Protokolu byl rovněž konzultován a projednán s příslušnými kraji karpatského regionu. Právnické otázky a závazky vyplývající ze sjednávaného Protokolu byly konzultovány se zástupci MZV. Při sjednávání Protokolu Česká republika prosazovala, aby nedocházelo ke vzniku paralelních aktivit k již existujícím mezinárodním smluvním závazkům karpatských zemí (např. Úmluva o biologické rozmanitosti, Celoevropská strategie ochrany biologické rozmanitosti v rámci Rady Evropy, Úmluva o ochraně evropských volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, Úmluva o ochraně a únosném využívání Dunaje a další). Z tohoto hlediska byl Protokol sjednáván příslušnými odborníky se zřetelem na již existující mezinárodní smluvní závazky karpatských států. Aktivním zapojením do procesu projednávání Protokolu bylo možno přispět k tomu, aby se jednalo o efektivní nástroj, který bude přínosem pro všechny karpatské státy.
Úkoly, jež vyplynou pro Českou republiku při provádění Protokolu, budou po jeho vstupu v platnost zajišťovat jednotlivé resorty v rámci své působnosti dané právním řádem České republiky. Zejména v souladu se shora zmíněnými právními předpisy se bude jednat o MZe, MŽP a Ministerstvo pro místní rozvoj a jejich resortní organizace. Vzhledem k tomu, že hlavním cílem Protokolu je podpora trvale udržitelného obhospodařování lesů Karpat se zohledněním aspektů ekonomických, environmentálních a sociálních, bude Ministerstvo zemědělství plnit roli koordinátora. Při aktivním naplňování závazků Protokolu se rovněž předpokládá spolupráce s partnery v karpatském regionu. Partnery se rozumí např. krajské úřady, správy CHKO, soukromý sektor i nestátní neziskové organizace.
Protokol o trvale udržitelném hospodaření v lesích spadá do kategorie mezinárodních smluv upravující práva a povinnosti osob a zahrnuje věci, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je tzv. prezidentskou smlouvou, k jejíž ratifikaci je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu České republiky. Protokol bude tedy sjednán v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, čl. 49 a navazujících prováděcích pravidel. Závazky obsažené v Protokolu jsou pokryty stávající právní úpravou České republiky. Ratifikace Protokolu bude plně v souladu s ústavním pořádkem a platným právním řádem České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných mezinárodních smluv v ochraně přírody, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, i v souladu se zájmy České republiky.
[1] Alpská úmluva je regionální úmluvou, která byla sjednána mimo rámec OSN s cílem ochrany a udržitelného rozvoje pohoří Alp. Byla podepsána 7. listopadu 1991 v Salzburgu v Rakousku a vstoupila v platnost dne 6. března 1995. Smluvními stranami Alpské úmluvy jsou Francie, Itálie, Lichtenštejnsko, Monako, Německo, Rakousko, Slovinsko, Švýcarsko a Evropská unie.