Právní předpisy EU
Přijímaní právních předpisů EU:
- řádným legislativním postupem:
Komise navrhne a předloží legislativní návrh Evropskému parlamentu a Radě. Následně tyto dva orgány musejí odsouhlasit znění toho návrhu.
Parlament a Rada zkoumají a upravují znění textu návrhu zákona prostřednictvím několika čtení. Pokud se oba orgány na změnách shodnou, je legislativní návrh přijat. Jestliže se však dohodnout nemohou, přichází na řadu tzv. druhé čtení. Není-li shody dosaženo ani ve druhém čtení, je návrh předložen tzv. dohodovacímu výboru, který je složen ze stejného počtu zástupců Parlamentu a Rady. Tohoto jednání se účastní také zástupci Komise. Jakmile výbor dospěje k dohodě, je text zaslán Parlamentu a Radě ke třetímu čtení, takže návrh může být posléze přijat jako právní předpis. Ve výjimečných případech Parlament a Rada dohody nedosáhnou ani ve třetím čtení a právní předpis přijat není.
- zvláštními legislativními postupy:
EP a Rada zmocňují Komisi k přijímání dvou druhů nelegislativních aktů, a to prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci.
Prováděcí akty slouží k upřesnění obsahu právní normy obsažené v (obecných) předpisech a stanovují jednotná podrobná pravidla pro provádění právně závazných aktů EU ve všech členských státech. Umožňují Komisi reagovat na měnící se okolnosti a technický pokrok, aniž by bylo nutné pokaždé zahajovat složitý legislativní proces. Komise obvykle prováděcí nařízení přijímá sama. Musí ho však zkonzultovat ve svých výborech, ve kterých je zastoupena každá členská země. V praxi se mohou ve většině případů ke znění návrhu prováděcího aktu vyjádřit i občané a další zainteresované strany. Nicméně tak musí učinit v průběhu čtyř týdnů před hlasováním příslušného výboru.
Akty v přenesené pravomoci v omezené míře doplňují nebo mění méně důležité prvky již přijatých právních předpisů. Umožnují flexibilnější a rychlejší reakci na měnící se podmínky v určitých oblastech, aniž by bylo nutné pokaždé měnit celý legislativní akt. Komise připravuje a následně přijímá tyto akty po konzultaci ve svých výborech a skupinách složených ze zástupců každého členského státu EU. I v tomto případě se ve většině případů mohou ke znění návrhu prováděcího aktu vyjádřit i občané a další zainteresované strany, pokud tak učiní v průběhu čtyř týdnů před hlasováním příslušného výboru. Po přijetí aktu v přenesené pravomoci ze strany Komise mají Evropský parlament a Rada obvykle dva měsíce na vznesení námitek. Pokud tak neučiní, vstoupí akt v přenesené pravomoci v platnost.
Možnost Komise přijímat akty v přenesené pravomoci podléhá následujícím přísným omezením:
- akt v přenesené pravomoci nemůže měnit základní prvky právních předpisů
- akt v přenesené pravomoci musí vymezovat cíle, obsah, rozsah a dobu trvání přenesení pravomoci
- Evropský parlament a Rada mohou dané akt v přenesené pravomoci zrušit nebo proti němu vyslovit námitky
Úloha vnitrostátních parlamentů:
Společně s Evropským parlamentem a Radou získávají všechny legislativní návrhy Komise i parlamenty jednotlivých členských zemí EU, což jim umožňuje vyjádřit k nim své stanovisko.
V oblastech, v nichž EU sdílí pravomoc s členskými státy, mohou vnitrostátní parlamenty ověřit, zda by příslušné opatření nebylo účinnější na vnitrostátní nebo regionální úrovni (tzv. zásada subsidiarity).