Informace z OECD: Strategické řízení a profesionalizace úředníků veřejných zakázek
Veřejné zakázky tvoří v průmyslově rozvinutých zemích přibližně 13 % HDP a 30 % vládních výdajů. Vnitrostátní i mezinárodní rámce pro jejich zadávání se posouvají od dobrovolných k závaznějším úpravám a účinnějšímu využívání.
V Evropě každoročně zhruba 250 000 veřejných institucí utrácí v rámci veřejných zakázek za nákup zboží a služeb cca 15 % HDP, tedy asi 2 biliony EUR. Segment veřejných zakázek na potraviny a stravování je odhadován na 50 mld. EUR (tj. 6 % z celkové roční spotřeby potravin v EU). I když nejde o dominantní podíl, je již dostatečně velký, aby mohly veřejné zakázky představovat zřetelnější faktor s transformačním potenciálem na evropském potravinovém trhu.
Nejen na evropském trhu dochází v poslední době ke změnám standardů nákupu ve školním stravování a širší aktualizaci kritérií pro udržitelné/strategické zadávání veřejných zakázek na potraviny. Města, regiony (tj. správní úrovně, kam se v některých zemích stále častěji přesunují národní programy) a veřejné instituce tak plní své role v aktualizovaném kontextu, kdy zároveň podporují udržitelné agri-food systémy.
Na veřejné zakázky jako celek (a tedy i na zakázky na potraviny a stravovací služby) jsou proto kladeny nároky, které vedou k jejich profesionalizaci, k jejich pevnému zakotvení mezi významnými nástroji pro tržní orientaci (viz WTO GPA aj.) a k posílení jejich schopnosti přispívat k realizaci celospolečenských přínosů (např. v oblasti ochrany životního prostředí, zdravé výživy, animal welfare, v sociální oblasti, posilování inovací, zlepšené cenové dostupnosti potravin, ochrany před nekalou konkurencí apod.).
Tyto nároky dále rostou v souvislosti s transformačním urychlováním investic (snaha o lepší využívání potenciálu společných nákupů, prosazování požadavků na domácí výrobní cíle, zkracování/zjednodušování zadavatelských postupů, povinnost necenových kritérií, vyhrazování rozpočtů pro posílení inovačních zakázek apod.).
Profesionalizace odborníků na veřejné zakázky jako strategický prvek veřejných služeb tak představuje základní prioritu reforem (odlišení veřejných zakázek jako specializované profese v rámci státní správy, příprava kompetenčních modelů a certifikačních rámců). Přináší ale i administrativní/finanční náklady a může ovlivnit trh práce zvýšením bariér vstupu do určitých pozic. Navzdory těmto možným nevýhodám země, které zavedly certifikační systémy, vykazují obecně pozitivní výsledky díky stabilní, efektivní a strategicky zaměřené pracovní síle v oblasti nákupu (lepší poměry cena/výkon, vyšší důvěra ve veřejné instituce, synergie postupů při zadávání veřejných zakázek s širšími národními prioritami).
Jen polovina zemí OECD však uznává „zakázkáře“ jako samostatné povolání, jen třetina uplatňuje certifikační rámce a pouze 5 států uvádí, že nabízí konkurenceschopné platy (ve srovnání s jinými oblastmi státní služby); praktické přístupy typu školení na pracovištích přitom zůstávají málo rozšířené.
Zpracovalo: Oddělení zahraničně obchodní spolupráce MZe, 26.3. 2026
Kontakt: radek.stransky@mze.gov.cz