COP30 v Belému: polemická debata o ochraně životního prostředí z programu vynechána

Otázka tzv. „zeleného protekcionismu“, jeden z největších bodů sporu mezi rozvojovými zeměmi a vyspělými ekonomikami, byla vynechána z původního programu jednání na COP30 v Belému.  Debata se točí kolem tzv. jednostranných obchodních opatření (UTM), jako je mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) a nařízení o produktech bez odlesňování (EUDR), obě z Evropské unie. Tato opatření jsou mnoha rozvojovými zeměmi vnímána jako obchodní bariéry maskované jako environmentální politiky.

CBAM stanoví cenu za emise uhlíku spojené s produkty dováženými do regionu Latinské Ameriky, jako je ocel, hliník, cement a hnojiva. Toto opatření se snaží vyrovnat podmínky s výrobci v evropském bloku, kteří již za své emise platí v rámci evropského systému obchodování s uhlíkem. V praxi to funguje jako daň z uhlíku obsaženého v zahraničním zboží, přičemž plné zavedení je plánováno na rok 2026.

Nařízení EUDR zakazuje vstup komodit, jako je sója, káva, hovězí maso, kakao a dřevo, které souvisí s oblastmi odlesněnými po prosinci 2020, na evropský trh. Nařízení zavazuje společnosti k vysledování celého výrobního řetězce až k jeho původu. Toto opatření vyvolalo obavy mezi amazonskými zeměmi a zemědělskými producenty, kteří poukazují na vysoké náklady a jednostranná kritéria sledovatelnosti.

Podle Spaniola je třeba o těchto opatřeních široce diskutovat, protože ovlivňují celou globální ekonomiku. „Jsou prezentována jako environmentální, ale v praxi přímo ovlivňují mezinárodní obchod. Obecně mají jedno společné: jsou jednostranná, vytvořená domácí legislativou, která ukládá další pravidla k těm, která již jsou stanovena v mezinárodních dohodách,“ řekl Spaniol. Podle něj se nařízení EUDR nezaměřuje pouze na problematiku odlesňování, ale ukládá také další požadavky, které se dotýkají i otázek práce a daní. „V konkrétním případě EUDR vytvořila Evropská unie výrobní požadavky pro sedm dodavatelských řetězců, které v praxi zahrnují 365 odvozených produktů. Pokud má venkovský producent například probíhající pracovní spor, mohou to evropské orgány využít k zabránění vývozu. I bez prokázané škody může být penalizován. To je velmi závažné a v rozporu s naší národní legislativou,“ vysvětlil.

Davi Bomtempo, náměstek pro životní prostředí a udržitelnost Národní konfederace průmyslu (CNI), rovněž varuje před dopady těchto opatření na brazilský průmysl. Uvádí, že nové mezinárodní environmentální předpisy se stávají klíčovými pro globální konkurenceschopnost. „Stále častěji se setkáváme s požadavky na národní a mezinárodní regulaci nízkouhlíkové agendy. Země, která bude v této zelené agendě nejvíce konkurenceschopná, se prosadí a získá výhodnější pozici,“ řekl Bomtempo. Podle něj je problém v tom, že některé z těchto politik nakonec fungují jako obchodní bariéry a snižují konkurenceschopnost zemí, které již mají environmentální výhody. „Například v případě úprav uhlíkových hranic se bere v úvahu pouze první rozsah, tedy to, co se děje v průmyslovém závodě. To ignoruje brazilskou energetickou matici, která je mnohem čistší a konkurenceschopnější. Když se započítávají daně a cla, brazilský produkt se stává méně konkurenceschopným a má potíže s přístupem na evropský trh,“ vysvětlil.

Bomtempo tvrdí, že jasná a srovnatelná mezinárodní pravidla jsou zásadní pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a uznání pokroku Brazílie v oblasti udržitelnosti. „Brazílie má obrovské komparativní výhody. Máme čistou elektrickou síť, největší biodiverzitu na světě, dostupnost vody a průmysl, který spotřebovává CO₂, ale málo ho produkuje. Výzvou je proměnit tyto výhody v konkurenceschopnost, a k tomu je nezbytná odpovídající regulace a harmonizace globálních pravidel,“ uvedl. Podle Bomtempa COP30 pracuje na tom, aby toto téma zůstalo na programu jednání a aby se rozšířil dialog o konkurenceschopnosti a průmyslové udržitelnosti. „Tato diskuse se týká několika oblastí konference, jako je energetika, bioekonomika a cirkulární ekonomika. Cílem je propojit tato témata s udržitelným financováním a zelenou taxonomií, aby Brazílie mohla mít konkurenceschopnější a levnější přístup k úvěrům a investicím v rámci transformace,“ uvedl.

Latinskoamerické a africké delegace tvrdí, že by o takových opatřeních mělo být diskutováno na multilaterálních fórech, jako je Světová obchodní organizace (WTO) nebo Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC), aby se zabránilo používání environmentální politiky jako nástroje obchodní diskriminace.

Spaniol zdůrazňuje, že obchod a klima musí vést dialog, ale bez trestu. „Obchod by neměl být založen na sankčních bariérách. Pokud je cílem podporovat udržitelnější postupy, pak by ti, kteří dělají správnou věc, měli být odměněni, místo aby byli producenti vylučováni. Jinak by výsledek mohl být opačný, s rostoucí chudobou a ještě větším tlakem na životní prostředí,“ uvedl.

Zdroje blízké jednáním uvádějí, že by se toto téma mohlo v nadcházejících dnech vrátit na jednací stůl v rámci paralelních diskusí. Nicméně skutečnost, že bylo vynecháno z oficiálního programu, posiluje znepokojení rozvojových zemí, které Evropskou unii obviňují, že zneužívá klimatickou agendu k ochraně svých trhů a tlaku na ekonomiky vyvážející komodity.

Zdroj

Zpracoval:
Martin Lošťák
místní zástupce ČR pro agro-potravinářství v Brazílii
tel: +5 511 989 411 211, e-mail: martin.lostak@evolversolutions.com