Novinky z OECD – Světový rybolov a jeho ochrana
V prvním pololetí letošního roku OECD věnovala bližší pohled stavu světového rybolovu, možnostem ochrany před vysokou exploatací mořských zdrojů nebo schopnostem rybářského sektoru přizpůsobit se dopadům klimatické změny.
V mořích po celém světě dochází k nadměrnému lovu volně žijících rybích populací. Pro Evropu a její Společnou rybářskou politiku jde o důležité téma. Ryby figurují ve strategické evropské agendě jako zdroj kvalitních bílkovin s nižší uhlíkovou stopou, nižšími požadavky na vstupy a jako komodita s nízkou soběstačností EU a jsou středem aktuální pozornosti v EU (Blue Foods Action Plan). Úlovky v severozápadním i severovýchodním Atlantiku klesají už od sedmdesátých let. Vážně postiženo je i Středozemní a Baltské moře. Stav rybích populací dále zhoršuje i nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov (IUU rybolov), který ničí místní mořské ekosystémy, ohrožuje udržitelné hospodaření (SDG14) i potravinové zabezpečení, vytváří nekalou soutěž, poškozuje ekonomiky pobřežních států a často je provázen porušováním lidských práv/trestnými činy (nucená práce, daňové úniky aj.).
Klimatická změna situaci navíc komplikuje tím, že se v jejím důsledku dle odhadů až čtvrtina rybích populací do roku 2030 přesune do jiných oblastí (tropické oblasti budou postižené nejvíce), což povede k lovu mimo stávající právní rámce, oslabení kontrolních mechanismů/jurisdikcí pobřežních zemí, a tedy růstu rizika IUU rybolovu, jehož konkrétní aktéry navíc není snadné identifikovat (sporný vliv rybolovné praxe velkých plavidel na otevřeném moři oproti drobnému rybolovu s násobně většími počty plavidel, plavidla pod cizí vlajkou apod).
Objem IUU rybolovu nelze přesně změřit/odhadnout, avšak není zanedbatelný a převyšuje oficiální statistiky. Před deseti lety poprvé FAO nabídlo hrubý odhad 11-26 mil. tun ryb, tedy 14-33 % celosvětového legálně uloveného množství. Řešení tohoto problému vyžaduje komplexní přístup: posilování zákonných předpisů a jejich prosazování, včetně stanovení odlovných limitů (dnes cca 40 % globální produkce rybího masa pochází z rybích populací bez dostatečné kontroly/pokrytí odlovnými limity), regulaci velikosti a složení rybářských flotil, zónování rybolovných oblastí, větší investice do sběru dat a častějšího hodnocení rybích populací, lepší monitoring plavidel a sledovatelnost obchodovaných produktů, transparentnost dodavatelských řetězců a osvětu (předcházení nevědomé zákaznické podpory těchto praktik). Stejně důležitá je transparentnost při plnění mezinárodních závazků (zejména prostřednictvím pravidelných přezkumů a notifikací v rámci WTO) a reflexe rizik IUU rybolovu při revizích dotačních pravidel, aby veřejná politika nevytvářela nechtěné pobídky k tomuto druhu rybolovu.
Z pohledu vnitrozemských evropských států (v případě ČR roční dovoz cca 50 000 tun ryb a mořských produktů, který vzrostl za poslední dvě dekády na cca dvojnásobek vývozu) je paralela s úpravou pravidel odpovědnosti dovozců komodit spojených s odlesňováním. Dovozy z globálního trhu, kde dle odhadů každá pátá ryba pochází z IUU rybolovu, vyžadují provázanost dovážených produktů s konkrétním místem ulovení, kontrolu dovozních certifikátů ryb a rybích produktů/rychlou identifikaci rizikových zásilek a posilování kapacit testovacích laboratoří. Lze připomenout, že EU byla první velkou skupinou států, která zavedla opatření na boj proti IUU rybolovu ve snaze zajistit, aby spotřebitel dostal zdravé ryby a mořské produkty z udržitelně řízených rybích populací.
Zpracoval: Oddělení zahraničně obchodní spolupráce MZe, 4. září 2025
Kontakt: radek.stransky@mze.gov.cz